Hello, My Name Is Doris

Někdy Bůh bere, co Bůh dal.

Matka, která nás nosí ve svém lůně,

nás nosí vždycky

a žije navždy v našich srdcích.

Promluvíme si s ní.

Posaď se vedle ní.

Doris.

Ahoj, sestřičko. Jak se držíš?

Držím se.

Mám se držet, tak se držím.

Všichni jsme z toho zdrcení, takže...

Se Cynthií jsme si říkali, že teď když máma zemřela,

mohla by sis možná pořídit bydlení ve městě,

-blíž práci a tak. -Už bys nemusela jezdit trajektem.

Vážně si to zasloužíš.

Celé roky jsi bydlela v domě u mámy a starala se o ni.

Což od tebe bylo tak velkorysé.

-Vážně nevím, jak jsi to dělala. -Tak velkorysé.

A říkala jsem si, že až vyhodíme všechny máminy krámy,

mohli bychom popřemýšlet o prodeji domu.

-Todde, mám tam všechny svoje věci. -Jo.

Dobrá.

Podívej, já jen...

My...

Tady.

Jmenuje se Sylvia Edwardsová a mohla by pomoct.

-S čím? -Ohledně hromadění věcí, Doris.

Ty a máma jste nasbíraly spousty věcí.

Sestřičko, setkej se s ní, prosím.

-Promiňte. -Pardon. Může někdo stisknout osmičku?

Díky.

Je to tu natěsnaný.

-Dost nepříjemný, co? -Jo.

Ukažte. Máte je trochu...

Měla jste je přes ucho. Je to lepší?

-Mnohem. -Fajn.

Máte hezké brýle.

To jsou kočičí oči?

Jo.

Jsou super.

Tak jo. Díky.

JÓGA

Doris?

Doris?

Anne vyměňuje naše židle za tyhle gymnastické míče.

Pořídila jich celou hromadu. Takže mi dej svoji židli, Doris.

Mám ji ráda. Má opěradlo.

Víš, že tady nerozhoduju. Já jen poslouchám.

Můžete sem všichni jít? Pojďte sem.

Sem ke mně.

Sem ke mně.

Chtěla bych všem představit Johna Fremonta.

John je nový hlavní výtvarník.

Přichází k nám po úspěšném působení v pobočce v L.A.

Jsme za to velmi rádi.

Takže ho hezky přivítejme v New Yorku.

-Proslov. -Proslov.

Proslov.

Dobře, zkusím to.

Vím, že je to na hony vzdálené písečným plážím v Malibu,

ale je vážně skvělé být v tomhle městě, které nikdy nespí.

Tak to je vše.

To je všechno, vážení.

Jsi tak vtipný, Johne.

Takže všichni zpátky do práce.

Dobře.

Vlastně počkejte.

Chci říct ještě poslední věc.

Ráno jsem ve výtahu potkal jednu ženu.

Vyměnili jsme si jen pár slov,

ale udělala na mě velký dojem.

Stojí tamhle.

Paní, neznám ani vaše jméno,

ale zažehla jste ve mně oheň, který nedokážu uhasit

od chvíle, co jsem vás spatřil.

Můžeme to prozkoumat?

Doris?

Doris?

Doris?

Nerad tě ruším při snění.

Zůstala jsem jen já a kočky.

Doufám, že neskončím jako taková ta stará podivná Newyorčanka,

která se zadusí buráky, zemře a nikomu nebude chybět,

dokud zápach mého rozkládajícího se těla nepronikne stěnami.

-Zlatíčko, mně bys chyběla. Mně... -Do pomalého pruhu, dámy.

Jdi si dát kapustu.

-Fašistko. -Ukázala nám prostředník, Roz.

-Ukaž jí ho taky. -Fašistko!

-Roz, ne, ne. -Hej, hej.

Jo, radši zdrhej.

Koukej mazat.

Utíkej, holka.

Běž si za kamarádkou.

Roz, proboha, příště jí ukaž prostředník.

Ona utekla.

No jistě. Vždyť jsi ji vyděsila.

A pak John říká: "To je všechno, vážení."

Jako Bugs Bunny.

A Anne dělala...

Myslím, že tu narážku nepochopila.

-Ta je tak falešná. -Jo. Já vím.

