The Ripper

WEST YORKSHIRE, ANGLIE

Tu noc…

Máma šla ven.

Bylo to uprostřed týdne.

Už jsme byli v posteli.

Mě je pět a ségře je šest.

Pak si pamatuju, že mě Sonya vzbudila.

Byla ještě tma.

A řekla mi:

„Máma se nevrátila.

Pojď, půjdeme ji hledat.“

Bylo asi pěti hodin.

Bylo chladno.

Byla tma.

Vyšli jsme ven přes zahradu,

skrz díru v živém plotě, která vedla na pole.

Vzpomínám, že jsem uvažoval:

„Kde máma je?“

Tohle byl ten nejhorší zločin proti ženám.

A stálo za ním naprosté monstrum.

Do pěti let nás všechny měl ve své moci.

Nikdy na to nezapomenu.

Zůstane to ve mně.

Mohl jsem udělat víc? Měl jsem udělat víc?

Bylo to nejrozsáhlejší vyšetřování v historii Spojeného království.

Žádné policejní oddělení se nikdy nesetkalo s takovým tlakem.

Stála jsem tam, koukla na policisty, poslouchala je

a říkala si: „Bože, nikdy ho nechytí.

Pátrají po výplodu své fantazie.“

PŮVODNÍ DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL NETFLIX

Dobré ráno z vysílacího studia.

Tady John Henry. Vítám posluchače Monday's Radio Leeds AM.

LEEDS, SEVERNÍ ANGLIE

V roce 1975

jsem byl policejní konstábl

v hrabství West Yorkshire v severní Anglii.

Pracoval jsem v pořádkové jednotce,

která vyšetřovala závažné činy, prováděla pátrání v terénu, razie…

Byla nasazená všude tam, kde bylo potřeba hodně policistů.

Jednou jsme byli na služebně a dělali papíry.

Šéfovi někdo zavolal.

A on prohlásil:

„Dobře, naložte dodávku. Jedeme do Leedsu. Došlo k vraždě.“

Policie vyšetřuje vraždu ženy.

Oběť, která zatím nebyla identifikována,

byla nalezena na hřišti ve čtvrti Chapeltown v Leedsu.

Měli jsme to tam prohledat.

Doufali jsme, že najdeme něco, co pomůže s vyšetřováním.

Měli jsme dobrou náladu.

Byla to šance udělat si dobré jméno.

To ráno bylo chladno.

Měl jsem úplně promočená kolena.

Když ale nehledáte,

nic nenajdete.

Vrah ji nelítostně bil do hlavy.

A na těle měla i další děsivá zranění,

která policie nepopsala.

Utrpěla hrozivá zranění.

Poslední vteřiny jejího života byly strašné.

Byla to 28letá rozvedená matka Wilma McCannová.

WILMA MCCANNOVÁ

Našli ji asi 140 metrů od domu, kde žila se svými čtyřmi dětmi.

Její děti spaly doma v posteli.

Vůbec netušily, že matka leží mrtvá jen pár metrů od nich.

Jediné, co si pamatuju, je…

WILMIN SYN

…že se mi venku na ulici líbilo, protože tam bylo rušno.

„Máma tu není, v pohodě, nechytí nás.“

Pak si vybavuju scénu zpátky doma,

jak nám policisté kladli otázky.

Pamatuju si, že nám udělali kakao.

Bylo to fajn.

Na tohle jsme nebyli zvyklí.

A všichni ti lidé se o nás starali. To se nám líbilo.

Netušili jsme, co se děje.

Vzpomínám,

že nakonec nás posadili

a řekli nám,

že maminka odešla do nebe

a že už ji neuvidíme.

V roce 1974

jsem vyučoval forenzní medicínu

na univerzitě v Leedsu.

Wilmu McCannovou vrah udeřil dvakrát zezadu do hlavy.

Měla tři skupiny bodných ran,

na prsou, podprsenku měla vyhrnutou,

a na břiše.

FORENZNÍ PATOLOG

Na těch bodných ranách bylo zvláštní to,

že ať je udělal kdokoliv,

dal si na bodání a vytahování vražedného nástroje záležet.

Na základě zkušeností mi bylo jasné,

že to musel udělat někdo, kdo je závažně narušený.

V případě Wilmy McCannové

jsme neměli téměř žádné důkazy pro identifikaci.

Neměli jsme žádná vlákna nebo stopy.

Takže jsme od začátku byli závislí

právě na tomhle.

Už víme, že se to stalo asi v jednu ráno…

VRCHNÍ DETEKTIV

…včera , tedy 30.

Wilma McCannová

krátce předtím byla živá a zdravá, stála přímo tady.

