The World's End

Znáte ty noci,

co začnou nenápadně, a pak na ně léta vzpomínáte?

Byl 22. červen 1990, poslední den školy.

Bylo nás pět. Oliver Chamberlain, Peter Page, Steven Prince, Andy Knightley a já.

Říkali mi Král, protože se jmenuju Gary King.

Ollie si hrál na drsňáka, ale dost přeháněl.

Říkalo se mu Pekelník,

protože měl na čele znaménko ve tvaru šestky.

Moc se mu to líbilo.

Pete byl takové děťátko.

Nebyl to zrovna lev salónů, ale uměl člověka pobavit.

A byl ve vatě.

Steve byl super týpek. Hráli jsme spolu muziku a balili holky.

Asi mě vnímal jako konkurenta. To od něj bylo hezké.

Ale můj pravej parťák byl Andy.

Na něho jsem se mohl vždycky spolehnout.

Miloval mě a já jeho. Víte, jak to myslím.

Věděli jsme, že po škole se nám stýskat nebude.

Leda po panu Shepherdovi.

Ten byl prima.

Ptal se mě, co chci v životě dělat.

Povídám, že si chci užívat.

Nevím, proč ho to pobavilo. Já to myslel vážně.

Hlavně tehdy večer.

Newton Haven bylo naše rodné město, naše hřiště a náš vesmír.

A té noci bylo svědkem naší hrdinné výpravy.

Cíl? Dobýt Zlatou míli.

Legendární pivní maratón po dvanácti hospodách.

První pošta, Stará známá,

U kohouta, U zkřížených rukou, Dobří kumpáni,

Věrný sluha, Dvouhlavý pes, Mořská panna, Včelí úl,

Králova hlava, Díra ve zdi...

A náš osud měla zpečetit hospoda Na konci světa.

Jeli jsme mým autem.

Říkal jsem mu Zvíře, protože jezdilo dost divoce.

Tak začala naše cesta mezi muže.

Neztráceli jsme čas a šli na to.

Na první putyku jsme udeřili jako blesk.

Pivo i zábava v plném proudu. Došlo i na hádky,

na dámy, na panáky i na nějaké drama.

A samozřejmě na pití.

V páté putyce nám ještě bylo hej,

tak jsme koupili bylinkové občerstvení

od chlapa, kterému jsme říkali reverend Green.

Pekelník po šestém odpadl, tak jsme pokračovali bez něj.

Ještě že tak. V další hospodě jsem narazil na jeho ségru.

A na WC pro vozíčkáře jsem na ni narazil znova.

Sam s námi chvilku táhla, ale pak jsem jí dal sbohem.

Měl jsem ten večer rande s někým jiným, s pivem jménem Amber.

Po pěti pivech jsme se bouřili proti celému světu.

V Úle se strhla mela,

tak jsme se odebrali na bowling

ZÁKAZ VSTUPU NA TRÁVNÍK

neboli do Kuřárny a tam se všechno podělalo.

Přehnali jsme to s hulením. Pete hodil šavli a musel si lehnout.

Tři poslední putyky jsme vynechali a šlo se domů.

Vzpomínám, jak jsem tam seděl,

pěsti od krve, na triku pivo, na botách zvratky,

a koukal, jak vychází slunce.

A v duchu jsem věděl, že tak dobře už mi v životě nebude.

A něco vám povím.

Měl jsem recht.

Díky, Gary. To bylo velmi poučné.

Chce k tomu někdo něco dodat nebo se Garyho zeptat?

Jsi zklamaný?

- Z čeho? - Že jste nedošli až Na konec světa?

Ne.

Co tedy vlastně chcete?

Chceme být volní!

Chceme dělat, co se nám zlíbí!

Chceme se zlískat a něco si užít.

A to taky uděláme. Pobavíme se.

Dáme párty.

Co tedy vlastně chcete?

Chceme se zlískat a něco si užít.

- Je to kráska. - Jo, ale Zvíře to není.

Ahoj, Petere.

Prokrista! Gary?

Král bývalý i budoucí.

Nebyls ráno před mým domem?

Ne.

- Přísahal bych, že jsem tě zahlédl. - V Bishop's Gardens jsem nikdy nebyl.

Jak se vede?

- Prima. A tobě? - Super.

- A co... - Vanessa?

- Ne. Tvá žena? - Vanessa.

- Jo. Jak se má? - Fajn.

- Už sis vrznul? - Máme dvě děti.

Dvakrát. Ty šukací mašino.

Nezměnili jsme se, co?

Co ten tu dělá?

To nic, tati. V pořádku.

Zdravíčko, pane Pagei.

Čím posloužím, Gary?

- Táta vypadá dobře. - Sháníš auto?

