Kursk

Podle knihy Roberta Moora ČAS UMÍRÁNÍ

Nový světový rekord v podání Míši Averina.

-Mami! Vydržel jsem 57 sekund! -Paráda!

-A teď spát. -Ještě ne!

Už je pozdě. Míšo!

Míšo!

Míšo, nezlob.

-Pojď sem! -Ještě ne!

Míchaile, chyť ho!

Ještě ne! Žádná postel!

Ne!

Honem na gauč!

Na gauč!

Tak dost, já končím.

Běž dát mámě pusu, je unavená.

-A mazej spát! -Ne! -Míšo!

-Nezavolal ti? -Ne.

To je mrzák.

Je to teprve pár dní, ale stejně...

-Ale zavolat měl? -Měl.

-Dobrý den. -Pane.

-To je všechno, co mám. -Díky, Sergeji, určitě bude moc rád.

Pomalu!

To je ono.

Je mi líto, pánové, ale z Moskvy nic nepřišlo.

Z čeho máme žít?

Kdybych to věděl, tak bych z toho žil taky.

Vás aspoň čeká nasazení, dostanete příplatek.

Který nevyplatí.

Pavle!

Musíme jet, pojď nahoru!

Sergej nám dal osm set.

-Chce toho víc. -Cože?

Připsala další věci.

Prý mám všechno sehnat, nebo mě zabije.

Další čtyři kartóny vodky, dalších pět bas piva,

osmnáct krepáků, balónky, šampaňský.

Ty vole.

Tak to zruš.

Nebo si vezmi mě.

-Kdo má naše prachy? -Co?

-Kdo má naše prachy? -Anton.

-Nestačí to, ani náhodou. -To zvládneme.

Olegu.

-Já bych si sám sebe vzal. -Kecy.

-Byl bych skvělá manželka. -Drž už zobák.

Dej mi ten seznam.

-Zdravím. -Tohle potřebujeme.

Tady jsou peníze, nejsou všechny, ale...

Zapomeň.

-Doplatím to příští týden... -Určitě...

-nebo ten další, ale zaplatím. -Platí se hned.

No tak, chlapi, žení se mi kamarád.

Není se o čem bavit.

-To fakt myslíš vážně? -Jo, smrtelně vážně.

To snad není možný.

Počkej, Michaile.

Neblbni, chlape.

Vidíš tohle?

Co teď?

Hodinky ponorkáře?

Chceš ještě něco? Boty? Bundu?

Spoďáry?

-No, vida. -Páni.

Paráda.

-Vypadá dobře. -To by šlo.

To jí udělá radost.

Pánové.

Nalejete nám vodku?

Tohle je za ty moje hodinky.

Jak je?

Budeme večeřet teď, nebo počkáme?

-Kde máš hodinky? -To nic, to je v pořádku.

Jsme na tom stejně.

-Co se s nimi stalo? -Prodali jsme je.

To snad ne. Proč jste je prodávali?

Kvůli tomuhle.

A tomuhle. A tomuhle. A všemu tady.

Vážně?

-Děkuju. -Není zač.

-Co se děje? -Ty brečíš?

-Koukněte, on brečí. -Nebrečím.

Co to s tebou je? Přestaň.

Neblázni.

-Pojďte se radši najíst. -Jo, jdeme. Olegu.

Ještě mě taky rozbrečíš.

Olegu, to stačí.

Užíváš si to?

Ještě jednu pro manželku.

Nevím proč, možná je to ta pustina kolem, která k tomu přispívá...

ale faktem je, že jsme tady všichni spojení.

A ode dneška jsou spojeni i Daria a Pavel.

-Jako nejlepší Pavlův přítel... -A kdopak brečí teď?

Sklapni.

Já? Co jsem řekl?

Jako nejlepší Pavlův přítel chci pronést přípitek...

na Pavla a Dariu a šest jejich dětí, které budou mít

a které se o strýčka Antona ve stáří postarají.

-Na zdraví! -Na zdraví!

A já bych chtěl připít na Dariu.

Jak má milá Táňa dosvědčí,

život ženy námořníka není lehký.

Život u Severního loďstva je ještě těžší.

