نخستین 200 خط.
Nejlepší vtipy Camily a Marcose,
aby si Marcos utřel slzy tímhle seznamem, až bude v New Yorku brečet.
Rychle, zbývají dvě procenta a on musí stihnout letadlo.
- Honem! Jedno procento! - Za prvé. Musela jsem mu dát
ve škole dárek a on ho předal dál.
Přesně. Za druhé. Pozvala mě na oběd k rodičům a já byl tak nervózní,
že jsem oloupal krevetu vidličkou a nožem.
Za třetí. Marcos zpíval v duetu na playback,
protože nesnesl, aby byl horší než já.
Horší než ty…
Jedno procento!
Při divadle jsme se oblékli jako Davisová s Crawfordovou
z Co se stalo s Baby Jane?
Křeček mé sestry byl mrtvý a já ho dal do krabice s paprikou.
Ani mi to neříkej.
Za páté. Víš, jak jsme se půl roku nebavili,
když jsi mi řekla, že bych měl být klaun?
- Promiň! - Pořád máme šťávu. Tak ještě jeden!
- To nepůjde. - Mlč!
V deseti jsme spolu čůrali do bazénu.
Pořád cítím tvé teplo. Pečeť přátelství. Ten je nejlepší.
- Ne. - Tenhle je nejlepší.
Ne, když jsme mé babičce s Alzheimerem pustili porno a ona řekla:
- Moc pěkné, miláčku! - Moc pěkné, miláčku!
Tak šťastnou cestu!
Ahoj, miláčku, ahoj, zlatíčko. Ahoj, to jsem zase já.
Promiň, že ti pořád píšu a volám a posílám hlasové zprávy.
Ale jsem dost nervózní.
Jen chci, ať mi řekneš, že je všechno v pořádku.
Už se nemůžu dočkat, až tě uvidím a půjdem tam.
Sakra, je to všecko tak narychlo.
Vím, že jsme to probírali a že nebyl problém,
ale tu nabídku jsem našla až teď.
Myslela jsem, že ji musím vzít.
Někdy se tyhle věci před člověkem vynoří a on je musí vzít.
No nic, zavolej mi.
Uvidíme se za pár hodin. Pusu.
Ahoj, Marquitosi!
Předpokládám, že ses nedíval na těch 847 zpráv, co jsem ti poslala.
Jsem na letišti a jedu k tobě domů, adresu mám.
Jestli tě zastihnu doma, super.
A jestli ne, neměj starost.
Zajdu si na panáka nebo půjdu pod most.
A jestli můžeš, kup mi chipsy, jo?
Mám hrozný hlad!
Za chvíli už tě obejmu. Pusu, pusu, pusu a pusu.
V zábavním parku tě rozdrtím ve velbloudí hře.
Koupilas ty lístky do divadla?
- Už jdu! - No tak, vylez!
Nech mě být, Elmo.
Slyšelas mě?
Myslím, že si s tebou musím dát sprchu,
abych se zbavil toho smradlavého potu.
Takže už ti konečně uvidím pinďoura?
Víš, že jednou dojde voda
a příští generace zůstanou bez vody a bez života jen proto,
že ty jsi pořád ve vaně?
Vím. Ale já nebudu tolik plýtvat…
Stydím se, že můj fiktivní syn jednou nebude mít vodu,
vnoučata taky ne
a pravnoučata taky ne.
Ale tím moje myšlená láska končí.
Pak už je mi jedno, co se stane.
Víš, jak to myslím.
Vím, jak to myslíš.
- Slyšelas to? - Co? Nic?
Ne.
Jsem na odchodu, teď, nebo nikdy.
Víš, že vypadáš jako šmírák z té hry?
Díky. Dej si pozor.
Neopijem se?
- Jagerbomb? - Ne, dneska letí…
Thunder Bitch.
- Thunder Bitch. - Thunder?
Jo, „bič“.
Proč mám strop tak blízko u hlavy?
Protože žiješ v oblacích.
Pro mě jsou daleko, protože žiju nohama na zemi.
Tak je to lepší.
Ale já mám spoustu místa.
Ty jsi tak blízko stropu,
že máš málo místa mezi sebou a čímkoliv jiným.
Myslíš, že existuje svět za hranicemi tohohle?
Tohle si myslím
o těch tvých kecech a blbých nápadech.
Spíš si myslím, že tě chci opíchat
a ty to chceš taky, jenže pořád mluvíš, čas běží a my ho ztrácíme.
