Cat's bar (Taste of Cat 2/Cat's Taste /고양이 바텐더)

(Slyšeli jste už příběh o kočkách, které neznatelně žijí mezi námi?)

(Kočky, které žijí dlouho, získají schopnost proměnit se v "Kočičí bohy".)

(Pokud je ale jejich identita odhalena lidmi, se kterými žijí, musejí odejít.)

(Vracejí se na "Kočičí horu" o které se vykládá, že z ní již není návratu do světa lidí.)

A ještě je třeba podotknout...

že pouze lidé, kteří byli v minulém životě poctiví, mají schopnost je vidět.

Hele šéfe, jestli už jste skončil, můžeme se vrátit konečně k té smlouvě?

No jo...

Vidím, že máte naspěch.

Víte...

tuhle příležitost máte jen jednou za život.

Tak se podíváme...

Co takhle kouzelná nebeská réva?

Nebo malý prostor, kam se můžete schovat...

Nebo tenhle rudý provázek, který vás spojí s vaším minulým životem...

Nebo tento opeřený rybářský prut...

Nebo možná tyto nůžtičky na nehty ... ... nepotřebujete nic z toho?

Chápu, že na vás tlačím, ale už jsou to dvě hodiny.

Ach! Tohle je poměrně cenově dostupné!

Podívejte se na tuhle kouli...

umožní vám vidět to, co nikdy předtím.

(tak zjistíte, proč naše kočičí trio začalo pracovat v baru pro lidi.)

Proč tady vlastně bydlíme?

Protože nám bylo líto našeho člověka.

Kdyby nebylo nás, byl by úplně sám.

Hej vy dva, dejte si...

A co ty?

Já mám... dietu.

Dietu?? To se ti moc nepodobá!

Jen si dejte.

A užijte si to, když můžete.

Myslím, že spíš ty by jsi měl mít dietu.

Co to meleš?!

No jo, měl bys cvičit. Pořád jenom jíš!

Každý si myslí, že jsi z nás nejstarší!

Ale ne, zase jsem zaspal?!

Uh....

Ježíši, co to má být?!

Hrozně se omlouvám! Asi jsem si opilej spletl váš dům s mým...

To jsem toho včera vážně tolik vypil?

Já mám snad halucinace...

Ano! Tahle vlasatá a nemotorná osoba je náš člověk, Joo-Bae Kang.

Často nás omylem vidí v lidské podobě a snadno ho to vyděsí.

Ale v jeho očích, jsme pořád jeho kočky, takže si vždycky myslí, že má vidiny.

Všichni žijeme v domě našeho lidského přítele.

Může na vás působit neschopně, protože věčne nemá peníze na jídlo pro nás.

Je to ale laskavá duše, která nám dává alespoň své jídlo.

Co říkal?

Že je mu to líto, ale že je bez peněz.

(Hej, ty chceš opravdu převzít ten koktejlový bar od pana Parka?)

(Měl jsi to pořádně promyslet, než jsi na to kývnul!)

Nevíš o čem to mluvíš. Není to tak špatné. Bude to dobrý.

Chamkkae, je na čase se vrátit domů~

Te plakát už je na cáry, že za chvíli spadne.

(Se tahle laskavá duše snadno dostane do potíží, ve snaze pomoci někomu jinému.)

(Nejen, že nás potřebuje nakrmit, ale do toho se ješte vážně zranil...)

(Výdaje na jídlo na květen: 100,000 wonů = ŽÁDNÉ JÍDLO!!)

Od této chvíle ... už žádné hračky!

Děláte si o mě starosti, že??

Au! Můj krk!!

Bude to 60 wonů za jednu krabici. Zavolejte mi až to bude hotové.

Nabíráte teď lidi na práci?

Je vrchol sezóny, teď bude těžké něco najít.

Navrhuji, že zdrhneme!

Když odejdeme, bude úplně sám.

Tak ho naučme lovit! Možná bude schopný chytit nějaké myšky.

Na to je příliš laskavý. Vsadím se, že i té myši dá jídlo, když ji chytí.

Pošleme ho do sirotčince...

Nesnáším být unavený...

Já ... Dal bych si Soondae polévku, prosím.

Co říkal?

Že by si dal Soondae polévku.

(To byl ten okamžik, kdy jsme si dělili poslední zásobu potravin...)

(Uvědomili jsme si, že je zadluženej, ale pořád ještě měl ten bar.)

Neměli jsme jinou možnost...

(Každou noc jsme chodili do práce, vydělat nějaké peníze.)

Díl první: „Můj kluk a jeho kamarádka si vzájemně půjčují kondomy.”

To je to, co mám na mysli ... Dá se tohle vůbec pochopit?

No, je to opravdu klišé...

Ale když to zažijete na vlastní kůži... Možná, že přeháním, ale opravdu z toho šílím!

Řeknu to takhle, s přítelem jsem už půl roku.

To je zase So Jin?

Ano. Jaj...Ta zas teda vypadá!

Občas mám pocit, že jí posíláš víc selfíček než mě.

A proč si najednou tak háklivá?

Už jsem ti říkal, že ji neposílám selfíčka, ale že ji akorát prudím.

Zrovna jsem jí poslal něco, co ji vyleká.

Hej Tto Mine~~

Ahoj....

Min Ha, jak snašíš jeho povahu? Je takovej už od školy, co pamatuju!

Hej, nezačínej vytahovat minulost, ok?

Proč ne~?

Na střední jsme měli jednou slavnostní událost a on zpíval písničku...

Technika mu vybouchla a disko koule letěla přes celou místnost...

Říkal jsem ti dost! Neříkal? Už toho nech!

Do Mine...