Schindler's List

Září 1939 - německé ozbrojené síly porazily polskou armádu za dva týdny.

Židům bylo nařízeno přihlásit všechny rodinné příslušníky

a přestěhovat se do velkých měst.

Více než 10 000 Židů z venkova přijíždí do Krakova každý den.

Jméno?

Já nevím. Tamhle!

- Jerzy, znáš toho člověka? - Neznám.

Skupinová fotografie, prosím.

Usmívat se. Výborně.

Ano, pane.

Doneste jim rundu pití.

Jak si pán přeje. A od koho mám říct, že je?

Řekněte, že ode mne.

- Od toho pána. - Kterého?

Znáš ho?

- Zjisti, kdo to je. - Ano, pane.

Agnieszko...

jak rád bych vás dnes slyšel zpívat.

Vím ale, že nezazpíváte.

Přivádíte mne do rozpaků.

Co to dělá?

Zůstaňte tady.

Jak se daří?

Necháte dámu samotnou v takovém podniku?

Drahá, vypadáte jako samota sama.

Ten nádherný parfém. Zlomíte mi srdce.

Další židli, prosím. Vodku pro mého přítele.

- A pro dámu? - Pernod.

Sedněte si k nám, děvčata! Napijte se s námi!

Vezměte si nás!

Já vám řeknu, co je ochota spolupracovat.

Dva dny po přijetí zákona, že všichni Židé musejí nosit hvězdu...

je židovští krejčí dělají ve velkém...

z různých materiálů a za tři zloté za kus.

Jaká máte archivní vína?

Mám vynikající německý ryzlink. 1937.

Francouzská. Bordeaux. Chateau Latour 28 nebo 29?

Jako by neměli tušení, co to je za zákon.

Jako by to byla nášivka jezdeckého klubu.

- Margaux 29? - Nemáme.

A burgundské? Romanée-Conti 37?

Lidská přirozenost. „Jedno uděláme, druhému se vyhneme.“

To už dělají tisíce let.

Tak prostě žijí. Přečkají bouři.

Ale tahle bouře je jiná. Žádní Římané. Tuhle bouři sejí SS.

Martine?

Ano, pane.

Kdo je ten člověk?

To je Oskar Schindler!

JUDENRAT Židovská rada sestávala z 24 volených

Židů osobně zodpovědných za realizaci

příkazů krakovského velitelství, jako například

sestavování seznamů pro pracovní nasazení, potraviny a ubytování.

Přijímají též stížnosti.

Soukromý majetek nelze zabavit.

Jak dlouho budou školy zavřené?

- Neznám odpověď. - Článek 47--

- Nevíte nic! - Haagskou konvenci znám.

Přijdou si k nám a řeknou nám, že už tam nebydlíme.

Že to teď patří nějakému důstojníkovi SS.

Prosím vás. Já jen vím, co mi řeknou...

a to se mění ze dne na den.

Nemáte nám tu pomáhat?

Co kdybych si to prostě sundala? Co by tak asi udělali?

Zastřelili by vás. Nemluvte nesmysly.

Izák Stern?

Hledám Izáka Sterna.

Jste Izák Stern nebo ne?

Jsem.

Kde si můžeme promluvit?

V ulici Lipowa je firma, které jste vedl účetnictví.

Vyráběli co? Hrnce?

Pane, ze zákona vám musím říct, že jsem Žid.

Já jsem zase Němec. Takže to bychom měli.

- Dobrá firma, myslíte? - Přiměřeně úspěšná.

Já o smaltovaném nádobí nevím nic. Vy ano?

Já byl jen účetní.

Není to moc složitá výroba, nemyslíte?

Trochu změníte stroje...

a můžete vyrábět jiné věci, nebo ne?

Potřeby pro vojáky, ešusy.

Armádní zakázky.

Dokud se bude bojovat, bude to zlatý důl.

Člověk může vydělat majlant, nemyslíte?

Myslím, že většina lidí má teď jiné starosti.

Jaké například?

Jistě se zakázkami nebudete mít problémy.

Vlastně čím hůř bude, tím lépe vám to půjde.

Mohu obstarat patřičné podpisy. V tom problém není.

Obstarat peníze na koupi té firmy-- to je problém.

Vy nemáte peníze?

Ne takové peníze. Nevěděl byste o někom?

Židé. Investoři.

Jistě tady máte kontakty na židovské podnikatele.

Jaké podnikatele? Židé již nesmějí vlastnit podniky.

- Proto je ta firma ve správě. - Ale oni by ji nevlastnili.

Já bych ji vlastnil. Splácel bych jim v naturáliích. Nádobím.

Nádobím.

Něčím, co mohou použít a na co si mohou sáhnout.

Obchodovat s tím na černém trhu, dělat s tím, co je libo.

