JoJo's Bizarre Adventure (ジョジョの奇妙な冒険)

1983, KANÁRSKÉ OSTROVY

Dokázali jsme to!

Konečně je náš! Staletí potopený poklad!

Tak jo, teď pomalu.

Dávej pozor!

- Přitáhni to… - Já vím!

- Jejda. - Na truhlu je to dost dlouhé, ne?

Hej! Ne tak vysoko!

Dobře, spouštím.

Raz, dva, tři!

- Tak jo… Otevři to už! - Počkat. To je divné.

Je zamčená zevnitř.

A koho to zajímá? Můžeš ji vypáčit!

Počkat! co je to za písmena?

D-I-O… Dio.

- Něčí jméno? - A záleží na tom?

Slunce brzy zapadne. Za chvíli nic neuvidíme!

Asi máš pravdu.

- Fajn, přines letlampu. - Čas vydělat majlant!

Byl to normální den, než došlo k nálezu opuštěného člunu.

Plavidlo nebylo poškozené a nevykazovalo známky boje.

V kuchyni byly tři poloprázdné šálky kávy.

A…

na palubě byla železná truhla s utaveným zámkem.

Otevřená a prázdná. Tato neobvykle uspořádaná truhla

ohromila vědce, kteří předpokládali, že dříve skrývala ohromné bohatství.

Zájem ale opadl a netrvalo dlouho a na truhlu se zapomnělo.

Jotaro Kujo, 17 let, vysoký 195 centimetrů.

Jeho otec je známý japonský jazzový hudebník

na turné v zahraničí.

Matka je Američanka britského původu.

Je to správně, Jotaro je můj syn.

Jeho přátelé ze školy mu říkají „Jojo“. Asi spojili „Jo“ z Jotaro a „jo“ z Kujo.

To je ale blbé jméno!

Takže…

Kolik lidí můj Jotaro zabil?

Ne! Neříkejte to!

- Nechci to vědět! - Kdo řekl, že někoho zabil?

Popral se.

Ano, se čtyřmi grázly s nunčaky a noži.

Jeden byl bývalý boxer.

Váš syn jim zlámal patnáct kostí.

Nakopal jim prdel… Pardon. Poslal je do nemocnice.

Madam, měla byste ho poučit, jak se chovat.

Ano, pane!

Problém je to, co se dělo pak.

- Okopírujte to a rozešlete. - Jistě.

Je zvláštní, že?

Pojďte prosím za mnou.

- Děkuji. - Je čas, aby šel domů.

Co? To už může jít?

No, nemůžeme ho tu držet navždy.

Mimochodem, madam, máte skvělou japonštinu.

Jak dlouho tu žijete?

Dvacet let.

Pak to chápu. Dobrá práce, pánové.

Máme teď plné ruce práce. Máme pořadník dokonce i na cely.

Váš syn je hned tady.

Jotaro!

Jotaro!

Hoď míč mamince!

To je ono!

Zítra na závodech ti to půjde.

Jo!

Jotaro…

Oslavíme to. Co by sis dal?

Cokoli, co uvaříš ty, mami.

Jotaro…

Jotaro!

Sklapni!

Táhni, ženská otravná!

Fajn!

Normálně je to milý kluk.

Neudělal by něco tak hrozného.

Hej, Kujo! Nespi! Můžeš jít, takže padej! Říkám že můžeš jít! Co je s tebou, sakra?

Mami, jdi domů.

Chvíli tu zůstanu.

Posedl mě zlý duch.

Kdo ví, k čemu mě přinutí příště.

Musel jsem se snažit, abych ho při boji udržel pod kontrolou.

Proto mě nesmíte pustit z cely.

Sakra práce… Vidíte, o čem mluvím, madam?

Říkáme, že může jít, ale on odmítá.

Promiňte, že se ptám, ale má to váš syn v hlavě vše v pořádku?

Tohle není hotel!

Přesuňte nás do jiné cely!

- Říká pravdu! - Má v sobě něco zlého!

- Je to děs! - Já už budu hodný!

Tak to by stačilo!

Co to sakra je?

Jsi ve vězení! Jak si to tam dostal?

Já vám to říkal.

To ten zlý duch. Přinesl mi tohle vše.

