The Man Between

ZÁKAZ KOUŘENÍ PŘIPOUTEJTE SE

Děkuju vám.

BERLÍN

ZALOŽENO NA POVÍDCE OD WALTERA EBERTA

- Jak dlouho tu budete? - Tři týdny.

- Kolik u sebe máte peněz? - 4 libry.

Na tři týdny?

Budu bydlet u bratra. Měl by tu být.

Děkuju vám.

Susanne?

- Bettino. - Hallo , Sussane. Vítej v Berlíně.

- Martin se omlouvá, že nemohl dorazit. - Moc ráda tě vidím!

Měl službu v nemocnici.

Pojď si vzít zavazadla a pojedeme domů.

Uprchlíci z východu.

Taxi!

Ty německy neumíš?

- Pardon. Východní marky? - Ne, děkuju.

- Co to bylo? - Nic. Jen směnárník.

Východní marky za západní.

Bernhardstrasse 8.

- Takhle jsem si to nepředstavovala. - Chtěla jsem ti ukázat něco pěkného.

Říká se, že první dojem je nejdůležitější.

Braniborská brána.

Dnes tvoří východo-západní hranici.

Tamhle už bys byla na východě.

V ruském sektoru?

Nic extra od toho nečekej.

Každý den se toho děje spoustu, ale dozvíš se to akorát z novin.

- Bydlíte někde poblíž? - Přímo tady. Tamhle.

Hallo?

Ne.

Ne.

Ale…

Říkala jsem, že…

Ty…

Teď nemůžu.

Ano.

Ne.

Někteří by nejradši celý den jen drbali.

Tento styl je pro mě novinka.

Velice atraktivní.

Myslíš? Pořád si nejsem jistá. Nechám to na Martina.

Už to mám týden, a ještě si toho nevšiml.

Kde vůbec je? Tvůj bratr pořád jen dře.

- Jako vždycky. - Nedívej se moc zblízka.

Něco je staré, něco jsme si zrovna koupili.

- Žiješ tu dlouho? - Ano, už od dětství.

Je to velká zodpovědnost. Tamhle je tvůj pokoj.

Řeknu ti, že vypadáš mnohem mladší než na fotkách.

Martin mi ráno sliboval, že si to oblečení uklidí.

- Nebude mu vadit, že ho odsud vyženu? - Vůbec ne.

Předtím tu naproti bylo jen pár domů.

Bylo to zastavěné až k východo-západní hranici.

Ta je tamhle.

- Je poměrně blízko, že? - Možná až moc.

Susanne!

Martine!

Promiň, drahá, nemohl jsem přijet. Na poslední chvíli mě povolali.

Já už jsem si…

- Museli jste přiletět na čas. - Ano.

Moc ti to sluší. A vypadáš dospěle.

Děkuju za pozvání.

- Bettinu jsi našla? - Potkali jsme se.

- Ahoj, miláčku. - Hallo.

Letělo se ti hezky?

Šlo to. Ani jsem to nestíhala vnímat.

- Doma jsou všichni v pořádku? - Ano.

Dnes večer jsem si vzal volno. Můžeme někam vyrazit.

Není to báječné, že ji tu konečně máme? Jen my tři.

- Já jsem nemehlo… - Tu máš, zlato.

Ne, zeptám se paní v šatně. Hned jsem zpátky.

- Zatím si můžeš zatancovat se Susanne. - Budeš na tom tanci trvat?

Jedině pokud ses zlepšil.

Líbí se ti v Berlíně?

Nebýt tady, nepotkal bych Bettinu.

Je úžasná, Martine.

Bettina říká, že moc pracuješ.

Posledních pár týdnů to byl frmol.

Armáda mě poslala pomáhat do uprchlického tábora.

Sem tam se u nich objeví tyfus.

Těším se, až zase budu ordinovat v Anglii.

Dnes jsme kolem východní sektoru jeli. Ale jenom kolem.

Můžeš tam normálně jet.

- Vážně? To se tam musím podívat. - Ale sám bych tam nechodil.

Susanne chce vidět východní sektor. Vzala bys ji tam?

Samozřejmě, pokud o to stojí.

Martine, příšerně mě bolí hlava. Nevadí, když půjdu domů?

- To mě mrzí. - Ono to přejde.

- Máme jít s tebou? - Ne.

- Susanne je v Berlíně poprvé. - Mně to nevadí, Bettino.

Vrchní! Nejspíš je unavená z cesty.

Zůstaňte tu a já si vezmu taxík.

Martin tolik pracuje, že vůbec nikam nechodí.

Nesmysl, drahá. Také už asi půjdeme.

Opravdu se mnou nemusíte.

Susanne.

Večerní noviny „Abendzeitung“,

věrohodný deník pro každého.

- Neprojdeme se kousek? - Nemusíme, děkuju. Už je to lepší.

