Quarantine

-Okolní zvuky. Jedeme. -Dobře.

Ztlumit mikrofon. To je ono, jeď.

Jako bych to nikdy nedělala. Připraven?

Počkej chvíli. Připraven.

Pět, čtyři, tři...

Jsem Angela Vidalová.

Přidejte se k nám dnes na cestu s...

-Promiň. -Fajn.

-Připraven? -Jo, moment.

Máš tady vlasy. Počkej.

Upravím ti to.

Tak.

-A můžeme. -Díky.

Dobře.

Čekej.

Dobrý. Můžeš.

Jsem Angela Vidalová.

V dnešní Noční směně zbarvíme město načerveno .

Promiň, trochu mimo. Zvládnu to.

Nebylo to špatný. Ale druhá část se zdála trochu nucená.

S dnešní Noční směnou jsme v Los Angeles

spolu s výjimečnými hrdiny, kterým říkáme

hasiči.

Měli jsme přijet dřív. Mohli jsme jet s nimi.

Dobrý. Máš to?

-Jo, skvělý. Bezvadný. -Počkáme, až se vrátí.

-Raději Bobe, nebo Roberte? -Bobe.

-Bob, fajn. Můžeme? Dobrý. -Jo.

Tři, dva, jedna.

Bobe, jak vypadá běžná noc na stanici?

Možná to většinu překvapí,

ale 85 procent našich výjezdů je zdravotních.

Od bolesti na hrudi po vážnější věci.

Jak to zvládáte se sanitkami a nemocnicemi?

Většina sanitek jsou hasiči.

-To jsem nevěděla. -Jo.

Většina hasičů jsou zdravotníci.

Alespoň to jde tím směrem.

Ještě jedna otázka, která jistě všechny zajímá.

Sjíždějí hasiči ještě po těch úžasných tyčích?

Jistě.

Není cesty zpět.

Vyřiďte mámě, že jsem ji měla ráda.

-Vidíte? -Není to tak zlý.

Ještě že nemám sukni. Spálila bych si nohy.

Bobe, jak se to sjíždí v sukni?

Pomůžou punčocháče.

Punčocháče.

Nosí je pod kalhotami.

-Přesně. -Punčocháče.

-Ohnivzdorné punčocháče. -Slyšeli jste to.

-Můžu sjet ještě jednou? -Jistě.

Hned jsem zpátky, ano?

-Jdeme do jídelny. -Dobře.

-Seznámím vás s kolegy. -Fajn.

Ahoj.

-To je Jake. -Ahoj.

-A Fletcher. -Ahoj.

-Ahoj. -Těší mě.

S nimi dnes pojedete. Budete je doprovázet.

Bezva. Klidně dojezte. Pak si promluvíme.

-Dáte si? -Jo.

-To jste vařil? -My...

Já ne.

Hasiči jsou výborní kuchaři.

-To jsem slyšela. -Přesně.

-Měla byste ochutnat. -Jo, jsem pro.

-Dojezte si to. -Přineseme vám talíř.

Tak fajn.

Třeba si ho prostrčte tričkem.

-Dobře. -Připněte si ho k lemu.

-Točíš to? -Jo.

Elliot říkal, že natáčím málo toho kolem,

tak budu točit všechno.

-Jakeu? Jakeu? -Jo.

Kdybys mohl nesahat na ten mikrofon...

-Pardon. -Kamery si nevšímej.

-Jako by tu nebyla. -Dobře.

Něco řekni. Abych měl hlasitost.

Zkouška mikrofonu, raz...

Jako by tam nebyl. Mluv normálně.

Můžeš říct něco zajímavějšího?

Nevím, co mám...

Budu ho mít pořád?

Jo, pozor na jazyk. Uslyšíme všechno.

Do prdele.

V televizi se asi nemůže mluvit sprostě.

Ne. My to vystřihneme.

Ale pomůže, když nebudete sprostě nadávat.

Bereme na vědomí. Zapsáno tady.

Když ho nazvu magorem,

asi se to bude brát taky jako nadávka, co?

Bude to dlouhá noc.

-Tohle? -Ano?

To je nějaký mučidlo, když se nedostanete do kalhot?

-Přesně. -Zabíráš to?

To je hákový žebřík.

Hasiči ho používají...

-Dáme ho dolů. -Jo.

