3096 Days (3096 Tage) (3096 Tage)

Bylo to jasné. Přežije jen jeden z nás.

A nakonec jsem to byla já.

Ne on.

Tudy!

Je tu hrozně hluboký sníh. Neudržím rovnováhu.

Tak to zkoušej.

Prosím, pomůžete mi? Unesl mě. Jmenuju se Natascha Kampuschová.

3096 DNÍ: PŘÍBĚH NATASCHI KAMPUSCHOVÉ

Tohle je moje Natascha!

- Už se to nese. - Tak tedy všichni...

Na zdraví, nikdo z nás nemládne!

- Na zdraví! - Miluju tě.

Tati, musíme jít. Slíbils mámě, že budu v osm doma.

Půjdeme za chviličku, drahoušku.

A potom ten chlap říká: „Už ji dávno mám!“

Natascho!

Natascho, už je čas vstávat!

Nebudu to opakovat.

- Připravila jsem ti šaty. - Musím si je vzít?

Víš, kolik jsem s nima měla práce?

Jiná děvčata by byla za takové šaty vděčná.

- Vypadám v nich tlustá. - Tak nejez tolik sušenek.

Proč ti to tak trvá?

Musím do práce!

Zase tě vzal do hospody?

Tam nemají děti co dělat.

Ještě jednou tě přivede tak pozdě, a už za ním nepůjdeš.

Přestaň! Nech mě být! Nebyli jsme v hospodě.

Zlatíčko, mrzí mě to.

Nebuď taková.

Ticho!

Haló?

Haló!

Je tam někdo?

Vstaň.

Běž dozadu.

Zuj si boty.

Chci jít domů k mámě.

Pomoc!

Pomoc!

Pomoc!

Pomoc!

Mami.

Mami?

3. DEN

Princ... Princ si chtěl vzít za ženu princeznu.

Ale musela to být opravdová princezna.

Princ si chtěl vzít princeznu.

Ale musela to být opravdová princezna.

Jednoho večera se ozvalo zaklepání na bránu paláce.

No tak, dej si.

Stará královna si pomyslela:

„Vyzkoušíme to. Dáme hrášek na rošt postele.“

A potom na hrášek položila 20 matrací a na ně ještě 20 peřin.

Ráno se princezny zeptali, jak se jí spalo.

Vykřikla: „Bylo to strašné.

Ležela jsem na něčem tvrdém a po celém těle mám modřiny.“

Princ si ji pak vzal za ženu.

Neboť věděl, že našel svou princeznu.

Tak.

To je konec.

Děkuju.

Ty už jdeš? Jdeš daleko?

Počkej!

Dáš mi pusu na dobrou noc?

Máma mi vždycky dává pusu na dobrou noc.

Desetiletá Natascha je stále nezvěstná.

Policie několik týdnů pátrá po školačce, která se ztratila ráno 2. března.

Navzdory nepřetržitému úsilí je pátrání dosud bezvýsledné.

Matka Nataschi prohlásila: „Ztratila jsem už naději.“

- Jak jsi to mohla říct? - Neřekla jsem to. Píší si, co chtějí.

Do pátrání se zapojili i potápěči. Prohledávali jezera v okolí.

- Díkybohu, že tam Natascha nebyla. - Natascha je stále nezvěstná,

zdá se, že zmizela bez stopy. A nyní sport.

Přestaň! Nech mě být, nebyli jsme v hospodě. Pomoc!

- Jedna, dva... - Nebuď taková.

...tři, čtyři, pět, šest.

Jedna, dva, tři,

čtyři, pět, šest.

Jedna, dva, tři, čtyři.

Jedna, dva, tři,

čtyři, pět, šest.

Jedna, dva, tři, čtyři...

Kolik je hodin?

Tohle máš na příští týden.

Hovězí maso a červené zelí.

Hrášková kaše a mrkev. Můžeš to střídat.

- Do středy by ti to mělo stačit. - Dobře.

A bramborový salát. Bez majonézy, aby sis ho mohl ohřát.

Můžu si ho dát s tím červeným zelím. Jako vegetarián.

Vegetarián?

Tvůj oblíbený salát se studeným masem. Spousta kapar a cibule, jak to máš rád.

- Ale sněz ho co nejdříve. - Tak si ho dejme teď, mami. Spolu.

- Provedls zase něco? - Proč to říkáš?

Zdá se, že Natascha Kampuschová se stala obětí únosu.

Únosce zřejmě čekal u silnice, když šla do školy,

jak vidíte na mapě. Informace, které má policie...

Ten úchyl to dítě určitě sexuálně zneužívá.

- Desetiletá dívka zůstává nezvěstná. - Proč by ji jinak unášel?

