If I Hadn't Met You (Si no te hubiese conocido)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

BARCELONA - CENTRUM MĚSTA

PŘÍCHOZÍ HOVOR - ROSER - KANCELÁŘ PŘIJMOUT HOVOR

- Haló? - Promiň, Eduarde.

Zítřejší jednání se posouvá.

Bude v půl desáté dopoledne na pobočce Girony.

V půl desáté v Gironě?

Jestli nechceš řídit, můžeš jet vlakem.

Ne, o to nejde.

- Tak oč jde? - O nic.

- Osobní věci. - Můžu to potvrdit?

Jo, nemám na vybranou. Tak díky, Roser, ahoj.

Dobře, ahoj.

Ahoj!

- Haló? - Ahoj.

- Miláčku, jsi mokrý. - Zapomněl jsem deštník.

- Vaříš? - Jo, měla jsem náladu.

- Pomůžu ti. - Ale bez řečí.

- Budeš dělat, co ti řeknu. - Jo. Kde jsou děti?

- Asi v pokojíčku. - Chci se tě na něco zeptat.

- Co je to za tón? - Ale nic.

- Jde o zítřejší ráno. - Co je?

Já musím do práce brzy, říkala jsem ti, že máme jednání.

Nemůžu je vzít do školy, musíš je odvézt ty.

- Zítra ne, do háje. - Eliso, já ne...

Sakra, ryba. Probereme to pak.

Jane, něco potřebuju!

Přijde ti to normální?

- Co děláš? - Co myslíš?

Buď to ztlum, nebo to vypni.

- Nesahej na moje věci. - Na tvoje věci?

Konečně ticho. Máš hotový úkol?

- Jaký úkol? - Nemáš zkoušky?

Ty jsem měl minulý týden.

- Ty vůbec nemáš přehled, co? - Myslíš?

Co? Máma ti vynadala? Co jsi provedl tentokrát?

Nech to být a mazej prostřít stůl.

No tak, utíkej!

- Matika je těžká. Vůbec nevím... - Koho tam sestra má?

- A tenhle trimestr... - Plavu v tom.

Tyhle rovnice prostě nechápu.

Už jdu, mami. Ty jsi tak otravná.

Tady táta. Otevři dveře, Carlo.

- Kdo tam je? - Kde?

Nech toho, kdo je tam?

- Nikdo. - Vážně?

Tak jsi břichomluvec, protože jsem slyšel kluka.

- Tati. - Co je?

Máš nějaký problém?

- Ty taky? - Co já? Vynadala ti máma?

To je to tak vidět? Ještě ne.

Ještě ne, ale večeře bude zajímavá.

Pošli ho domů, je čas jíst.

Říkám, že tu nikdo není. Hele.

Mluvili jste online? Za mě se flirtovalo naživo.

Ani neflirtujeme.

- Jasně. - Hlavně, že se vidíme.

Vždyť mluvíš s monitorem. Nechápu, jak to může fungovat.

Jak se třeba pohladíte? To hladíš počítač?

- Sakra... - Co to povídáš?

- Běž. - Ne.

- Běž, hned přijdu. - Tak sebou hoď.

Ta ryba je výborná.

Bude dezert?

Najdi si něco v lednici.

Jestli tam nic není, smůla.

Říkal jsi, že koupíš ovoce a jogurty, ale tos neudělal.

To jsi taková, protože nás musíš odvézt do školy?

Jaká?

Není na světě sám,

jen to asi neví.

Můžeme vstát dřív a jet vlakem.

To teda ne.

Klid, mně nevadí vyrazit dřív.

Stejně budu celý den zavřená.

Tak co se šklebíš?

Chci ho trochu vytrestat.

Nemůže si myslet, že jeho rozvrh je důležitější než rodina.

Nebojte, odvezu vás. Ale nejdřív potřebuju laskavost.

Co jsi zase provedl?

Neříkala jsi, že lednice je prázdná?

- Jane, pomoz mu. - Ne, on to upustil.

Pomoz mu. A Carla dá nádobí do myčky.

Pojď se mnou.

- Tady. - Kde to bylo?

Ve druhým šuplíku, jako vždycky.

Asi to nebude stačit.

Dej to sem.

Díky.

Nevrť se. To je hrůza.

Je to jogurt.

- O nic nejde. - Klíče.

- Co? - Klíče od auta.

Cože?

Odvezu děti, ale půjčíš mi auto.