A být ještě ženou Pavla...

k tomu všemu...

Jen si to představte!

Ale my to zvládneme.

A když to začne být zlé...

Co uděláme?

Jsem námořník, jsem námořník, a srdce mé je stálé.

Jsem námořník, jsem námořník, a srdce mé je stálé.

Mou ruku máš, co víc si přát?

Teď přišel čas si sklenku dát.

Jsem námořník, jsem námořník, a srdce mé je stálé.

Pusu, pusu, pusu...

Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest,

sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct,

třináct, čtrnáct, patnáct,

šestnáct, sedmnáct, osmnáct, devatenáct, dvacet!

Už je moje!

-Zlato. -Co je?

Pojď se mnou.

Co to děláš?

Půjdeme vedle.

Počkej.

-Cítíš ho? -Cítím.

Dobrou, má lásko.

Dobrou, má věčná.

Dobrý ráno!

-Ahoj. -Ahoj!

Dobré ráno, pane.

-Dobré ráno. -Dobré ráno, pane.

-Ahoj, jedeš na ryby? -Jak je?

-Pane, co budete pouštět v tý televizi? -Hodně vážné věci.

Počkej. Pomalu.

-Mám to. -A je to.

-Už to zapnuli? -Ne.

-Alexeji... -Co je?

Musíš se zase dostat do formy.

Alexeji, buď zdráv.

To je v Moskvě, byli jsme na nich.

Ne, ne, dívej se!

Nech to hrát, nech to hrát.

Pavle.

Pořád ženatý? I teď, druhý den?

-Jo, zatím dobrý. -Máš kliku, že je tak tolerantní.

-Tohle je ta Macanda? -Jo a potí se.

Vzteká se?

Má sto třicet stupňů. Je to v rámci norem.

Není vzteklá, jen nabručená.

Reaktor na třech čtvrtinách výkonu. Teplota a tlak v normálu.

-Turbogenerátor zapnut. -Přístaviště,

-hlášení ze všech oddílů. -Motory připraveny.

Máte povolení k vyplutí.

Pohon je připravený. Kontrola před vyplutím?

Provedena, ohlášeno manévrování.

-Budeme hlídat hydrauliku. -Ano.

-Kontrola přístrojů? -Provedena, vše v pořádku.

Kursk vyplouvá! Honem, ať ho nezmeškáme!

Počkejte na mě!

Nebuďte tam dlouho!

Přichází.

Opatrně.

Admirál na palubě!

Pokračujte.

Kafe.

Ať se fregaty přemístí severně na šestnáct a půl.

Rozkaz.

-To musím všechno dělat sám? -Ne, pane.

Nádherný pohled.

Před dvaceti lety jsme mívali na tomhle cvičení třikrát víc lodí.

Půlka jich rezaví v docích.

Dvě třetiny ponorek jsou rozřezané ve šrotu.

Pamatujete Kutuzova?

Moji první loď?

Odstrojili z ní rakety

a teď vozí maso a zeleninu na naši základnu Poljarnyj.

Jestli Američani zaútočí, Kutuzov po nich bude metat zelí.

I tak je to působivé.

Jako vzkaz našim nepřátelům to bohatě stačí.

Takže teď už jenom zjistit, kdo to ti naši nepřátelé jsou.

Komodor Russell.

Zástupce velitele ponorkového loďstva.

-Děkuji, pane. -Děkuji.

Jak to vypadá s tím ruským cvičením?

Padesát sedm hladinových plavidel, tři ponorky.

Oskar dvě, Kursk, vyplul z Vidjajeva v sedm dvacet.

-Ozvuky? -Tichý a neviditelný.

Třída Oskar.

Ještěže Rusové nemají dost peněz, aby jich postavili víc.

Tajfuny jsme aspoň slyšeli a nevráželi do nich.

Vezměte si, že Rusové dělávali taková cvičení každý rok.

-Dobré ráno. -Dobré ráno, pane.

-Je tam i admirál Gruzinský? -Je na moři a velí tomu.

Vy se znáte, viďte?

Známe.

Rybařili jsme...

A pili.

V mém případě až moc.

Tak, admirále Gruzinský...