Surviving Death

V okamžiku smrti...

jsme skutečně prostě mrtví, nebo se děje něco jiného?

Na této planetě není jediný člověk, kterého by hluboce nezajímala

otázka, pokračuje život po smrti?

Ať už máme v tomto životě jakékoli vědomí...

bylo také v předchozím životě.

Řekl, „Mami, myslím, že ti musím něco říct.

Myslím, že už jsem byl někdo jiný.“

Kolik lidí mělo zážitek blízké smrti?

Dnes je tu spousta mrtvých lidí. Vítejte.

Museli jsme přehodnotit vše, čemu jsme o smrti a umírání věřili.

Duchové se objevují v celém průběhu historie.

Neustále oznamujeme jejich přítomnost a vídáme je.

Duchové tohoto sídla, pomozte nám napojit se hlouběji s vaším světem.

Jste spojena s dítětem z druhé strany?

Ano.

Existují věci, které věda nemůže prozkoumat.

To neznamená, že se nedějí.

Doslova ho cítím a vím, že je teď tady se mnou.

Cítila jsem, jak se můj duch odděluje od mého těla.

Jak skvělé by bylo vědět, že po existuje život po smrti?

ZÁŽITEK BLÍZKÉ SMRTI

JACKSON HOLE, WYOMING

Jako doktorka vím, že většina lidí na smrt moc nemyslí,

dokud k tomu nejsou donuceni.

Ale před 20 lety jsem byla nejen fyzicky mrtvá,

byla jsem mrtvá delší dobu.

A ta zkušenost zásadně změnila

vše ohledně toho, co jsem a kdo jsem.

V roce 1999 jsem se vydala na kajak do Chile.

Těšila jsem se

na určitou část řeky, která je známá svými vodopády.

Dali jsme se na vodu a sjeli pár spádů.

Tahle řeka je velmi rychlá.

A tak jsme se rozhodli sjet menší část prvního většího vodopádu.

A tak jsem vjela do proudu.

Byl tam další kajakářka, která kolem tak nějak proplula.

A její loď se na začátku příčně zasekla.

Takže jsem byla donucena vjet do hlavní části toho vodopádu.

Věděla jsem, že to nebude dobré.

Moje loď se zasekla a já byla zcela ponořená asi tři metry pod vodou.

Nedýchal jsem.

Můj trup byl dokonale přitlačen k přední části lodi.

Cítil jsem, jak se mi lámou kosti.

Napadlo mě, že bych měla křičet, ale nekřičela jsem.

Necítila jsem…

strach, ani paniku.

Cítila jsem se víc živá, než kdy před tím.

Cítila jsem, jak se má duše odděluje od mého těla,

a potom se má uvolnila a stoupala do nebe.

Okamžitě mě vítala skupina nějakých bytostí.

Nevím, jak je nazvat. Lidé, duchové, bytosti.

Žádnou z nich jsem nepoznala.

Ale v mém životě hrály nějakou důležitou roli.

Jako prarodič, který zemřel před mým narozením.

Byli tak rádi, že mě mohli přivítat, pozdravit a milovat mě.

Ty bytosti mě hned vedly nějakou stezkou.

Ta stezka byla hustě lemována stovkami tisíců květin

a protkána vůní květin.

Zářila všemi barvami vesmíru.

Došlo k naprostému posunu času a prostoru.

Každou vteřinu jsme prožívala celou věčnost.

A každá vteřina trvala věčnost.

Ta stezka vedla k takové kupolovité budově.

Byla jsem přesvědčena, že jsem v nebi.

V Božím světě, říkejte si tomu jakkoli.

Měla jsem silný pocit, že jsem doma.

A zároveň jsem za sebou viděla tu řeku,

kde bylo moje tělo stále ponořené pod vodou.

Jsi v pořádku?

Ta skupina kajakářů se pořád snažila ke mě dostat.

Ale nedařilo se jim to.

A asi po 15 minutách pokusy o záchranu vzdali.

Svou snahu zaměřili na zajištění těla.

Jeden z nich viděl, jak se po proudu vynořila moje záchranná vesta...

a napadlo ho, že ji možná bude chtít můj manžel.

Když se k ní dostal, ucítil, jak se jeho nohy dotklo mé tělo.

A tak sáhl pod vodu a podařilo se mu chytit mě za zápěstí.

Moje tělo bylo nafouklé a fialové a měla jsem upřený pohled.

Absolutně nepochybuji o tom...

že jsem byla fyzicky mrtvá.

Ale já jsem se od vchodu do té kupolovité budovy dívala,

jak mě začali oživovat a stále jsem je slyšela.

Jeden z nich mě neustále volal, abych se vrátila a nadechla se.

Víte jako: „Vrať se. Vím, že jsi pořád tady."

Byla jsem 30 minut bez kyslíku.

A statistická pravděpodobnost mého přežití měla být nulová.

Nechtěla jsem se do svého těla vrátit.

Měl jsem velmi fyzický pocit, jako když mě někdo drží a utěšuje

a ujišťuje, že je všechno v pořádku.

Ale ty bytosti mi řekly, že můj čas ještě nenadešel.

Že mám na Zemi ještě nějakou práci.

A že se musím vrátit do svého těla.

Když jsem otevřela oči, ti, co mě oživovali...

byli ohromeni.

Byla jsem v hrozném stavu.

Právě jsem se utopila.

Ale taky jsem měla…

několik zlomených kostí a roztržené vazy v nohou.

