Halloween

Berete nějaké léky?

Děkuji.

Jak se vám dnes daří?

- Spal jste v noci klidně? - Jo.

- Opravdu? - Opravdu.

- Nějaké sny? - Ne.

Někdy si sny nepamatujeme.

To je pravda.

Máme sny, ale ráno si je nepamatujeme.

Ne.

Ale ty, co se nám zdají těsně před probuzením, si pamatujeme.

To ano.

Povím vám něco důležitého.

Když ráno řekneme:

„Celou noc se mi zdálo tohle a tamto,“

je to jen maximálně 45 minut.

- To jste věděli? - Ne.

Normální sen trvá 10 či 15 minut.

Na shledanou.

- Kam jdete? - Navštívit své pacienty.

Zkouška, zkouška… Jedna, dva, tři…

Nyní jsme ve Smith’s Grove,

v nápravném ústavu.

Jdeme dělat interview s pacientem,

který posledních 40 let strávil v detenci.

A podle všeho neřekl ani slovo.

Tento netvor…

- Dobrý den. - Dobrý den.

- Jsem dr. Ranbir Sartain. - Těší mě.

Děkujeme, že jste si dnes na nás udělal čas.

Doufali jsme, že to vyjde, než ho převezou do nového ústavu.

Glass Hill je o dost méně vstřícný.

Glass Hill je peklo na Zemi.

Léta ho drželi tady na pozorování.

Zřejmě už stát nemá zájem dozvědět se cokoliv dalšího.

Právě proto tu jsme.

Na Michaela jsem trvale zatížený.

Prozkoumal jsem každý spis, co na něj byl založený.

Studoval jsem u doktora Loomise, než umřel.

Pak jsem lobboval na Illinoiské univerzitě,

aby mě přidělili k Michaelovi.

Pokročil nějak?

Prohlíželo ho přes padesát klinických psychiatrů

a všichni měli mnoho odlišných názorů.

Doktor Loomis byl jediný, kdo ho viděl venku.

A došel k závěru, že je jen čisté zlo.

Naši pacienti jsou na čerstvém vzduchu, na slunci,

s vyhlídkou, cvičením, zdravou stravou.

Bolí mě, když vidím, že ho převezou do ne zcela vhodného ústavu.

Tamhle je.

Může mluvit. Ale rozhodl se, že nebude.

Rád bych k němu šel blíž, jestli můžu.

Abych měl představu, jak moc vnímá nebo nevnímá.

Nenechte se zmýlit, je všímavý.

Sledoval vás, hned jak jste dorazili.

Nemohl byste si zavázat levou tkaničku?

Tady pan Tovoli, ten pán s deštníkem,

je na takové věci fixovaný. Nikoho nepodceňujte.

Samozřejmě.

Teď jděte k té žluté čáře.

Ale ne dál.

Za žádných okolností tu čáru nepřekročte.

Michaele.

Michaele.

Mám tu lidi, kteří by se s tebou chtěli setkat.

Zdravím, Michaele.

Jmenuju se Aaron Korey.

Léta váš případ sleduji, a přesto toho o vás vím dost málo.

Chtěl bych se dozvědět víc.

O té noci.

O těch dotyčných.

Myslíte na ně někdy, Michaele?

Cítíte za jejich osud vinu?

Kamarád z ministerstva spravedlnosti mi něco půjčil.

Cítíte ji, viďte, Michaele?

Cítíte tu masku.

Figaro!

Řekněte něco, Michaele.

Řekněte něco!

Cítíte ji, viďte?

Patří k vám, Michaele.

Patří k vám.

Řekněte něco.

Řekněte něco, Michaele.

Řekněte něco!

Takže…

Poté, co jsme to zvíře viděli v zajetí

a nepodařilo se nám vyvolat žádnou reakci,

vypátrali jsme jeho protivnici.

Je možné, aby jeden netvor stvořil druhého?

A přestože mříže i ostnatý drát, které je oddělují,

jsou silné a zřetelné,

metafyzické hranice jsou nejasné a nepatrné.

Oba žijí v izolaci, omezení svým strachem

- a vzájemnou nenávistí. - Tahle.

Tady?

Že by jediná naděje na nápravu…

Strašidelný.

…spočívala v konfrontaci?

