Higurashi: When They Cry (ひぐらしのなく頃に)

ČERVEN 1983

POČÁTEK

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Už jdu.

Oh, Keiichi.

Poděkuj Reně za okurky.

Dobře.

Už je to měsíc, co jsme se přistěhovali do Hinamizawi.

Poprvé jsem zažil, že vzduch může i příjemně vonět.

Keiichi-kune!

Dobré ráno!

Jsi tu brzy, jako vždycky.

Jednou za čas si můžeš přispat.

Kdybych spala déle, musel bys na mě čekat.

Šel bych sám.

To nemyslíš vážně! Já na tebe čekám vždycky!

Kdybys tu nebyla, šel bych bez váhání dál.

Proč jsi takový? Proč?

Dělám si legraci. Jasně, že bych na tebe počkal.

Děkuji...

Tahle zvláštní dívka, která se kvůli každé maličkosti červená, se jmenuje Rena Ryugu.

Znám ji sice méně než měsíc,

ale vím, že jméno na ní není jediná zvláštní věc.

Není za co. Rádo se stalo.

Tady jste.

Jdete pozdě.

Dobré ráno. Mi-chan!

Ty chodíš pozdě pokaždé.

Dlouho jsme se neviděli, Kei-chane. Kolik je to let?

Chyběl jsem dva dny.

Na rozdíl od svědomité Reny, která si dělá vše po svém.

Mion Sonozaki.

Je o něco starší a je vůdkyní třídy.

Tak, jak bylo ve městě?

Byl jsem tam na pohřbu. Na nic jiného jsem neměl čas.

A přinesl jsi mi, o co jsem tě žádala?

Říkám, že jsem byl na pohřbu!

Hinamizawa je malá vesnice

s jedinou školou a jednou třídou.

Do třídy chodí děti z různých ročníků.

Je to osamělá vesnice, kde žije 15 studentů.

Máme jednu učitelku.

Musí být těžké učit najednou děti z různých ročníků.

Někdy jí pomáhám učit Renu a Mion.

Jsi opravdu dobrý učitel. S tebou vše pochopím.

Když jsem začínal učit, nebyl jsem si sebou moc jistý,

protože jsem viděl, jak málo toho vím.

Říká se, že učitel by měl znát alespoň třikrát více než žák.

Hele, ty jsi o rok starší. Proč tě učím já?

Neřeš drobnosti.

Hele, Keiichi, máš zítra něco v plánu? Máš?

Ještě pořád se v Hinamizawě nevyznáš, viď?

Moc ne.

Zatím trefím jen do školy a do města.

Dobře.

Takže zítra

tě já a Mi-chan vezmeme na procházku po Hinamizawě.

A udělám i oběd s sebou. Co ty na to?

Půjdeš, viď?

Když budu mít čas.

Co to bylo za tón? Holky tě zvou ven.

Když budu mít čas.

Keiichi-kune, budeš mít čas? Budeš?

Budu.

Skvělé!

Takové chování se mi vůbec nelíbí.

Reno, zítra spolu půjdeme sami.

Dobře, jak myslíš.

Hej, ten výlet byl můj nápad!

Tomuhle se říká svatyně Furude.

Odsud je nejkrásnější výhled.

Příští víkend tu bude festival.

Tadá! Renina speciální verze oběda deluxe!

Páni, je, toho tolik.

Ahoj.

Oh, tady jste.

Satoko a Rika-chan?

To jsou mé dvě spolužačky, Satoko Hojo a Rika Ferude.

Samozřejmě jsou mladší.

Co se to tu děje?

Můžeš hádat.

Právě se chystáme na oběd, který připravila Rena.

To vidím.

Proč jste si rozložili deku na mém dvoře?

Tahle svatyně je veřejný majetek! Nemysli si, že je tvoje!

Keiichi má pravdu.

Pojďme udělat tento dvůr pro všechny.

Rika je opravdu skvělá holka!

Sedni si sem! Najíme se společně!

Takže nemám na výběr. Zůstanu tu s vámi.

Nemáš si kam sednou a není tu pro tebe dost jídla.

Cos to řekl?

To je v pořádku. Uvařila jsem dost i pro Satoko-chan.

Ne, právě jím její porci.

To nemůžeš!

Tady jsou hůlky.

Jdu jíst!

Já taky! Taky jdu jíst!

Je skvělé být mladá.

Prosím, jezte. Je tu dost pro všechny.

Hamburgery jsou moje!

Ty ti nenechám!

To bylo proti pravidlům.

Oh, my máme pravidla?

Obědvat s kamarády je zábava!

Renin oběd je výborný.

Dobře, to by pro dnešek stačilo.

Reno, Kei-chane, uvidíme se zítra.

Mion, děkuji za dnešek. Byla to zábava.

- Tak ahoj zítra! - Jo!

Jsem ráda, že jsi dnes šel s námi, Keiichi-kune. Bavil ses?

Jo, bavil.

Tak moc, že se mi ani nechce jít domů.

Tak se můžeme ještě někde zastavit. Můžeme?

Zastavit kde? Je to daleko?

Musíme ještě kousek jít, ale daleko to není. Tudy!

Už jsem tam dlouho nebyla. Jsem zvědavá, co tam je nového.

Dlouho jsi tu nebyla?

Chodíváš často na tuhle skládku odpadu?

To... to není skládka!

Pro mě je to hora pokladů!

Nová hora!

Hurá!

Hej, počkej!

Počkej tam!

Hned se vrátím!

To jsou všechny holky z vesnice takové?

Překvapil jsi mě.

To jsem měl říct já!

Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.

Jsi z Hinamizawy?

Ano.

Jsem Tomitake, fotograf na volné noze.

Občas se v Hinamizawě zastavím.

Nezdá se vám neslušné fotit někoho bez optání?

Promiň, většinou fotím divoké ptáky.

A těch se neptám.

Keiichi-kune!

Promiň, že tě zdržuji! Už jsem skoro hotová!

Más společnost?

Co tam dole dělá?

Kdo ví?

Možná kontroluje tu mrtvolu, kterou tam kdysi rozsekala.

Byl to příšerný zločin.

Pořád ještě nenašli jednu ruku, co?

Co...?

Cože...?

Už jdu, Keiichi-kune!

Raději půjdu, nechci překážet.

Promiň, že jsem tě vyděsil, Keiichi-kune.

Počkal jsi na mě? Počkal?

Keiichi-kune?

Jak to šlo?

Našla jsi něco?

Ano!

Podívej! Našla jsem postavičku Kenta!

Postavičku Kenta?

Co to znamená?

Myslíš tu postavu v živé velikosti, která vždy stojí před obchodem KFC?