Nechci, aby se mě kdokoliv dotýkal.
Tak já jdu, jo?
Nechám tě.
A už mě nikdy neuvidíš.
Jsi moc ráda sama.
Miluju, když jsem sama, to je pravda.
Dávám ti dva dny a pak mi zavoláš. Dva dny.
Na co?
Jsi ztracená.
Jsi blázen.
Odejdu z domu.
- Odejdu z domu, a když… - A když…
- A když… - A když…
Když ke mně přišla Matka Maria, nechala jsem to být.
Miluju tě, Maria.
Promiň.
Proč to neřekneš jí?
Mluvím s tebou, Maria.
Já nejsem Maria.
Maria, prosím.
Prosím, Maria.
Prosím.
Nechci být sám. Zůstaň se mnou, Maria. Zůstaň se mnou.
- Já chci být sama. - Zůstaň se mnou. Potřebuju tě.
- Potřebuju tě. - Ne, nepotřebuješ. Nezůstanu.
Je to pěkné, jen se objímáme.
- Ne. - Ne, je to…
- Je to láska, je to… - Ne.
- Necítíš to v prstech? - Ne.
- Ne. - Necítíš to v zubech?
- Odejdi! - Chci tě mít v sobě.
- Prosím. - Ne.
- Dýchej mi do pusy. - Ne.
- Dýchej mi do pusy. - Ne.
Kdo to jde?
Kdo to jde?
- Kdo to jde? - Manžel.
Kdy jsi mu volala? Když jsme byli spolu?
Já mu nevolala, bydlí tady.
- Nechej mě. - Co chceš?
- Nechej mě! - Co potřebuješ?
Vidím, že to mám!
Jen si přeju trochu respektu,
- když přijdu domů. - Jdi, prosím.
- Cítím se tu doma. - Ne, odejdi, prosím. Ne!
Už jde.
Pojď sem! Už jde.
Camilo! Co děláš s tou selfie tyčí? Copak je ti dvanáct?
Je to dárek od sestry.
Chce, abych se stala influencerkou a zpívala na výletních lodích.
Kvůli tomu jsem spadla z kola a rozbila si pusu.
Z toho by byl virál.
Danny.
Hej, Danny!
Danny.
Marcosi, myslím, že tě ten kluk volá.
Já vím.
Věděl jsem, že jsi to ty. Jak je, Danny?
Jsi tam? Děje se něco?
Promiň, já…
Já nevím…
Nemůžu.
Co nemůžeš? Mluvit se mnou?
Nejsem Danny.
Ty nejsi Danny?
Spadl snad z kola?
To je hloupé.
- Nechápu, co se děje. - Nemůžem si promluvit někdy jindy?
Chceš, abych odešel?
Mimochodem, influencerko, nešla bys se mnou dneska na večeři?
Jo! Kam?
Do restaurace mých kamarádů, aspoň je poznáš.
Uvedeš mě do společnosti? To teď budem muset jít na nákup.
Jupí!
- Hotová? - Moment, něco jsem ti koupila.
Ukaž.
Moc se mi to líbí! Dobrá blbost.
Já pro tebe taky něco mám.
Ukaž.
Hele, koho jsem našla!
- Ahoj. - Ahoj, jak se máš?
- Neprší. - Ne. Neprší.
To je má přítelkyně Camila.
- Ahoj. Ráda tě poznávám. - Ahoj. Jsem Emily.
Kde jsou všichni?
Všichni to zrušili.
Budu tady jen já.
V pohodě.
- Tak pojďme dovnitř, ne? - Jo.
Frank taky nepřišel.
Ne.
Řekla jsem mu, ať je doma.
Zní to hrozně, ale…
Jo, je jak pes.
Je to přerostlé mimino, vím.
- Obrovské mimino. - Tati!
To jídlo mi nechutná.
Proč mi nekoupíš chipsy? No tak, tati!
Co říkala?
Nic, jen imituje postavu, dělávali jsme to v dětství.
Jo. A pořád to děláme.
- Fakt? - Třeba včera.
Jo.
Máme spoustu postav, mnoho v angličtině.
Dobře.
A nevím proč.
- Asi kvůli filmům. - Jo.
A americkým pořadům a tak.
No jo.
Takhle jsem tě neznala, Marco.
No, teď už mě takhle znáš.
Nezahrajem si?
- Co si nezahrajem? - Postavy.
No comments yet. Be the first to leave one.