My First First Love (첫사랑은 처음이라서)

Možná to bude znít dětinsky, ale moc jsem o tom přemýšlela.

Představovala jsem si, jak mi kluk, co ho mám ráda, vyzná lásku.

- Byl jsem blízko? - Bylo to úplně stejné.

Viděla jsem ho přicházet ke mně domů s květinami a říkat, že mě má rád.

A také...

Co si představuješ?

Ale, to nic.

Řekneme to Tae-ovi spolu?

Teď ne.

Vždy jsem chtěla s někým chodit tajně.

Nemohu se dočkat, až uvidím jeho výraz,

až se dozví, že jsi to ty.

Musím teď jít do práce, ale nechce se mi.

Půjdu s tebou. Chci s tebou strávit víc času.

Ale nemohu tě doprovodit domů.

Jdi radši pro dnešek domů, já přijdu jindy.

Dobře. Tak už běž.

Nemohu, dokud nebudeš uvnitř.

Ty jdi první.

Ne, ty první.

- Až po tobě. - Tak já nepůjdu do práce.

Tak dobře. Ahoj.

Ahoj.

Co se to stalo? Já mám kluka?

Jo!

Čau. Byl jsi u mě doma?

- Ne, jsem zrovna na cestě do práce. - Do toho obchodu?

Vždy chodíš tudy?

Jo, jasně. Ano, vždy.

To jsem nevěděl.

Když už jsi tu, pozdrav kamarády.

Ne, to je dobré. Musím jít.

Aha, tak jo.

Jsi opilý?

Trochu se červenáš.

Opilý? Bože, to ne!

To asi ty pouliční lampy.

Beztak, řiď tuhle věc opatrně.

Aby ses nezranil. Tak zatím.

Co se děje? Proč je tak veselý?

Tae-o!

Jdeš pozdě.

Ano.

A proč je i ona tak veselá?

HAN JEONG-HUN

Hele, nemůžeš to dát na půdu nebo tak?

Proč? Je to můj dům, měla bych mít jmenovku.

Song-i.

Ano?

Ať se stane cokoli,

nikdy tě nevykopnu.

Takže, jestli je to tady nebo na půdě,

- považuj to tu za svůj domov. - Jasně.

Je to i tvůj domov.

Chováš se dnes divně.

Tak dobrou noc.

Sladké sny nebo tak něco.

To tu bylo vždy?

Nepořádek, že?

Mnoho studentů tu jí a spí, tak je tu binec.

Menší, než jsem čekal.

Tady je skládací postel, na které spávám.

Bez ní bychom nepřežili.

Tohle je řezač polystyrénu.

Zmáčkneš tlačítko, nahřeješ a můžeš řezat.

Jen pozor, ať se nezraníš jako já.

Dobrý den.

Tak co říkáš?

Ty jsou krásné.

Je to sdílený dům, kde mají nájemníci vlastní místnosti

a zároveň sdílí společné prostory v domě.

Celá stavba bude mít asi čtyři patra.

Bude to hezké, žít ve velikém domě s ostatními, že?

Ano.

Není tahle hezčí než ta druhá?

Sluší ti obě.

Zkus si všechny. Koupím ti tu, co ti bude slušet nejvíc.

Tvoje odměna.

Nemáme obrázek pro seismický design kvůli klimatické změně?

Nevidím žádné materiály.

Neposlal jsem to?

Ty řešíš budoucí životní styl obyvatel.

Seismický design dělá Se-hyeon.

Souhlasil jsem, že to pošlu za ni, ale zapomněl jsem.

Udělám to do dnešní noci.

Proč děláš práci za ni?

No...

Zajímá mě ta problematika,

tak jsem se jí nabídl, když to budu studovat.

Dá se jí vůbec dovolat?

Slíbila, že přijde, ale není tady.

Promiňte, že jdu pozdě.

Ty studuješ i architekturu?

Ano.

Jsi kamarád Song-i, že?

Řekla jsem ti před mým domem, že spolu máme hodinu.

Toto je ta hodina.

Před jejím domem?

Neřekls jí to?

No, vlastně...