Ne. Obávám se, že konec se blíží.

- Cože? - Konec světa.

Jak to myslíš?

Vždyť víš. Jedna noc. Pět chlapů. Dvanáct hospod.

Boj začíná.

Chceš to znova zkusit?

Ty už po tom netoužíš?

- Nijak zvlášť. - Hele, Petere,

tehdy to nevyšlo, ale teď dojdeme až do hořkého konce.

Nebo ležáku.

- Kdo jako? - Celá parta.

- I Andy? - Jo. Proč by nešel?

- Po té nehodě... - Žádný problém. Jde s námi.

Ale jde o to, jestli jdeš ty.

Musím se přeptat Vanessy.

- Koho? - Manželky.

Odkdy se musíš ptát manželky?

Od svatby.

No tak, copak ti to neschází?

Ta sranda, kamarádství i hádky,

brutální kocoviny s hlavou plnou mravenců.

Možná ty první dvě věci.

Domluveno. Jaké máš teď číslo?

Už deset let mám stejné.

Tak mi ho řekni.

V celé téhle řadě budou okna a u vchodu se to zvedne.

Jaký trotl tu nenosí helmu?

To je Gary King.

Ťuky ťuk.

Co ty tady, Gary?

Máš říct: „Kdo je tam?“

Vidím, kdo je tam. Ty.

Líbí se mi, jak jsi to tu změnil. Trochu tu profukuje.

- Jak se má Selina? - Jsme 10 let rozvedení.

- Já vím, jen se ptám, jak se má. - Prý výtečně.

A máš teď někoho?

Ale jo. Instruktorku z fitka. 26 let.

Ty pedofile. To byl fór. Rád bych ji poznal.

Ne. Proč jsi přišel?

Tys to neslyšel? Dáváme zas bandu dohromady.

Už na baskytaru nehraju.

Ne, myslel jsem naši partu.

Ale kapelu můžem taky oživit.

To sotva. Prodal jsi mi kytaru, abys měl na drogy.

Nikdy si nevzpomenu, jak se jmenuje ta věc nade dveřmi.

Překlad.

Plán je následující. Vrátíme se do Newton Havenu

a dáme Zlatou míli,

ale tentokrát dojdeme až Na konec světa.

Všichni do toho jdou.

Cože? I Andy?

To si piš, ty máčko.

- Andy s tebou bude pít? - S námi.

Jen si to představ, zajedeme do rodného města, dáme pár piv...

- Dvanáct piv. - Jo.

- To je na palici. - Já vím!

O co ti jde, Gary?

Jde o to, že se kruh uzavírá.

Proč by měla dospělost přetrhat naše přátelství?

- Hodně se toho změnilo, Olivere. - To jo.

Ale teď je čas na inventuru.

Inventuru? To fakt zní jako děsná psina.

No tak, ty tam snad nechceš?

Hlavně chci, abys sundal boty z pohovky.

Hele, o mě se neboj. Jasný?

Jdu ti říct, že Gary King je zpátky v sedle.

V sedle? Ty v tom zase jedeš?

Ne, zase mi to šlape.

- Cože? - Nechápeš?

- To je narážka na co? - Bicykl.

- Nechápu. - To neřeš.

- Tak jo. - Hele,

konečně máme šanci dokončit, co jsme začali.

No tak, bude to brutální!

Jsme s prohlídkou hotovi.

Jak se vám tu líbí?

- Nádhera. - Na skvělém místě.

- Fantazie. - Fantastické výhledy.

- Jen... - Cena je trochu mimo naše možnosti.

On vám sleví. Za kolik to je?

- 1,2 milionu. - Kurva fix!

Máte moji vizitku.

Gary, co blbneš?

Taky tě rád vidím, Pekelníku.

- Neříkej mi tak. - Jasně.

- Jak se má ségra? - Fajn.

- Mluví o mně? - Ne.

Takže v pátek si všichni dáme spicha. Odvezu vás tam.

To těžko. Jdu k doktoru.

To jdeš. K tomu nejlepšímu!

- Alkohol totiž léčí. - Jo, pochopil jsem.

No tak, bez tebe to nebude ono.

Kristepane.

Zjistíš, jak se klukům vede. Pochlubíš se, jak si vedeš ty.

Třeba tentokrát dojdeš až do konce.

- Andy fakt jde? - Jo.

- Andy Knightley? - Jasňačka.

A jak jsi ho přesvědčil?

- Pane Knightley. - Felicity.

Přišel za vámi kamarád.

To není kamarád.

- Jsi teď velký šéf, co? - Jo.

Viděl jsem se s kluky.

S Pekelníkem, bejby Steviem a Petertronem.

Já přezdívky dětských kámošů nezapomněl, Gary.