King of Thieves

Jiskřivé diamanty se závratnou cenou nedají nikomu v Hatton Garden spát.

Londýn se stal světovým střediskem diamantů

a rájem lupičů, pro něž jsou oblíbeným terčem.

Přibývá krádeží drahých kamenů v hodnotě statisíců liber.

K zamezení krádeží si teď v Hatton Garden zřídili obrovský trezor,

který je k dispozici všem místním obchodníkům se šperky.

PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI

Problém se zlatem vězí v tom, jak na lidi působí.

Dohání je k šílenství.

Podle mě za to může Starý zákon.

Když to shrnu, já jen sbírám kovový šrot a zužitkuji ho.

Zlato mi připadá trochu vulgární. Stříbro je decentnější.

Něco ti povím. Za ta léta jsem na zlatě vydělal víc peněz

než všichni chlapi z velké vlakové loupeže dohromady.

Nedělej žádné lotroviny. Co chceš komu dokazovat?

Pamatuješ, jak jsme se scházívali v Savoyi?

A pak jsme chodili na večeři do Wiltons na Jermyn Street.

Frederick's.

Le Gavroche.

Všechen ten zelený samet.

Mám nápad. Nechceš si dát sklenku dobrého bílého vína?

Pro vzpomínku na staré časy.

Radši ne.

Děkuji.

Chci jít zítra do nemocnice s čistou hlavou.

Ten crème brûlée ve Wiltons. To bylo jako přijít o panictví.

Vzpomínám, jak jsi o něj přišel.

Bylo to jako Den vítězství.

Děkuji.

-Skvělá. -To je dobře.

Promiň.

-Hned se vrátím. -Jsi v pořádku?

Věř nebo nevěř, Terry, tohle je Římská svíce.

A tohle je taková čínská směska. V té jsou taky římské svíce.

Proč to komplikovat? Říkej tomu „různé hlučné rachejtle“.

Takhle to už nefunguje.

Když dřív něco vypadlo z náklaďáku,

dalo se to klidně prodat a nikdo se na nic neptal.

Teď chtějí všichni záruku.

Tak je prodej přes internet.

Ne, Terry, internet není nic pro mě.

Jak chceš někoho oblafnout přes pitomej internet?

Nestojí za to krást něco, co nemůžeš vzít do ruky.

Potíž je v tom, Terry, že nejsem zajištěný na stáří. Z čeho budu žít?

Nemám pořádnou práci jako ty.

Hoď sebou, Terry! Máme plno. Na tohle nemám čas.

Nesplacené dluhy bereme velice vážně. Takže...

Pokud nás nemůžete ujistit, že nic nedlužíte

a nezaručíte nám, že vše vrátíte, obávám se, že vám nemůžu pomoct.

Ale já to můžu zaručit.

Co? Že všechno splatíte, nebo že nemáte nesplacené půjčky?

No, obojí. Vlastně ani jedno.

Nebyl jste tady minulý týden?

Ne. Ne.

-Připadáte mi povědomý. -Ne, ujišťuju vás, že mě neznáte.

Žádal jste o půjčku a my jsme ji zamítli. Už si vzpomínám.

-Víte, v čem je potíž s lidma jako vy? -Povídejte.

-Jste zloději. -Opravdu?

Vyprovodím se sám.

Přeju hezký den.

Poprvé mě zatkli kvůli krádeži konzervy broskví.

Bylo mi třináct.

-Vidíte? Pořád jde o jídlo. -Jo.

Připadáte si hrozně provinile, když na to rodina přijde.

-Tvůj fotřík byl ještě horší. -Ale i tak, že jo, Kene?

Pak má člověk děti a je to tady zas, ta provinilost.

Platil jsi účty, Briane. O všechny ses postaral.

-Teď se postarej o sebe. -Musím si najít nějaké hobby.

Dělej to, co děláš fakt rád. Třeba i provinile.

Slyšel jsem, že zavírají poštu na Great Portland Street.

Pěkná velká směnárna.

Co takhle tam zaskočit, udělat malé překvápko?

Tohle hobby ne. Říkala, ať nedělám lotroviny.

Čínská zemědělská banka v Pimlicu. Tam mě to vždycky lákalo.

Když to nevyjde v Čínské zemědělské, tak už nikde.

Co třeba Hatton Garden? O tom jsme už nějaký čas nemluvili.

Tam je moc schodů. Jsem už důchodce.

Můžeme tam nainstalovat schodišťový výtah.

Mají tam moc hezký trezor.

Jo, hezký trezor je strašně uklidňující věc.

Přiberme někoho mladšího.

Danny Jones si zrovna hledá práci, je mu teprve šedesát.

Jo, a je na něj spoleh.

-Je to čestnej chlap. -Tak jo. Dovolíte, šéfe?

-Co blbne? -Kde sakra myslí, že je? U cirkusu?

Jdu mu říct, ať se uklidní.

Neví, jak se chovat na pohřbu?

Ahoj, Danny.

Ahoj, Terenci.

Ženské na Dannyho letí. Je to frajer.

Frajery zrovna nemusím.

Neudrží jazyk za zuby.

-Je mi to moc líto, Briane. -Děkuju, Basile.

Setkal jsem se s ní jenom dvakrát, ale udělala na mě velký dojem.

Ano, to uměla. Určitě.

Security Express, Shoreditch, největší krádež hotovosti

v dějinách krádeží hotovosti.

