Innocence (Nevinnost)

Koukej sem, jo?

Támhle se podívej, podívej.

Spíš? -Nemůžu spát.

Tak co, bylas tam včera?

-Byla. -A co jste dělali?

No, povídali jsme si a tak.

A dal ti pusu?

-Hele? -No dal. -A kam?

-Sem mi ji dal. -Kam? Tam nevidím.

-No sem! -Jo, aha, tady. A co, jaká byla?

No, taková něžná.

On je hrozně něžnej a hodnej. A zejtra za ním půjdu zase.

Jo? Těšíš se?

Hrozně moc.

Hele, já už pudu spát.

Tak dobře, dobrou noc.

Dobrou.

[krátce ženské vokály, humorně; plácání ploutví na podlaze]

Dobrý den, milé děti! Jmenuji se doktorka Karla Hnátová

a přišla jsem si vás v první řadě tady přepočítat.

Takže koho tady máme? 1, 2, 3,

8, 9, 10, 11, 52, 3. 68 je vás přesně.

-Kdopak si dá žloutenku? -Já...! -Tak tady máme jednu žloutenku.

-Kdo si dá červenku? -Já...! -Ty si dáš červenku.

Ještě si poslechnu, co ty si myslíš. To ale nemůžu ani říct, co ty si myslíš!

Hele, já když mám zlomenou ruku, takhle, tak víš, co si s tím udělám?

Takhle si to narovnám, tak, a drží to.

A já bych si tady u vás trošičku...

...zaplavala, kdyby vám to nevadilo.

-Dobrý den. -Dobrý den. -Dobrý den, pane doktore.

Dobrý den, paní Pokorná. Ahoj, Olinko.

Dobrý den.

Dobrý den.

Pá pá!

- - Lído?

Jo! Já se ještě převlíkám.

-Jak se ti dneska hrálo? -Dobrý, šlo to.

-U nás budeš mít vždycky narváno. -No jo, já vím.

Dáš mi to tam?

Táta to taky vždycky říká.

Že tohle je jediný publikum, pro který já můžu hrát.

Víš, jako že nemůže utýct.

Zároveň si musí uvědomit, že to, co se stalo jí, se může stát dalším děvčatům.

Proto potřebujeme její spoluráci.

Už nic neřekne!

Tím, že je takhle mladá a že není ještě ani plnoletá...

-Ta je ráda, že je tady. -...tak jí bude zajištěna veškerá péče.

Ví, že tady jí nic nehrozí. Zato venku jo.

Tak to tak neprožívej.

Chceš medvídka? Poslední.

-Dík. - ...se může stát další dívence nebo dalším ženám.

-Tak co, pude to opravit? -

No pude, hele, tady tím šroubovákem. Tak to vypadá vevnitř.

Vidíš, podívej, kolik nám ještě chybí šroubků, Daníku.

-A to rádio nebude hrát. Ty musíme dát dovnitř. -Ne, nedám.

-Tak vem ten druhej, hele... -Jé, ahoj, nazdar! Vy jste ještě tady?

-Ahoj! No... -Stíháš to do práce? -No, nestíhám.

-Tak já ti Daníka klidně vezmu, jo? - No, skvělý. -Ahoj, Daníku!

-Ne ne ne. -Ne ne ne, ale jo. -Auto.

Autem! Tak jo. A víš co? Sbalíme si něco do batůžku. Na co máš žízeň?

- Mléko. -Jo. -Jo.

-Zvedni se, půjdeš s tetou. -Pojď! Pojedeme autem. Brrrrm.

-Počkej, ještě tu tabulku. -Danečku, ještě tabulku vezmeme.

-Ne ne ne ne. -Ještě tabulku. Tak jo, papa. Ahoj.

-A buď hodnej. Díky. -Papa. -Ahoj. Díky.

Auto.

Pojď, půjdeme tudy.

Hele... a tady. Kdo to je, kde jsem já?

Tady, no jasně.

- Ne. - Jé!

-Ahoj! -Ahoj! Ahoj! -Čau! Čau, Dane! -Čau! -Nazdar!

-Milada nemohla? -Ona je na klinice. Ale to je v pohodě.

