نخستین 200 خط.
Pojď, Phoenix! Úroda je letos skvělá!
Už jdu!
Sestřenice, pospěš, je čas!
Sestřenice, pospěš, je čas!
Srdíčko hlávkového zelí Srdíčko bílého zelí
Máš dobré srdce, sestřenice!
Zelené lupení, bílé lupení Máš talent, sestřenice!
Naše sestřenice má talent Má velký talent
Mám tě ráda, sestřenice!
Slunce vychází!
Slunce vychází!
Hej hou, hej hou
Hej hou, hej hou
Hej hou, hej hou
Hej hou, hej hou
Měsíc je v úplňku Měsíc se usmívá
Zpívejme roku Naší skvělé sklizni
Tančeme roku Naší skvělé sklizni
Snídaně je hotová, tati!
Začněte!
Raz. Dva.
Tři.
Lyra konečně hraje, sestřenice
Boty jsou krásně vyšívané Sestřenko
Je to zábava, velká zábava Skutečně velká zábava
Hej hou, hej hou
Úplněk bude patnáctého
Ale kluci a holky Se zamilují dnes večer
Jo!
Tady jste!
Rád vás všechny vidím. Pojďte dovnitř.
Mí dobří přátelé...
děkuji vám, že ve mě věříte...
ve městě jsem měl úspěch.
Nyní nabírám osazenstvo pro svou továrnu.
Ale místo, abych bral cizince...
raději zaměstnám lidi, které znám.
Proto jsem tady...
abych zjistil, jestli má někdo zájem pro mě pracovat.
Ale mám jen deset volných míst.
Takže pokud má někdo zájem, tak se přihlaste.
Skutečně? Tolik z vás?
Musíme to udělat spravedlivě.
- Nechci nikomu ublížit, jasné? - Ano!
Hlavní je to, že ať už zvolím kohokoli...
zůstaneme nadále přáteli. Platí?
Platí!
Je to moje! Moje!
Phoenix!
Mám to!
Kohout kokrhá Vstávej, jdeme do práce
Dívky sází semínka Na poli
- Večeře. - Jezme.
Moje drahá holčičko.
Určitě se chceš přestěhovat do města? Je tam tolik lidí. A ta doprava!
Svět je nebezpečné místo, tati!
Můžeš se vrátit, kdykoli budeš chtít.
Netrpíme tu nedostatkem hezounků.
Tady máš stehýnko. Jez!
Prosím.
Vem si to! Já se najím sám!
Vem si biskupa.
Už mám dost!
Musíme tu hloupou rutinu dělat pokaždé?
Není hloupá.
Cvičíme si tím postřeh.
Jednou se budeš muset bránit.
Nechápeš to?
Odmalička se učím ty chvaty kung-fu.
Taj-či, wing-tsun, moc jednoho prstu.
Nejde mi to na rozum. Kung-fu je nudné.
Ale ráda tančíš.
Tanec je něco úplně jiného.
Ne! Obojí jde ruku v ruce.
Tanec a kung-fu mají stejné kořeny.
To je jedno.
Od smrti tvé matky jsem jediný muž v rodině.
Kung-fu je jediné, co tě mohu učit.
Když už jsme u mámy, kde je květovaná sukně, co mi zanechala?
Byla moc krátká. Vyhodil jsem ji.
Cože?
Podívej se mi do očí.
Vždycky to zabere.
Nikdo mi nelže, když se mu podívám do očí.
Tati. Neboj se.
Ve městě budeš potřebovat peníze. To jsou mé životní úspory.
Je to šest, nebo sedm set dolarů. Ber.
To je moc!
Nedělej. Mělo to být tvoje věno.
Nerozhazuj. A nedávej mi za vinu, když si tě nikdo nevezme.
Tati!
Pokud budeš mít problémy, okamžitě mi napiš...
a já tě přijedu zachránit.
Psát?
Tohle se používá ve městě.
Je to kazeťák. Vyspělá technologie.
A tohle je kazeta.
Funguje jako ten u postele. Sem ji dáš a zmáčkneš tlačítko.
Tak budeš vědět, co dělám.
Takže se můžu přestat bát?
Copak je?
Co je?
Hele! Padá hvězda!
Přeju si, abych ve městě zbohatla.
Ne, počkat. Chci mít delší nohy...
užší pas, větší prsa.
Ne, ne. Chci najít dokonalého chlapa. To si přeju.
Cokoli.
To jsem si taky přála.
Myslela jsem si, že se mi splní.
Ale pořád jsem zaseklá tady.
Kdybych se dostala do města, určitě bych tam uspěla.
Nějak to dokážu!
Jo tak, tebe štve, že nejdeš do města?
Jo.
Na. Vem si to.
Smlouva zaměstnance
Ale co ty?
Na práci kašlu. Já chci jen do města.
Phoenix, jsi fakt kámoška!
Jsi skvělá!
Ale jak tam bez práce přežiješ?
Neboj se.
Budu tvrdě pracovat a bude ze mě hvězda.
Pak se o tebe postarám.
Vzhůru do města!
Město! Jsme na cestě!
Snow!
Snow!
Snow!
Snow!
Snow!
Kde jsi byla? Co je?
POHÁDKOVÝ SALÓN KRÁSY
Plastické operace
Jistě. Dobře.
Věřte mi!
To není třeba. Bylo mi potěšením.
Na shledanou.
Ten na těch fotkách jsem já.
Předtím se na mě holky ani nepodívaly...
ale teď s tím nemám problém.
Ale k věci.
Co si přejete?
Prsa. Tvář. Vše základní.
Kolik to bude?
Moc ne. Asi tak...
Kolem 200 000 dolarů.
Tolik nemám. Levněji by to nešlo?
Studoval jsem na Harvardu.
Proto si účtuji více než ostatní.
Rozumím vám. Ale stojím za to.
Je to bezpečné? Má to nějaké vedlejší účinky?
Bude to vypadat přirozeně? Neupadne něco?
Jistěže ne.
Mám Harvard. Bude to v pohodě!
Zatraceně! Pořád to padá.
To je ono, pomalu. Jeden po druhém.
Dál do autobusu!
Chytlas to od toho doktora?
Nemám tušení.
- Díky. - Dobře.
Tady je adresa. Moc se netoulej.
Večer určitě přijď.
- Rozumím. - Buď opatrná!
- Ahoj. - Ahoj.
Skvělé kroky!
Jsem tanečnice. V naší vesnické skupině.
To vidím.
Já jsem hledač talentů.
Co je to?
To je jedno.
Jde o to, jestli chceš být skvělá tanečnice.
Ano, chci!
Tak by ses měla přihlásit do soutěže pouličního tance.
A jako kde?
Nejprve potřebuješ manažera. To jsem já.
Máš talent. Zaručuju ti úspěch!
Proč na mě tak hledíš?
Protože vypadám poněkud euroasijsky?
Snažím se poznat, jestli lžeš.
Proč bych ti lhal? Máš u sebe 1 000 dolarů?
Ne.
Proč bych tě chtěl okrást o peníze, které nemáš?
Kolik máš?
Něco málo přes 500.
- Stačilo? - Ano!
No konečně.
Pomůžu ti zapsat se do té soutěže.
Kde máš těch 500 dolarů?
Já je nemám.
Říkalas, že máš 500 dolarů.
Mám. Má je moje kamarádka.
Jak je dostaneme?
Řeknu si jí o ně.
Kde je ta tvoje kamarádka?
Pracuje v továrně v Song Jiangu.
A kdo zaplatí to jídlo?
Já peníze nemám.
Co kdybys pro ně zašla?
No comments yet. Be the first to leave one.