Locked Up (Vis a vis)

- Mami? - Macareno! Jak se máš?

Dobře. Volám ti, protože jedu na dovolenou. Na plachetnici.

- Jak to? S kým? - Se Simónem, jak jsem o něm mluvila.

To jsi naplánovala jen tak, přes noc?

Ano. Mám teď volno, tak jsem si řekla, že pojedeme.

A co ten zítřejší oběd? Táta se na něj tak těší.

Já vím, ale ty mu to šetrně sdělíš. To přece umíš.

Dobře, broučku. Dávej si pozor. Moře je zrádné.

Ano, ale jde o Středozemní moře, ne o Atlantik.

- Jedeme na Formentor, Sardinii, Korfu... - Drž se.

Užijte si to tam. A zavolej, až budeš moct.

- Asi tam většinou nebude signál. - Aha.

Jak dlouho budeš pryč?

Macareno Ferreirová, víte, z jakých zločinů jste obviněna?

Jste si vědoma toho, že vám hrozí sedmiletý trest?

- Macareno, broučku? - Já nevím.

Ještě jsme o tom nepřemýšleli.

Myslím, že ne víc než měsíc.

Dobře, broučku. Tak si to užij.

- Mami... - Ano?

Mám tě ráda.

Já tebe taky, a moc. Nezapomeň hodně fotit.

Nenachladni se a pořádně jez.

- Mám tě ráda. - Dobře.

- Táta tě taky pozdravuje. - Ahoj.

Můžeme jít?

PŘÍJEM VĚZŇŮ

Právě volala naše dcera.

Jede s přáteli na dovolenou. Mají skvělý plán.

Takže zítra na ten oběd nepřijde?

Vypněte to a zapamatujte si PIN.

Po sedmi letech ho můžete zapomenout.

Všechno je velikost S. Máš šest souprav na převlečení.

Děkuju, ale mám vlastní prádlo.

Mám alergii na polyester.

To je elastický popruh.

Na strečink.

Šampon proti vším?

To není droga. Není to nic divného, jen mateří kašička.

- Posiluje imunitu. - Čtyřicet tablet?

- A co až vám dojdou? - To už snad budu venku.

Jsem tu nedopatřením. Změním právníka a všechno vyjasním.

Tohle je soukromá věznice. Všechny osobní předměty jsou zakázané,

stejně jako jiné oblečení než místní. Kontaktní číslo?

Na příbuzného, přítele... V případě nouze.

- Jaké nouze? - Nehoda, infarkt...

- Pobodání rezavým hřebem... - Kudrnko! Mlč.

Dám vám číslo na rodiče,

ale volejte jim, jen když to bude nezbytné.

- Nevědí, že tu jsem. - Ale jdi.

- A cos jim řekla? - Že jedu na plachetnici.

To je fór?

To číslo?

91-253...

3223.

Pojďte za mnou.

Jmenuju se Paloma Garridová. Mám na starost vězeňské bloky.

I když jsem pro všechny vězeňkyně „šéfka“.

Svlékněte se, prosím.

Oblečení dejte do očíslovaných košíků.

V Cruz del Sur začíná den v sedm ráno.

Až zítra uslyšíte sirénu, musíte se za čtvrt hodiny obléct,

ustlat a seřadit se v cele k přepočítání.

Pak je snídaně a po ní dílny. To vám pak krátce vysvětlí.

Dotazy?

Můžu si zatelefonovat?

O každý telefonát musíte podat žádost,

kterou schvaluje vedení.

Můžu si o jeden zažádat?

Ještě něco?

Nemohla jsem si vzít toaletní potřeby. Dostanu mýdlo a kartáček na zuby?

Dostanete základní hygienickou sadu. Pro ostatní je tu konzum.

- Tam si koupíte, co je libo. - A čím zaplatíme? Peníze nám vzali.

Poukázkami, které dostanete za práci v dílnách.

Jiné dotazy?

Jsou v celách koupelny?

Ne, drahoušku. V každém bloku je společná koupelna.

Je zakázáno postávat a povídat si na chodbách.

Jste tu nové.

Jakmile projdete těmi dveřmi,

budou vás ponižovat, aby si vás podrobily.

Budou chtít, abyste jim schovávaly

a přebíraly drogy při falešných soukromých návštěvách.

Nedělejte to.

Stoupněte si na tu žlutou čáru.

Otočte se.

Opřete se rukama o zeď.

Nohy od sebe.

Budou po vás chtít peníze a různé služby výměnou za ochranu.

Nepodlehněte tomu.

Radím vám, buďte neústupné.

Zločin tu znamená zvýšení trestu

a okamžitě ruší možnost

jakéhokoli jeho zkrácení.

Mám měsíčky.

Fabio.

Pojď dál.

Příště už to nebude 20 dní suspendování bez platu.

Příště to bude vyhazov. Rozumíš?

