The Photographer of Mauthausen (El fotógrafo de Mauthausen)

NETFLIX UVÁDÍ

Branou Mauthausenu prošlo přes 7 000 Španělů.

Přicházeli z boje proti Hitlerovi po boku Francouzů.

Přicházeli z bídy a hladu uprchlických táborů.

Z prohrané občanské války.

Po zatčení německými vojáky,

jim Serrano Suñer, Frankův ministr, odebral občanství.

Frankisté je ani nepovažovali za Španěly.

Nacisté si s nimi mohli dělat, co chtěli.

V Mauthausenu vás vše má ohromit.

Je to celé jen divadlo.

Jdeme!

Pohněte, parchanti!

- Sundat čepici! - Tak pohyb!

- Rychle, dělejte! - Pohněte sebou!

Kápové.

Herci, co věří svým vlastním postavám.

Dejte vězni obušek a stane se z něj bachař.

ŠPANĚLSKÁ REPUBLIKA PAS

První přišli ti se zelenými trojúhelníky.

Zločinci, násilníci, vrazi.

Vojáci si je rozmazlovali.

Pokračujte!

Pokračujte!

- Dělejte! - Pokračujte!

Pro šéfa identifikační služby

byli to nejdůležitější v celém tom představení.

Paul Ricken, oči Mauthausenu.

- Pozor! - Na místa!

Nikdy neodložil svou Leicu.

Franz Ziereis, režisér celé té show.

Vrchní velitel Mauthausenu.

Selekce.

Ty.

Ty.

Ty.

On.

A on.

A ty, jdeme.

- Rychle! - Rychle, tak pohněte!

Dělejte! Pohyb! Rychle!

Pohněte sebou, šmejdi!

Erkennungsdienst, identifikační služba.

Dvě temné místnosti, 210 čtverečních metrů,

kde se fotí a zaznamenává vše, co se děje v táboře.

Hned mi to došlo.

Tady potřebují fotografy a to já náhodou jsem.

Nechtěl jsem nikoho mlátit, ani být mlácen.

Moje jediná šance byla, zůstat mimo obraz.

Mimochodem, nejsem ten kluk, co sedí přede mnou.

Já už se toho představení účastním.

Není to tak špatný, ne?

Já si nestěžuju.

Tohle se ti stane, jen když se pokusíš utéct.

Tady jsme váleční zajatci.

Nic nám nemůžou udělat.

Odvezli mého tátu.

V černé dodávce?

Musíš být opatrný, jasný?

Musíš se o sebe postarat, nikdo to za tebe neudělá.

Tady jsou lidi odevšad.

Poláci, Rusové, zločinci, politici, Němci, Rakušani...

a Židi.

My Španělé jsme přišli jako první.

Koukni, máme modré trojúhelníky.

Víš, co to znamená, ne?

Ne?

Pro ty vojáky jsme bez občanství.

Kam ho odvezli?

Klid, vzali ho do Gusenu.

Pár kilometrů odsud.

Tvůj táta bude v pořádku.

Popravdě, bude se mít líp než tady.

Gusen je jako nemocnice a víš přece, kdo pracuje v nemocnici.

Kdo?

Jak to myslíš, kdo? Sestřičky.

Tvůj táta měl štěstí, hochu.

Kéž by se Greta starala o mě, nebo Elsa...

Nebo Gertruda. Jo, Gertruda má velký prsa...

Takhle je to lepši.

Já jsem Francesc Boix.

Anselmo. Anselmo Galván.

Galván, Anselmo.

Víš ty co?

Jsi jeden z prvních, koho tady fotím, Anselmo.

Tak. Zvedni bradu.

Pusť mě k tomu.

Proč jsi tomu klukovi lhal?

Z Gusenu se nikdo nevrátí živý.

Bez naděje tu ten kluk nepřežije ani chvíli.

Jak to můžeš vědět? Jsi tu teprve dva měsíce.

„Noc a mlha.“

Noc a co?

Mlha. Noc a mlha.

