Psalm 21

Henriku!

Velký německý básník Goethe řekl,

že nespatřuje žádné nedostatky…

Že ve svých bližních nespatřuje žádné nedostatky,

které by neměl on sám.

Pokud Goethe viděl lidi v tomto světle,

v jakém světle se my jevíme Synovi člověka?

Kristovo poselství je poselstvím odpuštění.

Tudíž, přátelé, peklo neexistuje.

Určitě máte chuť si zazpívat. Dostaneme se k tomu.

Jak jste asi viděli, na tabuli máme dva žalmy.

Který si zvolíme? Oba. Najednou.

Žalm 21. Zazpíváme si žalm 21

podle znění z vydání z roku 1937.

Pokud máte vydání z roku 1986, napsal jsem číslo 297.

S otcem na takové novoty…

hledíme trochu úkosem.

Zazpívejme si Žalm 297. Nebo podle mého vydání Žalm 21.

„Slávou naplněna je země.“

Když člověk začne mít vidiny,

může se jít léčit.

Můžete si promluvit s lékařem, který vám pomůže…

Nic nepomáhá.

Zjevují se mi věci!

Kdy jste naposledy viděla něčí duši?

Vidím jednu právě teď.

Teď? Tady?

Ano. Za vámi vlevo.

Já nikoho nevidím.

- Poznáte, kdo to je? - Ano.

Vaše matka.

Chápu.

A co matka chce?

Je hrozně smutná.

- Proč? - Kvůli vám.

Měla byste jít domů a dát si relaxační koupel.

Dát si relaxační koupel, otevřít knihu knih

a přečíst si jeden žalm.

Který si mám přečíst?

To je jedno. Jeden hit vedle druhého.

- Ahoj. - Ahoj, Karolio.

- Jedl něco? - Hotdogy, těstoviny a zmrzlinu.

Na tu má vždycky místo, co?

Jako v neděli! Bylo to super.

- Spal jsi v noci? - Ano.

A měl jsi ten samý sen? O tvojí mámě v kuchyni?

To se spraví. Je u sebe v pokoji?

Bude mít radost!

Jak se máš?

Vypadá to, že se máš dobře. Nebudu tě rušit.

Ale ten gauč je trochu hrbolatý.

Jako by tady ležel dárek!

Dárek pro Jespera od táty!

Je to taková maličkost.

- Ahoj! - Ahoj, mami!

Nazdar! Chceš se prát?

Kde máš tátu? Neschovává se tam?

- Pojedeme zítra lodí? - Rozhodně.

- Ahoj. - Ahoj.

Vezmu to. Dům Henrika Horneuse.

- Můžu kormidlovat? - Jasně. Rozluč se s tátou.

- Má práci. Můžu něco vzkázat? - Už to umím.

Prima. Tak se běž rozloučit.

Aha.

Jen běž.

- Běž. - Ahoj.

- Ahoj, chlapče. Užij si to. - Jasně.

- Vyřídím mu to. - Tak čau.

- Měj se. - Zatím.

Prochází takovým obdobím.

- Kdo to byl? - Koroner v Hammerdalu.

Koroner v Hammerdalu?

Co chtěl?

Tvůj táta umřel.

- Mrzí mě to. - Co to povídáš?

Dobře. A… jak umřel?

- Utopil se. - Aha.

Jistě.

A řekl ještě něco?

To je zvláštní, že volal koroner.

Neměla by mě informovat spíš policie?

Nebo to dělají koroneři?

Možná si na to najali lidi.

- Ty o tom něco víš? - Klidně to tak může být.

Ale nevíš to jistě. A já taky ne.

Nikdo to neví jistě. Je to zvláštní.

Přijde mi to hodně zvláštní.

- Radši tam dojedu. - Teď?

- Teď? - Jo, jedu teď.

- Přece nepojedeš teď večer! - Proč ne?

Je tma a jsi rozčilený. Nebylo by to bezpečné.

Tak fajn.

- Musím jet. - Jasně.

Tak ahoj. Prima.

- Ahoj. - Ozvi se.

Jasně, ozvu se.

- Pa. - Můžu tady zůstat.

Ne, díky. To není nutné.

Henriku!