Pospěš si, nechci přijít pozdě na tu přednášku.

Kdo že je ten člověk?

Je to motivační řečník.

Val říká, že je jako ten doktor z televize.

-Toho neznám. -Jen líp vypadá.

Pospěš si.

-Už jdu. -Pobyt mezi lidmi ti udělá dobře.

"Týden má sedm dní, osmý den už není."

Willy Williams

-Je tu stůl s občerstvením. -Kolik toho dostaneš?

-Vzpomínáš na toho chlapíka, co... -To vypadá na čtyři sousta sýra.

Omlouvám se, paní.

Sýr a sušenky můžeme podávat až po přednášce.

-Byrokratko. -Roz.

-Doris. Rychle. -Tamhle je Val.

Mám pro nás bezva místa. Rychle.

Taková se vždycky najde.

-Doris. -Ano?

-Je mi to moc líto s tvojí mámou. -Jo.

Dostalas ty cukrovinky?

Ano, děkuju. Mockrát díky.

Willy Williams.

Hej.

Hej.

Hej, hej.

Hej, hej.

Ztratili jste směr?

Chybí vám něco?

Prázdnota.

Ale neohlížejte se za svým životem a neptejte se: "Proč já?"

Dívejte se dopředu a ptejte se: "Proč ne já?"

Zeptejte se sami sebe: "Proč ne já?"

Proč ne já?

Všichni se něčeho bojíme. Já se bojím spousty věcí.

Jsem v bezpečí? Zaopatřuju svoji rodinu?

Dělám všechno, co můžu, aby byl svět lepší?

Ale když přijde na naše cíle a sny,

strach je jen další slovo o šesti písmenech začínající na "S".

Přátelé, nedopusťte, aby se z vašeho strachu, co se stane, nestalo nic.

Neudělejte tu chybu.

Život je krátký, přátelé. Skončí, než řeknete švec.

A proto vždycky říkám:

Týden má sedm dní,

osmý den už není.

Hej, hej.

Hej, hej.

To je výborný sýr.

Myslím, že je to španělský sýr Manchego. Je z něho cítit olé.

Viděly jste toho fešáka ve třetí řadě?

-Fajn. -Byl k nakousnutí.

-Jde sem. Jde sem. -Dobrý večer, dámy.

Díky, že jste přišly na přednášku. Máte moje DVD.

Ano.

Najdete na něm velmi užitečnou radu, Doris.

-Ano. -Krásné jméno.

-Matka mi ho dala po Doris Dayové. -Doris Dayovou mám vůbec nejradši.

Znáte její skutečné příjmení? Von Kappelhoffová.

-Zajímavé, že? -Velmi zajímavé.

-Omluvte mě, musím... -Jistě.

Pane Williamsi, můžu se na něco zeptat?

Na cokoliv.

Pane Williamsi, je něco, co chci.

Je to něco někdo?

Ano.

A on...

Je úplně jiný než já. Prostě se to zdá nemožné.

-Nemožné je matoucí slovo. -A přesto ho používám pořád.

-Nic není nemožné. -Ne?

-Vemte si to samotné slovo. -Dobře.

Jsem možný.

Jsem možná.

-Jsem možný. -Jsem možná.

Někdy se na věci díváme špatně.

Jako tahle sklenice vody. Je poloplná, nebo poloprázdná?

-To nevím. -Záleží jen na našem pohledu na věci.

-Vidíte? -Vidím.

-Vidíte? -Vidím.

-Ano, vidíte. -Ano, vidím.

Jsem rád, že vidím vás, Doris.

Jste dokonalá skrz naskrz.

Jste zelená koule zářícího světla.

A nedovolte nikomu tvrdit něco jiného.

Já vás poznávám.

Jsem možná.

Jsem možná.

Jsem možná.

Jsem možná.

Jsem možná.

Můj názor je, že ať je to digitální nebo analogové,

-značka musí být jednotná. -Souhlasím. Jo.

Změnit písmo...

-Co je tohle? -Tohle se mi taky líbí. To je...

Johne?

Johne, tady, Johne.

Haló.

Tohle je...

Johne, já...

-Haló. -Vydržte. Hned to bude.

Dobrý den, všechno v pořádku?