Milada

MILADA HORÁKOVÁ, ADVOKÁTKA A BOJOVNICE ZA LIDSKÁ PRÁVA,

PROSAZOVALA ROVNÉ ODMĚŇOVÁNÍ ŽEN, PODPORU DĚTÍ

A MNOHO DALŠÍCH PRÁVNÍCH ÚPRAV.

JEJÍ ODHODLÁNÍ A ÚSILÍ JI ZAŘADILO MEZI NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OSOBNOSTI TÉ DOBY.

KONEC KOMUNISMU V ČESKOSLOVENSKU

PRAHA, 1990

Díky.

Tak jaký je to pocit, být zpátky... jak je to dlouho?

Hodně dlouho.

Ministryně spravedlnosti Burešová.

- Moc mě těší, paní Horáková. - Také mě těší.

Ráda vás poznávám.

Prosím.

Smím je nejdřív vidět?

Chtěli bychom vám je předat uvnitř před kamerami.

Jako symbolické gesto, řekněme.

Děkuji.

Přišly trochu pozdě, že?

Co jim mám říct?

Odpust'te, ale nejdřív si je přečtu.

Nedávno jsem někde četla,

že dopis je jako paprsek ze vzdálené hvězdy.

Je to světlo, které k nám přichází a osvěcuje nás,

ukazuje nám cestu v temnotách, i když je jeho zdroj dávno vyhaslý

a již neexistuje.

Budu tě objímat a líbat svými slovy,

i když ruka, jež je napsala, již dávno nebude.

Má jediná dceruško, Jano,

Bůh požehnal Tebou můj život ženy.

Vedle podivuhodné lásky Tvého táty

jsi byla ty největším darem, kterého se mi dostalo od osudu.

PRAHA, 1933

Prezident vás očekává, paní Horáková.

- On mě vážně přijme, Bohu. - Ano. A s tebou i kousek mě.

Zajímal se o mou práci.

Chtěl vědět, co si myslím o ženském hnutí.

Takže tě chce do politiky.

LONDÝN, 1933

HITLER VZNESL POŽADAVKY JASNĚ

Hitler...

Vyšinutý...

Zvrácený.

Vyšinutý.

Hitler... šílený.

Zvrhlý... vyšinutý.

Hitler je...

ÚSPĚŠNÝ NOVÝ ZÁKON M. HORÁKOVÉ

Zvrácený?

Naše spojenectví s Německem je dokonalou ukázkou úspěchu.

- Úspěchu? - Ano.

Je to ukázka absolutního selhání.

To není spojenectví.

Je to okupace!

Hysterická žena.

Jsem hysterická proto, že mám vlastní názory?

Československo stejně nikoho nezajímá.

Československá ekonomika je jednou z nejsilnějších na světě

a já jsem si jistá, že Herr Hitler má v úmyslu nás okupovat. Přesně z toho důvodu.

Židovka!

Protestantka. Jako by na tom sešlo.

Myslím, že už bychom měli jít.

Ano.

Kdy řekne někdo z vás dost”? To musí Hitler nejdřív dobít Paříž nebo Londýn,

abyste tu hrozbu začali brát vážně?

Pánové...

Francouzi a Britové nás předhodili vlku.

Vždycky hájili pouze vlastní zájmy.

A nedochází jim, že jsou jen ovce z jiného stáda.

A ten vlk je nenasytný.

Je někdo doma?

Baf!

Chyběla jsi mi.

Něco tu pro tebe mám.

Přímo z Londýna a Paříže.

Pomoc, pomoc.

Táta je silák.

Zkus si to.

Moc ti sluší.

Ty cesty jsou stále delší a delší.

Vždycky jsem chtěla jet do Paříže.

A co kdyby kousek Paříže přijel za tebou?

- Děkuji. - Pepík tě tam jednou vezme.

Jako tebe tvoje žena?

Pojd', pomůžeš mi v kuchyni.

