Faithful (De nos frères blessés)

"Alžírsko je Francie."

"A kdo z vás, dámy a pánové,

by se zdráhal použít všechny prostředky k zachování Francie?"

François Mitterrand, Ministr vnitra 12. listopadu 1954

ALŽÍRSKO Věznice Barberousse

19. června 1956

Veď nás v životě i ve smrti a chraň nás před pekelným utrpením.

Sláva Tobě, Pane.

A pokoj poslům.

Chvála Alláhovi, Pánu vesmíru.

Kávu?

Cigaretu?

Zabano.

Odvahu!

Bůh je s tebou!

Odpusť mi zlo, které jsem spáchal.

Já umřu, ale Alžírsko bude žít!

Ať žije Alžírsko!

ALŽÍRSKÁ ELEKTŘINA A PLYN

Ivetone!

Zadržte ho!

Ani hnout!

O NAŠICH ZRANĚNÝCH BRATRECH

Policie, otevřete!

-Otevřete! -Ano, už jdu!

Otevřete!

Hélène Ivetonová?

Ano?

Posaďte se!

Váš manžel nastražil bombu v továrně. A věříme, že existuje i druhá.

Kde jste byla dnes ráno?

Začínám velmi brzy a končím ve dvě hodiny.

Prý k vám chodí spousta lidí.

Mám přátele, ano. Je to zločin?

-Stýkáte se s Araby? -Tohle je arabská země.

Myslíte si, že je to země?

Posaďte se!

PAŘÍŽSKÝ REGION, O DVA ROKY DŘÍVE

-To je pro mě? -Ano. Nepijete?

Ano, ano.

-Zvete často na skleničku cizí lidi? -Ne, pouze výjimečný tanečníky.

Ale pokud jste cizí člověk, beru to zpět.

-Odkud jste? -Z Alžírska.

Přijel jsem do Paříže na vyšetření. Zřejmě mám problém. Potíže s dýcháním.

Zdejší vlhkost prospívá mým průduškám. Takže jsem tu.

Chápu.

A co děláte vy?

Dneska mám volno.

Ne, podvádíte.

Můj život možná není moc vzrušující, ale mám tajnou zbraň.

Svůj pohled.

Dáte si něco k pití? Teď jsem na řadě.

Ano.

Už odjíždíte?

Kterým směrem jedete?

Můžete mě vzít? Přišel jsem pěšky.

Jsem v hotelu Café Bleu.

Kdo to byl?

Co na tom záleží?

Všichni ti chudáci, co nemají co říct.

Ale já tancuju, s kým chci. Dělám si, co chci!

Pokud bude můj syn jako oni, přísahám, uškrtím ho ve spánku.

-Ani my nejsme všichni takoví. -Chcete něco vědět? Jsem Polka.

Se vším, co tady slýchám už od dětství, nemusím přehánět.

-Polka? Odkud přesně? -Proč? Zajímá vás to?

-Znáte to tam? -Ne, ale rád bych. Jsem komunista.

Pokud vás to zajímá, mám několik zajímavých příběhů o komunistech.

Víte něco o politický policii?

Zatýkání, politický vězení?

Víte, komunismus je skvělej.

-Teoreticky. -Jste často takhle agresivní?

-Jsem agresivní, protože mám názor? -V mé práci platí Araby polovičně.

Pracujete každej den, jen abyste mohli přežít.

A jen když máte správnou barvu. Kdo o tom mluví, kromě komunistů?

Taky mám historky.

V Den osvobození Francie se každej stal odbojářem.

V tý době byly v Sétifu a Guelmě zmasakrovaný tisíce muslimů.

Říkají vám ty jména něco?

Ale kdo o tom mluví?

-Máte štěstí. -Myslíte?

Ano, můžete svý příběhy vyprávět!

S komunisty u moci bych si tím nebyla tak jistá.

Ale stejně řeknete, že jsou to kapitalistický lži.

Nespravedlnost vidím každej den.