- Kdo ví. - Místní obyvatelé jsou v šoku.

- Třeba je to blázen. - Žili v poklidné čtvrti.

Napsala jsem rodičům, aby si nedělali starosti.

Můžeš jim to poslat?

Sundej si tričko.

Šampon.

Tolik ne! Víš, kolik to stojí?

- Nejsi k ničemu dobrá. - Tak mě pusť.

- Nikdo tě nechce. - Moji rodiče ano. - Opravdu?

Tak proč nezaplatí výkupné?

- Jsi jim ukradená. - To není pravda!

Vážně? Tak si tomu nevěř. Nikdo za tebe nic nezaplatí.

- Proč jsi neunesl někoho bohatého? - Proč tvoji rodiče nezajdou do banky?

To by stačilo! Každá banka dá peníze na unesené!

Jsi jim ukradená, protože na tebe kašlou!

- To není pravda! - Je! Je to pravda!

Ukaž. Umyjeme ty vlasy.

Přestaň brečet.

Řekl jsem, přestaň brečet! Přestaneš s tím?!

Podívej se na mě! Přestaň brečet!

Přestaň brečet!

Nesnáším to tvoje kňučení! Přestaň!

Buď zticha! Buď zticha! Nesnáším slzy!

Buď zticha! Buď zticha!

Přestaň!

Udělalas tu bordel!

Podívej se na mě!

Všechno to tu utřeš.

Babi, dej si ještě kávu.

Ne, už mi to stačí.

- Mami? - Prosím.

- Pardon. - Nevím, proč si nedokáže sehnat práci.

- Cože? - Říkám, že nemůže sehnat práci.

Mami.

Promiňte. Byl jsem vzadu v zahradě.

- Dobrý den. - Dobrý den.

- Jste majitel této dodávky? - Ano. Co se děje?

- Můžeme se na ni podívat? - Ano.

- O co jde? - Můžete ji otevřít?

Aha. Hledáte bílou dodávku. To je kvůli té dívce.

Natascha Kampuschová.

- Tak se jmenuje, ne? - Víte o tom něco?

V televizi říkali, že hledáte bílou dodávku s kouřovými skly.

- Čekal jsem, že se někdo staví. - Viděli jsme jich kvanta.

- Dovedu si to představit. - Proč máte stažené žaluzie?

- Jen ze zvyku. - Takže, otevřel byste ji?

Samozřejmě. Promiňte.

Používám ji k práci na stavbě, takže…

- Promiňte. - Jaké máte povolání?

Dělám v telekomunikacích. Jsem technik.

- A pro koho pracujete? - Pardon?

Kde jste zaměstnán?

U Siemensu.

Respektive už ne. Momentálně jsem nezaměstnaný.

To mě mrzí.

Musím vám položit otázku. Kde jste byl druhého března mezi sedmou a osmou ráno?

Druhého března?

Druhého března… Ano, byl jsem tady, doma.

- Může vám někdo potvrdit alibi? - Ne, byl jsem sám.

- Bydlíte tu sám? - Ano.

Matka a babička tu jsou právě na návštěvě. Nedáte si kávu?

Ne.

- Nebo koláč? - Děkujeme, ne.

- Musíme jít dál. - Nashle.

Nashle.

Úsměv!

- Mám tě moc rád. - Dobrou noc, Natascho.

Hodná holčička, hezky spinkej.

Dobré ráno.

Už je ráno?

Jak dlouho tu ještě budu?

Dokud tvoji rodiče nezaplatí.

Dáš mi sem hodiny, prosím?

Hodiny?

Když budeš hodná.

Bylas hodná?

Poslals ten dopis rodičům?

Ano.

Nedívej se!

Co je to?

Abych tě nahoře slyšel. A mohl s tebou mluvit.

Ty jsi tam nahoře taky sám?

183. DEN

- Dobré ráno. - Zdravím.

Natascho, vyučování máme do 10:00. Dávej pozor, prosím.

Řeka Aar vytéká z ledovce Aar.

Buď zticha!

Protéká údolím Hasli a Aarskou roklí a také jezery Brienz a Thun,

než se dostane do Bernského středohoří.

Jak dlouhá je řeka Aar?

295 km.

Kolik?!

295 kilometrů.

Správně.

A nyní Emil Aarestrup.

Dánský spisovatel ovlivněný Heinrichem Heinem.

Heine H., o tom ale později.

Slečno Kampuschová, jak se vám podařilo uniknout vašemu únosci?

Nakonec jsem ho přemohla.

Ale jak jste to dokázala? Byl přece mnohem větší než vy, ne?

Ano, on...