FROM

VIDĚLI JSTE...

Připadám si, že jsem uvízl.

Ty věci nikdy neutíkají.

Vědí, že je tolik míst, kam můžeme.

Myslím, že nám dochází místa na šachovnici, šerife.

Přeju si, aby sis mohl dopřát luxus žalu, ale nemůžeš, Boyde.

Tihle lidé tě potřebují.

Musíš být ten, kdo povede ty lidi domů.

Protože jestli ne... zemřela zbytečně.

Notak.

Začal jsem mít třes v ruce před několika dny,

což znamená, že hodiny začaly tikat,

ale mám šílený nápad, který může fungovat,

a pokud ano,

pak mohu být schopen najít způsob, jak dostat ty lidi domů.

Něco tu chybí. Jenom to nevidíme ještě.

Potřebuji něco na psaní.

Položit každou otázku, že?

Nebudu prostě sedět

a akceptovat svět jakým je!

Někdo tohle provádí,

a já nepřestanu dokud nepřijdu na to jak.

Jade!

Opravdu tě mám ráda,

a co se stane zachrání každého.

Kde je moje máma? Chci moji mámu!

Děláme to pro ni!

Nech ho jít.

Řekli mi, že tohle bude naposled,

pak se všichni dostanou domů!

- Ethane, uteč! - Ne!

Ty nerozumíš!

- Nathane! - Nathane.

Nathane, prosím!

Kde je?

Utekla do lesů.

A?

Pokud přijde před setměním, postaráme se o to.

A když nepřijde?

Když nepřijde, pak je o to postaráno.

Chaos a víra.

To je dualita naší existence

od okamžiku, kdy jsme poprvé přišli.

A ne jednoduše zde ve městě...

... ale na tomto světě, v tomto životě.

Od okamžiku, kdy jsme otevřeli nově zrozená oči

čelíme chaosu, kterému nemůžeme ani porozumět.

A jak na to reagujeme?

Jaký je první zvuk, který uděláme?

Pláčeme.

Žádáme odpovědi

když ještě nemáme ani slova kterými bychom vyslovili otázky.

Tak začínáme naši cestu tímto světem.

Vystrašeni.

Zmateni.

A tak hledáme, a usilujeme,

a procházíme chaosem.

Strávili jsme životy hledáním znamení, že někde

nějak je význam,

důvod pro to vše.

A pak jednoho dne najdeme víru.

Víru, že každý zde na tomto světě,

na tomto místě,

je součást Božího záhadného plánu.

V naší víře chápeme, že chaos má význam.

Je naším úsilím,

naším hledáním, že najdeme náš smysl.

„Důvěřuj Bohu celým svým srdcem,“

„a nespoléhej se na svou rozumnost.“

- Amen. = Amen.

Je pokaždé - je pokaždé milé vidět nové tváře.

Jo, já... Přišla jsem dát vám toto.

Našli jsme věci druhé rodiny.

Došlo mi, že jsou vaše.

Jo.

Jak se Ethanovi daří?

No, on...

Je vyděšený a zmatený.

Nechápe, proč Sara se snažila mu ublížit.

Mm.

Viděl ji někdo?

Ne od doby, co utekla do lesů.

Mm.

Běžel jsem za ní, ale...

... má kolena nejsou už tím, čím byla, obávám se.

Myslíte, že je ještě naživu?

Je nepravděpodobné, že by přežila noc.

Ty pasáže z Bible...

... napsal jste je z paměti?

Jo. Slovo po slově.

Utkvějí v paměti.

Na co ses mě ve skutečnosti přišla zeptat, Tabitho?

Jak víš, že tohle vše je skutečné?

Myslím...

Zní to šíleně, ale jsme mrtví? Jsme naživu?

Já...

Záleží na tom?

V zájmu argumentace řekněme, že jsme mrtví,

a uvízli jsme zde společně v divném,

mučicím očistci.

