Episode #1.7

‎REAKTIVACE AGENTA KIMA

‎- Seržante Kime, odložte zbraň. ‎- Nechte mě jít!

‎Uklidněte se. Prosím.

‎Slíbili jste mi, ‎že když misi splním, dostanu svobodu.

‎- Dokonce už dvakrát. ‎- Hlavně žádné hlouposti.

‎Nemůžete ho odvolat.

‎Odvolat někoho jako on je nemyslitelné.

‎Pokud Sever zjistí, že je stále naživu, ‎už jen to zapříčiní diplomatickou krizi.

‎Kapitáne Kangu! ‎Není to jen na vás. Posaďte se.

‎Je jedním z nejhledanějších štvanců Jihu. ‎Proč ho nevydáme?

‎Když se se Severem dohodneme, ‎můžeme z toho těžit.

‎Bylo by jistější ho eliminovat. ‎Sdílím obavy ostatních.

‎Je nebezpečné ‎umožnit mu návrat do společnosti.

‎- Měli bychom se ho zbavit. ‎- Odvolejte ho.

‎Odvolejte ho.

‎Pro Jižní Koreu už udělal dost.

‎Před každou misí jsme mu ‎výměnou za její splnění slíbili svobodu.

‎Už několikrát jsme své slovo nedodrželi.

‎Na Severu naštěstí všichni věří, ‎že je mrtvý.

‎Zvažme jeho služební záznam ‎a odvolejme ho.

‎- Generále. ‎- Samozřejmě, není to jediný důvod.

‎Přijde den, ‎kdy ho budeme muset zase využít.

‎Do té doby musí 66 zůstat naživu. ‎Toť vše. Můžete jít.

‎Jen počkejte.

‎Budete toho litovat.

‎7. DÍL

‎Náš špion. Hej, špione! ‎Gratulujeme k odvolání!

‎Hej, 66!

‎Šest krát šest je 46!

‎- Ne, 36, blbče. ‎- Je to 46.

‎- Pako. ‎- Násobilka. Šest,

‎pak 12, 18, 24, 30 a 46.

‎Co se kaboníš? Odvolali tě.

‎Vypadáš jako vojín, ‎kterýmu zrušili opusťák.

‎Měl bys teď být ‎ten nejšťastnější člověk na zemi.

‎- Proč jste přišli? ‎- Proč jsme přišli?

‎Přišli jsme pogratulovat benjamínkovi.

‎Že ses oficiálně stal ‎jihokorejským občanem.

‎Hele. Něco tu pro tebe mám.

‎Kousni si. Začneš s čistým štítem.

‎- Na. ‎- Nepropouští ho přece z vězení.

‎- To má být vtipný? ‎- Od vězení se to tu moc neliší.

‎No tak, dej si. ‎To je ono. Tak chutná svoboda.

‎Dobrý, ne?

‎Ozvu se.

‎Kam jdeš? Chce to oslavu! ‎A grilovanej bůček!

‎Nech ho být. Na oslavu nemá náladu.

‎A co my dva?

‎Tak fajn.

‎Ale běž se převlíct.

‎A ty se nech ostříhat.

‎Musí mít poslední slovo.

‎ZESNULÁ IM ČU-DŽIN

‎Spinká. Přidržte jí hlavičku levou rukou.

‎Co myslíte, zvládnete to sám?

‎Min-dži, jsem tady.

‎Je čas jít domů.

‎REAKTIVACE AGENTA KIMA

‎- Tati? Tati! ‎- Počkej tady.

‎Min-dži.

‎Jsem tady.

‎Čas jít domů.

‎Tati…

‎Ukáže se až teď a slízne všechnu smetanu. ‎Pozdě jako vždycky.

‎- Na, tvá smradlavá fusekle. ‎- Vždyť nesmrdí.

‎Stůjte.

‎Nebo mu ustřelím hlavu.

‎Odložte zbraně.

‎Miřte dál.

‎Co to děláte?

‎Odložte zbraně!

‎Napočítám do tří.

‎- Raz. ‎- Ne, nezabíjejte mě!

‎Odložte zbraně, hned! ‎Odložte je. To je rozkaz!

‎Odložte zbraně. Odložte je!

‎- Dva. ‎- Už napočítal do dvou! Dva!

‎- Odložte zbraně! ‎- Miřte dál!

‎Jste náměstek ministra národní bezpečnosti ‎a nakazujete vojákům odložit zbraně?

‎Co to děláte? Zastřelte ho!

‎To nejde. Drží náměstka jako rukojmí.

‎- Chceš zemřít, šmejde? ‎- Náčelníku!

‎Hlavně žádné hlouposti!

‎Odložte zbraně! ‎Náměstek musí být v bezpečí!

‎To je ono. Výborně. ‎Dobrá práce! Odložte zbraně!

‎- Odložte je! ‎- Odložte je hned teď!

‎Hej, Krtkonožko.

‎Říkal, ať je odložíte.

‎Dobře.

‎Ty jsou ostrý. Odložte zbraně. Odložte je.

‎- To je ono. ‎- Tak.

‎Odložte zbraně ‎a pojďte sem na ten čtverec.

‎Pohyb! Říkám, pohyb!

‎Co je? Šmejde. Málem bych zapomněl. Hej.

‎- Podrž mi to. ‎- Co?

‎Tati!

‎Tati.

‎Jsem tady, už se nemusíš bát.

‎Promiň, že až teď.

‎A co vy, Krtkokryso?

‎Hrdost vám to nedovolí? Jak je libo.

