Smiles of Sad Men (Úsměvy smutných mužů)

Věděl jsem, že už to dlouho nemůžu vydržet.

Všechno jsem to věděl.

Ale nemohl jsem bez alkoholu udělat ani krok.

Slečno, dáte si drink?

V pohodě.

Žádnej problém. Jeden gin, vole!

Na léčebnu jsem čekal jako na vysvobození.

Byl to očistec.

Jmenuji se Josef F.

-Tak copak nám vezete? -Opilce z benzínky.

-Tady jsou dokumenty. -Ajaj. Díky moc.

-Hezký večer. Na shledanou. -Hezký večer. Dobrou.

Dobrý den.

Dobrý den.

Teď na tři a půl měsíce totálně vypneš okolní svět.

Na mobil zapomeň. Ten ti vzali na několik tejdnů.

Nebudeš komunikovat se svejma blízkejma. Návštěvy jsou až po nějaký době

a jsou vyhrazený jen v určitý dny a v přesnou hodinu.

I když jsi tu dobrovolně, domů tě nepustí.

Pokud teda nepodepíšeš revers.

Ale je ti jasný, že bys tam venku dlouho nevydržel, že?

Až když tady v léčebně postoupíš do určitýho bodu, dovolí ti...

možná...

samostatnou dovolenou.

Jmenuju se Josef.

Je mi 45.

Jsem ženatej.

Mám dvě děti.

Živím se psaním.

-S pitím jsem začal... -Poprvý? -Co?

Jestli jsi tu poprvý.

Nepřerušujte Josefa, Honzo.

Pokračujte.

Pil jsem.

Ale ne tak, že bych to neměl úplně pod kontrolou.

Kolik?

Láhev tvrdýho denně.

Láhev a půl. Nevím přesně.

Proč jste s pitím začal?

Jsem android čtvrté generace.

Uzpůsobený pro bezpečný a rychlý úklid.

Milane.

Milane?

Milan má úplně zkratovanou paměťovou jednotku,

takže od něj nečekejte žádný zázraky. Asi do něj vnikla voda

nebo nějaká jiná nebezpečná tekutina. Každopádně Milan je celej prolitej.

Milane?

Takže.

Násadou opisuju osmičku.

Potom nasadím loajální úsměv na sestru, asi takhle.

Milane.

Milane.

Není to nepraktický?

To je hovno. Bejvaly delší. Až po prdel.

Jenomže jednou jsem se tak ožral a při sraní jsem si je posral.

Tak jsem vzal nůž a uřízl jsem si je.

Kdo se jde podívat na šestadvacítku?

-A proč, bratře? -Mají tam čerstvý delírko.

Aspoň uvidíte, co vás může potkat.

Proč...

Proč?

Já nechci zemřít.

Nechci zemřít. Ne!

V lese...

-Kde jste říkal, že jste? -V lese... Nechci ještě!

Já myslím, že ten tvůj bohorovnej výraz je jenom póza.

Nebere to.

Co jsi říkal? Díky.

Mimochodem, za to jsou dva trestňáky.

Doufám, že to mám u tebe.

Jak jsi to myslel s tou pózou?

Tvoje žena má v čísle tři jedničky. To je dobrý.

Musíš uvěřit všemu, co ti doktoři a terapeuti říkají.

Úplně se odosobnit. Odevzdat se jim.

Máš spoustu času na poslouchání podobných příběhů.

Ale hlavně na sebe.

A na přemýšlení o svý závislosti.

Buď v klidu.

Seš na léčení a to chtěla, ne?

Když lezou, tak se bojíš, viď?

Jo.

Nyní osvoboďte svou mysl.

A představte si,

že jste na pustém ostrově,

na kterém jste ztroskotali.

Je tady teplo,

ticho,

klid.

Slyším jenom šumění moře.

Vidím velkou hranatou skálu uprostřed ostrova.

Musíte najít vodu a zajistit si oheň.

Pan Ironman.

Ty bys mohl rovnou do tý vody skočit a celej ten oceán přeplavat.

Já na ten ostrov ani nedoplul.

Zůstal jsem v tý studený vodě.

Počkej, plavu k tobě.

To nestihneš.

Taky tě vidím.

-Vytáhneme tě na břeh. -To je zbytečný.

Už se vidím utopený.

Počkej. Už jsme u tebe.

Kdepak. Já jsem umřel.

Teď jsem anděl, kterej se vznáší nad váma.

Aby vás mohl chránit.

Tady dole už nechci bejt.

Cejtil jsem lítost. Stejnou, jako cejtil Vláďa.

Přitom ji tolik nenávidím. Pitomou, obludně velkou sebelítost.

