Bittersweet Days

Nechci, abys odjel, Marcosi.

Já taky ne, zlato.

Tak nejezdi.

Nezačínej s tím znovu.

Vždyť víš, že když to neudělám, vyhodí mě.

Bude to jen na čas. Rok, nejvýše dva.

Přijedeš za mnou. Londýn je úžasný.

Nevím, proč to musí být takhle.

Nedá se nic dělat, zlato.

Musíme brát věci tak, jak jsou.

A co kytara? Tu si nebereš?

Možná tam budeš mít víc času.

Budu dřít jako mezek, Julio.

Začínáme být nudní. Takoví jsme nebývali.

Ale no tak, nereptej.

Už na to nemysli.

Co bys chtěla? Žít jako když nám bylo dvacet?

Mimochodem, volal někdo kvůli tomu pokoji?

Jo, pár lidí se ozvalo,

ale všichni byli dost divní.

A já nechci, aby tu bydlel někdo cizí.

Probírali jsme to už tisíckrát:

potřebujeme peníze na hypotéku.

Když už jsem si zvykla na tvoje rozmary,

nechci si zvykat na někoho jiného.

Jaké rozmary? Já žádné nemám.

Jaké rozmary?

Poslouchej, Julio.

Nebude to tak zlé.

Bude to v pohodě.

Už musím, zmeškám svůj let.

Vážně nechceš, abych s tebou jela na letiště?

Ne, vážně ne.

Nebudeme to dramatizovat.

Takže, lásko.

Dávej na sebe pozor.

Uvidíme se brzy.

Miluju tě!

Tohle tě pobaví.

Na ten byt přišli samí exoti…

Nejdřív přišla holka, co věští lidem budoucnost po telefonu.

Jo, jasně.

A ptala se mě, jestli by mi nevadilo, že chodí doma nahá.

Nahá? Úžasný.

Chtěla být doma celý den nahá.

Přišel by Edu a ona nahá!

Jo, to by byla sranda.

To bych ho chtěla vidět.

Pak přišel jeden ajťák.

Že prý vydrží měsíc sedět v pokoji

a jíst jen dováženou pizzu.

To není možný! Lidi jsou šílený!

Co další? Povídej.

Ten další

byl Holanďan,

který právě přijel do Barcelony.

Je to fotograf a připadá mi fakt zajímavý a milý.

Uvidíme, co se z něj vyklube…

HOSTEL PRO MLÁDEŽ

Haló?

Julio! Ahoj! Tady Luuk.

- Ahoj, Luuku! Jak se máš? - Perfektně.

Nevadilo by ti, kdybych k tobě přijel už dnes?

Dnes? Mělo jsi přijet až zítra.

Jo, ale já už jsem se odhlásil z hostelu.

- Tak jo, přijeď. - Super. Sejdeme se u tebe.

A… za jak dlouho tu budeš?

- Asi za půl hodiny? - Za půl hodiny?

- Jo. - Tak dobře…

- Dobře, uvidíme se za půl hodiny. - Super, ciao!

Sakra!

Ahoj! To jsem já, Luuk!

Ahoj! Pojď nahoru!

- Ahoj Luuku! - Ahoj! Tak jsem tu!

Teď budeme pracovat ve skupině.

Potřebuješ ještě něco?

Něco jsem ti poslala.

Určitě koláčky z Mallorky.

Trefa.

To jediné ti tam chybí?

Pošli se mi v balíčku ty.

Moc mi chybíš.

Ty mně taky.

Toužím tě vidět.

Jak nádherné je dát si ráno pořádně ledovou sprchu!

Ale ne, promiň, zapomněla jsem ti to říct.

Bojler občas nefunguje

a špatně se znovu nahazuje.

- Pojď, ukážu ti to. - Díky!

Stačí zmáčknout tenhle čudlík a při tom otáčet kolečkem.

Pak jen čekáš na jiskru.

- Stává se to často? - Jen občas.

Tobě to nevadí? Nechceš to opravit?

Už jsem si na to zvykla. Je to takhle už celou věčnost.

Takže bych si asi měl zvyknout na ledovou vodu.

Ahoj! Luuku?

Promiň. Jen jsem šla kolem a…

- Líbí se ti? - Jo, jsou nádherné!

- Kde jsi to fotil? - Tyhle jsou z Kuby.

Nedávno jsem je vystavoval v Holandsku.

Ale teď pracuju na něčem úplně jiném.

Studiové portréty bez pozadí, bez kontextu.

Můžeš se tak plně zaměřit na tváře lidí.