‎Stoupni si za mě.

‎Poslouchejte. To není jen tak nějaká mina. ‎Reaguje na zvuk a pohyb.

‎Je to mý veledílo. A je vážně citlivá. ‎Otestujte si to sami.

‎- Všechno jsme to oddřeli my. ‎- Soustřeď se.

‎Ještě není po všem.

‎Ty senzory fungují.

‎Co se stane, když se pohnete?

‎- Hele, jak se odsud dostaneme? ‎- Mým pickupem…

‎Krtkokryso. Navalte klíčky od auta. ‎Vím, že máte auto. Sem s nima.

‎Ten blb…

‎Tak mu je kruci dejte.

‎Fajn. Ať řídí hrdina.

‎- Mám zrovna napilno. ‎- Promiň.

‎Bacha na věc!

‎Až to zmáčknu, mina se aktivuje.

‎Můžeme? Počkat. To nestačí.

‎Ruce vzhůru! Ruce hezky vzhůru! Za hlavu.

‎To je ono.

‎Dobře.

‎- Zelený světlo, červený světlo. ‎- Co to sakra vyvádí?

‎Tady je! Honem!

‎A jedem!

‎Počkat. Odjíždí neznámé auto.

‎Přibliž to.

‎- Co to má být? ‎- To jsou…

‎Určitě uhnou.

‎Hej.

‎- Cože? ‎- Počkat.

‎Vystupte si.

‎- Kolegyňka to myslí vážně. ‎- To jsou tví kolegové?

‎Všichni ven!

‎Vystupme si.

‎Takhle střílet na kolegu. Jde z vás hrůza.

‎Odložte tu zbraň.

‎Slíbil jste, že až dceru najdete, ‎vzdáte se. Zapomněl jste?

‎Slib dodržím, až bude Min-dži v bezpečí.

‎Na ředitelství bude v bezpečí.

‎O tom pochybuju.

‎Poslechněte ho! Odložte zbraně!

‎Žádný strach. Slib splním.

‎Složte zbraň.

‎Pošlete ke mně domů náčelníka jednotky.

‎Jak se vám podařilo to auto tak poničit? ‎Ne že by bylo moje.

‎- Nastupte si. ‎- Bez zrcátek nejedu.

‎Jak mám měnit pruhy?

‎Neboj. Svůj slib splní.

‎VÝZKUMNÉ STŘEDISKO SKUPINY ČCHONSAN

‎Pusťte nás.

‎No tak! Okamžitě nás pusťte!

‎Honem!

‎Jedeme.

‎To je od něj milý. ‎Taky jsme tu závoru mohli prorazit.

‎Tak zatím!

‎Tati.

‎- Čin-čchole, šlápni na to. ‎- Můžeme si vydechnout.

‎Tati.

‎Mluví k tobě Min-dži.

‎Ano, Min-dži?

‎Děje se něco?

‎Není ti nic? Jsi zraněná? Řekni.

‎Ne, jsem v pořádku. Ale myslím, že ty ne.

‎Co se ti stalo?

‎- To nic. Nic mi není. ‎- To určitě.

‎- Postřelili ho. ‎- Hej. Hleď si svýho.

‎- Užila sis svoje. ‎- No co?

‎Chudinko moje.

‎Musíš mít hlad. Pojďme se najíst.

‎- Čin-čchole, na oběd. ‎- Dobře.

‎Jak můžeš myslet na jídlo? ‎Seš vážně můj táta.

‎Jasně že jsem tvůj táta.

‎Muselas ses bát.

‎Promiň, že jsem to nezvládl dřív.

‎- Už se to nikdy… ‎- Ne, tati. Já se omlouvám.

‎Že sis dělal starosti.

‎- A za ty hrozný věci, co jsem řekla. ‎- Ne, Min-dži.

‎Já se omlouvám.

‎- Co to bylo? Min-dži kručí v břiše? ‎- Kdy naposledy jedla?

‎Po tomhle šťastným shledání ‎je čas jíst. Zvu vás.

‎- Co je? ‎- Seš borec. Můžu si dát cokoli?

‎Tamhle!

‎Jeďme.

‎RYBÍ BISTRO KUMBI

‎Ty jo, mám hlad. ‎Min-dži, pospěš. Umírám hlady.

‎Dáme si úhoře.

‎- Prosím. ‎- Náměstek to nebere. Asi se něco stalo.

‎Před 30 minutami ‎někdo infiltroval ředitelství.

‎Myslíme si, že vzal tu dívku.

‎- Kdo to byl? ‎- To nevím, byl moc daleko.

‎Ale podle postavy a oblečení ‎to byl její táta.

‎Její táta?

‎Přiveďte je oba. ‎Osobně s nimi udělám krátký proces.

‎Rozumím.

‎Jako rodiče vychovávajícího dceru ‎vás z celého srdce prosím o odpuštění.

‎Fotříci jako my úhoře prostě milujou. ‎Naprostá spokojenost. Co říkáš, kámo?

‎Jasně, nemůžu být spokojenější, ‎ale vypadám jako strašidlo.

‎- Ty záda. ‎- Sleduj cestu.

‎- Kim-dži, snědlas toho stejně co my. ‎- Dala sis hned tři kousky najednou.

‎- Kime, sní toho tolik. Nedoplatíš se. ‎- Díky za oběd.

‎- Dala bych si víc, ale krotila jsem se. ‎- Co?

‎- Snědli jsme všechny úhoře, co měli. ‎- Fakt?