Into the Wild

Jak příjemné jsou lesy beze stezek,

jak nádherný je opuštěný břeh,

kam vetřelec za tebou nepřileze,

jen vlnobití zádumčivý zpěv.

Já člověka rád mám, však přírodu více... Lord Byron

Mami!

Mami! Pomoz mi!

Co je?

To nebyl sen, Walte. To se mi nezdálo.

Slyšela jsem ho. Slyšela jsem Chrise.

- Slyšela jsem ho! - Já vím.

Ne. Nezdálo se mi to, Walte.

Slyšela jsem ho. Je...

- Slyšela jsem ho! - Billie.

ALEXANDER SUPERTRAMP DUBEN 1992

ZDRAVÍM Z FAIRBANKS!

DORAZIL JSEM PŘED DVĚMA DNY

V YUKONU SE TĚŽKO STOPUJE,

ALE NĚJAK JSEM SEM DOJEL.

KOUPIL JSEM SI KNIHU O MÍSTNÍ FLÓŘE A FAUNĚ.

JSEM PŘIPRAVENÝ. PŘIBALIL JSEM SI VŠE POTŘEBNÉ,

ABYCH V DIVOČINĚ PÁR MĚSÍCŮ VYDRŽEL.

ZLATOKOPOVÉ

NA JIH SE ASI DLOUHO NEVRÁTÍM.

CHCI TI JEN ŘÍCT, ŽE JSI SKVĚLÝ CHLAP.

V ZIMĚ UZAVŘENO

STAMPEDSKÁ SILNICE

Dál už musíš po svých.

Jasně. Díky.

- Nechal sis v autě všechny věci. - Vezměte si je.

Když myslíš.

Ještě jednou díky.

Počkej.

Vezmi si je. Ať máš nohy v suchu.

Když to přežiješ, zavolej mi. Číslo je v těch botách.

Dík.

TEĎ KRÁČÍM

Haló?

Je tu někdo?

Asi ne!

DEN KOUZELNÉHO AUTOBUSU

Dva roky kráčí po zemi.

Bez telefonu a jiných tretek,

i bez cigaret.

Naprostá svoboda.

Extrémista. Tulák - estét,

který je pořád na cestách.

"Starouši, přestaň mě analyzovat.

"Sklapni. Jedeme tam, kam chci já."

"A kam to je?"

"Už jsem řekl, že nikam!"

A po dvou letech toulání se pouští do svého největšího dobrodružství.

Do vrcholné bitvy, která zahubí

vše falešné, co v něm dřímá,

a vítězně dokončí jeho duchovní revoluci.

Prchá před jedem civilizace.

Sám kráčí krajinou. Chce se...

ztratit v divočině.

Alexander Supertramp...

květen 1992

...za vaši tvrdou práci a to, jak jste přispěli místnímu společenství,

vám vzdávám poctu a vybízím přítomné

k potlesku a gratulacím.

Nina Lynn Lockwynnová.

Vanessa Denise Loweryová.

Christopher Johnson McCandless.

Regina Victoria McNabbová.

Vidím je, jak stojí ve strohých branách svých univerzit.

Vidím otce, jak si vykračuje pod okrovým obloukem z pískovce

a za hlavou se mu třpytí rudé dlaždice jako misky s krví.

Vidím matku, jak si nese pod paží pár knih.

Stojí u sloupu z drobných cihel a ta železná vrata

jsou jí stále otevřena. Jejich hroty ční do májového vzduchu.

Mají před promocí.

Budou se brát. Jsou to děti. Nemají rozum.

Ale vědí, že jsou nevinní a že by nikomu neublížili.

Chtěl bych jim říct: "Přestaňte, nedělejte to.

"Nehodíte se k sobě.

"Uděláš v životě věci, jaké si neumíš představit.

"Ublížíš dětem.

"Prožiješ utrpení, o jakých jsi ani neslyšel.

"Budeš si přát zemřít."

Chci za nimi v tom pozdním májovém slunci jít a říct jim to.

Ale neudělám to. Chci žít.

Vezmu je jako dvě papírové panenky a uhodím jimi o sebe,

jako bych chtěl vykřesat jiskru ze dvou kamenů. Řeknu:

"Udělejte, co musíte, a já vám o tom povím."

Tady jsou, Walte.

Kdo to napsal?

Mohla jsi to napsat ty i já.

Proč nechává Carinu řídit?

Je tam spousta skvělých básní.

Musím si s ní o tom promluvit.

Posaď se.

Promiňte, dojdu pro syna.

Dnes promoval na Emoryské univerzitě.

Skočím pro něj.

Ahoj, Chrisi! Čekáme už věčnost.

Hrozně jsem se lekla, jak jsi na to pódium vběhl.

- Ahoj, tati. - Gratuluji, synu.

