Actors (Les Acteurs) (Les acteurs)

Slyšeli jste…

Slyšeli jste, že jsem si objednal horkou vodu, že?

Ano.

- Objednal jsem si ji? - Ano.

Tak proč žádnou nepřinesl?

Možná jsi nebyl dost přesvědčivý.

Udělal jsem to špatně?

Znělo to, jako když žádáš o horkou vodu.

Netušíme ani, v jakém má být tvaru, může být v jakékoli nádobě.

Ty nemáš co říct? Nikdy nic neřekneš.

Co mám říct?

Žádal jsem o horkou vodu.

- Koho? - Číšníka.

Nevím to jistě.

Tohle je otrava.

Poslouchali jste mě?

Jistě, ale musíš se naučit být slyšet,

když tak moc chceš být slyšet.

Určitě sis ji objednal?

- Co? - Tu horkou vodu.

Jistě, objednal ji. Před deseti minutami.

Ale jak ji objednal? V tom to vězí.

Možná moc nejistě.

Rozhodně ne, byl jsem důrazný.

Zdvořilý, ale důrazný.

Nejsi moc důrazný,

spíš vyděšený.

Nejsi trochu vyděšený?

Předvedeš nám, jak sis tu vodu objednal?

- Mám to udělat znovu? - Prosím.

- Dokážeš to znovu? - Samozřejmě.

Posloucháme.

Promiňte, pane, mohl bych dostat horkou vodu?

Kávu mají dobrou, ale tohle je směšné.

- To bylo slabé. - Jak slabé?

Slabé.

A všiml sis, že tě ten člověk neslyšel?

To už je podruhé.

Měl by být schopný tě slyšet.

Dobře, tak mi ukaž, jak se zeptáš ty.

Já nechci horkou vodu.

- Není tvoje káva moc silná? - Ne. Piju ji.

- Otravuju tě? - Samozřejmě!

Kdo má pravdu? Podívej se, jak se chováš!

To přejde.

Mohl sis ji naředit.

- Já si vodu neobjednal. - Já ano, a není tu.

Proto se lišíme.

Vyjádřil jsem se dost jasně?

Opravdu.

André, ptám se tě.

Vyjádřil jsem se jasně?

Chápu, proč jsi rozrušený.

Jaký je herec, kterého nikdo neslyší?

Ztracený, příteli, takový je.

- Já tě slyším. - To jo.

Přísahám.

Tak co jsem teď říkal?

- Mluvil jsi o horké vodě. - A co s ní?

Nevím.

Bylo to…

Promiňte, že vás přerušuju…

Co se děje?

Bojím se, že ta horká voda nás opozdí.

- Povídáme si. - Ale já se nudím.

Mizerná práce.

Ale pracujeme, neměli bychom si stěžovat.

- Pro koho? - No…

Kdo to platí?

Oběd se nepovedl, to je všechno, nic vážného.

Jsou tu mnohem důležitější věci.

Tenhle způsob uvažování mě opravdu štve.

Zlomíte si nohu a řeknou vám: „Je to jen zlomená noha.

Aspoň to není rakovina.“ Nikdy to nekončí.

Dnes už není nic důležité.

Opouští vás žena, to nic,

díkybohu aspoň nejste slepý.

Vaše dítě fetuje? To nevadí, aspoň není válka!

Vyhlásí válku, nic se neděje,

aspoň není jaderná. Malé bombardování nic není.

Dostanete to přímo do obličeje, ale to nic.

Dobře, fajn, piju. Jsem herec opilec!

Dobří herci pijí. Nekamenujte je.

Nikdo nikoho nekamenuje.

Všichni skvělí herci pijí.

Gérard Philippe nepil.

Ani Laurence Olivier.

- Carmet pil. - Dobře, fajn. Carmet pil.

- Depardieu pije. - Samozřejmě, Depardieu ano!

Piccoli pije.

- Piccoli? - Piccoli pije.