Ano, rozumím, paní ředitelko.

A teď se omluvíš.

Vyřešte si svoje neshody a začněte se chovat jako kolegové.

Ano?

Hele, Valbueno...

Udělal jsem chybu.

- Udělal jsem chybu, když jsem tě praštil. - Prosím?

- Ano, volala jsem vám. - Příště to nebude rána pěstí.

Příště ti urvu palici a zakopu ji do hnoje.

Teď když jsme si to vyříkali, přijmi moji omluvu.

Sakra, Valbueno.

Valbueno... Do prčic.

- Co se stalo? - Ono ho to přejde.

Kolem je plno násilí, Fabio.

Měli bychom jít těm dívkám příkladem.

- Ten chlap je vůl. - Vypadni.

Volný průchod blokem číslo 2 je zakázán.

Opakuji, volný průchod blokem číslo 2 je zakázán.

Pozor.

Za pět minut vejdou na dvůr nebezpeční vězni.

Mám tři do bloku číslo 2 a jednu do bloku tři.

Hej, bloncko!

Seš tuhá jak prkno.

Krásko!

- Přiveďte tu bloncku sem! - Nechte ji tady!

Juana Rodríguezová. Cela číslo 202.

Clara Gómezová. Cela číslo 233.

Macarena Ferreirová. Cela číslo 234.

Šéfko.

To bude omyl.

Ta nová musí jinam. Tady je plno.

Macarenu Ferreirovou přidělili sem.

Běž. Dej si věci na tamtu poličku a ustel si.

- Ani hnout, ty nová. - Poslechni mě, Ferreirová.

- Nedělej to. - Do toho.

- Ne! - Dělej, Ferreirová!

Ne.

Myslíš, že si můžeš všechno dovolit, když jsme ti tu povolili maskota?

Jen vysvětluju šéfce bloku, že tady je nás moc.

Další vězeňkyně bude muset spát na podlaze.

Že jo, holky?

- Odpověz, sakra! - Ano.

Tak dobře.

Odvedu ji, abyste jí nezničily život.

Myslíš si, že tu šéfuješ ty, ale nenech se mýlit. Dej si veliký pozor.

Jdeme.

Mrkněte se na svůj mobil, šéfko.

Pak uvidíme, kdo tu šéfuje a kdo si má dát pozor.

Promiňte, chci změnit to číslo pro případ nouze.

Dám vám to bratrovo. Otec má bypass.

O změnu můžeš zažádat zítra.

- Zpátky do práce? - Vypadá to tak.

To jsem ráda.

Fabio, odveď prosím tě tu novou do cely 225.

Ferreirová. Díky.

- Jdeme. - Bloncko, máš hlad?

Tady se nalížeš pindy!

Hele! Vypadá jako panenka.

Macarena Ferreirová. Cela číslo 225.

Ne.

- Ne, já nemůžu. - Co je ti?

Nevím.

Asi mám záchvat úzkosti. Potřebuju lékaře. Prosím.

Třeseš se?

- Ne. - Vidíš rozmazaně?

Máš závratě, křeče, bolest v hrudi?

- Ne. - Tak ti nic není.

Macarena Ferreirová, cela číslo 225.

Ahoj. Jsem nová.

Jmenuju se Macarena.

Vítej v prezidentským apartmá Cruz del Sur!

Taková škoda.

- Seš bílá jak stěna. - Je to Sněhurka.

- Já... - Vidělas sedm trpaslíků?

- Jsem unavená. - Tady si krásně dáchneš.

- Tohle je moje postel, ne? - Ta dole.

Stopro paměťová pěna.

Ta postel byla pro skupinovou masturbaci. Ale teď je, holky, zadaná.

- Lehnu si. - Odbarvená bloncka, tmavá pizda.

Taky se říká: „Tvoje obočí prozradí barvu tvýho bobra.“

Ukaž obočí. Je tmavý!

- Je bez nálady. - Odpočiň si.

- Odpočiň si, budeš utahaná. - Utahaná, jo.

NEZNÁMÉ ČÍSLO

Reportáž? Proč?

Jsi hotová?

Držte hubu, dávám interview!

Něco vám řeknu. Jsem tu z osobních důvodů.

Protože jsem nevinná.

Přistihla jsem na chatě bratrance, jak dělal ošklivý věci mý holce.

Začala jsem ho mlátit. Byla jsem bez sebe.

Několik vražd.

Půjčili jsme si auto od kámoše, ale bylo kradený.

Spustil se alarm, nastal zmatek a chytili nás.

První den tady? Myslíte si, že tu dlouho nebudete.

Hned po příchodu vás naženou dovnitř, prohledaj vás.

Svlíknou vás, osahávaj vás...

Je to jak znásilnění.

Lituju víc jich než sebe.

Představte si, jaký to je, sahat do všech těch bab.

První den jsem si připadala jako královna.