About Time

Vždycky jsem věděl, že jsme dost divná rodina. Především já.

Moc vysoký. Moc hubený. Moc zrzavý.

Máma byla fajn, ale jiná než ostatní.

Byla nepružná, potrhlá, věčně zaměstnaná a nesentimentální.

Jejím módním vzorem byla královna.

Táta byl normálnější. Vždycky měl dost času.

Po padesátce přestal učit na univerzitě

a vždycky si našel chvilku na pokec. Popřípadě mě nechal vyhrát v pinčesu.

A vždycky dokonale oblečený mámin bratr, strýc Desmond,

trávil čas tím, že byl prostě strýc Desmond.

Byl to ten nejšarmantnější a nejhloupější člověk na světě.

Duchem byl stále jinde, ale nikdy jsme nezjistili kde.

A nakonec Catherine. Katie. Kit Kat. Moje sestra.

V rodině praktických sak a účesů žila tahle...

přírodní bytost

s elfíma očima, fialovými tričky a věčně bosýma nohama.

Vždycky pro mě byla a je nejskvělejší osobou na světě.

Bylo to celkem pěkné dětství se zajetými rytmy a zvyky.

Ještě když mi bylo 21, pili jsme denně na pláži čaj o páté.

V létě v zimě jsme bez ohledu na počasí házeli žabky a jedli sendviče.

Každý pátek večer jsme koukali na film.

Bez ohledu na počasí.

A jednou ročně probíhal příšerný novoroční večírek.

Jo, jen si dojdu pro jedno.

Jsi naprosto skvělý.

Já jsem Katie. Co piju?

Tohle stojí děsně peněz.

- Na zdraví. - Na zdraví.

Pojď, už je skoro půlnoc. Jdeme tam všichni. Našel jsem ti...

Ježíšmarjá!

Každý někdy udělá chybku. To neřeš! Pojď!

Šest, pět, čtyři...

tři, dva, jedna...

Šťastný Nový rok!

Šťastný Nový rok.

Promiň.

Ráno jsem se vzbudil s kocovinou, styděl jsem se za sebe

a netušil jsem, že mi ten den navždy změní život.

Vstávej, blbečku.

Máš jít za tátou.

Ty brďo! Sexy pyžamo.

Time, pojď dál.

Můžeš se... posadit.

- To je hodně oficiální. - Vlastně jo.

Je to pro mě zvláštní chvíle. Když mi bylo 21, taky jsem ji s otcem taky zažil.

Navždy mi to změnilo život,

takže jsem z toho dost nervózní.

Tak spusť. Zní to hodně tajemně.

Jo.

Time, drahý synu.

Je to zkrátka tak, že muži v naší rodině...

Bude to znít zvláštně. Připrav se, že to bude divné a strašidelné.

Máme rodinné tajemství.

A to tajemství spočívá v tom, že muži v naší rodině umějí...

cestovat v čase.

Přesněji řečeno cestovat do minulosti. Do budoucnosti to nejde.

- To je fakt divný fór. - To není fór.

Takže ty, děda a jeho bráchové, všichni jste uměli cestovat v čase?

- Přesně tak. - A ty to pořád děláš?

Ano. Není to zas takové drama.

Cestuju jen ve svém životě. Tam, kde jsem byl a pamatuju si to.

Nemůžu zabít Hitlera ani přefiknout Helenu Trojskou. Bohužel.

Přestaň!

- Kdyby to byla pravda, což není. - Je.

Není. Ale kdyby byla, což není.

- Ale je. - Není. Ale i kdyby, jak to uděláš...

To je na tom to nejjednodušší.

Jdeš na temné místo, nejlíp do velké skříně, v nejhorším na záchod,

zatneš takhle pěsti, pomyslíš na moment, kam chceš, a jsi tam.

Po chvíli hrkání, frkání a drkání.

- Páni! - Stejně dobrá reakce jako každá jiná.

Já vyhrkl: „A kurva!“ Ale to bylo v 70. letech.

- Děláš si ze mě srandu. - Nedělám.

Proč bych lhal někomu, koho mám opravdu rád?

Ale až se sem vrátím ze skříně, kde si postojím se zaťatými pěstmi,

- tak si mě nepřej! - To ještě uvidíme.

Time, podnikni něco zajímavého.

Nepřej si mě!

Myslím to vážně.

Tak jo.

- Jsi v pohodě, Time? - Jo, jasně.

Pojď, už je skoro půlnoc. Musíme ti najít...

- Půlnoc! - Deset, devět, osm, sedm...

šest, pět, čtyři...

tři, dva, jedna, šťastný Nový rok!

- Děkuju, Time. - Není zač, Polly.

- Ví o tom máma? - Kdepak!

A co efekt motýlích křídel?

Zatím se kvůli nám civilizace nezhroutila.

- Bude to složitý rok. - Složitý život.

- Cos s tím dělal? - Já si vybral knihy a jen knihy.

Četl jsem všechno dvakrát.

Dickense třikrát. Co takhle z voleje napadá tebe?

- Kromě lepšího sestřihu... - Jo.