Piccoli nikdy nepil.

Nikdy nebyl opilý.

Myslíš, že já jsem opilý? Co?

Promiňte, dalšího Bisona.

Ano, pane Villerete, hned.

Vidíš? Slyší, když říkáš zajímavé věci.

Díky, příteli. Lahev tu nechte, prosím.

Znáte pana Mariella?

Těší mě, váš poslední film se mi moc líbil.

- Opravdu? - Byl moc dobrý.

Pamatujete si, jak se jmenoval?

Bylo to něco jako… keře?

Keře?

- Za keři! - Nebyly tam žádné keře.

- Žádné keře. - Tak co tam tedy bylo?

Horká voda.

Horká voda? Proč?

Jsem Jean-Pierre Marielle.

- Herec. - Ano, já vím.

- To je všechno. - Dobře.

Všechno.

Dobře.

Mám to na chvíli převzít?

Můžeš je mít na jak dlouho chceš.

Já půjdu na vzduch.

Uvidíte…

Bude milé mít tu na chvíli někoho usměvavého.

Dopiješ jeho kávu?

Jistě, proč ne?

Je studená.

Mám rád studenou kávu.

Tak ji vypij.

Jistě, že ji vypiju.

Nedal si tam žádný cukr?

Marielle nikdy nesladí.

Je to tak lepší, cítíte tu hořkost.

Tak jak se máte, pánové?

Fajn.

Ty se pořád usmíváš, že ano?

Kdo, já?

Ano, ty, Claude Richi.

Jsi Claude Rich, ne?

No…

Ano.

Usměvavý herec.

- Ano. - Jsi pořád usměvavý.

Totiž… ano.

Snažím se, jak to jde.

Je to přirozené,

nebo je to falešný úsměv?

Vždycky se usmívám.

Ty ses taky dřív usmíval.

Pamatuju, když jsi to dělával.

Ano, ale už se neusmívám.

Ty se teď taky neusmíváš.

Právě teď.

Proč se neusmíváš?

Já se usmívám, hele.

Hele, jak se usmívám.

Dokonce se směju!

Ten, kdo se pořád usmívá, něco skrývá.

Co skrýváš?

Odpověz.

Totiž…

Vždycky jsem byl šťastný, vždycky…

Říkám si, proč já?

Proč já mám takové štěstí?

I když mám starosti, myslím si: „Šťastný mizera!“

Vidíte ty vrásky v koutcích očí?

Říká se jim varhánky.

Jako opony, když jsou rozhrnuté.

Aby proběhla pěkná show.

Jsem oblíbený, lidé si myslí, že jsem spirituální.

Cítím se lehce.

Nosím šaty někoho jiného.

Pomáhá mi s nimi napudrovaná dáma.

Jako když jsem byl dítě.

A oblékala mě má matka.

Už to chápeš?

Co mám chápat?

Vysvětluju, proč se usmívám.

Ano?

Jsem laskavý, proto se usmívám.

Ano.

Cítíš to stejně jako já? Máš potřebu být vděčný?

- Ne. - Ne?

Tak co cítíš?

Nic, jen jakousi prázdnotu.

Jsem jako nádoba.

Nádoba plná horké vody?

Takže jsi to slyšel?

Všichni to slyšeli, proto jsem tady.

- Očividně to bylo drsné. - Hodně drsné.

Co chtěl s tou vodou dělat?

Vypít ji?

Nevíme, nepochopili jsme to.

Co má dělat s vaší horkou vodou?

Jen nějakou objednejte.

Uhni. Uvolni mu místo.

Dobře, ale…

Kde teď budu sedět?

Můžete si sednout sem.

Můj život je stejně v troskách.

Díky. To je od vás milé.

Můžu to někdy oplatit?

To záleží, nemáte pistoli?

U sebe?

Zapomeňte na to. Nepochopil to.

Moment, nevím, jestli mám zbraň, nebo ne.