Společnýho jmenovatele všech opilců.

Jste sračky.

Obyčejný sračky. Všichni. Hned všechno vzdáváte.

Ironman Honza.

Chlápek, kterej si myslel, že vyhraje ve svým životě úplně všechno.

Pozor, pozor. Právě běží Honza Kingstein.

Běží jeden z nejtěžších závodů světa. Má rád ty slepený oči od potu.

Píchání v boku.

A hlavně ten pocit, že všechno překoná. Muž s nejpevnější vůlí v celým vesmíru.

Padám...

Já jsem měl prostě strach.

Já jsem se prostě bál vyzvednout to auto z policejního parkoviště.

-Před nástupem sem. -Padám...

-Ty máš auto u policajtů na parkovišti? -Jo.

-To může bejt pěkně mastný parkovný. -Vím, vole.

Někdo za padesát tisíc jede na dva měsíce do Indie.

A někdo nechá starýho opela parkovat půl roku na hlídaným parkovišti.

Život je volba.

Já zas padám.

Dobrý, ale už s tím běž do prdele, kuřbuřte.

Kuřbuřte?

Jsem hrál v gay pornu.

Kdysi dávno.

Jsem chtěl bejt umělec, víš?

Muzikant nebo herec nebo tak něco.

Akorát to pak nějak...

...uhlo z cesty.

-Porno je svým způsobem taky umění. -No.

Já jsem hrál hlavně v užším komparsu, víš?

Za to ti žádnýho porno Oscara nedají, vole.

Kvůli naší babičce jsem samozřejmě hrál jenom s Němcema.

V německý produkci. Chápeš?

Protože naše babka, ta by se na německý porno nikdy nekoukala.

A na český jo?

Čím dýl bojuješ s pocitem averze vůči zdejšímu systému,

-tím víc ztrácíš času. -Bude to dobrý.

Vítej v ráji abstinentů.

Nejsnazší cesta k uzdravení je potlačit na chvilku sám sebe.

Uvědomit si sám sebe.

Uvědomit si, že tady v léčebně tě nechtějí šikanovat a mučit,

ale zachránit ti život.

OK.

Slyšíš?

Za vším je řád.

To není nějaká buzerace, to má hlubší smysl.

Život abstinujícího alkoholika vyžaduje přísný pravidla.

Tady zrekapituluješ celej svůj život.

To by se hodilo nejen alkoholikům, co?

To je Josef.

Napíše o tobě knihu.

Super.

Klub spáčů.

Jako by to každej večer chtěli všichni zaspat.

I se svým minulým životem.

A probudit se čistý.

Držte ho.

Pevně.

Nohy.

Ty na mě budeš zase naštvaná, že ti to říkám.

Ježiš, mami, prosím tě.

Vyčítala jsem ti někdy já, že jsi neopustila tátu, když tě podváděl?

Proč bys mi to měla vyčítat? Je to tvůj táta, ne?

-Tak vyčítala ti to babička? -To si piš, že vyčítala.

-Chtěla, abych se měla líp než ona. -No, tak historie se opakuje.

Nikdo z nich ale takhle nechlastal.

Ani tvůj děda, ani tvůj táta.

-Takhle určitě ne. -Prosím tě, on to zvládne.

Je si moc dobře vědom toho, že je to jeho poslední šance.

Já už se o tom nechci bavit.

Vaše pravá noha je těžká.

Představujte si, že vaše tělo právě cvičí.

To si ani nemusím představovat.

Taky si nepotřebuju představovat, že je noha těžká.

Já mám největší štěstí, že jsem alkoholik.

Jinak bych neskončil tady, ale na ulici.

Jednou jsem si dal do huby čokoládovej bonbon.

Byla v něm taková ta tres z vaječnýho koňaku.

-Ne, hovno, to byla margotka. -Margotka?

-Pozor, pánové. Tu tady prodávají v bufetu. -Na to bacha, ty vole.

Ona teda v sobě žádnej alkohol nemá,

ale když se to smíchá se slinama, tak ti to v tý hubě normálně alkohol vyrobí.

Tak. Můžeme se posadit.

A ještě trochu uvolníme krční páteř.

Najednou se mi rozklepaly ruce.

Orosil jsem se jako prase.

Dostal jsem, ty vole, šílenou chuť na chlast.

-Jarmile, je to jistě k věci, že ano? -Zajisté.

Tak nám to řekněte nahlas.

Hned.

Já jenom říkám,

že stačí jediná kapka alkoholu a v mozku se ty receptory,

který identifikujou alkohol, roztáhnou.

Říkal kamarád medik, že my alkoholici je máme prej mnohem větší.