-Dobře. -Fajn.

Chytni hák.

Používal se ve 20. a 30. letech.

-Páni. -Jo.

A jak vidíš,

tohle jsou příčky a na konci je hák,

kterým se zahákli za okno a vylezli nahoru.

Když se dostali na římsu, zahákli ho znovu.

-A zase vylezli. -Fajn.

Máš ten hák, Scotte? Vidíš ho?

Z 20. a 30. let. Přestali ho používat...

-Trochu ho zvedni. -Nahradili ho...

-Dobrý? -Dobrý.

Nahradili ho normálním výsuvným žebříkem?

A lanem.

Museli mít malý nohy. Ty příčky jsou malý.

Tehdy byli hasiči mnohem menší.

Požáry byly větší a oni menší.

-Kapitánovi o žebříku ani slovo. -Neřeknu, že jsem se ho dotknul.

Někoho ti představím. To je Wilshire. Stůj.

-Hodný. -Ahoj, Wilshire.

-Pozdrav. -Jako z kreslenýho filmu.

Není se čemu divit, že dávají dalmatiny do kreslených filmů.

Hasičské stanice mají velký smysl pro tradici.

To máme.

Dalmatini dobře vycházeli s koňmi.

To bylo důležité, když vozy tahali koně.

Teď to jsou maskoti.

Ale cvičí se, aby uměli zastavit dopravu.

-Něco jako Fletch. -Jo.

Jo, to dělám. Něco jako dnešní siréna.

Wilshire ti ukáže, co dělat, když hoříš.

-Na zem a kutálet se. -Jo.

Řekněme, že seš pětiletý hořící dítě.

-Hořím. -Wilshire tě to naučí.

Ukaž mi, co mám dělat.

Wilshire.

Wilshire, místo. Zůstaň.

Wilshire, lehni.

Lehni. Lehni.

Wilshire, sudy.

Wilshire, sudy.

-Výborně. -To je něco.

Hodný.

-Přežiju. -Hop.

Neuhoříš.

Když chytnete, tak na zem a kutálet se. Wilshire.

-Jo, bavíme se. -Jste hodně spolu?

-Jo. -Skoro spolu žijete.

To je pravda. Máme k sobě blízko.

-Fajn. -Připraven?

Máme 48hodinové směny,

takže tu máme všechno

od malé tělocvičny po hřiště na házenou.

Ukážu vám to.

-Hezký, že? -Jo.

Pane, v kanceláři máte hovor.

Můžete si to vzít?

To není výjezd.

-Škoda. -Jo.

-Čekala jsem na zavolání. -Jo.

Nic velkýho, jen abychom zažili akci.

-Je to vzrušující. -Jo.

Musí to být otrava, když chcete dohrát.

Ne když prohráváš.

Když reagujeme na telefonát,

skóre se vynuluje.

Záleží, na jaký seš straně. Je to fajn.

Je to občas ve tvůj prospěch?

Vůbec ne. O čem to mluvíš?

Nikdy neprohrávám.

Zabruslila bych si tu, kdybych mohla.

To si umím představit.

Tady si chlapi ukládají boty a výstroj.

Tyč je tady.

POZOR OTVOR S TYČÍ

-Otvor s tyčí. -Zajímavý název, já vím.

-Tady je šatna. -Jo.

Tady jsou cimry.

Diváci rádi vidí akci,

takže možná bychom mohli jít do sprch.

-Tak pojďme. -Dobře.

-Tudy. -Dělala jsem si legraci.

Zakryjte se ručníky. Vedu ženskou.

-Je tu ženská. -Panebože.

To je Griffin. Neumí moc zpívat.

Ale v něčem má talent, pojď tudy.

-Má obrovský talent. -Tohle nepoužijeme.

Na stanici máme různý hadice, a tohle je Griffinova.

-Griffinova hadice. -Co to je?

Doufám, že má širokoúhlý objektiv.

Panebože.

Zůstaň tam.

Dej to pryč.

Termín hasičská hadice nabývá úplně novýho významu.

-Na zem. -Pane...

Už chápu, proč tu nejsou ženy.

-Je spousta hasiček. -Tady na stanici?

Teď ne.

Já bych mohla být hasičkou.

-Je to těžší, než se zdá. -Nech ty dveře zavřený.