Squared Love All Over Again (Miłość do kwadratu jeszcze raz)

Zlato, už jsme tady.

Taky si něco vezmu.

Zdravím.

Hele!

Ahoj, můžu tě poprosit o autogram?

Nemám propisku.

Moje hvězda.

Promiňte, můžu poprosit o autogram?

Jasně.

Dobře.

Vítejte zpátky v realitě.

- Máte zapnuté mobily? - Co se děje?

Říkals, že když na dva měsíce odjedeme, uklidní se to.

Taky tě rád vidím.

- Přišli jsme o něco důležitého? - Moc ne.

Náš fotbalový tým bojoval jako nikdy a jako vždy prohrál.

Petržel je kvůli inflaci dvakrát dražší

a tisk miluje Moniku. Jsi úplně všude.

A já?

A ty…

Málem jsem zapomněl. Vítejte doma.

Ahoj!

LÁSKA NA KVADRÁT JEŠTĚ JEDNOU

- Dobrý! - Zdravím, slečno Moniko.

Zdravím.

- Dobrý den. - Paní učitelka Monika! Jupí!

Moniko! Hej!

Vypadáš, jako bys měla tu nejlepší dovolenou.

Příště mě vezmi taky.

- Pojď, přijdeme pozdě! - Chce se věnovat filmu.

Fakt, všechno si natáčí na mobil. I doma.

Ráda vás vidím.

Ahoj, drahoušku!

Ale kohopak to tu máme?

Klaudii nebo Moniku?

Podívej se na ni.

Jak se opovažuješ přijít první den školy celá opálená a odpočatá?

Drahoušku, učitelka by měla být vyhořelá, ne spálená.

- Jasně! - Taky jste mi chyběly.

Jo, to ti tak budu věřit. Na pláži, pod palmami.

Myslím, že tohle bude skvělý rok.

- To není správné! - To je dvojí metr.

- Seznam je seznam! - To není možné!

Už v červnu jsem žádala, aby bylo mé dítě v této třídě!

Tak dobře, všichni! Prosím, zachovejte klid!

Pane řediteli, jde o férovost. Ola byla zapsána už od začátku.

Ujišťuji vás, že všechny naše třídy…

- Jak se jmenuješ? - Paní učitelko Moniko!

Slečno Moniko, musíte přijmout moji Olu do vaší třídy.

- Prosím, je to důležité. - Fakt!

Nemůžeme vzít všechny. Všichni naši učitelé jsou velmi schopní.

- Ale ne všichni jsou na obálkách! - Jo!

- A v televizi. - Dobře. Omluvte mě na chvíli.

Slečno, pojďte do mojí kanceláře.

Šéfe, ten hezoun je tady.

Mise splněna.

Dovolená proběhla dobře, auto je v pořádku.

- Je čas vrátit se do práce. - A co Monika?

Monika? Úžasná.

Ptám se, kde je.

Ve škole, vrátí se večer.

Musím jít. Sportovní auta se sama neohodnotí.

A jak hodnotíš to moje?

Ničemu se nevyrovná. Ahoj!

To je život.

Sviť.

Mé drahé dětičky!

Táta se vrátil.

Všechno bude v pořádku.

Nazdar, příteli! Co pro mě dnes máš?

Podívám se.

Vypadá to, že tvoje auto je dnes…

Aha, žádné.

Dobrej vtip. Ale teď vážně. Ukaž mi, co máš.

Promiňte, můžete mi pomoct?

Už jdu. Promiň.

Hej!

Marzeno!

Zasloužené povýšení! Gratuluju.

Ušetřím vás problémů, pane. Nemůžu vás pustit dovnitř.

Váš průkaz je neplatný.

No tak, je to nedorozumění.

No tak, šéfko.

Teď taháš za nitky ty.

No, když mě tak hezky žádáte…

Ne. Rozhodně ne.

Ochranka!

Enzo?

- A vy jste? - Marčin. Nová pravá ruka Alice.

A co Simon?

Nervové zhroucení.

Neudržel tempo. Ale na druhou stranu si teď užívá života na Zanzibaru, takže…

- Je v Mielnu? - Jo.

- Je tam Alice? - Ne.

Od dnešního dne ukončil časopis všechny tvé smlouvy.

Takže tím ztrácíš přístup k firemní kartě,

autům a telefonu.