Co by bylo jiné? Pořád bychom byli uvízlí.

Pořád bychom hledali způsob jak se dostat domů.

Jediné, co by se změnilo, by byl domov, který hledáme.

Jo.

Určitě nejsem první člověk

který přišel za tebou s touto otázkou.

No, řekněme,

že jsem měl hodně času zapracovat na mé odpovědi.

Jo.

Ale je-li to útěcha pro tebe,

byli jste tady už když vaše auto havarovalo.

Jste naživu, Tabitho. Vaše rodina je naživu.

Takže můžeš si odškrtnout tu otázku ze seznamu.

Jo.

Nashle.

Jo.

Musíme si promluvit.

David Melicher

Jsi v pořádku?

Jo.

Bylo těžké pochopit to pro mě.

Myslím tím, je to Sara, víš?

Byla vždy tak ohleduplná, tak milá.

- Jak to zvládá tvoje máma? - Těžce.

Víš, Sara byla pro ni jako dcera, kterou nikdy neměla.

Přemýšlel jsem o tom, co jsi řekl tenkrát,

že nám dochází místo na šachovnici.

Byl jsem naštvaný.

To neznamená, že ses mýlil.

Něco se změnilo tady. Je to jako...

... jakoby se něco vytrácelo.

V tu noc talisman fungoval v karavanu

tak jak funguje v domech.

A?

A přemýšlel jsem, že jediný důvod

proč jsme je nezatlačili dál do lesa

je, že jsme nevěděli, jestli talisman

bude chránit tam tak jako ve městě.

Takže...

Seberu nějaké zásoby.

Vezmu talisman

a půjdu do lesa, a uvidím...

Hej! Hej, hej, hej, hej!

Kenny, co to...

Hele! Nebudeš odcházet, když s tebou mluvím!

Půjdeš sám?

Jo.

A jak daleko půjdeš?

Tak daleko, jak to půjde.

Dělám to, abych našel cestu odsud,

našel cestu domů. Nejde o to?

Postarat se, že se dostaneme domů?

Upřímně?

Nejsem si jist, jestli o to ještě jde.

Ale pokud tak moc spěcháš kurva umřít,

měl bys jít a udělat to.

Dobře?

Všechno jsem sbalila.

Je to připraveno na uskladnění.

Dobře.

Co to děláš?

Podívej.

Není v tom drát.

Co?

V kabelu.

Když chceš spojit vodič,

musíš odebrat bužírku, aby ses dostala k drátu uvnitř.

Ale v tomhle není drát. Tohle je...

Vůbec to není vodič.

A konektor?

Podívej.

Podívej.

Koncovky, nic z toho nedává smysl.

Tyhle lampy by neměly fungovat.

Zdravím!

Ty, inženýre,

- potřebuji tvou pomoc. - Neumíš klepat?

Promiň, měl bych si taky zut boty?

Všiml sis taky té věci s drátem, co? Kurva divné, že?

Ty jsi ten kretén, co nás málem zabil.

Dobře, podívej, za prvé jsem neřídil.

Za druhé můj nejlepší kámoš,

kterého znám od čtvrté třídy, je mrtvý. Dobře?

Nechodí tady s drobným bebím na noze.

Takže co kdybychom s tím přestali, dobře?

Chcete si hrát na domov, nebo chcete jít domů?

Protože mám nápad.

Víš, že není jediná kopie

Bible ve městě?

V naší malé knihovně v restauraci

je alespoň tucet románů od Roberta Ludluma a Judy Blume,

přesto...

... není jediná kopie světově nejčtenější knihy.

Umím si představit, že tě zajímá, proč jsi tady.

Udělala jsi nevyslovitelné věci.

A podle pravidel města bys měla být v bedně.

Nathan mi řekl o hlasech.

Je to v pořádku.

Saro, co kdybych ti řekl,

že navzdory hrozným věcem, které jsi udělala,