Curious George

Kdo určí Co možné není

Zapomínají Že svět se dál točí

A každým novým dnem

Cítím, že všechno se mění

Když slupka puká, odrazy blednou

Ale svým způsobem jsou stejné dál

Má mysl rozpíná křídla

A zvědavost nedá mi spát

Chci všechno zevrubně prozkoumat

Najdu to Co prý není k nalezení

O lásku, co najdu Se podělím se všemi

Budeme zpívat a tančit Písně matky přírody

Jen ať ten pocit trvá dál

Kdo říká Že nemůžu všechno

Alespoň to zkusím

A postupně Přicházím na to

Že věci nejsou vždy, čím se zdají být

Chci všechno zevrubně prozkoumat

Najdu to Co prý není k nalezení

O lásku, co najdu Se podělím se všemi

Budeme zpívat a tančit Písně matky přírody

Svět se točí dál

Není času nazbyt

Všechno se točí kolem dokola

A vzhůru nohama

Kdo určí, co možné není A co není k nalezení

Ať tenhle pocit trvá dál

Ať prosím trvá dál

Ať prosím trvá dál

Ať prosím trvá dál

Má to snad takhle být

Má to snad takhle být

Jak jsem říkal, život byl neustálý boj o přežití.

Australopithecus neměl čas na zábavu,

protože za každým rohem číhalo nebezpečí.

- Děsná sranda. - To měl bejt fór?

Až po jistém úžasném vynálezu...

mohl člověk polevit a užívat si života.

A co to bylo?

Co usnadnilo Bubbovi a Hubbovi život?

- Nějaká videohra? - Ne.

- Internet? - Ne.

- Sáně na raketový pohon? - Hora čokolády.

- Samolepky hvězd? - Ne.

- To nebyla opravdová otázka. - Buráková pomazánka?

Tohle je správně.

Oheň.

Jen se podívejte. Působivé, že?

Proč do toho nudného muzea musíme každý týden, slečno Dunlopová?

Není nudné. Je velmi zajímavé.

Výsledkem byly teplé večeře.

- A nakonec mikrovlnka. - Tři, dva, jedna.

Ach! Ne.

Pálí. Oheň pálí.

Tak. Co jsem to říkal?

- Je to kopí opravdové? - Můžeme si s ním hrát?

Děti, v muzeu si věci prohlížíme. Nehrajeme si.

- To je blbý. - Co jiného můžeme dělat?

- Jo, je to nuda. - Chovejte se slušně, děti.

- Je čas na oběd! - Jo, oběd.

Oběd? Je teprve devět ráno.

Dvojice. Držte se ve dvojicích.

Každé dítě jde s kamarádem, takže na sebe dávají navzájem pozor.

Každý potřebuje partnera, že?

No, ano. Nerozumím.

Tedy...

- Dvojdyšná ryba! - Prosím?

Příští čtvrtek. Povím vaší třídě o dvojdyšné rybě,

nejbližší žijící příbuzné čtvernožců.

- Je to úžasné. - Už se na to těším.

Těším se na všechny vaše čtvrteční přednášky.

Přála bych si, aby byl dnes čtvrtek.

- Totiž, já vím, že je čtvrtek. - To nic.

- Ale když není, chtěla bych, aby byl. - Nic se nestalo.

Tumáte.

Měla bych jít za svou rybou. Chci říct třídou.

To se ti povedlo, Maggie. To tedy jo.

Na shledanou příští týden, slečno Dunlopová.

To je tak trapné.

- Tede? - Pane Bloomsberry.

Pojď se mnou, Tede.

Bubba, Hubba a ostatní už bohužel...

lidi tolik netáhnou.

Co tím myslíte?

Puká mi srdce, ale musím muzeum prodat. Jsme na dně.

Na dně? Pane Bloomsberry, muzeum se nemůže zavřít!

Nemám na výběr, Tede. Návštěvnost je mizivá.

Nikdo si nekoupí ani suvenýr.

Ani světélkující samolepky hvězd?

Ani světélkující samolepky hvězd.

Já je miluju.

Zejména Mléčnou dráhu... Počkat!

Co s muzeem bude?

- Jsem rád, že ses zeptal. - Juniore?

Zbourá se a místo něho bude parkoviště...

s vysokým hodinovým parkovným bez denního limitu.

Cililink!

Svět nepotřebuje další parkoviště.

Svět potřebuje místo pro rozvoj dětského myšlení.

Přesně. Proto si myslím,

že můžou své myšlení rozvíjet počítáním míst na novém parkovišti.

No tak. Není to zábava?

- Dělá si legraci, že? - No...

Je načase, tati. Lepší nabídku nedostaneme.

Já vím. Já vím.

Počkat. Co kdybychom něco udělali?

Co kdybychom získali úžasný nový exponát?

