Crimson Peak

Duchové existují.

To vím jistě.

Prvního jsem viděla v 10 letech.

Ducha své matky.

Zemřela na choleru.

Otec dal rakev zatlouct a já nesměla matku vidět.

Nebyly polibky na rozloučenou.

Žádná sbohem.

Ani poslední slova.

- Pán řekl spočiň u mne. - Než...

...se jedné noci vrátila.

Mé dítě,

až nadejde čas,

varuj se Purpurového vrchu.

Trvalo léta, než se hlas ozval znovu

a já to varování pochopila.

Varování, jež předběhlo čas

a jemuž jsem porozuměla,

až když bylo pozdě.

Medovina! Pivo! Sladké i hořké!

„Buffalo, New York, 14 let poté“

Edith!

- Alane, kdys přijel? - Před 14 dny. Eunice ti neřekla?

Ne, kdepak.

Měla v Londýně velký úspěch.

Co ty tu?

Zařizuju si ordinaci.

V deset mě čeká Ogilvie, snad mi vydá knihu.

Je teprve devět.

Jsem nedočkavá.

Dodělám korektury.

Stav se někdy.

Známe se z Londýna, z naší cesty za Alanem.

- Mami? - Je to fešák!

Přeplul se sestrou oceán jen kvůli Eunice.

Přijel obchodně.

- Je baronet. - Co to znamená?

Že je šlechtic.

Živí ho půda, kterou obdělávají jiní.

Takže parazit s titulem.

Ale okouzlující.

A skvěle tančí!

Na to ty nejsi, ne? Naše Austinko.

- Nezůstala na ocet? - Mami...

To nic. A dovolíte-li, radši bych byla Mary Shelleyová.

Ta zemřela jako vdova.

Alane...

Slečno Cushingová, jste tu dřív.

Maličko.

Duchařský příběh.

Otec neříkal, že je to o duchovi.

Není.

Je to jen jedna postava.

Jen metafora.

Metafora?

Minulosti.

Hezké písmo. Rázné kličky.

Slečno...

Můžu vám něco poradit?

Chce tam milostnou zápletku!

Věřil bys tomu?

- Je staromódní. - Po muži by ji nechtěl.

Všichni se zamilovávají. I ženy.

Já milostný příběh psát nechci.

Doufal jsem, že to bude dárek na oslavu úspěchu.

Jsem stavitel.

A jedno vím:

práce žádá nástroj.

Je krásné.

Ale radši to napíšu na stroji. U tebe.

- Ano? - Pošlu to do Atlantiku,

ale mám moc ženské písmo.

Prozradí mě.

No ovšem.

Vidíte, jak je římsa vtělena

do ztvárnění hodin?

Zabere to den, ale bude to hezčí.

Jistě.

Dobré ráno.

Nerad ruším. Mám schůzku s panem Cushingem.

S velkým šéfem!

Už je to tak.

Thomas Sharpe, baronet.

- Hned tu bude. - Děkuji.

Nemáte zpoždění? To nesnáší.

Ne, jsem tu dřív.

Ani to nesnáší.

Není to má věc,

ale to je beletrie!

Ano.

- Pro koho to píšete? - Pro Atlantic, zítra se to odesílá.

Každopádně...

je to dobré.

- Ano? - Mne to rozhodně zaujalo.

Psala jsem to já.

Je to ode mě.

- Duchové? - Jsou jen metafora.

Mě fascinují.

V mém kraji...

...je bereme vážně.

Pan Sharpe!

Vítejte v našem městě.

Je mi ctí, pane.

Mou dceru Edith už znáte.

Naše jíloviště...

...jsou již od roku 1796 královským dodavatelem prvotřídního červeného jílu.

Tekutý...

...je tak bohatý na rudy a tvárný, že cihly a tašky z něj jsou pevné.

Vinou masivní těžby se většina nalezišť propadla.

Vynalezl jsem tento stroj.

Ten jíl vyčerpá, neboť dosáhne hluboko.

Jsem přesvědčen,

že tento stroj změní dnešní pojetí těžby jílu.

Vypněte to, prosím.

Je vyzkoušen v reálu?

Ne. Doufáme, že investice...

Nemáte než...

...hračku. A blouznivé řeči.

Pane...

Už jste žádal, a marně,

o kapitál v Londýně, Edinburghu,

- Miláně. - Správně.

A teď zde.

Opět správně.

Tito pánové,

my všichni,

jsme se vzmohli poctivou prací.

Možná až na pana Fergusona, to je právník.

Za což ale nemůže.

Byl jsem ocelářský dělník. Abych měl na dům, stavěl jsem cizí.

Mé ruce...

Sáhněte si.

Drsné.

Říkají, co jsem zač.

Zato ty vaše...

Když jste mi podal ruku,

byla to ta nejhladší, co jsem kdy držel.

V Americe nespoléháme na privilegia, nýbrž na snahu.

Ta vybudovala tuto zem.

Nabízím vše, co mám!

Jméno, pozemky a vůli je využít.

Od vás žádám jen váš čas

a šanci dokázat,

že má vůle...

...je nejméně tak pevná jako vaše.

Potřebuju korzet.

Ale ne. Moc ti to sluší.

- Myslíš? - Jsi úplný mladík.

Kéž by sis to rozmyslela a šla se mnou.

Paní McMichaelová se tak snažila.

Přijde „malý lord Fauntleroy“.

Pan Sharpe?

Baronet Sharpe!

Asi se zakoukal do Eunice.

Viděl jsem, jak nás špehuješ.

Byla jeho žádost tak troufalá, že zasloužil tak příkrou odpověď?

Žádost ne,

ale on ano.

Něco se mi na něm nelíbí.

Sám nevím co.

A nevědět to se mi příčí.

Já viděla snílka, jenž narazil.

Viděls ten oblek?

Pěkně ušitý, ale přes deset let starý.

Bylas všímavější než já.

Boty ručně šité, ale obnošené.

To je McMichael! Přijel pro mě autem.

Pojď se podívat a pozdravit ho.

Má novou praxi.

Vždy tě měl rád.

Já vím.

- Dobrý večer. - Nápodobně.

Dobrý večer, pane Cushingu.

- Alane! - Edith...

No ne, jsi to ale fešák!

Něco jsem na sebe hodil.

To Edith by měla být královnou večera. Ne, Alane?

Co vím, na společenské tanečky moc není.

Hezky se bavte, chlapci.

Ať moc nepije.

Dovol?

Vážně nejde?

Je jako mezek.

Po kom asi?

Nestěžuju si.

Naopak. Jsem rád.

Allerdale Hall...

„Baronet Sharpe a Allerdale Hall“

Tati? Zapomněls něco?

Co to má být?

O co ti jde?

Varuj se Purpurového vrchu!

Promiňte. Je vám něco, slečno?

- Copak je? - Pomoz mi vstát.

Dole je pan Sharpe.

Co?

Promokl. Chce dál.

Vyloučeno! Vyprovoďte ho.

- Zkusila jsem to. - A?

Chce s vámi mluvit.