A víte jak? Zapojili jsme mozky. Psychologie.

Polili jsme je benzínem a mluvili na ně severoirským přízvukem.

Byli podělaní strachy, že vyletěj do luftu.

Kopli jsme je do koulí, namířili pistoli, dostali na prdel, šli do kolen.

-Ale neublížili jsme jim. -Ne, to nikdy.

-Už jsi skončil? -Jo.

O tomhle už nemluv. Nebo se bude obracet v hrobě.

-Máš pravdu, Briane. -Jo, na zdraví.

Do prdele.

Ahoj, Briane.

Pojď dál.

-Jdu v nevhodnou dobu? -Ne, beztak nic nedělám.

Jen se tak poflakuju.

Je tady klídek.

Když někdo umře, nic tě nepřipraví na ticho v prázdném domě.

Nemůžu uvěřit, že už nikdy neprojde těmihle dveřmi.

Nikdy.

-Briane, chceš, abych posekal trávu? -Ne, sekačka je rozbitá.

Plánované zastarávání.

Dáš si čaj?

Nemáš něco silnějšího?

Ne, nepiju. Když Lyn přestala pít alkohol, přestal jsem i já.

Nemohla si dát panáka, ani když ho potřebovala.

-Co když ho potřebuješ ty? -A víš že jo?

Takže, co se děje?

-To a ono. -To a ono? Najednou?

No, to zní únavně.

Pracuju. Dělám elektriku. Tak různě, víš?

Pracuješ, děláš elektriku. Tak různě. Tomu říkám vzrůšo.

Pustil jsem se do vláknové optiky. Telekomunikace.

-Sekáš zase dobrotu? -Pracuju docela rád. Jde mi to.

Jednou jsem se taky málem napravil, po tom debaklu v Bond Street.

-Myslel jsem, že je na čase to zabalit. -Přestat, dokud máš náskok.

Jenže jsem ho neměl. Bohužel.

Kdybys tam byl, mohlo to dopadnout jinak.

-Na pohřbu se vedly nějaké řeči. -Ne, nevedly.

Na tomhle pohřbu ne.

V Hatton Garden jsem nebyl 25 let, synu. Od dob slávy.

Když to nezkusíš ty, zkusí to někdo jiný.

Zjistil jsem, že známá jednoho známého má klíč.

Náhodou.

Někdo z branže.

To mi říkáš až teď?

Zrovna jsem si na to vzpomněl.

Ale jdi, chceš mi to povědět hned od začátku.

Proto ses nabídl, že mi posekáš trávu.

Proč jsi to neřekl dřív?

Jsem z toho nervózní.

To já taky.

Pověz mi něco o té známé. Té s klíčem.

Její manžel obchodoval se zlatem. Měl v té budově kancelář.

Opravdu?

Občas jsem mu něco střelil.

Když umřel, zeptala se, jestli bych tam mohl zajít a uklidit.

Odnést všechno, co by na ni mohlo ukazovat.

Svěřila ti ten klíč?

Jo, sama tam jít nemohla, bylo by to příliš riskantní.

-Riskantní? -Jo, Briane, je tady spousta darebáků.

Pravda, tady je to samý prevít. Součást tajemna.

Vidíš tohle? E, D, F.

To jsou čisté diamanty. Bezbarvé, takže pojmou nejvíc světla.

A tady: X, Y, Z.

Příliš mělký výbrus způsobí, že světlo uniká spodem.

U příliš hlubokého výbrusu se světlo ztrácí ze stran.

FL, to je bezchybný diamant.

Bezchybný diamant se správným výbrusem a na správném světle

je ta nejzvláštnější a nejkrásnější věc, jakou kdy uvidíš.

Opravdu.

Přes víkend budou v trezoru.

Jakou cenu má bezchybný šestikarátový diamant?

Milion liber.

-Kolik jich v tom trezoru je? -Několik. Víc nepotřebuješ.

Jedna, devět...

Co se děje?

Prohlížím opotřebování kláves. Kód tvoří nejohmatanější čísla.

Rozumím.

Ne.

-Klid, synu, nespěchej. -Dělá se to vylučovací metodou.

Beze srandy.

-A je to. -No to mě podrž.

Jasně, šedesátivteřinový alarm.

V trezoru je další s GPS napojením na monitorovací systém.

-Znala kód? -Kód nepotřebuju.

Dvacet let starý, bezdrátový, nekódovaný.

-Víš, co to znamená? -Kupodivu ne.

Neověřené signály.

-Víš, že tenhle výtah nejede do suterénu? -Zablokovali ho? Proč?

Dole by ses dostal do prostoru, kde se dá otevřít bezpečnostní brána.

Někdo to před dvaceti lety zkoušel.

Z nařízení bezpečáků teď výtah dolů nejezdí.

Mám ale lepší nápad.

Když výtah zastavíme ve třetím patře,

můžeme se spustit šachtou a trezor je náš.

Je to jen šest metrů.

Nezvrtni si kotník.

-Jak se dostaneme přes dveře? -Nijak. Prorazíme zeď.

Vyvrtáme co největší díru, najdeme co nejhubenějšího zloděje a jsme tam.

-Počítáš? -Co mám počítat?

Nemáš počítat kamery?

Jo, na ulici je jich pět.

Dvě tady v chodbě, dvě v trezoru, dvě před trezorem.

Jedna ve vchodu a pak ty v horních patrech.

Do háje, co moje soukromí?