-Jo? Tak dík. -Danečku, ahoj. -Čau. -Papa!

-Ahoj, Dane! -Co budeme dělat?

-Dobrý den! Ahoj, Dane! -Jé, Bodie. Bodie, Doyle...

-Nikdy nevím, kterej jste kterej. -Nechcete kafe?

-Ne, děkuju. Tak na shledanou. Ahoj! -Na shledanou.

- -Tak pojď? Copak?

-Auto. -Autem. No, ale řídím já, ne ty.

Tak pojď. Počkej, musíme si vzít ještě věci. Počkej na mě. Já ti vezmu tašku.

-Ahoj, Dane. -Auto! -Auto, no jasně, samozřejmě. Pojď.

-Půjdeme pěšky... Pojď. -Auto!

-Čau, kluci! - Čau! - - Co?

[krátký hudební motiv s důraznou basovou linkou]

Kašpárku, není tam ještě trošku vína? Podívej se.

-Jasně. Promiň, tati. Chce ještě někdo něco? -Ne, ne, ne, děkuju.

Čau!

- -Copak? Zavolat mámě?

- -Bys chtěl, jo?

Jo.

Tak, pohádka puštěná. Já to posbírám.

Tak jo. Tak dobrou noc, hezky se vyspi. Už musíš spát. Hej! Čau.

[proznívá zvuk pohádky v TV z dětského pokoje]

-Co to je? -Bramborovej salát. To máš rád, tati.

-No dobře, ale proč je tam ten hrách? -To je hrášek, tati. Tereza ho má ráda.

Promiň, já jsem zapomněla, že ho tam mamka nedávala.

-Ale já ti to vyberu. Chceš to vyndat? -Ale, prosím tě, copak jsem malý dítě?

-Já ti to nakrájím. -Jestli je to moc tuhý, tak mi to radši nedávej.

-Je kuřecí, je měkkej! -Dobrý...

-Tak co je novýho na klinice, Tomáši? -Co myslíte, pane profesore?

-Co pan kolega Šimek? Už je primářem? -Ty asi myslíš, tati, profesora Lebedu, ne?

Tati, Šimek už je dva roky po smrti. Pamatuješ, jak jsme byli na tom pohřbu?

-Jak tam hrála ta jeho snacha na housle, příšerně. Pamatuješ? -Na housle? -No.

To je hrozný, mě tahle protéza tak strašně tlačí.

Každý sousto... to je utrpení. A to jsem z lékařský famílie.

Kdybys dodělala tu zubařinu, taks nemusela dělat kašpara.

-No, ale aspoň to dělám po špitálech. -No! To je právě to nejhorší.

Hanba padla v otcovy šediny! Já vím, tati...

Mohlas bejt někdo jako tvoje sestra nebo tady Tomáš.

-Terezka taky bude, viď? -Dědo, prosím...

No počkej, já jsem sepsal závěť.

Když se dostaneš na medicínu, tak všecko zdědíš.

-A co brácha? -No právě proto! O toho se musíš starat.

-Pěkně děkuju! -Terezko! -Já chci na veterinu. -Pšt!

-Co říkáš? -Jo, a mami, nebude tady, doufám, Dan?

-Ne, Láďa si ho nechá o den dýl. -A co ti na Danovi tak vadí?

-Chová se děsně, když jsou tady kámošky. -Jak děsně?

-Furt se za něj tahá. -Kdo? -Hele, musíme to probírat před tátou u jídla?

- -Já tam jdu.

-Ahoj! - -Všecko nejlepší! -Čau! -Tak pojď.

Děkuju.

- Ahoj. -Ahoj, Danečku! Ahoj, kloučku!

-Omlouvám se, ale musel jsem ho už přivízt. -Ale to je v pořádku, pojď dál.

-Vždyť jsi ho měl přivízt až zejtra. -Já vím, ale volali mi z práce.

-Nějaká holka se sesypala u výslechu, musím tam... -A jedl? -Měl tatranku.

-Jo, tak dík, ahoj! -Ahoj!

- -Dane, ahoj, čau! -Ahoj, kamaráde! Ahoj, Dane!

-Dane, dáš si řízek? -Ne ne! -Nechceš? Ani salát?

