Parenthood

Párky! Kupte si!

Kupte si párky v rohlíku! Párky v rohlíku.

Kupte si párky v rohlíku!

Ještě teplé!

Párky v rohlíku. Co takhle nějaké buráky?

Buráky. Kupte si buráky.

Běž!

Je to doma!

- Kdo chce buráky? - Na pálku jde za Cardinals

- Buráky! - číslo 14, Stanley Boyer.

Tak pojď.

Promeškali jsme čtyři směny.

Jak už jsem říkal, potřeboval jsem ještě něco zařídit.

Tady máš. Sedni si.

Hej, uvaděči. Pojďte sem. Můžu s vámi na chvilku mluvit?

Ano, pane.

- Chci, abyste mi pohlídal syna. - Jistě, není problém.

Hned se vrátím.

Gile, toto je Stan. Na chvíli tě pohlídá.

Mám tady pár kamarádů.

Já si sem pro tebe přijdu, ano? Kolem deváté směny.

Užij si to, chlapče.

Tady máme programy. Kupujte programy. Programy.

Tady máme programy. Kupujte programy. Programy.

Takže Gilly, ty máš rád baseball?

Tak nějak.

Jo? A táta tě sem bere často?

Jednou za rok na moje narozeniny.

A pak zaplatí uvaděče, aby na mě dával pozor.

Aha, chápu.

Podívejte, musíte to pochopit.

Můj otec neměl v dětství

žádný pozitivní mužský vzor.

Co?

Jeho otce ho vykopl, když mu bylo 15.

Takže výchova dítěte je pro něj spíš práce, břemeno

a vězení než zábava na hřišti.

Rozumíte, co se vám snažím říct?

Ty ale nemluvíš jako dítě.

- Jo, já taky nejsem dítě. - Ale dědek taky nejsi.

Tohle je vzpomínka z dob, kdy jsem byl dítě.

Teď je mi 35. Už mám vlastní děti.

Vy vlastně ani neexistujete.

- Jste amalgám. - Co jsem?

Jste sloučením několika uvaděčů, u kterých mě otec za ty roky zanechal.

Sloučil jsem je do jedné vzpomínky.

Proč?

Tento životní okamžik pro mě má velikou symboliku,

to, když mě u vás otec odložil.

Proto jsem si přísahal, že s mými dětmi to bude jiné.

To je můj sen,

silné, šťastné, sebejisté děti.

To je skvělé. Vážně skvělé.

Máš opravdu krásnou rodinu

a já jsem jen amalgám.

Gile?

Kdo to je?

To je má žena.

Pěkná.

Gile.

Ano?

Hra už skončila, zlato.

St. Louis Cardinals

by vám rádi poděkovali za dnešní účast.

Dojeďte domů bezpečně a střízliví.

Tak pojďme.

No tak, Justine. Chceš jít sám?

- No tak, Justine. - Zkus jít sám.

- Mami! - Je to zábava. Pojď se mnou.

Určitě nechceš jít sám? A je to.

Já to seberu.

- Jasně. - Tady máš vlajku.

Mami!

Seber to.

Mám ho.

- Jsi v pohodě? - Jasně.

No tak. Pozor.

A je to. Pozor na to auto.

Pozor. Tady je tolik aut.

A je to.

Chceš na zem?

Kdepak je ta malá?

Kde může být?

- Tati! - Tady ji máme! Tady je.

No tak, udělej to pořádně.

No tak, na zadní sedadla. Zapnout pásy.

Kevine, pospěš si. Brzdíš nás.

Taylor, zlato.

Hej.

Ty jsi jak myš.

- Ty jsi jak myš. - Jasně.

- Tak jo, pojďme. - Gile, polštář.

Mám ho.

Tak jo. A je to.

Když běžíš na první metu

A tvá salva hlásí světu

Je to průjem

Je to průjem

Když běžíš na třetí

A lejno z tebe vyletí

Je to průjem

Je to průjem

Když už běžíš na domácí

A trenky se ti v pěně ztrácí

Je to průjem

Když už sedíš ve svý káře

Trenky ti to rychle páře

Je to průjem

Kevine, drahoušku, kde ses naučil takovou písničku?