Vyšla z podniku Room at the Top Club, který je přes silnici.

A stála tady,

právě byla jedna hodina ráno,

když jel kolem muž v autě

a ona mu údajně skočila do cesty.

Zeptala se ho: „Hodíte mě na Scott Hall Road?“

Právě tam ji nalezli mrtvou.

Před sto lety

byl Chapeltown bohatou leedskou čtvrtí.

Bohatí se ale postupně odstěhovali na předměstí

a čtvrť ztratila svou okázalost.

Dnes je 21 % dospělých obyvatel této oblasti bez práce.

Takže společenská i ekonomická situace se zde značně zhoršila.

Chapeltown byla především černošská čtvrť.

Afrokaribská.

Dělo se toho tam hodně a černoši tam provozovali dost klubů.

Policie se je dost razantně snažila potlačovat.

Vztahy s policií byly přinejmenším napjaté.

A kvůli tomu měli vyšetřovatelé práci ještě náročnější.

Spousta z nich měla zlaté zuby s diamanty.

Říkali jste si: „Radši si nebudu začínat.“

- Dobrý den. - Zdravím.

Vyšetřujeme vraždu Wilmy McCannové.

- Zodpovíte pár otázek? - Ano.

Ptali jsme se v každém domě.

A bylo to v pořádku. Byli v pohodě.

Chci říct, že celá ta komunita byla v té době diskriminována.

Třeba jim nadávali kvůli rase a tak.

Takže s námi nechtěli mluvit. Nechtěli nám pomáhat.

Upadající viktoriánská čtvrť s problémy s chudobou,

početnou populací imigrantů i velkým množstvím prostitutek.

A Chapeltown samozřejmě byla i vykřičenou čtvrtí.

Tělo Wilmy McCannové

se našlo blízko chapeltownské části červených lucerniček,

takže od samého začátku policie předpokládala,

že vražda mohla s prostitucí souviset.

Byla to prostitutka.

A v průběhu vyšetřování jsme zjistili,

že to nebyla zrovna vzorňačka.

Wilma McCannová si užívala noční život.

Stýkala se s lidmi z nočních klubů a byla prostitutka.

V tisku o ní psali, že byla „lehká holka“.

A tak podobně.

Ale mezi řádky se to dalo jasně vyčíst.

Lidé tehdy měli velmi podobné tendence jako dnes.

Nevím, proč lidé mají tendenci

užívat si násilí a tak.

Každopádně vražda a ubližování lidi přitahují.

Musím přiznat,

že jsem velmi málo přemýšlel o lidech jako Wilma McCannová.

Byl to jen další nepříliš zajímavý příběh.

Byla to taková běžná vražda.

Ten den to bylo v novinách,

ale za dva tři dny se ty noviny použily na podpal.

Když si v novinách přečtete že byla zavražděna prostitutka,

pokrčíte rameny a čtete další zprávu.

Máma měla těžký život.

Snažila se přežít.

Dělala, co bylo nutné, aby přinesla domů peníze.

A peněz jsme vždycky měli málo.

Někdy nás odvedla na sociálku

a vyhrožovala, že nás tam nechá,

když nám nedají peníze.

Několikrát jsem se ocitl u pěstounů,

protože se máma složila.

Možná jen potřebovala utéct od mého otce,

který měl násilnické sklony, hodně pil a byl gambler.

Nakonec se na konci roku 1974 rozešli.

Tím to skončilo.

Policie věděla, že mámu zabili a tam venku běhá vrah.

Nikdy nezapomenu ten strach,

který jsme nikdy předtím neměli.

Řekli nám, ať si vezmeme věci.

A odvezli nás z domu.

Pamatuju si, jak jsme jeli Leedsem

a nakonec jsme zastavili u obrovské budovy,

vypadala jako nějaké opatství nebo tak něco.

Ve skutečnosti to byl dětský domov.

Právě tehdy jsem si uvědomil,

že mámu už nikdy neuvidím.

Jak šel čas, detektivové dělali svou práci a my dělali svojí,

ale veřejnost,

tu to nezajímalo.

Mysleli, že prostitutka dostala, co si zasloužila.

Bez soucitu.

Nahodilé vraždy jsou nesmírně těžké.

Někdo si jen tak vyjde ven

a pomyslí si: „Dneska chci někoho zabít.“

Když se objeví příležitost,

plně ji využije.

Měli jsme pocit, že jestli vraha vůbec kdy dopadneme,

bude to za dlouho.

Takže…

Prostě jsem pokračoval ve své práci, v běžných pochůzkách.

Zdálo se, že je to jednorázová vražda.

Nebyla by první prostitutkou,

kterou v Leedsu napadli nebo zabili.