- Já... - Teď už to ví, takže je to jedno.

Když už máte kávu, skočím pro nějaké dorty.

Jdeme.

Vezmu si ten, ten a ten.

Jistě.

Vypadá to, že jsi kamarádce neřekl, že spolu chodíme.

Řekl.

To jsem jí řekl, ale zatím ne o tom domě.

Je to pro ni citlivé téma.

Asi ti na ní dost záleží.

Technicky jsem neudělal nic špatného.

Nebo ano?

Měl jsem jí to říct hned na začátku.

Pojďme se sejít ještě před prezentací.

Dám vám vědět na chatu kdy a kde.

- Dobrá práce, lidi. - Musím na klubové setkání.

A co ty?

- Já? Co máš na mysli? - Nepodílela ses na práci.

To není úplně pravda. Přišla jsem na setkání.

Bylas jen na tomto. Měli jsme už tři.

Nebereš nám telefony

a do diskuze na chatu taky nepřispíváš.

Mám toho teď moc.

Pro nás to také není jediný úkol,

ale všichni si najdeme čas.

Není to fér, že se jen vezeš.

Song-i, musíme na další hodinu. Ahoj.

Já také.

Jdeme.

„Vezu se“?

Ano.

Jestli budeš pokračovat, nemohu dát tvé jméno na tu práci.

Cítíš se kvůli mně nesvá?

Co?

Máš kyselý obličej od té chvíle, co jsi viděla Tae-oa.

Bože, o tom nemluvím.

Neměla bych se cítit nesvá spíš já?

Můj přítel má dlouholetou kamarádku.

To by se nelíbilo žádné holce.

Co to má společného s tím, že nespolupracuješ?

Tak je to o tom domě?

Ranila jsem tvou hrdost?

To, že máš něco dlouho, neznamená, že ti to patří.

Ať už je to dům, nebo osoba.

Omlouvám se, že někdo jiný dělal můj výzkum.

Moje chování není problém pro ostatní,

ale omlouvám se, že jsem naštvala tebe.

Pošlu výzkum do konce týdne.

Omluvila jsem se a dokončím svou práci.

Jsme teď v pohodě?

Tak já půjdu.

Co to?

Neumíš zaklepat?

Spokojený?

Proč jsi mi to neřekl?

No, bylo to prostě divné.

„Moje holka je ta, co se nastěhovala do tvého domu,

takže tam budu jezdit každé ráno jako dříve.“

Nemohl jsem to jen tak říct.

Proč ne?

Lituješ mě?

- Když to říkáš takhle... - To proto jsi říkal takové věci?

Že mám také dům

a mám pokládat tvůj dům za domov?

Byla jsem naštvaná, zdálo se mi, že mě lituješ,

a tvoje přítelkyně

není zrovna někdo, koho mám v lásce.

Ale budu se chovat dospěle.

Jsme teď dospělí a měli bychom respektovat rozhodnutí ostatních.

Přeji ti se slečnou Ryu Se-hyeon jen to nejlepší.

Neboj se o mě.

Hele...

Co to je?

Bože, co zase?

Počkat.

Děláš práci za Se-hyeon?

Není to tak, jak myslíš.

Je to přesně tak, jak myslím!

Seismický design má na starosti Se-hyeon.

No tak. Má k tomu dobrý důvod.

Důvod, to tak.

Proč to musí být zrovna ona? Opravdu ji nemám ráda.

Udělala na mě hrozný první dojem.

A taky je tak lstivá.

A ještě...

Hlásíme se spolu do soutěže.

Cože?

Bude pracovat na tom projektu

a já jí zatím pomohu s úkoly.

A všichni budou spokojeni.

- Ale stejně... - Je vážně skvělá a úžasná.

Budeš ji mít ráda, až ji poznáš.

To je jedno. Není to můj problém, jestli tě jen využívá.

Proč je tak hrubá?

Tae-o za ni dělal školní úkoly.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Bože.

Říkala jsem si, s kým bude Tae-o jednou chodit.

A ona je to ta mrcha.

Nelituješ toho?

Vždy byl kolem tebe, ale získala ho jiná dívka.