FROM

Viděli jste...

Nepřemýšlíš někdy, jestli Abby neměla pravdu?

Co když je to celé jen sen?

-S kým jsi sem přišel? -S matkou.

Byla hodná.

-Co si to kreslíš? -Věci, které jsem viděl.

Pomáhá je kreslit, když je vidíš.

I když pak zapomeneš,

obrázky si to pamatujou.

Když Christopher začal vídat ten symbol, všechno se změnilo.

On se změnil. Všichni umřeli.

-Už jsem ho viděla. -Jo? Ve snu nebo tak něčem?

-Ne, na stěnách v chodbách. -V jakých chodbách?

Slyšelas ten hlas ve vysílačce.

To znamená, že někde jsou lidi, co nás sledujou.

A jak jsi přišel na to, že je to dobře?

Tou zatracenou anténou už jsi v lidech vzbudil naději.

-Tím spíš bychom měli... -Držet huby.

Co kdybych ti řekl,

že ti ten dron může pomoct stihnout synovcovy narozeniny?

Podobné experimenty probíhají už odjakživa.

Vysílačka je na šrot.

Vysílačka problém není, o tu se postarám.

A nenapadlo tě, že v něm může jet i někdo odsud?

Jak jinak by ten experiment řídili?

Fakt jsi to dokázal. Jednoho z nich jsi zabil.

-Co s tím tělem uděláme? -Můžeme se o nich něco dozvědět.

Můžeme ho otevřít, zjistit, jak vypadají uvnitř.

-Ty zasranej hajzle! -Kristi, přestaň!

No tak, přestaň!

Vážně myslíš, že je injekce tohohle zabije?

Upřímně vůbec netuším, ale je to naše nejlepší šance.

Jak to chceš vůbec otestovat?

Mám takový trik, když mě to začne fakt zmáhat.

Napustím si vanu

a ponořím se tak, abych měla uši na hladině.

Chvíli tam takhle ležím a dýchám.

Mami.

Kde jsou všichni?

Ještě spí. Máš hlad?

Trochu.

Posaď se. Dělám to, co máš nejradši.

Chceš pomoct?

Můžeš prostřít.

Měl bys to vzít.

Haló.

Haló?

Už sem jdou, ke mně se blíží...

Kdo je to?

Děje se něco?

Nevím.

Co je to?

Ještě nejsou hotové.

Synu!

Křičels ze spaní.

Noční můra.

Jsem v pohodě.

Co to kurva je?

CESTA VEN II. 8. díl: Les stromů

A co z toho?

Říkal jsem ti, že až obnovíme spojení, můžeme se začít ptát...

Ne, o anténě nemluvím. Myslím tohle.

Řekněme, že je to obří experiment. Na co?

Má velký význam

zjistit, kolik toho člověk snese, než se sesype.

Vezmi si, co se tady stalo s tou Sarou.

-To je ta, co ti chtěla zabít kluka? -Jo.

Musím říct, že to, že pořád dýchá...

Já bych se takhle ovládat nedokázal.

Nenechám se tady proměnit v něco, co nejsem.

Ty vole. Jestli tady vážně chtěj lidi zlomit,

mohli by zaměstnat pár mejch ex.

-Tak to zkusíme. -Dobře.

Tak jo.

-Pokračuj. -Jo.

-Leť výš. -Víc nedám.

-Co? -Víc nedám.

Tak jo, sleť dolů.

Chytím ho.

Řekněme, že to může vyjít...

Proč by s tebou organizátoři chtěli mluvit?

Jednou už se mnou mluvili.

Chtěli ti pomoct, nebo tě jen rozhodit?

Jen se na nás podívej.

-Hele, jestli nechceš pomoct, tak... -To neříkám. Jenom...

Kdyby ti někdo vážně chtěl pomoct, našel by si cestu.

Pořád si ale myslím, že by bylo lepší proklepnout lidi tady.

Něco takhle velkýho musí vyžadovat lidi uvnitř.

Nemůžeš jen tak začít obviňovat lidi.

Neříkám obviňovat, jen...

Když ses tady ocitl, kdo ti řekl, co a jak?

Kdo ti vysvětlil pravidla?

Boyd, Donna...

-Otec Khatri. -Kdo?

Khatri. Umřel. Tu noc, co vnikli do komuny.

-Viděls to? -Co?

Viděls toho kněze umřít?

Ne. Stalo se to před policejní stanicí. Já tam nebyl.

Jasně.

A ze všech lidí, co za tu dobu, co jsi tady, umřeli,

kolikrát jsi to viděl na vlastní oči?

Kam tím míříš?

