Snowpiercer

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Vážení cestující,

venkovní teplota

je minus 121,9 stupňů Celsia.

Blíží se Chicago, nulový kilometr našeho cyklu života.

Zaujměte bezpečnostní polohu.

Všechny nás tíží naše rozhodnutí.

Osobní rozhodnutí, když jsme nastoupili do tohoto vlaku.

A kolektivní rozhodnutí, jež nás dovedla sem.

Rozhodnutí během desítek let,

i když jsme věděli, že změna klimatu je skutečná.

A nakonec mé vlastní rozhodnutí zmocnit se této archy...

a lhát vám.

To nás přivedlo sem.

Kéž jsme do budoucna všichni bdělejší

ve svém rozhodování.

Jsme jeden vlak.

A dnes

si vlak zvolil změnu.

Tímto odevzdávám správu Sněhoborce povstaleckým silám.

Tak se žene dokola náš svět,

devět set devadesát čtyři vozy dlouhý.

Občané Sněhoborce,

jmenuji se Andre Layton.

Dobře.

Tak do práce.

Javi, můžeš obnovit linky pět, čtyři a tři?

Dobře.

Dostali jsme zabrat.

To teda jo.

Máme 37 vozů s bateriemi mimo provoz.

Nabití bude trvat asi 12 hodin.

Dochází nám šťáva.

Než se tady nadobro zavřu, něco musím udělat.

Můžu ti pomoct?

Ne, už jsi mi pomohl.

Jen...

Dlouho jsem to odkládala.

Zaplatili jsme vysokou cenu.

Poslední Australan a ostatní jsou vzadu.

Chtějí tě vidět.

A Mama Grande je tam taky.

Přišli jsme o Josie?

Ano.

No tak.

Milovala tě, Milesi.

Mě taky milovala. Dala by za nás všechno.

Víš, jak zadáci truchlí nad zemřelými?

Společně.

Nikdo není zapomenut.

Nikdo není sám.

Správně.

Byla by na tebe hrdá.

...najít nějakou pomoc.

Podmínky nejsou ideální,

ale něco vám nyní vysvětlím.

Poslouchejte! Bude to takhle.

Brzdaři a povstalecká armáda to tu budou řídit, dokud volená rada

nevytvoří ústavu pro reprezentativní vládu.

Povstalecká armáda rabuje a loupí v kabinách!

Ano, došlo k rabování, ale teď máme vše pod kontrolou.

Máte moje slovo, že nedojde k žádným represáliím.

Válka skončila.

Teď se dáme do práce.

Musíme dát Sněhoborec do pořádku.

Nejsou tu z Agra,

protože všichni chrání naše zdroje jídla.

- Já vím. - Co jste čekali,

když zavraždíte bezpečnostní síly, které udržovaly pořádek?

Zabíjeli nás plynem! Popravovali vězně!

Lidi potřebují vidět změnu, ne pořádek, Ruth.

Nebudeme brát paže. Nebudeme nikoho zavírat do boxů.

Budeme se o sebe starat.

Vy jste vedoucí cechů.

Jste vedoucí oddělení, zástupci cestujících.

Naše poselství pro všechny je prosté.

Tento vlak nyní patří vám.

Dnes projedeme Chicagem,

kde všechno začalo.

Připomeňte si to se svými blízkými.

Je to nový začátek.

To jsou kecy.

Zrovna vy tohle podporujete?

Bylo by mnohem snazší,

kdyby správa táhla stejným směrem, Ruth.

A jaký je to směr?

Utopické žvásty vlak pohromadě neudrží.

Co se tu děje? Co to má být?

Jak jste se sem dostal, pane Pikeu?

Pořídil jsem si speciální čip do první třídy.

Vyrojily se všude.

Lilo, tohle je...

Tyhle lidi neznám, ale tohle je Annie.

A tohle je Terence, král údržbářů.

Jaký to bylo?

Užít si v jedničkový posteli? Kdo je další?

Jo.

Fajn.

- Pak jdu já. - Roztočíme to.

- Hele... - Ne.

...líbí se ti tu někdo?

Můžeš si přidat další péro do sbírky.

Jděte pryč. Prosím vás.

Moji rodiče jsou mrtví. Prosím vás, odejděte.

Odejděte, prosím.

Prosím.

Měla bys být k odbojářům velkorysejší.

Vy jste nebyl odbojář.

Zradil jste je. Všechny vás zradil!

Tohle je teď můj vůz.

Nemáš žádné přátele, Lilo.

A v téhle době

kdo nemá přátele, je chudák.

Takže já jsem boháč.

Co to chytáme?

Ráno jsem to taky slyšel.

Přichází to z vlaku.

Hudba? Odkud se bere?

Možná z rozhlasu v Agru nebo z těch amatérských rádií vzadu.

Pořád ještě vysílají? Myslel jsem, že to vzdali.

Je to divné.

Sakra.

Co se stalo?

Ztratili jsme satelitní signál. Neboj, spravím to.

Potřebujeme ho k lokalizaci toho vysílání!

Konečně ses odhodlala?

Dlouho ses tomu vyhýbala.

A teď vím proč.

Sněhoborec byl tvůj nápad.

Provedla jsem pochybné věci, abych ho udržela v chodu.

Mučila jsi lidi.

Brala jsi jim paže.

A poslala na smrt 147 z posledních duší na zemi.

Musím se s tím vyrovnat.

Jsi tu, protože s něčím se vyrovnat nedovedeš.

Poslouchej...

Poslouchej...

Poslouchej.

Teplý vánek oživí vzpomínky.

Vůně tvé minulosti.

Tmavá hlína,

vlhké kameny a vysoká tráva.

Pamatuješ, když život byl...

kam ses podívala,

kam jsi stoupla?

Kolébal tě, přinášel údiv,

formoval tě.

A teď

se zaposlouchej do Sněhoborce.

Cítíš koleje.

Kov na kov.

Tep tvé Věčné lokomotivy.

Její tepny dodávají energii všemu, co ještě žije.

V tvé mysli

se otevírají jedny dveře za druhými.

Vstupuješ do sebe,

stále hloub.

Jdeš hloub...

a nakonec...

Alexandro.

Co se děje?

Co je?

Moje dcera...

Moje dcera...

Obětovala jsem kvůli tomuhle vlaku svou dceru.

Dala jsem přednost práci.

Ani na konci jsem nepřestala.

Nešla jsem za ní. Byla jsem si jistá, že tam budou.

Ale pak...

když vlak odjížděl...

nebyli tam.

A...

já jsem zůstala ve vlaku.

Běž dál.

Kdyby Alex byla tady,

co bys jí řekla?

Chybíš mi.

Chybíš mi.

Potřebuju tě.

A...

polož mi ruku na tvář.

Je mi to tolik líto.

Dala bych všechno za to, abych tě mohla zase obejmout.

Promiň.

Je mi to líto.

Promiň.

Ona vypadá jako...

Já nevím. Jako nějaké souhvězdí.

Myslíš, že je to holka?

Nevím, prostě to ze mě vypadlo. Co myslíš ty?

Kluk.

Tak takhle to bude?

Jo.

Asi jo.

O nás už nejde.

Nejsme důležití. Teď jde o ni.

Jo.

Nebo o něj.

Jak to uděláme?

Po tom všem.