The Transporter Refueled

FRANCOUZSKÁ RIVIÉRA

Tady nemůžete parkovat. Máme tu kšefty.

My taky.

Dělejte!

Ty. Pojď.

Vyřiď všem, že odteď patří prostituce na Riviéře mně.

Kdo jsi?

Karasov.

Už běž.

Usmívat, Anno.

Usmívat!

Šikovná.

-Chceš pro mě pracovat? -Jasně.

Dobře, kočko.

No tak, holky. Do práce.

Užij si to, Anno.

PO PATNÁCTI LETECH

-Anno? -Ano?

To jsem já. Už to je. Na dnešek jsme připravený.

-Všechno je nachystaný. -Dobře.

-Anno? -Ano?

Určitě to chceš udělat? Ještě se to dá zrušit.

-Nepřestanu, dokud z toho nebudu venku. -Tak jo, uděláme to podle plánu.

-Mám tě ráda. -Já tě mám taky ráda.

KURÝR: RESTART

Technologie se vyvíjí tak rychle, že?

Člověk si myslí, že na něco už nepřijdou,

a oni přijdou s něčím jiným.

Brzy už bude řídit samo.

Říkám si, jestli lidi jako já budou mít práci,

ale lidi jako já budou pořád zapotřebí, viďte?

Dej sem klíčky!

Klíčky vám budou na nic.

Auto nastartuje jen podle řidičových otisků prstů, když drží volant.

Drž hubu!

Jsi chytrej a ostrej. Zabiju tě.

Dej sem ty klíčky a zmiz.

S dovolením.

Uděláme to takhle: chytneš volant a budeš řídit.

-To není moc dobrý plán. -Nastup si!

Kvůli vám přijedu pozdě.

Nesnáším zpoždění.

Já říkal, že to není dobrý plán.

-Jedeš pozdě. -O 38 vteřin.

"Dřív“ má několik stupňů, "pozdě“ jenom jeden. Moc pozdě.

-Takže? -Takže co?

-Jak to dopadlo? -Já myslel, že se nevyptáváš.

Nevyptávám, když jedu pracovně. Tohle je laskavost.

Dobře to dopadlo.

-Kolik jsi dostal? -791.

791 000? To dopadlo víc než dobře.

791 eur. To bude odteď moje penze. 791 eur měsíčně.

No...

Hezký důchod, tati.

Přes třicet let slušně vydělávám a nemám čas utrácet.

Teď mám spoustu času.

Ten systém je vadný.

-Kachní paštika? -Bude ti chutnat?

-To ti povím, až ji ochutnám. -Měl by sis pořídit vlastní auto.

-Já auto mám. -Co kdybys s ním jezdil?

Jsem rád, že jsme spolu.

-Chápeš, že pro mě je to živobytí? -Tímhle se živíš?

Chtěl jsem ti být nablízku.

-Anglie nebyla dost blízko? -Je tam pohřbená tvá matka.

-Celý ostrov je teď pro mě jako hřbitov. -Nedramatizuj to.

Slib mi, že mě nestrčíš do země. Máma byla katolička,

ale mě nech spálit a nasyp mě rybám.

SKRYTÉ ČÍSLO

-Vezmeš to, Juniore? -Při řízení netelefonuju.

Ahoj, Gino, to jsem já. Čekáme na tebe. Zavolej!

Přijde. Nebojte.

Chápeš ty holky?

Takhle projevují vděk. Přijdou si pozdě na schůzku.

Neposloucháte.

Je to neslušné. Co kdybych byl klient? To by pozdě nepřišla.

Ale za mnou, který jí dávám prachy a platím doktory, přijde pozdě.

-To bude určitě ona. -To doufám.

-Ahoj, všichni se už báli. -Pardon...

Zdejší provoz je zlý sen a kleknul mi mobil.

Až se večer uvidím s Karasovem, řeknu mu, ať ti sežene řidiče.

Když už jsme tu všichni, může začít zábava.

Moje řeč.

Jo!

Dobře...

Kdo je to?

Nevím, byla nezávislá. Předávkovala se háčkem.

-Máš ten náhrdelník? -Jo. Jdi na to.

Dobře.

-Qiao, dobrý? -Dobrý.

Všechny za jednu, jedna za všechny.

Jdeme.

Jaké máš plány?

-Plány na co? -Do budoucna, tati.

Musíš mít plán. Vždycky máš plán.

Mělo to být překvapení, ale když se ptáš...

Říkal jsem si, že bych si koupil tuhle.

To je pěkná rybářská loď pro člověka s dělnickou penzí.

Šetřil jsem si na ni.

Myslel jsem, že ti bude chybět cestování. Bývals na divokých místech.

V 80. letech v Německu, v 90. v Kolumbii, pak Blízký východ.

-Evian je globální značka a já... -Špičkový obchodní zástupce.

Ano, já vím.

Přes třicet let prodáváš vodu a vždycky se dostaneš

na ty nejnebezpečnější místa v těch nejvíc rozhodujících chvílích.

Pád Berlínské zdi, konec Medellínského kartelu.

