نخستین 200 خط.
PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX
2. DÍL
- Kam teď? - Doprava.
Jasný.
Neboj se, vzduch je čistý.
V klídku. Jenom se procházíš.
Jsou to úchyláci. Děláš správnou věc.
Tamhle je kamera.
Zastav se. Nasaď si masku.
Chceš dát kousnout?
Držím dietu.
Chci se ti líbit.
- Vidíš to bistro? - Ano.
Běž podél zdi. Drž se dál od kamer.
Pomalinku.
Je jich tam fakt hodně.
V klidu.
Vidíš odcházet chlápka s bílou pannou?
Jo.
Zkusíme ji.
Nezapomeň začít u paměťového modulu.
Já vím.
Do toho.
Nazdar, úchyláku.
- Tak ty radši panny než opravdový ženský? - Neboj se drahá. Je to psychouš.
Ty jseš psychouš!
- Co děláš, ty parchante? - Je to jen kus železa!
Lidi vládnou.
Co tam vyvádíš?
- Byla to nehoda! - Jseš na kameře. Zdrhej!
Zlato...
Chci se ti líbit.
Chci se ti líbit...
Egore, ztlum si to! Taťka spí.
Pozdě. Taťka už je vzhůru.
Tati, já mám hlad!
Fajn, tak já něco uvařím.
Zprávy.
Takzvaní Likvidátoři.
Tato extremistická skupina,
v minulosti spojená s vandalismem a pouličními nepokoji
začala napadat lidi.
Bože, na co se to díváš?
Na zprávy. Strýček Lev se na ně dívá každé ráno.
To je ale chytrák.
Taky ti přeju dobrý ráno.
Nepřijdeš pozdě do školy?
Nejdu tam.
Egore, musíš tam jít.
Promluvím si s ředitelem a vysvětlím mu naši situaci.
Ředitel nemá tušení, kdo jsi.
Do školy jsi za mnou nikdy nepřišel.
Tak přijdu.
Prostě tam půjdeš. Tečka.
Tati, já mám pořád hlad.
Říkal jsem to několikrát, slečno.
Policie pátrá po pohřešovaných lidech. Kdyby se ztratil bot...
Když jsem jim řekla, že Sergey pracuje pro Cronos, poslali mě sem.
Kdo že?
Sergey. Můj snoubenec. Pracuje v Cronos u ochranky.
A já jsem obchodní manažerka.
Včera nás poslali pryč kvůli výpadku elektřiny.
Nezvedá mi telefon a večer se nevrátil domů.
Mluvila jste s rodinou?
Ptala jsem se každého. Nikdo nic neví.
A jeho partner mi řekl, že Sergeye napadl bot.
Chápu.
Chlap si jednou vyrazí do města, a hned ho musel napadnout bot.
Chcete říct, že mě nechal?
To ne, jen...
Bezva. Každý si myslí, že mě opustil.
No tak, klid.
Znáte jeho číslo?
Irino!
Prověříš to?
Vteřinku.
Je v márnici číslo tři.
- Jaký márnici? - Tak počkat...
Nebojte se, prosím vás. Musí to být omyl. Posaďte se, prosím.
- Zkuste to ještě jednou. - Jistě, prověříme to.
EGOR SAFRONOV
Haló?
- Georgy Safronov? - U telefonu.
Tady detektiv Varlamov z oddělení kyberzločinů.
Čím posloužím?
Potřebuji vidět tělo Sergey Panina. Kdy vás mohu navštívit?
Teď vypadáš stejně jako já.
Mrzí mě, že jsem tě tu zavřela.
Musím vymyslet, co řeknu tatínkovi.
Bude lepší, když budeš schovaná.
Jsi moje prvotní uživatelka. Splním každé tvé přání. Ano.
- Sonyo! - Schovej se!
Sonyo!
Co tady děláš?
Nic. Uklízím si v pokojíčku.
Hodná holka.
Obleč se.
Musím se vrátit do práce.
Tak pojď.
Co kdybych zůstala doma?
Ty se tu sama nebojíš?
Dřív jo. To jsem byla malá.