A byla jsem...

na břehu řeky uprostřed divočiny.

Lidi, kteří mě oživili, naložili moje tělo na loď

a pokusili se mě dostat na kopec.

Dostali jsme se na polní cestu.

Mysleli si, že by někdo mohl zaběhnout pro traktor, koně, nebo tak něco.

Ale když jsme se dostali na tu prašnou cestu…

přesně na tom místě stála byla sanitka, která...

v roce 1999 v jižním Chile neexistovala.

Bylo to nevysvětlitelné.

Trvalo to několik hodin, ale mí přátelé mě dostali do nemocnice.

Manželovi bylo řečeno, že...

se asi nedožiju rána.

Ale dožila.

V nemocnici jsem byla více než měsíc.

Prodělala jsem...

několik operací.

A potom mnoho, mnoho měsíců rehabilitace, než jsem opět mohla chodit.

A statisticky jsem neměla žádnou naději

na přežití bez výrazného poškození mozku.

Ale já jsem nikdy žádné poškození mozku neměla.

Moje děti asi tvrdit něco jiného, ale…

já…

jsem se zcela zotavila.

MARY C NEALOVÁ, PÁTEŘNÍ CHIRURGIE

Coby doktorka se nepohybuji mezi velkou spoustou lidí,

kteří chtějí mluvit o něčem, jako je zážitek blízké smrti.

Lidé z vědeckých oborů si často myslí, že nemůžete věřit v nic nadpřirozeného.

Když jsem šla na medicínu,

definoval jsem smrt jako…

smrt, tedy fyzickou smrt.

Ale můj zážitek blízké smrti a to, co se o deset let později přihodilo mému synovi,

výrazně změnilo mou definici smrti.

Nevěřím, že…

my...

všechno víme.

UNIVERZITA STÁTU VIRGINIA CHARLOTTESVILLE, VIRGINIA

KATEDRA PERCEPTUÁLNÍCH STUDIÍ ZDRAVOTNÍ SYSTÉM UNIVERZITY STÁTU VIRGINIA

Zážitek blízké smrti, neboli NDE,

je hluboký zážitek, který prožije spousta lidí,

kteří se přiblíží smrti.

Asi 10 a 20 procent lidí, jimž se skutečně zastaví srdce,

potvrdí prožití těchto dramatických zážitků blízké smrti.

Tady na katedře perceptuálních věd

zkoumáme možnost, že u lidí může

něco přežít tělesnou smrt.

Běžně přijatý, realistický pohled na realitu je,

že neexistuje nic než fyzická hmota.

Takže když fyzický mozek přestane fungovat, skončí i vědomí.

Takže myšlenka, že by mohla existovat nějaká část vědomí, která by přežila,

je v rozporu se zásadní podstatou.

Ale otázka, co se stane, když umřeme,

je něco, co lidi přitahuje od samého počátku.

Tento výzkum provádíme už 50 let.

Studujeme média,

lidi, kteří si myslí, že umí komunikovat se zesnulými.

Zkoumáme vidiny ze smrtelných postelí, které lidé mívají, když umírají.

Zkoumali jsme reinkarnaci

a řadu dalších spontánně vzniklých zážitků

na hranici života a smrti, jako jsou zážitky blízké smrti.

Když se ohlédnete zpět do historie,

události, kterým dnes říkáme zážitky blízké smrti,

se dějí už z prehistorických dob.

Ale první sbírku zážitků blízké smrti

sebral v roce 1892 Albert Heim,

geolog ze Švýcarska.

Zřítil se během výstupu v Alpách...

a během pádu z hory prožil nádherný zážitek.

Popsal, že během zrychlujícího se pádu zažil časovou expanzi.

A ten zážitek ho tak silně zasáhl,

že se začal vyptávat dalších horolezců

a rychle nashromáždil 30 dalších jemu podobných případů lidí,

kteří během pádu z velkých výšek a zažili pocit blaženosti.

A potom se v 60. a 70. letech

začalo s lékařskou resuscitací.

Zevní stlačování hrudníku je nejlepší oživovací technika

k zajištění umělého oběhu.

Což znamená, že jsme přiváděli zpět lidi na pokraji smrti

ve stále větším a větším počtu.

Mnoho lidí se vrátilo a mluvilo o jistých pocitech blaženosti,

během kterých opustili svá těla a putovali do jakési jiné říše.

Pacienti říkají, že si pamatují

něco jako tunel...

RAYMOND MOODY, MUDr. 1998

průchod, portál.

A oni vstoupí do tohoto tunelu...

a když vyjdou ven,

vstoupí do jakéhosi zářivého, teplého, láskyplného a vřelého světla.

V roce 1975 napsal Raymond Moody svou knihu Život po životě...

díky které mnoho lidí, mě nevyjímaje,

začalo brát zážitky blízké smrti mnohem vážněji.

Když kniha Raymonda Moodyho vyšla...

myslel jsem, že zážitky blízké smrti jsou nesmysl. Musely být.

A vyskytovaly se ve Spojených státech v Kalifornii a to to bylo vše.

Přijde to někdy do Anglie?

Ne. My jsme moc rozumní na to, abychom měli takové zážitky.

Ale jsem neuropsychiatr

a jednoho dne vešel do mé poradny muž.

Měl problém se srdeční katetrem,

opustil své tělo, sledoval oživovací proces

a prožil kompletní zážitek blízké smrti.