...jsou na ráně peníze.

Hodně sporná volba. Dědovi zničily život, zůstal bez lásky a přátel.

Nikdy jsem nepotkal šťastného boháče.

- Bylo by fajn nemuset pracovat. - Cesta do záhuby. Vem si strejdu Freda.

- Co se mu stalo? - Lautr nic. Promarnil život.

Použij to na věci, co ti doopravdy zpříjemní život. Dobře si to rozmysli.

Upřímně řečeno v tuhle chvíli...

by bylo super, kdybych díky tomu sehnal holku.

- Hustý. - Jo.

Nářez.

Pro mě to vždycky bylo o lásce. Toho léta jsem vstoupil do oka bouře.

Charlotte, sestřenice Kit Katina hezkého, leč podlého přítele Jimmyho.

Přijela k nám na celé dva měsíce.

- Jen jednoho. - Ne, oba.

Time!

Namažeš mi záda?

Jasně!

Dost horlivý.

Ale ne!

- Mám to ve vlasech? - Jo!

Time.

- Namažeš mi záda? - Jasně. Vydrž chvilku.

Tak jo.

Díky.

Příjemné.

Je to můj obor.

Bylo to léto plné slunění a muk.

Pozval jsem potřeštěného kámoše Jaye na tenis. Měl jsem vedle něj vyniknout.

To jsem se přepočítal!

- Co blbneš? - To ne!

Vedle Charlotte jsme jako blbci vypadali oba.

Jak se má člověk soustředit na hru?

Jak má člověk normálně existovat, když se před ním takhle producíruje?

Nikam se to neposouvalo, až bylo najednou skoro pozdě.

- Charlotte, poslední oběd. - Ne!

Bylo moc fajn, žes u nás strávila celé léto.

- Děkuju. - To ano.

Že je to tak, Desmonde?

- Prosím? - Je fajn, že tu Charlotte strávila léto.

- Kdo je Charlotte? - Ale prosím tě. Sedí vedle tebe.

Ale ovšem.

Charlotte.

Rád vás poznávám.

Taky jsi rád, že tu Charlotte byla celé léto?

- Jo. - Srpen je pryč.

- Tolik jsem ho toho naučila. - Tys vždycky věděla, jak na to.

Dále.

- Charlotte. - Ano?

Jsi tu poslední večer. Můžu se tě na něco zeptat?

Jo. Ptej se.

Ne, počkej.

Nejde o lásku?

O lásku? Co?

Kit Kat mi řekla, že kdyby na to došlo, mám na tebe být drsná

a říct ti, že mě máš brát jako sestru a nemáš dělat blbosti.

Nebo jsem se právě děsně ztrapnila, a ty sis přišel pro noční tenisové rady?

- Ne. Šlo o lásku. - Aha.

To je od tebe moc milé.

Škoda, žes to nechal na poslední noc.

Měl ses plížit po chodbě, dokud jsme měli čas.

- Poslední večer byl špatný nápad? - Moc.

Vypadá to jako lehce urážlivý nápad na poslední chvíli.

Poslední večer by nikdy nezabral.

Tak fajn. Chápu.

Dále.

- Time. - Charlotte.

Ahoj.

-Ahoj. -Posaď se.

Nejspíš to tušíš.

Během toho měsíce jsem se do tebe zamiloval až po uši.

Bylo jasné, že se to stane,

protože máš tvář a vlasy bohyně.

Ale i kdybys neměla krásnou tvář

a z prapodivných zdravotních důvodů bys neměla žádné vlasy,

stejně bych tě zbožňoval

a zajímalo by mě, jestli bys čistě náhodou nemohla moje city opětovat.

Mám návrh.

Uvidíme, jak se léto vyvine, a zeptej se mě znova poslední večer.

- Poslední večer? - Ano.

Zkus to poslední večer. Uvidíme, co se stane.

- Je to vzrušující. - Jo. To je skvělý plán.

- Naprosto skvělý. Poslední noc. - Poslední noc.

Mockrát děkuju.

Dobrou, Timíku.

První velké ponaučení.

Žádné cestování v čase nikoho nedonutí, aby se do vás zamiloval.

Moje životní láska odjela.

Hned další den jsem odjížděl já.

Tu máš. Neutrať to všechno najednou.

Díky.

Nevolej moc často. Máma nemá ráda, když ji pořád někdo ruší.

Jo. Dík.

Sedl jsem na vlak do Londýna a jel vstříc budoucnosti a přítelkyni.

Bydlel jsem kousek od Abbey Road u tátova kamaráda, dramatika Harryho.

Je fajn mít ve městě známého, když je tam člověk nový.

Ty vole, co chceš?

- Jsem Jamesův syn. - Koho?

- James Lake. - Co je s ním?

Říkal, že máte volný pokoj.

Běž dovnitř a čekej.

Tiše. Myslím to vážně. Ani muk.

Jinak tě zabiju.

Když jsi zazvonil, měl jsem jediný dobrý nápad za poslední desetiletí.

Teď je pryč.

Prevíte mrňavej!

Jak se má táta?