Ty si budeš muset najít úžasnou novou práci, Tede.

- Tak počkej, Juniore. - Jen jsem chtěl... Skvělý.

Jestli máš nějaký nápad, Tede, ven s ním. Jaký exponát?

Jo, jaký exponát?

- Je to... - Ano?

- Slavný a... - Ano.

- A vzácný, samozřejmě... - Ano. Ano.

- Neuvěřitelný... - No tak.

- Ven s tím. - Nestyď se, Tede. No tak.

Co třeba ztracená modla Zagawů?

Panebože.

Promiň. „Ztracená...“ Ztratil jsem nit u „ztracená“.

Je to starobylá modla.

Dvacet tun žuly,

kterou tesalo 1 000 řemeslníků přes 100 let.

Všechny mapy jsem měl připravené.

Měl jsem odjet do Afriky, a vtom se něco stalo.

Zapomněl jsem co.

Nenarodil se ti jediný syn? To jako já.

Ano, pustil jsem se do jiného dobrodružství, do výchovy Juniora.

Teď, když jste s tím hotov, můžete dokončit, co jste začal,

- to jest přivézt... - Jo! Ztracenou modlu Zagawů.

Vy tohle muzeum proslavíte.

- Budu potřebovat deset mužů. - To nejmíň.

Cesta do džungle trvá čtyři dny.

Do toho, chlapče.

Chci říct, pane.

Budeme se prosekávat houštím 12 hodin denně.

Pozor. Přijíždí Bloomsberry expres!

- Ano! - Čeká nás archeologická sláva a jmění!

Objevím ztracenou modlu Zagawů!

- Pomozte mi. - Pozor!

Na něco jsem zapomněl.

Jsem už opravdu starý.

Co kdyby se Bloomsberry expres vrátil do reality...

a tady se podepsal, sem jen parafu. Ne, tam ne.

Počkat! Snad bych mohl jet já.

Co jsem to řekl? To nezvládnu.

Ani neumím řídit autobus. Třeba mě neslyšeli.

Promiňte, pane. Co jste to říkal?

Skvělý nápad, Tede.

Slyšel mě.

Ten? Děláš si legraci. Ted není žádný cestovatel.

- Na tom, co říká, něco je. - Nesmysl.

S mými mapami a deníky by modlu našlo šestileté dítě.

Děkuju. Myslím.

Tak pojď. Musíš se na to velké dobrodružství připravit.

Ale Tede, deník tě nezavede přímo k modle.

- Ne? - Ne, musíš využít svůj instinkt.

- Pokud jde o to, pane, žádný nemám. - Nepovídej. Bude to legrace.

Promiň, Tede.

To je nejblíž, kam se kdy dostaneš...

ke vzácné ztracené modle Zaga-wa-wa-wa...

Proč tě má otec radši? To není fér. To já mám ohon.

Tede, musíš se tvářit, že víš, co děláš.

CESTOVATELSKÁ VÝSTROJ

Kde jsou dveře?

Žluté? Šest tuctů žlutých obleků?

Zbláznil ses, Tony? To neprodáme.

Já že jsem blázen? To teda ne.

Šéf řekl, že je prodáme, tak je prodáme.

To určitě, kterej idiot si je koupí?

Promiňte.

Potřebuju profesionální výstroj pro expedici do džungle.

Jdem na to.

Zdravím, příteli. Jste na pravém místě. Že, Nigeli?

To bych řekl, Steve-O. Konečně opravdový dobrodruh.

- Máte rád žlutou barvu? - Žlutou?

Jo, jste blbej nebo co? Místo khaki teď frčí žlutá.

- Příteli. - Opravdu? Tak dobře.

- To je fór. - Podívejte se na tu výstroj.

Co jsi zač, přerostlý banán?

Že prý teď frčí žlutá.

Děkuju! Mockrát děkuju!

Vypadám jako idiot.

Jižní Atlantik

- Edu. - Ano, pane?

Neříkej to ostatním, ale beznadějně jsme zabloudili.

Máte tu knihu vzhůru nohama, pane.

- Dobrý postřeh. Jen tak dál. - Děkuju, pane.

- Páni. Co je to? - To je zajímavé.

- Podívej. - Nádhera.

Podívej se na ty barvy.

Edu, vidíš to?

- Ano, to je... - Vzrušující! Jsme tak blízko.

- Edu. - Pane Tede.

Tady stojí, že „Zagawa“ znamená osvícení.

- Já vím, pane. Žiju tady. - Pravda.

Věděls, že ta socha, kterou hledáme, je obrovská opice?

- Ano, pane. Žiju tady. - Zase pravda.

- Hele, nosorožec. - Pane?

- Ustupte, pánové. - Pane Tede.

Je to uspávací puška. Jenom ho pošlu do hajan.