Everybody Happy

Vidět šťastné lidi je nádhera. To máme nejradši.

Vítejte na komediální paralympiádě.

Hendikep našeho prvního paralympika je zřetelný už v jeho jméně: Faroek.

A politické strany nemají co na práci. Já taky ne.

Zaslouží si pořádné přivítání. Tady je Laura Marisová.

Vyhrál Comedy Challenge. Náš blonďatý Adonis, Olaf Bens.

Chyběli jste mi. Vážně. Chyběl jsem vám?

Já jsem Olaf Bens, a vy ne.

Ano, to byl on. A teď hlavní hvězda večera.

Cadillac všech komiků.

Starý Cadillac. Takový se neprodává, ten si necháváte.

Připravuje se na Comedy Royale, už 17. živě na vašich obrazovkách.

Dámy a pánové. Muž, kterého miluju já, vy, prostě my všichni.

Ralph Hartman.

Přesně tak!

Přesně tak!

Dobrý večer. Děkuji, dámy a pánové.

Poslední dobou se všude procházím se dvěma pivy.

Je to mnohem lepší než s jedním. Je to vyrovnanější.

A to je důležitá věc.

Jedno k uhašení žízně, druhé ke spláchnutí toho prvního.

Všechno dělám s pivem. Úplně všechno.

Vařím s pivem. Všichni se tváří, jak objevili Ameriku,

ale já s pivem vařím už celé roky.

Kastrol tady, pivo tady.

Pivo ze mě dělá lepšího člověka.

- To není moc. - Co to povídáš? Je to super.

Když se zasmějí šestkrát za minutu, a navíc jen krátce,

- je to špatný. - Mají se smát dlouze?

- A co dlouze, ale slabě? - To se jim z tvýho vtipu chce zívat.

Tobě to nedochází, co?

Šel jsem se synem na lov. S lukem a šípem.

A se dvěma pivy. Přidal jsem si je k luku a šípu.

„Táto, táto, jelen.“ „Kde?“ „Tamhle.“

A já…

A dostali jsme zákaz vstupu do zvířecího koutku.

Není voda nudná?

Voda… Tu pijí zvířata. Zvířata jsou nudná.

Viděli jste někdy vtipnou rybu? Já ne.

Ještě nikdy jsem neslyšel: „Tuhle jsem narazil na vtipnou tresku."

„S tím šprotem byla fakt sranda!“ Ne, to se nestává.

Zvířata jsou nudná. Tečka. Nenávidím je.

Nenávidím je, protože člověk potřebuje nenávidět. Je to zdravé.

Nenávist je posilovna duše. Pročistí nám duši.

Jinak se nic nezmění.

Kolo bylo vynalezeno jen díky tomu, že všichni měli plné zuby toho,

jak musí všechno nosit.

Měl jsem svoji ženu víc nenávidět.

Měl jsem ji nenávidět víc, jako ona mě.

Rozvod je…

Rozvod je legální masakr, co nastane, když jiné pokusy o vraždu selhaly.

No vidíte. Někdo se dnes dobře vyspí. Děkuji.

Díky, že jste přišli. Další.

Selfie? Jasně. Nebojte se zeptat.

Selfie? Dobře. Obejměte mě, ať z toho taky něco máte.

Udělejte široký záběr, ať se mi tam vejde ego.

A je to. Dojeďte dobře domů.

Dejte vědět, až si vyberete.

- Kdo si dá lasagne? - Je tam vepřové?

Ayatollah Faroekini.

Vzorný muslim, dokud před ním nepřistane láhev whisky.

Jedině jestli při plnění směřovala k východu.

To je namísto dezinfekce. Jsou tu samá prasata.

Tak kolik lasagní?

Starej Cadillaku? Co chceš?

- K jídlu? - Ne, v životě. V kariéře.

Jaké máš sny, očekávání? Co chceš?

- Nevím. - Nevíš?

- Ty nevíš? - Lasagne?

Jo.

Konečně! Lasagne pro všechny. A králičí krmení pro imáma.

Něco se v něm líhne. Za chvíli z něj vypadne hláška roku.

- Pro příští generace. - Přemýšlí.

Krátká pauza. Načasování je klíčové.

- Kolik je hodin? - Jo!

To je načasování.

- No jo. - No jo.

Pořád je nejlepší. Pořád to má v sobě.

Už jsme si objednali?

Přestal jsi.

- Jsi teď snad můj doktor? - Jo.

A tvoje tchýně. A tvůj manažer.

A ten říká, že je čas dostat se zpátky do formy.

Máš jen dva týdny. Pak začíná turné.

Chce to trochu víc šťávy.

Ten závěrečnej vtip neměl zrovna tah na branku.

Nepochopil to ani osvětlovač!

Je to jako u sportovců. Načasuj to.

Zítra pokračujeme a večer přijde Televizní Theo.

Netušíš, co mě to stálo. Ještě teď to bolí.

Zítřejší večer je poslední. Všechny vás pozvu na drink.

- Bozo platí pití. - Jdu spát. Jsem unavená.

Jo, já taky.

Mám nápad. Nedáme si něco z minibaru?

To tedy máš nápad.

- Možná není úplně špatný? - To nevím.

Dobrý večer.