Kde jsou kamery? Je to jen vtip, že?

Bohužel ne. Poslyš…

Zřejmě jde o nějakou modelku či učitelku?

Nějaká aféra.

Ale Alice se se mnou rozešla.

To bych vůbec neřešil.

Nemyslím si, že jde jen o hloupou ženskou závist.

Taková Alice není.

Myslím, že tě chce zničit

pro zábavu.

Víš. Jako chlap.

Nic ve zlém.

Tak co?

Dáš mi to, nebo mám zavolat ochranku?

Ne osobní. Ten firemní.

A tu kartu.

Vážně mě vyhodili?

To je drsné a ošklivé slovo.

Radši říkáme „mezi pracemi“, mezi tím a tamtím.

Ber to jako

nový začátek.

Stefane.

Takže, kolegyně.

Věděl jsem, že to bude náročné.

Že to nebude procházka růžovým sadem.

Ale hned na začátku? Už první den?

Chápu, pane řediteli. Budu se víc snažit.

Ale budete to muset chtít. Budete to muset opravdu chtít.

Váš výkon je uspokojivý, ale to nestačí.

Budete se muset soustředit.

Mohla jste zvednout telefon, i když jste měla volno.

Novináři volali do školy!

Já vím. Vezmu si pár hodin navíc.

Neplacených.

Výborně. Vidím, že si rozumíme.

Ale je to vaše poslední šance.

Nechci tu řešit televizní celebritu.

- Jasné? - Ovšem.

Fantastické.

Moje dcera byla při přijímacím řízení úplně přehlížena,

i když je na seznamu.

- Podle mě… - Co se tu děje?

Chci učinit prohlášení.

Ale ne tady.

Pojďme dál od hlavního vchodu.

- Neboj. Bude to dobrý. - Pojďte za mnou.

Ještě kousek.

Co se týče prohlášení…

Děkuji.

- Slečno Moniko, to nemůžete! - To není fér! Měli jsme dohodu!

Jeď.

KOUPIT CHYBA, ZADEJTE POČET

Enzo?

No teda! Pan redaktor je tady.

Promiňte, znamená to, že chystají…

závodní autobusy?

Enzo…

To je Enzo.

Opravdu. Znám jeho profil.

Radši bych viděla na billboardech svůj holý zadek než toto.

Vždycky jsem ti říkal, že nahý zadek má city, mysl, srdce a sny.

A lidé si to konečně uvědomili.

Pořád dostávám nabídky pro Klaudii. Nechceš toho využít?

Řekni jim, že Klaudie je v důchodu.

A co tohle? Poslední rozhovor s Monikou.

Povíš svůj příběh, uděláš přítrž těm drbům

a necháš jít Klaudii do důchodu. Co říkáš?

- Fajn, jeden rozhovor. - Jeden rozhovor.

S kým?

S Rafalem Wišňevskim.

- Co? - Nikdy.

Rafal Wišňevski na scénu!

Diváci na svá místa, za chvíli začínáme!

Zvuk a světla připravena. Za pět minut začínáme.

Rafal Wišňevski na scénu!

Zprávy se šíří rychle.

Přirozené prostředí pro drby.

Kryštofe!

Počkej. Kryšto!

Dlouho jsme se neviděli. Vypadáš skvěle! Posilovna?

Stres.

Rád tě vidím.

Mám volný čas, tak jsem přemýšlel o těch show, co jsi nabízel…

Promiň, ale ne.

Proč? Rozhodl jsem se začít novou kapitolu…

Podle toho, co jsem slyšel, ji pro tebe začal někdo jiný.

Nejsem sebevrah, abych šel proti Alici.

Nikdo není.

O čem to mluvíš?

Kryštofe!

- Potřebuju laskavost. - Promluvíme si později, jo?

- Vysíláme za dvě minuty! - Raz, dva.

Tady ho máme.

Daniel Nowacki, spisovatel a sloupkař. Kniha Vnitřní harmonie.

A pak Monika Grabarček. Učitelka a donedávna modelka.

- Chodí s… - Se mnou.

- Čtu noviny. - A já sleduju tvoji show.

Ahoj!

Možná bys mohl udělat výjimku…

a být na ni hodný?

Co myslíš, chlape?

To stačí.

- Ticho! - Za minutu jsme živě!