Six Windows in the Desert (ستة شبابيك في الصحراء)

WASATI

PODLE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ

WASATI BUS

Myslím, že bychom měli to představení odložit, doktore.

Co?

Copak jsme sem přivezli ty lidi, abychom to odkládali?

Jak chcete.

Takovýchto věcí je spoustu. V čem je problém?

- Že ano? - Jak myslíte.

Podívejte se do prvních řad a uvidíte, proč jsme nezačali.

Běžte, podívejte se.

- Pojď. - Ani nápad.

Kdepak. Promiň.

Ty hraješ hlavní roli a já mám hrát ženskou?

Máme tu problém. Abu Hamad se opozdil a Olayan odmítá jít na jeviště.

Vážně? ZA to určitě může opozice.

Nebojte. Postarám se o to.

- Tvoje role je důležitá. - Promiň.

- Kdpak, Fasaile. - Uklidni se.

Když tam nepůjdeš, nemůžeme ani my.

- Všem je to jedno. - Jsi dobrý herec.

Budeš vypadat dobře. Mohammad nahoře také i my tady dole.

- Ti lidé. - Taková ostuda.

- Uklidni se. - Rodina.

Co to je?

To nejde.

Pět minut mi říkáš už čtvrt hodiny.

- Někde zaparkuj a je to. - Tak jo.

Znáš své repliky? Víš, jaká je první scéna?

Až odejdeš z jeviště, přijdu já.

Jo. A co tvoje...

Abu Hamad už je tady. Pojďte.

...lidi.

Omlouvám se.

No tak, nestůj tam.

Opona jde nahoru za 20 vteřin.

- Honem. - Pohyb.

Pánové, představení začne za pár vteřin.

Jaj... jaj... jaj.

- Tak co? - Ty línej... Počkat.

Není třeba se hádat.

Prosím, chceme se dostat k lidem na severu.

Na to zapomeň, bratře.

On nás sabotoval.

Já? Že se nestydíš. Celý den se to snažím spravit.

Chlapi!

Bratři...

Tohle není potřeba.

- Jak je, šejku? - Boj se Alláha.

- Alláha se bojíme všichni. - Ano, ale...

Díky Bohu. Pojď.

Pojďme!

Nastupte.

- Co je to za zvuk? - Tak pojď.

Jedeme na sever.

Chviličku. Něco slyším.

Ozývá se zvuk.

- Půjdu se tam podívat. - Jdeme.

Vystupte.

Ukaž se.

Kdo tam?

Boží odpuštění.

Boží odpuštění.

- Jak ses sem dostala? - Co tu děláš sama?

Co mě potkala ta neštěstí, nemám, kam jít.

Nemám sílu ani moc, až na tu Alláhovu, manžel mi zemřel, když jsem byla těhotná.

Celá moje rodina zemřela.

Pomoc hledej u Alláha, sestro.

Nemůžeme ji tu nechat. Musíme ji vzít s sebou.

Chceš ji vzít na sever? Copak ji znáš?

Nekřič před ní.

- S námi nepojede. - Styď se.

Omluv nás, sestro, na okamžik.

Pojďte.

Tohle nesmíš říkat.

Ne, musíme ji vzít s sebou.

Sláva Alláhovi.

Vypněte tu hudbu, bratři! Dost.

Tohle je zakázané.

Drahý bratře...

To jsou špatné rady.

- Propána! - Co to je?

- Hudba je zakázaná. - Vypněte tu hudbu.

Bojte se Alláha.

Promluvte s nimi. Tohle je skandál.

Zavolejte policii.

Dobře. Rychle skonči a přijeď sem.

Je tady chaos!

Nikdo ani hnout!

Tato událost byla stěžejní se všemi detaily a činy

pro změnu kultury a divadla v Saudské Arábii.

Město Rijád má šest milionů obyvatel

různých národností a kultur.

Víc než polovina jsou mladí lidé.

Ředitel univerzity Yamamah,

Dr. Ahmed, měl nápad, jak oživit kulturu na své univerzitě.

Kulturní týden, který propojí různé kultury společnosti.

Vyhlášení týdne se setkalo se skvělým ohlasem tisku a médií.

KULTURNÍ TÝDEN - PŘEDNÁŠKY A SEMINÁŘE

To se ale nelíbilo řediteli konkurenční univerzity,

konzervativci, který si myslel, že to ohrozí smýšlení mladých.

Mezi akcemi toho týdne byla hra, kterou napsal dr. Ahmed.

Nazval ji Wasati Bus.

Na druhé straně se jednalo, jak takovou novou událost pojmout.

Toto je svoboda projevu, kterou chtějí.

Dr. Ahmed do detailu vypracoval celý týden a jeho organizaci.

Ta představa se ale nelíbila šejkovi Abdelu Rahmanovi,

který se pravidelně scházel se svými studenty.

Začalo se zkoušet. Režisér Raga postupoval ve stylu Stanlyho Slavinského,

Ženy, tanec, skopičiny, to nejde.

Internetová fóra situaci rozjitřovala a rozdělovala lidi.

Určitě. Všichni o tom čtou.

Nejdůležitější akcí týdne bylo představení na univerzitě Yamamah.

Vyřiďte mu vzkaz.

Nesouhlasím. Nebudu v druhé skupině.

No tak, věř Alláhovi.

Druhý den představení se stalo, co se stalo.

Následkem toho

bylo zatčeno pět etických představitelů.

Tři herci přestali hrát,

jeden odjel do Emirátů, jeden měl depresi

a poslední se topil v dluzích.

Sekuriťák pracuje v obchodním domě

a režisér režíruje dětské besídky.

Dr. Ahmed rezignoval a jeviště bylo do odvolání zavřené.

ZAVŘENO KVŮLI OPRAVĚ

Uprostřed této scény, která se nás netýká

sedí hrdina našeho příběhu. Čtvrtá řada, sedadlo 21.

Slepec. Ale před sedmi lety bylo všechno jinak.

PRODEJ HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ

Zabloudil jsem na kruhovém objezdu. Ale už jsem ve městě.

Mír s vámi.

Vítej.

- Jak se ti vede? - Dobře.

- V pořádku? - Ano, díky.

- Kde ses zdržel? - Zabloudil jsem na objezdu.

O hodně jsi přišel. Měl jsi tu být dřív.

- Prodal jsi Coco? - Cože?

Prodal jsi Coco?

Jo, Corollu jsem prodal.

- Jo, prodal. - Za kolik?

Sedm a půl tisíce.

Dobrý.

Prodal jsem ji súdánskému učiteli z naší čtvrti.

Súdánskému učiteli od nás.

- Jo, tomu, co... - Jo.

- Je tady Sari? - Neviděl jsem ho.

Jsi slepý?

Sklenici máš tady a sáhneš po uhlících?

Odumírá mu rohovka.

Řeknu mu to.

Snad to bude v pořádku.

Ano, když dá Bůh.

Udělali jsme spoustu testů,

abychom diagnózu potvrdili, než vám cokoli řekneme.

Máte vzácnou vadu,

která je dědičná a jmenuje se retinitis pigmentosa.

Jde o postupné odumírání

buněk v oku. Může to trvat i deset let.

Zeslábne vám zrak.

Oslepne?

Pravděpodobnost ztráty zraku je vysoká.

Zachovejte klid, Saade.

Medicína se neustále vyvíjí, obzvláště u zrakových vad.

Není třeba propadat zoufalství.

Dobře. Děkujeme, paní doktorko.