Všichni budou spokojeni.

Budete-li chtít, můžete mi tu firmu řídit.

Abych měl jasno.

Oni by vložili peníze, já veškerou práci.

Nic ve zlém, ale co byste dělal vy?

Postaral bych se o to, aby o firmě každý věděl.

Dal bych jí trochu šmrnc.

To je moje parketa, práce ne.

Prezentace.

Nevím o nikom, kdo by měl zájem.

Měli by mít zájem, Izáku Sterne.

Řekněte jim, že by měli.

Mám klienta, který prodá marky za zloté v kurzu 1 ku 2,45.

Vlněný, límec z norka. Hezký kabát.

Vymění ho za lístky na jídlo.

- Knoty do lamp. - Máš plnej náklaďák knotů?

Co nadělám s náklaďákem knotů?

3 krát 4, 3 krát 5.

Nevím. Velkej, krásnej, perskej.

- Co? - Nevíš, co to je?

- Krém na boty. - V plechovkách?

- Chtěl jsi krém na boty. - V plechovkách. Tohle je sklo.

- To jsem nechtěl. - Co na tom záleží?

Co na tom záleží?

Můj klient to prodal svému klientovi...

který to prodal německé armádě.

Jenže než se to k nim dostalo, tak to v tom mrazu popraskalo.

- Všech 10 000 kusů. - To není můj problém.

- To že není tvůj problém? - To není můj problém.

Když myslíš.

Německá armáda chce zjistit, odkud to je.

- Postarám se, aby na to přišli. - A teď je to tvůj problém.

Zmlkni.

Plechovky.

Zdravíčko.

Omlouvám se, že ruším, ale to je hezká košile.

Hezká košile.

Víte, kde bych sehnal takovou hezkou košili?

Takovouhle?

Je proti zákonům kupovat nebo prodávat na ulici.

My to neděláme. My se tu modlíme.

Víte, kolik taková košile stojí?

Hezké věci stojí peníze.

Kolik?

Čas od času budu potřebovat i jiné věci, podle situace.

- Bez problémů. - Čas od času.

20. BŘEZNA 1941 LHŮTA PRO PŘEMÍSTĚNÍ DO GHETTA

Nařízení 44/91 ustanovilo uzavřenou židovskou čtvrť na jih od Vistuly. Pobyt

ve zdmi obehnaném ghettu je povinný.

Všichni Židé z Krakova a přilehlých oblastí musí opustit své domovy

a vměstnat se do oblasti o velikosti 16 bloků.

Tak jsem to našel. Jak se daří?

Sbohem, Židi!

Ach můj Bože.

Oj, Bože. Ach, můj Bože.

Lepší to už být nemůže.

- Mohlo by to být horší. - Jak? Řekni mi.

Jak by to ještě asi mohlo být horší?

- Ahoj Goldbergu. - Poldek.

Co je tohle?

Judenrat má teď svou vlastní policii.

- No nepovídej. - Ordnungsdienst.

Jsem teď policista. Je to skoro k nevíře.

Tak moc k nevíře to není.

Je to dobrej kšeft. Jedinej kšeft tady.

Možná bych se za tebe mohl přimluvit u nadřízených.

U nadřízených?

Neblázni. Nejsou tak hrozný, jak všichni říkají.

No, jsou horší, než všichni říkají, ale platí dobře.

Platí dobře.

Dej mi ubytovací příkaz.

Dělej.

Vypadáš v tom klobouku legračně, Goldbergu.

Jako šašek, víš?

Je to velmi důležitý člověk. Jen mu věnujte dvě minuty času.

Odkdy je čas peníze? Sedněte si a poslouchejte.

Prosím. Pane?

Každý investovaný tisíc vám budu splácet...

200 kg smaltovaného nádobí měsíčně...

počínaje červencem a následně po dobu jednoho roku...

a potom bude dluh vyrovnán. To je vše. Velmi jednoduché.

- To nestačí. - Nestačí to.

Že nestačí?

Podívejte se, kde žijete. Podívejte, kam vás dali.

„Nestačí to.“

Před pár měsíci byste měli pravdu, teď už ale ne.

Peníze jsou pořád peníze.

Nejsou.

Proto jsme tady.

V ghettu bude jediným platidlem zboží na výměnu.

Situace se změnila, příteli.

Sezval jsem tuhle schůzku snad já?

Řekli jste panu Sternovi, že se mnou chcete mluvit.

Jsem tady. Mám pro vás rozumnou nabídku.

Rozumné by bylo procento ve firmě.

Pusťme to celé z hlavy. Vystupte si.

Jakou máme záruku, že uděláte, co říkáte?

Máte moje slovo.

Chcete smlouvu? Který soud by ji uznal?

Řekl jsem, co udělám. To je naše smlouva.