Rookie Historian Goo Hae-Ryung (신입사관 구해령)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

14. DÍL

Omlouvám se.

Uvidíme se jindy.

No...

O čem jste si vy dva povídali?

Neznáte se náhodou?

Běž si odpočinout.

Neměl žádné lékařské znalosti, jen pomáhal cechu obchodníků

a nikdy nezastával žádný veřejný úřad.

Zemřel, když jsem byla malá.

Ne...

Ty se jmenuješ Mo-hwa?

Omlouvám se, pane.

Je mi to líto.

To je v pořádku.

Omluvit by se měli ti hlupáci, ne ty.

SONGKJUNKWAN, PŘED 20 LETY

Proč se musíme omlouvat?

Chytla Kima špinavýma rukama za nohu

a polila ji nějakým dryákem.

Nevím, co to bylo, ale strašně to teď páchne.

Na to, že studujete Konfucia a Mencia, jste moc hloupí.

To jsou ruce služky, která celý den pracuje v kuchyni,

a vaše nohy po celodenní kopané.

Co je špinavější?

Běžte se umýt.

Páchnete potem. Běžte.

Jak jsi věděla,

že na rány patří slaná voda?

Můj pane.

Jsem jen obyčejná služka.

Neumím číst ani psát,

jak bych se mohla něco naučit?

Stále máš předsudky?

Já věřím tomuto.

Urození lidé

se nerodí s větším talentem

než prostí lidé.

Mo-hwo.

Bez ohledu na svůj původ jsi velmi talentovaná.

Staň se mojí cennou pomocnicí.

Dnes budeme mluvit o větru.

SORAWON

Chce nám někdo říci svůj názor?

- Já. - Ano.

Vítr můžeme cítit.

Správně, můžeme ho cítit.

- Já. - Ano.

Omlouvám se, pane.

Omlouvám se. Mluvil na mě.

Kdy? Prostě jsi nedával pozor.

Už se zase tak chováš.

Toho hocha celý život rozmazlovali.

Nepřipustí svoji chybu.

Slíbils, že o tom nebudeš mluvit.

Vy studujete u dr. Dominiqua?

Těší mě. Jsem Ku Čä-gjong.

„Kromě toho skupina kostí

v hrudníku poskytuje ramenním kostem

pevnou podporu.

Poskytuje oporu pažím.

Navíc ramenní kosti jsou připojeny pouze k žebrům...“

Počkejte.

Co to bylo?

CLAVICULAS

Zase jste to zapomněl?

Klíční kost.

Řekl jste, že znáte každé slovo, ale moc jich neznáte.

Latina je těžký jazyk.

Navíc je to lékařská kniha.

Nechme toho. Mám dost.

Čtěte, pište a dělejte, co chcete.

Proto jsem řekla, že to napíšu.

Čä-gjongu!

Mo-hwo!

- Věděl jsem to. - Věděl jsem, že to dokáže.

- Bože. - Myslel jsem, že neuspěje.

To je opravdu ohromující.

- Mo-hwa je vážně úžasná. - Skvělá práce.

Mo-hwo, jste skvělá!

Učiteli.

Učiteli.

Sam-bo.

Buď zticha.

Ztiš se.

Eunuchu Ho.

Co se to proboha děje?

Spal jste dobře?

Co to

- děláte? - Platím za jídlo.

- Za jídlo? - Ano.

Lidé tady mi řekli,

že kdo jenom jí a nic nedělá,

je neužitečný parazit.

Prý si musím na sebe za každou cenu vydělat.

Tak to řekli.

Děkuji.

Tuhle taky.

Vy malý...

Proč jste... Hej!

Vraťte se.

Co se děje?

Palácové stráže. Jsou tady.

Ale Locika byla zavřená ve věži a on se s ní nemohl setkat.

Do věže nevedly žádné dveře ani schody.

Jednoho dne princ přišel na skvělý nápad.

- Na jaký? - Co udělal?

„Lociko!

Spusť dolů své vlasy,

abych mohl vyšplhat po zlatém schodišti.“

Takto.

A tak princ

uchopil její vrkoče

a vyšplhal po nich nahoru.

Jen proto, aby ji uviděl,

a se spalující touhou jí projevil svou lásku.

Vy ten příběh

už znáte?

Ne, neznám.

Popravdě tomu nějak nerozumím.

Vím, že je to fikce, ale není zápletka trochu přitažená za vlasy?

Vlasy do takové délky nenarostou,

ani když je necháte růst celý život.

Jak by tedy mohly dosáhnout z vrcholku věže až na zem?

Je to snad 500letá bohyně?

Prostě to berte jen jako krásný příběh...

Krásný, to určitě. Ve skutečnosti je krutý.

I když při česání zataháte za jediný vlásek,

pěkně to bolí.

Urostlý muž vyšplhá po jejích vlasech?

Až princ vyleze až nahoru,

najde ji v bezvědomí kvůli bolesti

nebo mrtvou

se zlomeným krkem kvůli velké váze.

No, já myslím...

Co se stalo potom?

Zapomeňte na to.

Vám romantika nic neříká.

No tak. Pokračujte.

Už budu zticha a budu jen poslouchat.

Vaše Výsosti.

Co se stalo, když vyšplhal do věže?

- Něco nového? - Ne, jen další marný den.

Nikdo ve městě ho neviděl.

Asi se mu zatím nepodařilo uprchnout z paláce.

Co se tehdy vlastně stalo?

Chtěla jste požádat známého o pomoc.

Nepodařilo se vám najít řešení?

Možná přijde na to místo, měj oči otevřené.

Ano, madam.

Už odcházíte?

Ministerstvo personálu nás svolalo. Nemůžeme se dočkat.

Nepřijímejte zbrkle nabídku pozice vysokého ranku.

Být vedoucím je stresující. Je to jako být drakem.

Každé oddělení říká, že beze mě nic neudělá.

Není to trapné nazývat starší sedmý rank vysokým rankem?

Nad ním jsou další ranky.

Zapomeňte na draka.

Budeme vám říkat mlok.

Máte pravdu.

Už jsem to říkala, že úředník Jang tak vypadá.

Myslela jsem mloka.

Mlok!

- Mlok. - Vypadá tak.

Dejte na má slova.

Všechny půjdete po smrti do pekla.

Jdeme na Ministerstvo personálu a potom domů,

takže ty knihy tamhle...

Vy dva, co se tam tak chechtáte, je uklidíte.

- Hej. - Úředníku Jangu!

- Ne. - Ne.

Proč ne?

My, starší historici, dnes laskavě

uklidíme vaše sačchäky .

Počkat.

To se mi nějak nezdá.

Úředník Song uklízí sačchäk za písařku Kuovou.

Nesměli jsme na něj sáhnout.

Copak? Zapsala jste něco, co jste neměla?

Co je to?

Neříkejte, že se korunní princ a princ Dowon poprali. Je to tak, že?

Raději nám to ukažte.

Všichni jsme historici.

Nemůžete si vybírat, komu to ukážete.

To je tak přízemní.

No tak. Uvidíme.

Musím do práce.

Jdeme, nebo přijdeme pozdě.

Ti dva něco skrývají.

Nerandí spolu?

Co když se úředník Song rozvede?

Hlupáci, přestaňte číst brakové romány.

Jdeme.

To by mi mohlo přinést potíže.

Myslím na vás každý den.

„Myslím...“

Myslím na vás každý den.

„Myslím na...“

Proč je to tak těžké?