Na týden. To moje divně rachtá.

Radši s ním nebudu jezdit, než se to opraví.

- Klíče. - Ne. Co mám dělat já?

Eduarde, máš zastávku u kanceláře. Už jsi vlakem jel.

- Ale zítra musím do Girony. - Tak jeď autobusem.

- V osm? - Tak jeď vlakem v sedm.

To musím vstát v pět.

- Tak vstaneš v pět. - To myslíš vážně?

Je to důležitá schůze.

Když to vyjde, povýším na vedoucího.

To říkáš už pět let.

Propouštělo se.

- Mám štěstí, že tu práci mám. - Nebo smůlu.

Někdy si přeju, abys vydělával míň,

ale měl víc času na mě a děti.

Od tebe to sedí. Pořád mluvíš o univerzitě

a všech konferencích, bez ustání.

Jistě. Příští měsíc mám jednu v Boloni.

Co? Kdys mi to chtěla říct? Den předem?

Můžu si vzít hosta.

Kdy? Podívám se do diáře.

- Chci pozvat tátu. - To mi děláš schválně, že jo?

Co? Že beru tátu? Víš, jakou bude mít radost?

Půjč mi na týden auto a vezmu tě s sebou do Boloni.

Dostaneš ho pozítří.

Na celý týden.

Jak zítra odvezu děti do školy?

Těch 40 kilometrů tvoje auto zvládne.

Tak si ho vezmi ty, když 40 kilometrů zvládne.

- Vstaň v pět a jeďte vlakem. - Vtipné.

Proč nechodí do školy tady?

Ty jsi je chtěl ve škole v Barceloně,

hned vedle práce.

„Budu je tam vozit každý den až do smrti.“

To jsi povídal.

To jsem neřekl, přestaň si vymýšlet.

Jde jen o jeden den.

Jeden den? Co loni,

když jsi vzal sekretářku na konferenci v Seville?

Kdo je vozil do tý snobský školy tři týdny?

Není to snobská škola.

Sama jsi říkala, jak dobrá škola to je.

Proč se teď hádáme?

Jel jsem se sekretářkou na služební cestu.

Žárlíš snad na Roser?

Dej mi klíče.

- Ty žárlíš na Roser. - Dělej.

- Kam jdeš? - Někdo zvoní.

To bude ten otrava seshora.

Třeba ne.

A dost!

Jestli to uděláš znovu, řeknu to rodičům!

Co jsem říkala?

Neseš mi ty klíče?

Mám hádat, ve který ruce jsou?

Dám ti je zítra, Eliso, slibuju.

Co děláš?

Jdu zavolat tátovi, jestli chce v březnu do Boloni.

Eliso, proč se vztekáš kvůli maličkostem?

Eduarde, proč bez ustání tyhle maličkosti děláš?

Občas mi lezeš krkem.

Eliso.

- Tati, co děláš? - Jak se to vypíná?

- Jestli se máma vzbudila... - To by mi chybělo.

Co je?

Myslíš, že mě máma nenávidí?

Někdy.

Myslíš, že víc a víc?

Co já vím? Oba jste otravní, když se hádáte.

Nemůžu jí zítra dát auto. Kéž by to šlo.

- Ale dostane ho pozítří. - Tati, je půl jedný.

Jo, promiň. Jasně.

- Carlo, ty... - Co?

Ty máš přítele?

Dobrou noc.

Zajistil jsi dveře?

Už nevím.

Tak to běž zkontrolovat, kdybys zapomněl.

Dobrou noc.

Dobrou.

Hezky se vyspi.

Nenávidím tě.

Do hajzlu.

Sakra.

Eliso!

Jane!

Carlo! Už jste vyrazili?

Sakra, do hajzlu.

SNÍDANI JSME TI NEUDĚLALI, VŠICHNI TĚ NENÁVIDÍME.

UŽIJ SI DEN.

Hej!

Počkejte!

Díky, že jste mě nechali zaspat do práce!

Moc děkuju!

Pěkný den i vám.

Do háje.

- Roser, jedu pozdě. - Eduarde?

Řeklas jim, že už jedu?

- Za chvíli... - Ty řídíš?

- Jistě, říkal jsem... - Zastav.

- Cože? - Zastav.

Proč? Co se děje?

Je tady policie.

Chtějí s tebou mluvit.

Eduarde, synku. Sněz něco. Udělej to pro mě.