Můj otec uvízl tam,

v Polsku.

Úřady mu brání v návratu.

Nemůžu vás odvézt do Café Bleu.

Kvůli synovi.

Je to na druhý straně města.

A pak... nemám náladu.

Díky aspoň za přiblížení.

Hezkej večer.

Ivetonová, běžte.

Hélène?

Hélène!

Zbláznila ses?

Slyšela jsem ho mňoukat, byl tak ztracenej.

Kde seš teď?

V tvým náručí.

Ne, myslím tvou ruku.

V dolní části tvých zad.

To je legrační, cítím, že seš výš.

-Ano? -Jo.

-Cítíš mou ruku? -Jo.

Sjedu ti dolů po zádech.

Pak...

podél pásku.

Pomalu...

Zastavím se.

A tam, nehty,

na tvém břiše.

A pak?

Na krk.

Položím ti

hlavu na rameno.

A dýchám.

A moje ruka sjede dolů,

aby ti rozepnula pásek.

Bojíš se! Křičíš, řveš.

-Někdo, kdo je... -Mladá žena?

-Praštíš se. -Někdo, kdo něco drápe?

A má drápy. Tygr?

King Kong, mami. Jste hrozní.

King Kong. Jo.

U nás je velké fotbalové hřiště.

Umíte hrát fotbal?

Tak trochu, ale Henri je fakt dobrý.

Kdo je Henri?

Můj kamarád. Je jako můj bratr.

Hélène mi řekla o vašem manželovi.

Jsme tady, mami!

Co říkala?

Jsi komunista, Fernande?

Jo.

Jako můj otec. Vždycky jsme byli komunisti.

Co to do tebe vjelo?

Nenechávej mě takhle samotnýho!

Haló, je tam někdo?

Lezeš mi na nervy.

Proč jsi to řekl?

Nemusím se tvý mámě líbit. Nemusíme řešit politiku.

Musíš se jí líbit!

Vžij se do její situace. Alžírsko je daleko.

Ty se vracíš domů. A co já?

Nechci, aby se bála.

Nechci, aby mi znovu říkala, že jsem se rozhodla špatně.

Proč se tak směješ?

Už ses rozhodla?

Kdybych se rozhodla, řekla bych ti to.

A ty to neříkáš?

No... říkám,

že s tím tvým hloupým úsměvem

a do očí bijícím nedostatkem diplomacie, že já, Hélène,

docela příčetná a o něco starší než ty,

jsem se rozhodla...

Promiň.

-Já jsem otec. -Těší mě.

Matka.

-A kdo je ten chlapec? -Jean-Claude.

A tohle jsou mí kámoši. Henri a Baya.

-Těší mě. -Dobrý den.

Tak na zdraví!

To je zvláštní.

Je to jako v hotelu.

V penzionu.

Víš?

Prostě to není, jako bychom se sestěhovali.

Cestou sem jsem viděla tři ulice.

A teď jsem tady.

A vím, že venku je celý město lidí

a ulice a semafory.

Ale já to neznám.

Kam jdeš?

Fernande!

Zavři oči, otevři pusu.

Počkej.

-Tak co? -Je to dobrý!

To je ftaïr.

Alžír je tvůj domov.

Miluju tě.

Kupte si Alžírské noviny , 15 franků.

Alžírské noviny , 15 franků.

JSEM VINEN.

JE TO STRAŠNÝ ZLOČIN.

ZACHRÁNÍM SI HLAVU?

Podívejte, co jsme ulovili!

Henri,

podej mi toho ježka!

-Tady. -Díky.

PLÁŽ ZAKÁZÁNA PRO PSY A ARABY

-Chceš ochutnat? -Jo!

-Je to dobrý? -Jo.

Tady, zkus to.

-Kdy odjíždíš? -Na konci příštího měsíce.

-A kam? -Do Miliany.

57. prapor.

Jen si mě představ v uniformě.

Chce se mi zvracet.

Obrana!