The Holiday Calendar

NETFLIX UVÁDÍ

- Řekněte sýr! - Sýr!

Děkuju vám.

Veselé Vánoce!

Můžete se posadit před pozadí.

Za chvíli budu u vás.

Fotky si můžete nechat vytisknout na hrnek

a na tričko.

Také děláme fotky na pas.

Mnoho fotek.

Jak se ti líbí tahle?

Joshi!

Jsi doma!

Jak se vede?

Kdy ses vrátil?

- Proč jsi nenapsal? - Teď jsem přišel.

Chyběls mi.

Ty mně taky.

Tenhle vzhled cestujícího Američana,

který nocuje v hostelu na Novém Zélandu, se ti povedl.

To bylo minulý měsíc. Můj hostel byl v Amsterdamu.

Mělas přečíst každé slovo na mém cestovatelském blogu.

- Co se stalo? - Je to 18 měsíců slov.

Ale na fotky se dívám.

Vidím, že pořád pracuješ tady.

Platí to účty.

- Naplňuje tě to? - Ne.

Naplňuje mi to žaludek.

Nenech se mnou rušit při nedělání tvé práce.

Potřebuju, abys tohle cestou domů vzala do Santovy vesnice.

Neříkej mi to.

Nezapomněla jsi, že Santova vesnice začíná zítra, že?

Jak bych mohla? Miluju tuto část roku.

Přesně.

A mé oblečení.

Chcete něco koupit?

Ne. Šéfe Singhu,

tohle je můj kámoš z dětství, Josh.

Díky němu jsem začala fotit.

Když je o tom řeč…

Vzpomínáš na ten foťák, na kterém jsme se učili?

Už jsem zapomněla.

- Kde je? - Netuším.

- Možná v krabici? - Takže nekupujete nic?

Ne. Jsem tu kvůli Abby.

Pak mám pro vás krabici, kterou mi odnesete do auta.

Neupusťte ji.

Ahoj, jsem tady.

Teto Abby!

Slečno Corinne.

- Sluší ti to. - Oblékla jsem se sama.

Chtěla jsem vypadat jako ty.

A povedlo se jí to. Jen pro rodinnou vánoční fotku.

- Máma vyšiluje. - To věřím.

Vaječný likér.

Něco jsem ti tam přidala. Budeš to potřebovat.

Znáš mě tak dobře, ségra.

No tak!

Čau!

- Ahoj, zlatíčko. - Čau.

Co říkáš na stromek?

Letošním motivem jsou skvostné ornamenty.

Vypadá svátečně.

- Ahoj, tati. - Pojď, Abby.

Pomůžeš mi dozdobit krbovou římsu.

Vypadá to dobře.

Tak,

jak je na tom auto?

Ještě se drží při životě.

A práce?

Potřebuješ peníze?

Od zítřka dělám sváteční přesčasy.

Ale díky, tati.

Mě se ptá na to samé, a to s ním pracuju.

Jen říkám, že se k nám můžeš přidat v advokátní kanceláři.

Se Sarah se nám spolupracuje skvěle.

- Nemám pravdu, Sarah? - Ano, máš.

- Má drahá! - Ahoj, mami.

Víš, že focení je úžasný koníček.

Jen to není právě spolehlivá kariéra.

Uvědomujete si, že říkáte to samé, kdykoli jsem tu?

Protože doufáme, že jednoho dne nás poslechneš.

Nechce někdo vaječný likér?

Ne? Jen já? Dobře, doliju si.

Převlečeš se na tu fotku?

Ano?

Jasně.

Ne.

Dědo, říkala jsem si, kde jsi.

Ahoj, zlatíčko. Pojď dědečka obejmout.

Vidím, že děláš své slavné chilli.

Pro nás dva jsem udělal i vegetariánské.

Můj spolupachatel.

Nemáš ani tušení.

- Jací jsou noví spolubydlící? - Jsou tak nudní.

V devět už jsou v posteli.

Pak si stěžují, že mám hudbu moc nahlas.

Padají mi vlasy a stárnu. Jak jinak ji mám pouštět?