Loni na letním táboře, mami.

Tak to stálo za všechny prachy.

- Když běžíš na první metu - Když běžíš na první metu

- A tvá salva hlásí světu - A tvá salva hlásí světu

- Je to průjem - Je to průjem

Ty budeš spát v tomhle?

Bude ti zima.

Skvělé.

Gile, Taylor není dobře. Ptá se po tobě.

- To budou ty párky v rohlíku. - Já se postarám o Kevina a Justina.

Co říkáš na to, že až děti usnou,

vezmu si na sebe tohle?

Je v naší posteli.

Ahoj tati.

Copak se děje, zlato. Není ti dobře?

Ne.

Chce se ti zvracet?

Tak jo.

Gile. Proboha.

Taylor, zlatíčko. Drahoušku.

Gile, proč tam jen tak stojíš?

- Čekám, až se jí protočí hlava. - Zlatíčko. To bude dobré.

Bude to v pořádku.

Můžeš se mnou jít v pondělí ráno na schůzku s Kevinovou ředitelkou?

To miluju, když se se mnou bavíš o škole a schůzkách.

A teď mi povídej o nákupech.

- Ne, já vím. - Pokračuj.

Promiň. Teď jsem si na to vzpomněla. Jen jsem se tě chtěla zeptat.

- Dobře. Budu tam. - Dobře.

Co se stalo?

Nic.

Byla jsem trochu napjatá, ale...

Ne. Myslím s Kevinem. Proč máme schůzku s ředitelkou?

Jeho učitelka říkala, že měl zase ten výraz.

Co? Tenhle?

Ano, ten strnulý výraz.

Má ten samý výraz v Malé lize.

Víš, na co se mě ta učitelka zeptala?

Co?

Jestli bychom ho nechtěli vzít na psychiatrické vyšetření.

Co?

Jen se ptala.

Proč? Protože má ten výraz?

Podívala se na sebe někdy do zrcadla?

Však víš, ten výraz, pláč, nervozita...

- Oni zmínili jeho pláč? - Jo.

On nedokončuje svou práci.

No tak, promluvíme si s nimi v pondělí.

Neměj obavy. Určitě bude v pořádku.

Pojď ke mně.

Kde jsem to byl?

- Tady? Tady jsem byl? - Ano.

- Tady jsem už byl? - Ano.

Tohle mě ale vážně štve.

Ten kluk je jen trochu jiný, trochu zvláštní,

potřebuje více pozornosti

a jeho učitelka mu dá hned nálepku: „problémové dítě.“

Až budeme mluvit s ředitelkou,

zeptáme se, kdo bude Kevina učit příští rok

a postaráme se, aby to nebyla žádná hysterka!

Máš pravdu, Gile. Kevin je skvělý kluk.

Nemůže nikoho obtěžovat.

Správně.

Ale kdyby to bylo dítě mojí sestry...

Garry.

Tak to je problémové dítě.

NEBEZPEČNÝ ODPAD

Ahoj Garry. Jsi vzhůru nějak brzy.

Jo.

Kam jdeš?

Ven.

Co je v tom sáčku?

Nic.

Garry, dnes večer se tu sejde celá rodina.

Chystá se velké překvapení.

Přijdou babička s dědečkem.

A strýček Gil s tetou Karen přijdou se svými dětmi.

Teta Susie přijde a strýc Nathan s jejich dětmi...

To jsme si hezky popovídali.

Julie!

- Hej, Julie! - Jo?

- Julie, můžu na chvilku za tebou? - Jo.

Julie, vážně potřebuji tvoji pomoc.

Večer se u nás sejde celá rodina.

Nevím proč. Ale je tu hrozný nepořádek.

- Mohla bys mi pomoct? - Jo, jasně. Za chvilku.

Jsi v pořádku? Slyšela jsem tě v noci sténat.

Trochu mě bolelo břicho, ale už je to dobrý.

- Dobře. - Je to pryč.

- Jsi na mě naštvaná? - Co?

Že tě nutím, abys hodně studovala a nechodila na rande?