Vzduch v nočních klubech musí být všude na světě stejný.

Beztak ho dávají do lahví a posílají ze země do země.

Ustupte! Rychle z cesty!

Co to bylo? Závod? Nebo honička?

Spíš honička.

Míří do Tiergartenstrasse.

Za chvíli tam budou a pak hned za hranicí.

Nabrali tu někoho, koho na východě hledají.

Proboha, Martine!

Vůbec nevíš, co se stalo. Jak bys to mohl vědět?

Promiň, drahá. Jenom jsem říkal Susanne, že občas někdo…

No jo, pořád. Nech už toho.

Dojdu pro auto.

Takové věci se tu nestávají každý den.

Za chvíli ti bude Berlín připadat nudný.

Však uvidíš.

To jsi ty, Bettino.

Susanne.

Co tu děláš?

Slyšela jsem venku nějaký hluk.

Nesmysl. Jsi unavená. Nejspíš i přetažená.

Něco jsem slyšet musela.

No jistě, měla jsem ti o tom říct.

Přes ulici v ruinách italské ambasády houká sova.

Slyšela jsi to z ulice, viď?

Není ti zima? Donesu ti další přikrývku.

Mrzí mě, že tě to vyrušilo.

- Mám zavřít okno? - Ráda spím s otevřeným.

Nemohla jsem spát

a pak jsem si začala dělat starosti s dveřmi.

Nechtěla jsem rušit Martina.

Pořádně se vyspi. Zítra musíš být plná sil.

Chtěla jsi přeci vidět východní sektor, že?

- Dobrou noc. - Dobrou.

ZDE ZAČÍNÁ VÝCHODNÍ SEKTOR

Co tu hledají?

Noviny, knihy, jakoukoliv propagandu.

Východní marka je levnější,

tak se tu lidé snaží nakupovat jídlo a pašovat ho.

- Hejsku jeden! - Trhněte si!

VEŘEJNÁ LINKA

Když je tak snadné přejít hranice, proč to neudělají?

Zdá se mi, že…

Mají tu své domovy, rodiny a…

Ivo!

- Nepůjdeme dál? - Ano.

Pane vrchní!

JEDNOTA

- Ty a tady, Bettino? U soudruhů? - Dobrý den.

- Neruším? - Ale ne.

Moje švagrová, slečna Mallisonová. Pan Ivo Kern.

Vaše dlouho očekávaná návštěva z Londýna.

Bettina je milá,

že náš nudný východní sektor osvěžila vaší přítomností.

Rád vidím,

že i tvé zásady umí doznat změn.

- Susanne chtěla vidět sektor. - Takže tvůj názor se nezměnil?

Ne.

Já s Bettinou si v určitých věcech úplně nerozumíme.

I co se týče této části Berlína.

Ale jsme staří přátelé

a naší výsadou je o těchto drobnostech debatovat.

Drobnostech, jako je válka, mír,

rozdělení naší země, osud světa, takové maličkosti.

- Mluvíte německy? - Bohužel ne.

Němci se vždy museli učit jazyky. V armádě nikdy nevěděli, kam je vyšlou.

Pořád se ve školách učí angličtina,

ale třeba to bude zbytečné. Kdo ví.

Co ty si myslíš?

Je to možné.

- Vy jste v Berlíně poprvé? - Ano.

Líbí se vám tu?

- Je smutné vidět ty ruiny. - Nic jiného tu nenajdete.

Ruiny jsou teď součástí našeho města.

Berlíňané už si jich ani nevšímají. Dokonce je přehlíží, nemám pravdu?

Ty jsi taky pořád Berlíňanka, i když už ne jménem.

Asi to tak bude.

O této věci moc nepřemýšlím.

Jak se má manžel?

Dobře. Pracuje jako obvykle.

Váš bratr je velice výjimečný člověk. Muž z armády a zároveň idealista.

Moc pracuje. Zabráníme mu v tom.

- Úctyhodné. Sourozenecká láska. - Už bychom měly jít.

Pane vrchní! Martin už bude doma.

- Mám východní marky. - Ne, já zaplatím.

Takovéto příjemné schůzky si za ně jen tak nekoupím.

Škoda, že člověk musí vycházet ven.

Uvnitř se zataženými záclonami se dá zapomenout na přítomnost,

postavit se zády k budoucnosti a čelit s nadějí minulosti.

My půjdeme tudy k hranici.

Tak ahoj.

Měj se, Bettino.

Bylo příjemné si opět osvěžit angličtinu.

Kdybyste sháněla průvodce, který zná Berlín v celé jeho kráse,

obraťte se na mě.

- Máš moje číslo? - Myslím, že ano.

Budu se těšit, že se mi ozvete.

- Na viděnou. - Mějte se.

Víš, jak to chodí ve velkých městech.

Lidé se nevidí věčnost,