Stále tam je! Ještě tam je!

On poslouchá magneťák

a čte si Shonen Jump!

Jak je to možné? To je zlé!

- Co budeme dělat? - Tak klid!

Pokud si pořád myslíte, že mě můžete pustit,

ukážu vám, jak zlé to může být,

abyste věděli, že pustit mě, je hodně špatný nápad.

- Moje pistole! Co to? - Máme problém!

Neviděli jste ho, že? Mého zlého ducha…

V tom případě…

Jotaro!

Někdo tu se mnou je. Posedl mě teprve nedávno.

Jeho dědeček Joseph měl také podivnou moc.

Ale co se to děje s mým synem?

? ? ? JOTARO KUJO

Tati!

Tady, tati! Tady!

Holly! Uhni z cesty!

Tati!

Jsem ráda, že jsi tu!

Když je má jediná dcera v nesnázích?

To bych se za 24 hodin dostal na druhý konec světa!

- Kde je máma? - Stěžovala si…

Tak jsem jí řekl, že se musím starat o nemovitosti.

Tati…

Holly…

Tak jo, Holly! Už mě můžeš pustit!

Ne! Je to věčnost, co jsi mě naposled objímal!

Ale no tak…

Jsi pětačtyřicetiletá žena!

Tak to jsi přehnal! Teď tě zlechtám!

- Lechty, lechty… - Hej! Přestaň!

Tady máš, ty jeden!

Na co sakra čumíte?

- Mami… - Nedívej se!

Vezmu ti tašku.

Mimochodem, Holly, ohledně Jotara…

Říkala jsi, že to je zlý duch?

Ach… Chudáček Jotaro!

Viděla jsem ho! Policisté ne, ale já ano.

Další ruka… Sebrala pistoli!

Takže ho nikdo neviděl, jen ty?

- Ano… - Jotaro tvrdí, že ho posedl nedávno.

Stalo se něco divného i tobě?

Ne, vůbec ne.

Jotaro prý nevyjde z cely, dokud nezjistí, o co jde.

- Co budeme dělat, tati? - Bude to dobré, zlato.

Všechno bude dobré, Joseph Joestar je tady.

Jasně.

Nejdřív musím vidět jeho…

Svého vnuka, Jotara!

Strašidelné! Má tam čím dál víc věcí…

Chová se násilnicky.

Posedlo ho něco děsivého…

Jestli se o tom někdo dozví, vyrazí mě!

Žádný strach.

Vezmu svého vnuka domů.

„Vnuka“?

Hej, co to děláte?

- Dál nesmíte! Mluvte s ním odsud! - Vyřeším to.

- Je nebezpečný! Ne… - Zvládnu ho.

- Vy… - Uhněte z cesty.

Jotaro! Dědeček je tu!

Pomůže ti!

Pojď s dědečkem.

Vylez ven. Jedeme domů.

Vypadni.

Nevolal jsem tě.

Chceš mi „pomoct“? Co můžeš udělat?

Škoda, že jsi jel až z New Yorku a přitom nemůžeš pomoct, dědečku.

Malíček z mojí umělé levé ruky! Kdy to udělal?

Všiml sis toho? Nebo ne?

To je ten zlý duch.

Nepřibližuj se. Nebo ztratíš i ten kousek života, co ti zbyl.

Neuvěřitelné! Tomu prostě nevěřím… Podařilo se mu provést mi něco takového…

Samozřejmě vím o Jotarově zlém duchovi úplně vše.

Ale než mu to vysvětlovat, raději ať to prožije.

Pak to snad mladý Jotaro vše pochopí.

Musí se to dozvědět hned, aby byl připraven na všechna nebezpečí.

Avdole, teď ty.

Seznam se s mým přítelem. Potkali jsme se v Egyptě.

Jmenuje se Avdol.

Pomoz prosím mému vnukovi z cely.

Ustupte.

Ano, vypadáš drsně. Ale vážně myslíš,

že budu reagovat na podobné výhrůžky?

Ne, jediné, čeho dosáhneš, je,

že jsem ještě odhodlanější zůstat tam, kde jsem.

Možná to bude trochu nepříjemné.

Tolik, aby chtěl odejít z vlastní vůle.

V pořádku.

Tati, co to děláš?