Tak jak to dopadlo?

No, byli asi tak vstřícní jako je ted' naše dcera.

S Janou se to časem zlepší.

Ostatními bych si jistý nebyl.

[z rádia jásot lidí, Hitlerův projev - zabírá Československo]

Tady by to mohlo jít.

Kdy?

Jak to bude možné.

Bohu, chci to udělat.

Seznam těch, kteří chtějí pomoci odboji.

No... Jistě.

Postarám se o to.

Vážně chcete poslat je?

Ne, to není dobrý nápad. Máte rodinu.

- Ne. - Udělám to sama.

Ne. Protože jsme rodina, máme větší šanci, že nás neprohledají.

Víš to tak jistě?

Neměj strach, dopadne to dobře.

A to víš jak?

Radši si ho vezmu já.

Proč?

Kdyby se něco stalo, prohledají spíš tebe než mě.

Na tom seznamu jsou všichni.

Naprosto celý odboj.

Když tak se ho rychle zbavím.

Jano...

Rodina Horákových?

Paní Horáková?

Ano.

Proboha, má tam jen bonbóny!

Sladké není dobré na zuby.

Stačí!

Až se vrátíš domů, tak se podělíš s tetičkou Věrou.

Rozumíš?

Pojedete s námi k výslechu.

Kam ho vezete?

Pojd' se najíst, Jano.

Jak dlouho?

Tati, jak to mám asi vědět?

- Neřekli nám nic. - Nemůžu tomu uvěřit.

Říkala jsem, že tam nemá jezdit.

Ted' ne, Jano, nebudeš jíst...

- Jak to mohla... - Ted' ne.

Půjdu raději poklidit do salónu.

Byla jsi moc statečná.

Brzy se vrátí. To mi věř.

Vystupovat!

Ven! Ke mně!

- Pohyb! - Hana Kaufmann!

Jdeme.

- Převezli vás z pankrácké věznice? - Ano.

- Kdy jste byla zatčena? - Přede dvěma lety.

V jakém roce?

1940.

- Jméno? - Milada Horáková.

Píše se tu, že jste doktorka.

Jsem doktorka práv.

Dobře. To se hodí.

Budete na ošetřovně.

Už jsem myslela, že tě nikdy neuvidím.

Milada. Jak to vypadá venku?

Nemám ponětí.

Už dva roky jsem ve vězení.

Mám štěstí, že jsem tady.

Čeká mě nový soud.

Odsoudili mě totiž k smrti.

Cože?

Ale čeká mě nový soud.

Ten seznam jsem ti neměla dávat.

Odpust'.

Ten seznam nenašli.

Tak proč tě zatknuli?

Protože mohli.

Zítra vás propustíme.

- Ale ještě není zdravá. - Na transport to stačí.

Transport?

Kladete moc otázek.

- Chutnalo ti to? - Ano, chutnalo.

- Zapni si ty šaty. - Mluvíš jako máma.

To já musím.

Řekni jí, že jsem pro ni vypěstoval celý keř a čeká jen na ni.

Řeknu.

Musíme stihnout vlak.

Tak pa.

Zlato moje!

Od tvého manžela.

Před pár dny se mi doneslo, že tě přesunuli na druhou stranu tábora.

Doufám, že dostaneš mou zprávu

a s ní i prsten, který jsem pro tebe vyrobil z chleba.

Miluju tě.

Bohu.

Transport!

Pohyb!

DRÁŽĎANY, 1944

To je věcně chybné.

Mou úlohou bylo organizovat sociální pomoc.

Ano, ale to nelze považovat za zločin.

A znovu opakuji,

že obžaloba nemá žádné důkazy.

Zmírňuji váš trest z trestu smrti

na osm let v ženském táboře v Aichachu.

- Tvá láska mi pomůže přežít. - Budu na tebe čekat.

KONEC VÁLKY VÁLKA KONČÍ