A máme někoho na telefonu. Volá Gunn z Hede.

- Dobrý večer, Gunn. - Ahoj.

Vy ze stanice v Hammerdalu nevoláte poprvé, že?

- Ne. - Volala jste minulý měsíc

a podělila se s námi o recept, který se dědil ve vaší rodině.

- Byl mojí babičky. - Jak na to rodina reagovala?

- Jak to myslíte? - Nerozčílilo je to?

To ne.

Proč nám voláte v tak pozdní hodinu?

- Chtěla bych někoho pozdravit. - Koho?

- Moji mámu. - Vaši matku?

- Jmenuje se Gurli. - Kde bydlí?

Bydlí v domově důchodců Lucerna v Hammerdalu.

Co byste jí chtěla vzkázat?

- Myslíte, že je teď vzhůru? - Myslím, že ano.

- Je noční pták? - To tedy je.

- Co byste jí chtěla říct? - Chci jí říct, že…

Haló?

Haló!

Ahoj!

Ty tedy ponocuješ.

Bydlíš tady v domě s rodiči?

Stalo se něco?

Je ti něco?

Já jsem Henrik. Jsem kněz.

- Kdo je tam? - Tady.

- Kdo je tam? - Haló! Já…

- Kdo tam? - Ne! Jsem kněz!

Jmenuji se Henrik Horneus. Můj otec byl Gabriel Horneus.

Býval tady knězem.

Nevím, jestli mám správné informace.

Upřímnou soustrast.

Můžete spát v Olleho pokoji na válendě.

Díky!

Je to lepší než Hilton!

Promiňte, přeslechl jsem vaše jméno.

Nora.

- Co jste dělal ve stodole? - Ve stodole? No…

Máte ještě další děti?

Ne.

Ne.

Neznáte náhodou koronera? Potřebuji mu zavolat.

Popřejeme knězi dobrou noc.

- Je čas jít spát. - Dobrou noc.

Olle, pojď se rozloučit.

Pomoz mi.

Pomoz mi…

Byl to skvělý muž.

Dal mi to váš otec, když jsem nastoupil na fakultu.

Nedostudoval jsem.

Bylo tam moc šarlatánů. Švédská církev je jich plná.

Mít takového otce muselo být úžasné.

Bez víry bych tady v té rodině…

nepřežil.

Ale váš otec…

- Při každé bohoslužbě četl žalm. - Žalm?

Žalm 21.

Určitě ho znáte?

„Slávou naplněna je země.“

Ne.

Olle, chci se vás zeptat…

víte, jak otec zemřel?

- Byla to nehoda? - To zrovna ne.

Zavraždili ho.

Nerozumím. Jak zemřel?

Jeho tělo našli u Mrtvého jezera.

Od chvíle jeho smrti rozsvěcíme každou noc ve stodole světlo.

O čem to mluvíte?

Co to povídáte? Kdo ho zabil?

To se ukáže.

Počkejte. Co to říkáte? Jak to víte?

- Bůh mi to zjevil. - Bůh vám to zjevil?

Nebyl jsem na pohřbu. Ivar mě nepustil.

- Otce už pohřbili? - Pohřeb byl včera.

Očividně spěchali.

- Henrik. - To jsem já.

- Jak ti je? - Ne moc dobře.

Proč?

- Co se děje? - Elsie…

Co je s Elsie? Stalo se něco? Zranila se?

Ano. Je mrtvá!

- Ach, Henriku. - Kdy se to stalo?

- Včera. - Včera?

- Včera v noci. - Kdy přesně?

Záleží na tom?

V kolik hodin?

Těsně před půlnocí.

Nezvedla telefon. Mám klíč, tak jsem šla dovnitř. A v koupelně…

V koupelně…

Na zdi byl nějaký nápis.

- Cože? - Bylo tam něco napsané!

Co za nápis?

Byly tam lahvičky od léků…

Co tam bylo za nápis?

- Napsala to krví. - Ale co?

„Ať Henrik… ať Henrik Horneus shoří v pekle!“

A v obličeji…!

- Řekneš mi to, až se vrátím. - Henriku, nezavěšuj.

Promluvíme si potom.

- Prosím… - Řekneš mi to pak.

Řekneš mi to pak.