„Zákaz vjezdu. Soukromý pozemek. Vstup zakázán.“

Možná je budeš potřebovat.

Dano, novináři za interview neplatí.

Usměj se. Zabírá nás kamera.

Ano?

Dobrý den. Hledáme Laurie Strodeovou.

Jsme…

Natáčíme podcast a…

Jsme investigativní novináři.

Kdybyste měla chvilku, vážili jsme dlouhou cestu.

Co byste řekla na 3 000 dolarů?

Dobrý den.

Můžeme dál? Posadit se a popovídat si?

Tak…

Měli jsme s Aaronem několik oceněných odhalení ve veřejnoprávním rozhlase.

Nedávno jsme přišli s novými poznatky k 20 let staré vraždě.

Rádi přezkoumáváme události z nezaujatého úhlu pohledu.

Z hrůz, které jste zažila, se jistě dá hodně dozvědět.

Není se co dozvědět.

Nejsou žádná nová vysvětlení ani objevy.

Tedy skutečně existuje?

Kdo?

To strašidlo.

- Četl jsem, že jste řekla… - Vy na něj nevěříte?

Věřím na Michaela Myerse, úchylného sériového vraha,

ale na to strašidlo ne.

To byste měl.

Dobrá.

Michael Myers je člověk,

který zabil svou sestru, když mu bylo šest.

Pak šel po vás.

Zajímá nás proč. Chceme mu nahlédnout do hlavy.

Proto je váš příběh tak důležitý.

Můj příběh?

Krach dvou manželství.

Složité vztahy s dcerou a vnučkou.

Michael Myers zavraždil pět lidí.

A je lidská bytost, kterou máme chápat?

Já jsem dvakrát rozvedená a jsem odepsaná.

Převážejí ho.

Zítra. V sedm.

Bude nadosmrti zavřený.

Tak by to mělo být.

Pojďme se bavit o tom, jak vám odebrali dceru.

Bylo jí dvanáct. Řekli, že jste neschopná matka.

Za jak dlouho jste ji získala zpět do péče?

Nezískala.

Ale to už víte.

Laurie, my ho viděli.

Setkali jsme se Michaelem.

Ukázal jsem mu tu masku.

Nic nebylo. Žádná reakce. Nic.

S nikým nemluví, nikdy nemluvil.

Myslím si ale, že s vámi by mluvit mohl.

Co kdybyste si s ním sedla

a pověděla mu všechno, co mu jistě toužíte říct?

Pojeďte s námi.

Pomůžeme vám, abyste se osvobodila.

Prosím.

Čas vypršel.

Vezmu si svou platbu.

Vypadněte.

Chceš mi kadit pod dřez? Vyhubím tě s celou tvou rodinou.

Přešel jsem ze žužu na burákové máslo.

Schválně, jestli to ty potvory žerou.

To by je mělo zabít.

Dobrýtro.

Zařídila jsem si, abych to večer stihla.

Tos fakt nemusela, mami. O nic moc nejde.

Dostala ses do National Honor Society. To jde o hodně.

Já exceloval v dílnách, udělal jsem ptačí budky

a teakovou šachovnici.

Těšíme se na Camerona.

Celá ta rodina byly známý firmy…

Rayi, no tak.

Opravdu. Je to důležitý.

Rayi.

Víš, jak dal Lonnie policajtovi ránu?

Rayi!

To bylo… Do pr…

Ty vole!

- Mám burákový máslo na penisu. - Fuj, tati.

Dobře ti tak.

Cameron je slušný. Není takový.

Uvidíš, až se večer poznáte.

Všichni jsou slušný.

Dokud tě nepřivedou do jináče. Pak budeš jezdit v jejich pickupech,

pucovat jim zbraně a mít děti a pucovat zbraně.

A rádi se spolu sjedete, ale pak ztloustnete.

- Hele, tati. - Co?

Nemohl bys přestat?

Musím si umejt ruce od toho burákovýho másla.

Pozvalas babičku, jaks říkala?

Na dnešek. Říkalas, že…

- Aha. - …ji pozveš.

Jasně. Pozvala.

Vážně?

Jo. Mluvila jsem s ní včera.

Nezvládne přijít. Je mi to líto.

Vážně?

Jo.