- Já fakt myslel, že jsi tak vysoká. - Ale ne.

- Promiň. - Zvládneš to?

- Dobrou noc. - Dobrou noc, Julie.

- Ale vážně, Hartmane. - To jsem nebyl já.

Ne, v tom výtahu jsem to byla já. Promiň, Julie.

Couro jedna! Cuchto prodejná!

Nic by z toho nebylo. Přiznej si to, mohla to být tvoje dcera.

Jo, a ty moje babička.

To je náhodička! Máme pokoje vedle sebe.

A já tu mám úžasnou láhev vody.

- Běž dál, donesu svěrací kazajku. - Nezapomeň bič a kouli.

- Rajdo. - Proutníku.

- Děvko. - Násosko.

Dobrou, babi.

Dobrou, dědo.

- V životě je důležitá rovnováha. - Přesně tak.

- Dobré věci přicházejí po dvou. - Přesně tak.

- Vyvážená rostlinná strava je zdravá. - Přesně tak.

Rovnováhu je třeba dodržovat i v případě alkoholu.

Přesně tak!

Filou, dvojí požitek, protože život je nabitý…

Nulo.

Najednou si připadá jak nahý, co?

Divný pocit. Není to normální.

A takhle taky ne.

Sakra. Ty jsi fakt dáreček.

Jo.

„Já myslel, že jsi tak vysoká.“

Tomu říkám komediální talent.

To bylo fakt trapný.

Musím se pořádně vyspat.

Nic víc, sakra.

Aha, jdeš se podívat, jestli pořád existuješ?

Jestli si na tebe někdo vzpomněl?

Viděl jsem tě YouTube. Bylo to dobrý.

Ne, napřed zkusíme syna. Malého Lea. Nedostupný.

- Nedostupný. - Všichni jsou nedostupní.

Kromě Laury. Ale to bych nedělal. Co myslíš?

Ne, to nejde.

Jdi spát.

A zítra?

Musíš něco udělat.

Se svým životem, třeba.

- Nebudeš jíst? - Nemám hlad.

- Vyspal ses? - Ani oka jsem nezamhouřil.

- Jsi ve stresu? - Ve stresu?

- Jo, ve stresu. - Co to je?

Co to je? Když nemáš hlad, nespíš,

bolí tě hlava, krk, břicho, žaludek, zadek

a zeptáš se, co je stres, tak jsi ve stresu.

- Tak jsem ve stresu. - Tak máš problémy.

To já mám taky.

Máme problémy?

Naštěstí existují řešení. Každej je občas z formy.

- Co to je? - Myslí si, že jsi blázen.

Není to těžký kalibr, jenom tátův malej vprošťovák.

Uvolní se ti krk. Kyslík začne proudit.

Ty to taky bereš?

Proč myslíš, že jsem pořád tak veselej,

když zírám na tvůj mizernej ksicht?

Když se ti sevře hrdlo, humor nemůže ven.

Sedmnáctého, Comedy Royale, živě v televizi. To je za chvíli.

A pak turné. Jsi připraven?

Už máš materiál?

Víš, Ralphe, existuje spousta jiných lidí, co umí dělat humor.

Snídaně s Brutusem. Mrkni občas na záda, jestli v nich nemáš nůž.

Spi.

Je to tak jednoduchý.

Zvládnou to i děti.

- Jenom ty ne, nadopovanče. - Nemůžu, když mě budíš.

Alespoň myslím na tvou budoucnost. Nebo na to, že ji nemáš.

Theo Vinckens, úžasný TV Theo, se vrací do naší díry.

Aby viděl, jestli to tady k něčemu je.

A ty tady hniješ v posteli, protože prášky nezabíraj.

Jo, to je ono. Jdi na fórum.

Přečti si komentáře.

Tady to je. Olaf má dobrý ohlasy, co?

Pěkný…

Tohle se ti líbit nebude.

Nechceš zavolat dobrýmu kamarádovi? „Nazdar, je mi blbě.“

Vlastně ne, žádní kámoši ti nezbyli. Rozhodně ne žádní dobří.

Tak komu se svěříš?

Že jsi nicka, že nic neumíš, že celý život jenom předstíráš.

Předstíráš, že něco umíš, že jsi někdo.

Tuhle jsem šel na cigáro s Pythagorem a zakopl jsem o jeho trojúhelník.

Máma zuřila. Netušila, že kouřím.

Řekla: „Olafe, jestli potřebuješ kouřit, pořiď si radši udírnu. Na lososa.

Nebo makrelu.“

Vidíš? Tohle na lidi zabírá.

Dej to víc, musím se slyšet.

On je profík.

Dej s tím pokoj, Faroeku. „TV Theo! Dostaň nás do TV, Theo!“

Nemám nic proti tomu, pořádně se zhulit.

- Může to být prima věc. - Pst, tady je.

- Ahoj. - Nazdar.

Kdopak to přišel. A včas.

- A? Všechno… - Jo, všechno.

Jo.

Táta mě nepustí ven. A jinde mě zase nechtějí pustit dovnitř.

To je pointa?

Když jsem chodíval ven, chodil jsem doslova ven. Nikdy dovnitř.

To je pointa?

Vítejte na Comedy Cruise.