A Tálibán, nezapomínej na Tálibán. Ve Fallúdži mají jistě rádi Evian.

Perlivá voda je nezajímá. Mají radši neperlivou.

Dobrá, tati.

Juniore, nemáš sebemenší důvod, abys hodnotil, jak si vydělávám.

-Co tím myslíš? -Nic.

Tví klienti jsou jistě hvězdy, kapitáni průmyslu, hodnostáři.

-Neptám se, a oni to neříkají. -To by ti mělo napovědět.

Zase ti volá slečna neznámá.

Proč myslíš, že je to slečna?

Jen to tipuju.

-Haló? -Je to kurýr?

Záleží na tom, kdo volá.

-Snad vaše budoucí zaměstnavatelka. -Neberu zakázky po telefonu.

Tak zítra ve 14 hodin v baru hotelu Majestic.

-Jak vás poznám? -Budu sama.

Dřív když si člověk dělal kafe, jen uvařil vodu a přecedil lógr.

Teď aby na to měl doktorát.

Ty máš doktorát, tati. To je odšťavňovač.

Potřebuješ tady mít ženskou.

Leo?

-Jak dlouho spolu děláme? -Dvanáct let.

-Patnáct. -Patnáct let.

-Pořád mi nevěříš. -Věřím ti.

Ale co se týče holek, nijak nekvaltuju.

Nekvaltuješ.

Juriji, je pravda, že teď bydlíš ve svém letadle?

Jo, žádný celnice, žádný daně, volnej jako pták.

-Moment. Arkadiji? -Teď ne.

Stala se nehoda.

Že prý elektrická porucha. Jeho manželka už těla identifikovala.

-Tak proč tu jsem? -Byl to váš účetní, nebo ne?

Můj a spousty dalších lidí.

Volal jste všem, aby se na něj přišli podívat?

Nechtěl jsem, abyste se podíval na něj.

Chtěl jsem, abyste se podíval na ni.

-Kdo je to? -Doufal jsem, že mi to povíte.

Bude to jedna z vašich.

Bohužel nevím, o čem mluvíte.

To coeur brisé není žádným tajemstvím.

I muži z mého oddělení trávili čas s vašimi "hosteskami“.

Tak jim říkáte, ne?

Jsem normální obchodník, inspektore.

Pracuje pro mě hodně lidí.

Nemůžu je znát všechny.

Ovšemže ne. Jen nemůžu přijít na to,

proč by jedna z nich měla chtít zabít vašeho účetního.

Neříkal jste, že šlo o elektrickou poruchu?

To tvrdí v hotelu. Neměli tu výhodu,

aby viděli 9mm projektily, které měli v hlavě.

-Byli zastřeleni? -Zblízka.

Ten, kdo založil požár, chtěl zahladit stopy.

A já s tím mám podle vás něco společného?

Aby bylo jasno:

-Nikdo vás z ničeho nepodezřívá. -Dobře.

Protože kdybyste mě někdy podezříval, musíte přijít s více lidmi.

Myslíš, že se ti Afričani zase snaží dostat do hry?

-Na to jsou až moc mazaný. -Tak kdo tedy?

Nevím. Ale až zjistím, co jsou zač, budou si přát, aby byli někdo jinej.

Volala jste mi.

-Jak víte, že jsem to byla já? -Říkala jste, že budete sama.

-Tamta je sama. -Má s sebou psa.

Pejskaři většinou řeknou, že budou se psem.

Jsem ráda, že jste přišel. Jsem...

-Žádná jména. -Cože? -To je první pravidlo.

Někdo se na vás zeptá, já vás zapřu. Je to lepší pro mě i pro vás.

-Slyšela jsem, že jste takový. -Od koho?

Od někoho, pro koho jste pracoval a jehož jméno

by vám vzhledem k prvnímu pravidlu nic neříkalo.

Učíte se rychle.

Mám znát i další pravidla?

Pokud se dohodneme, dohoda se nemění. Když ji změníte, odjedu.

Zakázka je na jednu pasažérku. Vyzvednete mě, vyložíte mě.

Vaše whisky, pane.

-Nějaké zásilky? -Dvě.

-Váha? -Celkem 104 kg.

Vadí to? Říkali, že přepravíte všechno.

Pokud nevím, co to je. To je poslední pravidlo.

Hodnověrné popření.

Kdy vás vyzvednu?

Dnes v 17 hodin. Banque de Monaco v Monte Carlu.

To je za 3 hodiny.

Potřebujete se prospat?

-V 17.01 odjíždím, jasné? -Ano.

Můj "předešlý zaměstnavatel“ jistě zmínil...

Jistě. Váš honorář.

Půl teď, půl po dodání. Umím dodržovat pravidla.

Dobře.

Když to vyjde, budeme spolu třeba ještě spolupracovat.

Nepředbíhejme.

To jsem já. Odešel. Můžete začít.

Nějaký problém?

Ne, jen že to je Chateau Cheval Blanc ročník 2005.

-Já vím, je to na vinětě. -Ale stojí 900 eur.

-Vážně? -Ano.

900 eur?