Teď už se můžu dívat na pohádky.
Ty jsi ale statečná!
Děkuju ti.
Slibuju, že už tě nikdy neopustím.
Tak já mizím.
Můžeš.
- Čas. - Je 10:22 ráno moskevského času.
Egorsky? No nazdar!
- Já myslel, že jseš v Austrálii. - Táta to zvoral.
Nedovolil mi odletět a přinutil mě jít do školy.
Přece sem po včerejšku nemůžu přijít.
Kolyan mě zabije.
To neřeš. Pojď.
- A kam? - Znám jedno místo.
Tam se můžeš válet klidně celej den.
- Jaký místo? - Věř mi, je to fakt boží.
K čemu tvůj táta potřebuje druhej byt?
Uvidíš. Zuj si boty.
Censie.
Dobrý den.
Je to dárek od tátových partnerů z Tchaj-wanu.
Není to panna?
- No jasně. - Pojď sem.
Tvoje máma o tom ví?
Jasně. Nevadí jí to. Hlavně, že jí táta dává prachy.
Pojď sem, Egorsky.
Má funkci ohřevu a srdečního tepu.
Moje zlobivá holčička.
Kdo je moje špinavá coura?
Já.
Hele, já radši půjdu, Egorsky. Zůstaň tu s ní.
Ale nepoužívej ji.
Táta by mě zabil.
Nechystal jsem se.
Ty se jmenuješ Egorsky?
Pardon. Ublížila jsem ti?
Mohla bys v klidu sedět?
Pokud si to přeješ.
Noc je za námi, Igore. Chci slyšet ty tvoje nápady.
Promiň. Jsem inženýr, a ne kouzelník.
Copak v sobě nemá GPS modul?
Má. Dokonce dva.
Ale ani jeden z nich se nehlásí.
Tak je nějak přinuť!
Jinak nám můj tchán znepříjemní život.
Co s tím já mám společného?
Děláš se mnou. A já dělám s ním. Rozlouskni to.
KREV
Tebe to baví. Proč?
Vtipně tam kvičí!
Nějak takhle?
Páni!
Ty to umíš taky!
Napodobovat hlasy? To umím.
Hustý. A zvládneš i ten můj?
Jistě. Stačí jenom poupravit zvukovou charakteristiku.
Bezva! A co tátův?
Tátův? No jasně.
Někdo zvoní!
Táta říkal, abys sem nikoho nepouštěla.
Jen se zeptám, kdo je tam. Schovej se.
Kdo je tam?
Sonyo, zlatíčko, to jsem já. Otevřeš mi?
- Ahoj. - Ahoj, tetičko Marino.
Ty jsi šikulka! Takhle mi sama otevřít...
Kdepak je Egor?
Ve škole.
Opravdu? A kde máš tatínka?
No, on...
Sedím na záchodě, Marino. Spěchá to?
Ale ne. Omlouvám se, že ruším.
Tak jo...
Zdá se mi, že je všechno v pořádku.
Sonyo, když budete potřebovat, klidně mi s Egorem zavolejte.
Platí?
- Platí. - Hodná holčička.
Zamkni za sebou.
To byl dobrý nápad, mluvit na ni tátovým hlasem.
Kdo to byl?
Tetička Marina, mámina kamarádka. Dělá si o nás starosti.
A kdepak máš maminku?
V Austrálii. Brzy za ní poletíme.
- I s tátou? - Ne, ten tu zůstane.
A proč?
Copak nechtějí být spolu?
Proč spolu tvoji rodiče nechtějí žít?
Jsou přece rodina.
- Jak dlouho tu čekáte? - Jen chvíli.
Můžete se podívat.
- Dobrá, tak půjdeme na pitevnu. - Jistě.
Počkej. Ukažte mi povolení.
K čemu?
Bez něho jste jen obyčejný člověk.
A obyčejným lidem tu těla neukazujeme.
Máte protokol. Rozumím.
Třeba byste mohl...
Omlouvám se. Měl jsem se na to povolení zeptat už po telefonu.
Ale... zapomněl jsem.
No comments yet. Be the first to leave one.