- Je to velký krok. - Díky, tati.

Tak.

V Georgii bys neměla řídit.

Proč? Řidičák už mám.

Ale platí jen v jednom státě,

jinde jezdit nesmíš.

Myslela jsem, že stačí, když je se mnou oprávněný šofér.

Nechme toho...

- Budou vyvádět dlouho? - Ne.

Dneska asi slaví všichni.

- Zůstanou v baru, ne? - Ano.

Myslím, že s těmi výsledky můžu jít studovat právo na Harvard.

To je skvělé, Chrisi!

To by bylo něco.

Kolik ti zbylo na univerzitním účtu?

24 500 dolarů a 68 centů.

To je opravdu přesné.

Musel jsem dnes ráno do banky, mami.

Rádi ti s matkou na Harvard přispějeme.

Jistě.

Promyslím si, co dál.

Mám teď hodně balení a organizování.

Chceme ti s otcem něco dát.

Ať už nejezdíš tou rachotinou.

Jakou rachotinou?

Tamhletou.

- Chceme ti koupit nové auto. - Přesně tak.

Nové auto?

K čemu by mi bylo?

Ten datsun jezdí skvěle.

Myslíte, že chci nablýskanej bourák?

Bojíte se, co řeknou sousedi?

Ale Chrisi, nový cadillac jsme ti dát nechtěli.

Jen ti chceme dát nové a bezpečné auto.

U tohohle nevíš, kdy vybouchne.

Vybouchne? Blázníte? Vždyť je to skvělé auto.

Nové nepotřebuju. Nechci ho.

- Nic nechci. - Fajn.

- Pořád jen věci. - Fajn.

- Všechno musí být problém. - Dík.

- Já děkuju. - Možná to tak nemyslí.

Třeba má prostě to staré auto rád. O nic nejde.

Děkuju. Prostě nic nechci.

Chris hodnotil své okolí

podle velmi přísných morálních měřítek.

Ahoj, Chrisi!

Riskoval, že skončí na neúprosně osamělé stezce,

ale našel společnost u postav svých milovaných autorů.

Tolstého, Jacka Londona a Thoreaua.

Dokázal je citovat při nejrůznějších příležitostech

a dělal dost často.

POSLAT NA ÚČET CHARITY OXFAM 24 000 DOLARŮ

JSOU TO VŠECHNY MÉ ÚSPORY. KUPTE ZA NĚ JÍDLO.

Nezeptala jsem se, jaký citát by vybral pro večeři po své promoci,

ale dokázala jsem si představit, komu by ho adresoval.

Bylo jasné, že Chris jednou odejde.

A udělal to zcela nekompromisně, což pro něj bylo typické.

1. KAPITOLA: JAK JSEM SE NARODIL

"Nelze popřít, že volnost pohybu dokáže člověka rozjařit.

"Podvědomě si ji spojujeme s únikem

"od historie, útlaku, zákona a únavných povinností.

"Absolutní svoboda.

"A cesta vždy vedla na západ."

ZÁPLAVOVÉ ÚZEMÍ

Meadské jezero v Arizoně, červenec 1990

JEDLÉ PLANÉ ROSTLINY SEVERNÍ AMERIKY

Potřebuju jméno.

ALEXANDER SUPERTRAMP ČERVENEC 1990

Na konci června

poslala univerzita rodičům výpis z Chrisova indexu.

Skoro samé jedničky.

Jihoafrický apartheid za jedna.

Současná africká politika a potravinová krize v Africe za jedna.

A tak dál. Bráchovi to pálilo.

Ale byl už konec července a pořád o sobě nedal vědět.

Rodiče začínali být nervózní.

Chris nikdy neměl telefon,

tak se rozhodli, že zajedou do Atlanty a překvapí ho.

EMORYSKÁ UNIVERZITA

Na jeho bytě visela cedule "K pronajmutí"

a správce tvrdil, že se Chris na konci května vystěhoval.

Jo. Odjel přede dvěma měsíci.

Když přijeli domů,

musela jsem jim ukázat všechny Chrisovy dopisy,

které se vrátily v jednom balíku.

Chris si to zařídil tak, aby je pošta zadržela až do 1. srpna

a on tak získal čas.

Věděla jsi o tom?

Nic mi neřekl.

Já jeho jednání chápala. Čtyři roky

se pídil za absurdním úkolem dokončit vysokou školu

a teď se z toho abstraktního světa vymanil.

Falešný pocit bezpečí, rodiče a konzum,

tohle všechno Chrise odřezávalo od skutečného života.

Pacifická hřebenovka, Severní Kalifornie, srpen 1990

Hej!

- Ahoj. Naskoč si. - Skvělý.

Pod tím bláznivým kloboukem skoro nejsi vidět.

Dveře trošku blbnou. Tak, naskoč si.

Tohle je Rainey.