Co když všichni, co ty "příšery" zabily, jsou lidi zevnitř?

Když chceš lidi vystrašit, potřebuješ oběti, ne?

Třeba proto všem hned říkají, abys zatáhnul rolety.

To by tak hrálo, abys v noci čuměl z okna.

Co ten Brick? Co Tom?

Já to neviděl. Ty jo?

Ráno jsem sice viděl tělo,

ale na tu dálku netuším, jestli bylo pravý.

Viděls jedinej důkaz, že tady někdo vážně...

Nathan.

-Co? -Sařin bratr.

Zabila ho.

Podřízla mu hrdlo.

Nebo třeba ne.

Řekněme na chvilku, že mám pravdu

a každej, kdo tady umře, v tom jede. Jsou dvě možnosti.

Buď rozhodili Saru natolik, že vážně někoho zabila,

možný to je.

Nebo jako všechno ostatní, to celý s Nathanem,

když se objevil právě včas, aby zachránil tvýho kluka...

Nebylo to jen divadýlko?

Třeba na tom chudinka Sara není tak blbě, jak si myslíš.

Ahoj, Saro. Chtěl jsem se za tebou zastavit.

Chci zase zpátky ven.

Co prosím?

Do lesa. Chci se tam vrátit. Sbalím si batoh. Vezmu si talisman.

Co když jsi měl pravdu?

Co když jsou odpovědi tam? Třeba jsme jen nedošli dost daleko.

Došli jsme dost daleko na to, aby nás to vykoplo zpátky sem.

Takže tím to hasne? Jen tak to vzdáme?

-To jsem neřekl. -Chápu to. Jsi potřeba tady.

Neměl bys odcházet. Ale já... Prosím tě, dovol mi to.

Tak jo. Proč? Proč se tam chceš vydat?

-Chci pomoct. -Určitě.

Kvůli tomu ale odejít nechceš.

Nepatřím sem.

Nikdo mě tady nechce. A mají pravdu, neměla bych...

Takhle aspoň můžu něco udělat.

Vydat se tam a utéct odsud jsou dvě různé věci.

Odchod? To bude příjemné. Snadné.

Teď už na "snadné" nárok nemáme.

Nemůžu dál sedět v tom kostele.

Nemám tady co dělat, nemám kam jít.

Tak jo, fajn.

Teď jsme u problémů, co napravit můžeme.

Tamhle.

Tam jsem viděla ten tvůj symbol a taky...

poprvé ty děti.

A taky jsou tam ty věci, co vylézají v noci?

-Jo. -Tak jo.

Musí to něco znamenat. Nemůže to být jen náhoda.

Proč?

Kolik toho víš o teorii chaosu?

Motýl zatřepetá křídly ve Wyomingu...

O měsíc později nastane tsunami v Japonsku.

Na pohled jde o naprosto nesouvisející události,

ale ve skutečnosti jde o komplikovanou řadu vztahů...

-Jade, o čem to kurva mluvíš? -Není to náhoda.

Jen potřebujeme víc informací, ať tu spojitost odhalíme.

Já tam zpátky nevlezu.

No jasně. To bys musela být blázen.

Do prdele.

-Co? -Viděl to Victor?

Říkalas, že tam byl Victor s tebou.

-Viděl ten symbol na stěnách taky? -Jasně.

-Upozornil mě na něj. -Jasně.

Já se ho na rovinu ptal.

Slíbil mi, že mi řekne všechno, co o tom symbolu ví, ale bůhvíproč...

vynechal tohle.

V celém Vennově diagramu šíleností, co jsme my dva viděli,

je společný jeden jediný bod.

Ahoj.

Je doma Ethan?

Jo. Pojď dál.

Počkám venku.

Dobře.

Ethane, přišel Victor!

Ještě jsem ti nepoděkovala za to, cos udělal tu noc v komuně.

Dostals mě odtamtud a zachránils mi život.

Dobře.

-Ahoj. -Ahoj.

-Tak jo, za dvě minuty můžeme. -Dobře.

Jdeme do bistra pomáhat paní Liuové.

Něco jsem ti přinesl.

-Půjdeš dál? -Ne, pojď ty ven.

-Proč? -Protože si to musíš zkusit.

Pojď.

Ochlazuje se.

Brzy budeš potřebovat bundu.

Tahle bývala moje.

Zkusíme, jestli ti padne.

Jo.

Tu máš. Nakreslil jsem to pro tebe.

Nechci to.

Proč?

Protože obrázky jsou pro věci, co jsou pryč.

A co když se mi něco stane?

Hodně zapomínáš. Nechtěl bych, abys zapomněl na mě.