نخستین 200 خط.
HEDVÁBNÁ STEZKA
Proč na mě ten jednooký idiot pořád civí?
Jde s námi už týdny.
Nelíbí se mi to.
Řekni jednomu z našich mužů, ať najde tiché místo a zbaví se ho.
Jsou to jen žoldáci.
Vůbec bych jim nevěřil.
Tak bys to měl udělat sám.
Dobře.
Bjorne!
Lidé Kattegatu,
řekl jsem, že až se stanu králem,
tak má vláda bude jiná než Ivarova.
A hodlám tento slib dodržet.
Ivar kolem města postavil zeď.
- Ano. - Vyháněl cizince,
zakázal svobodu slova našich vlastních lidí.
Kattegat může vzkvétat jen díky obchodu,
ne díky dobývání. Tomu věřím.
Tato Rada je vaše.
Máte šanci za mnou přijít
s čímkoli a já budu poslouchat.
Jsem váš služebník.
Král Bjorn!
Kdo jsou tito muži?
- Zrádce. - Vrahu!
- Vrahu! - Vyhoď ho!
Vím, kdo jsou.
Všichni tito muži dobrovolně podporovali Ivarův režim.
Sloužili jako jeho ochranka.
Dělali, cokoli jim nakázal.
I kruté a zvrácené věci.
Dělali je bez slitování,
bezmyšlenkovitě, i svým vlastním rodinám.
Upalovali ty, kteří byli dost odvážní, aby se jim postavili.
A upálili i mladou ženu
jménem Thora,
kterou jsem miloval.
Že ano?
Jsou tito muži vinní?
Ano! Jsou!
A co s nimi mám udělat?
Odveďte je.
Pamatuj, synu,
na všechny zodpovědnosti krále.
Tito muži jsou všichni vinní.
Spáchali zločiny proti svým vlastní lidem, proti vám.
Ano!
Vím, že všichni věříte, že zaslouží smrt.
Ano!
Ale existuje něco mnohem horšího než smrt.
Nadosmrti budou vykázáni.
Stanou se vyhnanci, skogarmaory,
muži lesa.
Navždy budou nuceni žít v lesích a na jiných opuštěných místech.
Jejich vlastnictví jim bude zabaveno.
Budou vykázáni jako skogarmaoři
a mohou být beztrestně zabiti.
To je horší než smrt.
Nedožijí jako lidé, ale jako duchové.
Mimo lidskou společnost.
Každý den budou litovat svých rozhodnutí
a zločinů,
ale nebudou je moci odčinit.
To je mé rozhodnutí. Jste pro?
Ano!
Tak je rozhodnuto.
No tak! Zabij mě!
Uděláš mi laskavost!
Udělal jsi správně.
To doufám.
Ivar by je nikdy neosvobodil.
Ale já nejsem Ivar.
Kdo je to?
Je to Viking.
Jmenuje se Ivar.
Jednou večer se opil a řekl všem, že byl král.
Nevypadá jako král
a rozhodně jako král necestuje.
Co říká?
Vezmeme ho do Kyjeva.
Ale prvně zaplať za informace.
Co je to za lidi?
Rusové.
Lakomí bastardi!
Zdá se, že moc neplatí.
Kam mě to berou?
Do svého hlavního města, do Kyjeva.
Kdo jim vládne?
Kníže Oleg,
prorok.
Prorok?
Proč prorok?
Nasedni na koně!
Půjdeš s námi.
- Co je to s tebou? - Je mrzák.
Mrzák a král?
Teď už jsem viděl všechno!
Co se děje?
Můj kníže,
zajali jsme zajímavého člověka.
Krále, nebo to aspoň tvrdí,
který cestoval po Hedvábné stezce.
Krále?
Odkud?
Z Norska.
Viking!
Nemůžeš chodit.
Jsi zraněný?
Ne.
Jsem mrzák.
Od narození.
Mluvíš mým jazykem!
Býval to i jazyk mých lidí.
Jsme ruští Vikingové.
Jak ti říkají?
Jmenuji se Ivar.
Ivar Bezkostý.
Slyšel jsem o tobě.
Ivare...
Bezkostý.
Tvá sláva putovala po Hedvábné stezce.
Jako med, včelí vosk, kožešiny a otroci.
Ale proč po ní cestuješ ty sám?
Bez ohlášení?
Jako zloděj?
Mí bratři mě připravili o království.
Jsem nicka.
Nemůžu ti nic nabídnout, kníže Olegu.
Nechtěl jsem tě obtěžovat svou přítomností.
A kam máš namířeno?
Nikam.
Nemám žádné plány.
Pouze prchám před svými bratry.
Ale...
teď jsi tady.
Kdo ví, jestli mě tvá přítomnost bude obtěžovat.
Uvidíme.
Nastolili jsme tu nový způsob života.
A to byl vždycky můj cíl.
Vybudovat nejúspěšnější obchodní středisko ve Skandinávii.
Ale budu potřebovat vaši podporu.
Potřebuji svou rodinu.
Matko?
Přeji ti hodně úspěchů, můj drahý synu.
Věřím, že se ti to povede.
Ale budeš se muset obejít beze mě.
Nerozumím.
Proč tu nezůstaneš?
Už jsem viděla dost válek.
Dost smrti.
Ztratila jsem toho tolik.
Už nechci být veřejná osoba.
Nechci nést zodpovědnost.
Přeji si žít jiný život.
Jak to chceš udělat?
Chci si postavit farmu.
Takovou, v jaké jsme s Ragnarem žili, když jsme se vzali,
kde jsme byli všichni šťastní.
Chci si ji postavit na venkově.
Daleko od problémů spojených s chodem velkého města.
Takže ty mi říkáš,
že se chceš usadit a zmizet?
Nejznámější štítonoška ve Skandinávii?
- Na světě. - Na světě.
Chceš se stát prostou farmářkou,
zapomenutou a neveřejnou osobou?
Ano.
To chci, Ubbe.
Už nechci být slavná.
Musíš mi odpustit, Bjorne, už jsem se rozhodla.
Tak to musím přijmout.
Můžu se na tebe spolehnout, Ubbe?
Vlastně, Bjorne...
Chtěl bych být jako náš otec.
Cítím, že musím na další výpravu.
Zrovna ty to musíš chápat.
Jednou jsem slyšel o zemi na západě.
Jeden tulák ji zahlédl z lodi.
Je to neobydlená země
plná lesů a vysokých stromů.
Nedoplul k ní,
ale prý se mu o ní stále zdá.
Chci tu zemi najít,
pokud opravdu existuje.
Nemůžu ti v tom bránit.
Ale budeš mi chybět, bratře.
A co ty, Hvitserku?
Určitě máš taky důvod odejít.
Jestli je mým osudem zabít Ivara, tak ho musím najít.
Kde chceš začít? Svět je obrovský.
Bohové ti určitě jednou ukážou kámen, pod který zalezl,
ale do té doby tu můžeš zůstat a pomáhat mi.
Bude lepší zůstat než se honit za stíny.
Asi je pravda, co se říká, nic netrvá věčně.
Ať půjdeme kamkoli,
nechť nás bohové dál chrání a milují, ano?
Skol.
Skol.
Teď je čas říct pravdu, příteli.
No comments yet. Be the first to leave one.