My First First Love (첫사랑은 처음이라서)

Slyšel jsi všechno?

Ano, slyšel.

Odkdy přesně?

No...

Ptala ses, vezmou-li ji na stáž.

Proč jsi... Proč jsi měla telefon na reproduktoru?

Mluvila jsi hrozně hlasitě.

S Min-ah jsme se hlásily na tutéž stáž.

Výsledky byly tento týden, ale mně nic neřekli.

Jsem si jist, že tě vyberou, jen buď trpělivá.

Nech to.

Já to potom uklidím.

Jo, jasně.

To bylo o fous.

Myslela jsem, že to slyšel.

Jsi v pořádku?

Ano, v pořádku. Jen jsem přehlédl schod.

- Mám jít dolů? - Ne.

Nestarej se o mě, pokračuj v práci.

Mám teď těžké období

a on mi dost pomáhá.

To jsem já.

Než jsem se nadála, něco jsem k němu pocítila.

Jsem do něj celá žhavá.

Stále na něj myslím, a když jsme spolu,

jsem nervózní.

To jsem já.

Mluvila o mně.

Proč...

Proč by ke mně najednou něco cítila?

Už jsem nad tím přemýšlel.

Uvažoval jsem, zda se staneme něčím víc než jen přáteli.

Bál jsem se, co se stane, když se dva staří známí

začnou mít rádi,

a co to udělá s jejich přátelstvím.

A najednou...

se ty hloupé obavy

staly skutečností.

Han Song-i.

Jak jsi mi to mohla udělat?

Yun Tae-o.

Spal jsi dnes v noci tady?

Vstávej. Je čas na snídani.

Počkej.

Řeknu to, dokud ještě napůl spím.

Docela probuzený to nezvládnu.

Včera...

Slyšel jsem vše, co jsi říkala...

včera v noci na té terase.

Ten kluk, co jsi o něm mluvila.

Ten, co na něj pořád myslíš.

Co tě znervózňuje, když jsi s ním.

To jsem já?

Ano.

Jsi to ty.

Myslím, že nemáme žádná tajemství, když žijeme v jednom domě.

Seberu se a odejdu.

Začala jsem mít ty pocity sama,

tak se je pokusím

překonat také sama.

To není nutné.

Prostě...

naslouchej srdci.

Ale políbil jsi mě jako první.

Co?

Yun Tae-o! Tak vstávej!

Co? Co to děláš?

Nevidíš? Snídaně je hotová. Volala jsem tvoje jméno.

Opakovaně.

Bože, ty jsi neskutečná. I v mých snech jsi...

Co jsem dělala v tvých snech?

Udělala jsi mi něco...

tak hrozného.

Vážně?

Ne.

To já.

Já to udělal.

Co je mu?

- Hele, Han Song-i. - Ano?

Slez ještě na chvíli.

Už tě nebudu vozit do školy.

- Proč ne? - Děláš si srandu?

Chci říct, nemůžeš do školy chodit sama?

Nechtěj po mně pořád, abych tě vozil,

snaž se být samostatná.

Ale máme společnou cestu...

Už jsem ti to řekl.

Budu mít holku, takže tě už nebudu moct vozit.

Fajn.

Není to tak daleko, pojedu autobusem.

Proč tolik nadělá, když spolu ještě nechodí?

Bože, jeďte dalším.

Nestrkejte do mě.

Ten autobus je už plný, sakra.

Proč ten řidič nechává nastoupit tolik lidí?

Proč je tak křehká?

Bože.

- Vystupuji. - Pardon.

Proboha, nechte mě vystoupit.

Hej, Han Song-i!

Prostě vystup.

- Cože? - Vystup z toho autobusu!

Tak vystupujete?

Ano.

Neuvěřitelné.

Na.

Děláš si srandu?

Proč jsi mě nesvezl hned?

Ach jo.

Omlouvám se, dobře?

Co je to dnes s tebou? Jsi na mě naštvaný?

Nejsem.

Prostě nasedni.

No tak!

Nesnaž se využít situace.

Co? „Využít situace“?

To je jedno. Asi to bude karma.

Má opravdová láska a důvěra,

doufám, že není jen lež.

A na konci této cesty,

já doufám, že ji najdu.

I když...

Vedl jste si dobře. Skvělá práce.

KONKURZ NA MUZIKÁL ŠKOLA SNŮ

Další na řadě je číslo 51, pan Choe Hun.

Ano! Já jsem 51, Choe Hun. Rád vás poznávám.

To je ale mocný hlas.

Až budete připraven, začněte.

Jistě!

I když mi svět stojí v cestě,

i když mě pokrývá temno,

i když mi dupou po snech,

já vytrvám.

I když přijde bouře,

i když oslepnu,

i když nevidím konec

té cesty, po které jdu,

nezastavím se.

Láska, naděje,

já jdu za tím světlem.

Pro mě...

Stačí, slyšeli jsme dost.

- Je to dobré? - Ano.

Dobře, tak sněz, kolik chceš.

Zasloužíš si to za ten potlesk.

Bylas přirozená, ale vášnivá. Vypadalas jako fanynka.

Nikdy jsem nic podobného neochutnala.

Má to silnou příchuť, je božská.

A zároveň je to tak sladké, že necítím svůj jazyk.

Říká se tomu MSG, zvýrazňovač chuti.

„MSG“?

Hune, tvá píseň byla také jako MSG.

To je dobře?

- Byl jsi skvělý. - Opravdu?

Porota nedávala moc pozor,

ale ty jsi ze sebe vydal to nejlepší, což bylo dojemné.

Bože, to je to vůbec nezajímalo?

Na začátku ne.

Ale ke konci už se soustředili.

Jsem si jistá, žes prošel.

- Prošel jsem? - Ano!

- Vážně? - Opravdu.

- Cítím to. Cítím, že jsem prošel! - Cítím to.

Teda. Víš, že jsi dost dobrá v povzbuzování lidí?

Opravdu? Mám takový talent?

Ano, a to neumí jen tak někdo.

S tím se musíš narodit.

Takže já dokážu lidi povzbuzovat.

Kdyby to byla práce, byla bych skvělá!

Jasně, to víš. Ale teď se dej do jídla.

Měla by ses cítit ztracená po útěku z domova.

Měla by ses učit nové věci. Chápeš?

Styď se! A teď to sněz.

Dobře, už jím.

No tak.

Je to dobré?

Ano.

- Ty také? - Ano, dostala jsem tu zprávu.

Dali vám tu stáž?

- Ano, oběma. - Ano, oběma.

- Skvělé! - Skvělé!

- Páni! - Gratulujeme!

- Díky. - Děkuji.

Gratuluji ke vstupu do světa manuální práce.

- Kup nám večeři. - Tak jo.

Díky, Bože. Budu se snažit co nejvíce.

Měla bych to říct Yun Tae-ovi.

Když jste kamarádi více než 20 let,

může to být matoucí.

Také se mi to stalo.

Hej!

Kam jdeš?

Ale co když to není jen na chvíli?

Dokonce spolu právě žijeme.

Jak na mě může zapomenout, když se vidíme každý den?

Co je to dnes s tebou?

Ale, to nic.

Něco se děje?

Na hodině jsi povzdychoval.

Co si dát basket, jestli máš čas. Chci si pročistit hlavu.