- Kdo je to? - Já otevřu.

Haló?

Stihls to!

Sváteční výzdoba u vás je jako živá vánoční pohlednice,

ale ne jedna z těch levných.

- Jak se daří, synku? - Dědo!

- Rád tě vidím! Vítej zpátky! - I já tebe.

- Vypadáš dobře! - Ty taky. Jsi zpět?

- Ano. - Dobře.

Všichni budou nadšení, že jsi tady, a dají mi pokoj.

Hele, kdo je tu.

Je to Josh?

Rodino Suttonových, veselé Vánoce!

Už je to tak dlouho!

Kdy jsi se vrátil?

Dnes ráno.

Rád tě vidím.

Jak se vede?

- Není teď hezčí, když byl pryč? - Vím, o co ti jde.

- Nezabere to. Jsme jen kámoši. - Fajn.

Takže kam půjdeš příště?

Zůstávám tady.

Cože?

Tos mi neřekl!

Zůstanu u Fernanda, dokud si neseženu něco svého,

ale vím jistě,

že je čas na vánoční fotku Suttonových.

Jdeme na to!

Ano!

Tak jo, máš pravdu.

Vypadáte moc krásně.

- Řeknete „ozdoby“ na tři? - Jo.

Raz, dva, tři.

Ozdoby!

Paráda, ukážete mi teď úsměvy?

Potřebuju úsměvy. Miluju je.

Měli bychom si udělat nějaké vtipné fotky.

Teď úsměv!

Tak jo, vy bando hereček.

Abby.

Dobře. Rozhodně.

Abby.

Nechtěl jsem ti to dávat přede všemi.

Jak tajnůstkářské.

Našel jsem ho při stěhování. Byl tvé babičky.

Chtěla, abys ho měla ty.

Chybí mi.

První Vánoce bez ní jsou těžké.

- Jak jsi na tom? - Je se mnou každý den.

Bylo těžké se přestěhovat,

ale nechtěla by, abych v tom velkém domě žil sám.

Dost bylo o mě.

Podívej.

Co je to?

Je to starožitný adventní kalendář.

Takové vyráběli Evropané, než byly ty levné z kartónu.

Je krásný.

Určitě chtěla, abych ho dostala já a ne Sarah? Je to spíš její styl.

Jsem si jistý.

Jsem připravený.

Mám jídlo.

Tvé taky.

Máma si myslí, že jsem opravdový hladovějící umělec.

Za ta léta, co tě znám, jsem tě nikdy neviděl bez pusy plné sušenek.

Jak mám odmítnout paní Judy?

Takže tady nějakou dobu zůstaneš?

- Ano. - Zbožňuju, když jsi tady.

Apetitem odvádíš máminu pozornost od mých životních rozhodnutí.

Vlastně se mě ptala, co si o tvých rozhodnutích myslím.

Takže technicky vzato,

ještě nejsi v bezpečí.

Bezva.

- Mám tě ráda, dědo. - Já tebe víc, zlatíčko.

Děkuju.

Uvidíme se později.

Takže s cestováním jsi skončil.

Jsi v důchodu.

Nejsem v důchodu.

Jen se chci usadit.

Vytvořit si zázemí.

Takže si na mizině.

Nejsem na mizině.

Díky cestování jsem se mohl vyjádřit jako fotograf.

Vím, co chci dělat.

Šťastlivče.

Fotím, ale ne to, co bych chtěla.

Proč ne?

Jsem vyhořená z toho, že jsem celý den v ateliéru. Asi jsem ztratila svou jiskru.

Chci ti něco ukázat.

- Jo? - Jo.

Je to jen kousek odsud.

Kdybych mohla mít jedinou věc…

Bylo by to tohle.

Prázdnou tmavou budovu.

Ne. Ateliér.

Nejen pro mou práci.

Prezentovala bych další umělce.

Mohli bychom tu tvořit a…

vzájemně si pomáhat, bylo by to jako…

centrum nových talentů v okolí.

Proč se usmíváš?

Ne, líbí se mi to.