A to se mi líbí, přijde mi to skvělé, protože vidíš spoustu věcí

v lidském výrazu.

Samozřejmě to taky závisí na tom, kdo na portrétu je.

Neustále hledám lidi, kteří v sobě mají něco zvláštního.

A co vlastně děláš ty? Ještě jsi mi to neřekla.

Není to nic moc zajímavého. Já jen… pracuju v kanceláři.

Máš tady super knížky. Máš nějakou oblíbenou?

Kdybych si měla vybrat jednu, bylo by to Kdo chytá v žitě.

No ne! Děláš si srandu? To je i moje oblíbená knížka.

Vážně? Spoustě lidem se nelíbí.

Protože se tam toho moc neděje.

Ale já miluju hlavní postavu, Holdena.

A to, jak věci vysvětluje.

Pokaždé, když tu knihu čtu, mám chuť se s ním potkat.

Myslím, že bychom spolu dobře vycházeli.

Taky jsem měl divné dětství a dospívání.

Vážně? Proč?

Když jsem byl malý, pořád jsem si četl ve třídě,

nechodil jsem si hrát na dvůr s ostatními dětmi.

Takže jsem se moc nezapojoval.

Vždyť jsi takový společenský!

Jo! Teď už jo, ale dřív jsem se strašně styděl.

- Já jsem byla taky stydlivá. - No, určitě jsem byl větší stydlín já.

- Byl jsem školní podivín. - To já taky.

Tak to z nás budou skvělí přátelé! Ze spousty školních podivínů

vyrostou ti nejzajímavější dospělí.

Mám tu spoustu práce, ale jde to.

Stále je to trochu divné

a je dost na prd muset mluvit celý den anglicky.

Ale chlapi z práce jsou fajn.

A nechybím ti trochu?

Jasně, že mi chybíš, trubko.

Chtěl bych, abys tu byla.

Nebýt těch Italů, co se mnou bydlí,

byl bych hrozně osamělý.

To je ti páreček!

Francesco a Paolo, dva šílenci!

Pořádají doma divoké večírky!

Nedávno jsme spolu vyrazili.

Takhle jsem se nenalil už několik let!

A jaký je tvůj spolubydlící?

Je prima, je to milý kluk.

Vidíš? Spolubydlení není taková hrůza.

A co v práci?

Nuda, jako vždycky.

Hlavu vzhůru.

Už budu muset.

Promluvíme si zítra?

Jasně.

Dobře. Velkou pusu!

Pusu! Ahoj.

Miluju tě.

- Můžu dál? - Ahoj!

- Dobrá kniha? - Jo, moc dobrá.

Jen nemám moc náladu.

Proč? Jsi v pohodě?

Ale jo, víceméně…

Jde o to, že v létě končíme v práci dřív

a od té doby, co je Marcos pryč, se ta volná odpoledne táhnou.

V tu chvíli si uvědomuju, jak moc mi chybí.

Vztahy na dálku jsou vždycky těžké.

Můj poslední vztah kvůli tomu skončil.

Pořád jsem byl pryč…

kvůli práci…

Jezdil jsem do zahraničí… V jednu chvíli už to mezi námi dál nešlo.

- Kdy se to stalo? - Před pár týdny.

I proto jsem přijel do Barcelony.

Musí to být pro tebe těžké.

Jo, ale člověk by se neměl moc ohlížet.

No… Koukni na nás.

Sedíš tu ve svém pokoji, smutná a znuděná,

protože tu není tvůj chlap.

A já jsem v tomhle městě nováček.

Nebudeme se tu litovat.

Pojďme ven! Ukaž mi něco z tohohle města!

Co to tu děláš?

Cvičím.

- Aha. - Chceš se přidat?

Ne, díky. Možná příště.

Tak, trošku soli a trošku pimientity.

Pimientity? Jestli chceš fakt znít španělsky,

měl bys používat jiný druh slov.

Děvka, do prdele,

kurva, do hajzlu, zmrd…

Zmrd!

- Zmrd! - Zmrd!

Jsem rád, že jsem se přestěhoval do Barcelony.

Věděl jsi, že slovo paparazzi pochází z La Dolce Vita?

Ne.

- To byste ale měl, pane Fotografe! - Hele!

Moje práce nemá s paparazzi nic společného.

Ale pamatuješ si toho fotografa, co pracuje s Marcelem, ne?

- Ne. - Ne?

Ta scéna s fontánou?

Ne? Ale viděl jsi ten film, ne?

- Ne? - Hele, taky miluju filmy,

to ale neznamená, že jsem je viděl všechny.