Kdo tě naučil fotografovat?

Můj otec.

On byl fotograf?

Krejčí.

O nedělích...

jsme zavřeli dveře a okna

a z kuchyně si udělali malou laboratoř.

Není to špatný, na syna krejčího.

Ale ještě se můžeš zlepšit.

Dobrý fotograf musí umět malovat světlem.

To je podvádění.

To je umění.

Některé fotky se musí upravit.

Jindy zase musíš upravit kompozici. Lidské bytosti se dají formovat.

To se mi líbí.

Opatrně. Mění ty, co na ni pohlédnou, v kámen.

Rád mám některé umělce jako vzor.

Já raději fotím realitu.

Realita neexistuje, Franzi.

To záleží na úhlu pohledu.

Na to nezapomeň.

Zakryj všechno.

Ano?

Vše ukliď. Budeme pokračovat později.

Hej. Kde je Hans?

Támhle je.

Máš to pro mě?

Pojď se mnou.

Kolik?

Deset.

- Kdo ví, komu patřily. - Hlavní je, komu budou patřit.

Ne, šest.

Aspoň osm.

Osm ne.

Tak dobře.

- Dělejte, naložte ty bedny. - Do náklaďáků!

Pohněte, flákači!

Padejte!

Vyměňte tohohle za tamtoho.

Mám to pro tebe.

Netušil jsem, že jsi frajírek, Valbueno.

Co?

Za pár dní nás navštíví jeden z nejvyšších šéfů.

Kaltenbrunner?

Ještě vyšší.

Himmler?

Sdělte plukovníkovi, že vězně přivezli v hrozném stavu.

Zhroutí se, jen se na ně podíváte.

Pokusili se utéct, ale stihli jsme je včas zastřelit.

Dotýkal se někdo těl?

Ne.

Jedno světlo sem a druhé támhle.

Tady?

Nepokoušeli se o útěk.

Byli střeleni zepředu.

Jasně.

Boixi...

Nepasuje to.

Číslo toho chudáka nesedí

s tím na té fotce, a je to ta samá osoba.

Dost! Odnes ty kopie na politické oddělení.

- To je tvoje práce. - Dobře, ale koukni...

To je tvoje práce.

Tak mazej.

Čepice nasadit! Čepice sundat!

Do dřepu! Lehnout! Do dřepu! Vstát!

Čepice nasadit! Čepice sundat!

Do dřepu! Lehnout! Do dřepu! Vstát!

Čepice nasadit! Čepice sundat!

Do dřepu! Lehnout! Do dřepu!

Papíry těch utečenců z Gusenu.

Můžeš mi tohle vysvětlit?

Koukni na ta čísla.

Musel si s někým vyměnit košili.

A taky pozměnili záznamy.

To mohla být jen chyba.

Já to opravím.

Je tam až moc chyb.

Chceš mě snad udat?

Kup jí květiny.

Květin už má až po krk.

Vyplňte úmrtní listy těchto Poláků

a napište soustrastné dopisy jejich rodinám.

- Perlový náhrdelník? - Nemá ráda šperky od ostatních.

Co třeba portrét?

Rodinné foto.

Zítra na identifikační službě.

Udělal bych to pro vás.

Vaše žena by měla radost.

Tvoje chování nás poškozuje.

Jsi komunista, sakra.

Tady jsem jen normální vězeň.

Jo, ale taky komunista.

Mluvím i za Stranu.

Strana je paranoidní a měla by si občas vyčistit zuby.

Jako bys ty pro ně nepracoval.

Pojď.

To my měníme ta čísla.

Mrtví už je nepotřebují

a Noc a mlha musí změnit jejich jméno.

Zachraňujeme životy.

V Mauthausenu je 35 způsobů, jak zemřít.

Plynová komora, smrtící injekce,

roztrhání psy, ledové sprchy v zimě.

Ale nejhorší je zemřít vyčerpáním na Schodech smrti.

Postavili jsme je vlastníma rukama.