-Slíbili jste, že tady Dan dneska nebude. -Láďa má službu, nemůže ho hlídat.

-Ale to mě nezajímá, to jsou moje 15. Narozeniny! -A co mám asi dělat?

-A co mám dělat já? To mám odvolat holky? -Je to tvůj brácha. -Nějak to zvládnem.

My ho zabavíme a třeba bude nakonec ještě sranda. Neboj...

- Víno. -Víno! Víno si dáme. Dáme si s dědou víno?

-Jo. -Jo? -Víno by sis dal. Bílý? -A co si dá žirafa?

Víno.

Jdi se podívat na pojistky!

Policie! Lehněte si na břicho! Ruce za záda!

Za záda, jsem řek! Cvakni!

A v klidu ležíme, pánové, v klidu.

- Dobrý den... - Dobrý.

- - Výborně! Nazdar! No jo!

Výborně! Jedeme, jedeme! Skvělá práce, holky! Skvělá práce!

Hrajte to na to zelený. Tak jsem to zas nemyslel, jenom trochu.

Pojďte si s náma zahrát obíhanou. Jsme z toho úplně vyčerpaný. Jedeme, jedeme!

Co to bylo? Šup, šup, šup, jedem!

Pojďte ke mně někdo! Vás tam je sedm.

Utíkej, utíkej! Jedeme, jedeme!

Pohyb, holky, pohyb!

Výborná práce! No tak, nazdar, nazdar!

Nazdar!

Vítěz, vítěz! Jedem znova, pojďte. To byl šťouchanec, mistrovskej.

Hele, holky, jestli je vám zima, roztopil jsem saunu, pak si ji dáme, jo? Jedem!

A do prčic.

Hodně štěstí, zdraví,

hodně štěstí, milá Terezko,

hodně štěstí, zdraví!

Já si budu něco přát.

Terezko, máme tě moc rádi. Všechno nejlepší...

-...a dovol teďka... - Ne...

- - Ne!

Copak je? Ahoj!

-Ahoj! -Ahoj. -Jak dlouho tady stojíš? -Chvilku.

-Ještě slavíte? -Ne, už ne. Lída dneska hraje a holky šly na bowling.

Promiň, Daník usnul. Nechtěla jsem ho budit. Myslela jsem, že už nepřijedeš.

Tak pojď, já ti dám kafe. Pojď! Tomáš tady není, odvolali ho do špitálu.

Jo?

Kafe po dnešku fakt bodne.

Děkuju.

Nepotřebujete zahradníka?

Ta zahrada mi chybí.

Našel sis už někoho? Komu nebudou vadit mravenci ve spacáku?

Ne.

Nechci už v nikom vzbuzovat nepřekonatelnej odpor.

Vzpomeň si, jak ses krčila trapností, když jsem hrál na kytaru.

-Nebo když jsem hrál volejbal. -A co, jezdíte ještě na ten tábor?

Kdepak!

-Kluci maj rodiny a podnikaj. Jezděj tak akorát na Kanáry. -Hmm.

Ale ty vypadáš dobře.

Seš spokojená? Klape vám to, viď?

Láďo, odedneška si budeme jezdit pro Daníka jednou za 14 dnů do ústavu sami.

Tobě nevadí, že se stýkáme, viď?

Vadí to jemu, že jo?

-Vzbudíš mi Dana? -Jo.

- -Co? Chceš, abych ti to vzal?

- -Počkej, dyť to shodíš...

A dvě stejný. Jsou tam nějaký dvě stejný?

Správně!

- - -Já mám elektrickej.

Otec Abrahám měl sedm synů,

sedm synů měl otec Abrahám.

Oni nejedli, ani nepili,

jenom takhle dělali.

Otec Abrahám měl sedm synů,

sedm synů měl otec Abrahám.

Oni nejedli, ani nepili,

-jenom takhle dělali. - Tak pojď. Jdeš. - Ne...

-Jdu s tebou, to víš, že jo. - -Přesně tak. Pojď.

- -Co? -Ham ham. -Jasně.

-Dobrý den. -Dobrý den. - -Ahoj, Danieli.

Tak tady je taška.