Endless Love

Byla jedna dívka.

Krásná dívka obklopená lidmi.

A přesto osamělá.

Její bratr Chris zemřel, když byla v druháku.

Veškerý čas trávila jen s rodinou…

BLAHOPŘEJEME, ABSOLVENTI!

…nebo s uklidňující četbou.

Celou střední jsem čekal na vhodný moment, abych ji oslovil,

ale ten nikdy nepřišel.

Lidé na ni pomalu zapomínali.

A zdálo se, že jí to vyhovuje.

Ale já nezapomněl.

I když to nevěděla,

myslel jsem na nás jako na pár.

Jade Butterfieldová.

Za čtyři roky jsi na ni ani nepromluvil.

Nejen já. Neoslovil ji nikdo.

Není divu. Je to ledová královna.

Ta holka nemůže být skutečná.

Proč myslíš?

„Proč myslíš…“

Holky, co mají tolik prachů, prostě nemůžou být skutečný.

O tom vím svý.

V UPOMÍNKU NA CHRISTOPHERA BUTTERFIELDA

- Je to hloupý, já vím. - Není.

Pojď. Táta chce fotku šťastný rodinky.

A čí rodinu vyfotíme?

Pojď.

Jade, pojď, fotíme se.

- Já? - Jo, ty.

Tak dobře.

Mockrát děkuju. Vyfotíš nás dvakrát?

Pro jistotu.

Dobře.

- Tumáte. - Děkujeme.

- Blahopřeju. - Díky.

- Tuhle dáme na net. - Jo.

Skoro je neznám. Nečekala jsem, že na té fotce budu.

Sedni si.

Mámina a tátova fotka šťastný rodinky počká.

Slib mi, že na vejšce nebudeš taková jako tady.

Chris byl senzační brácha a všem nám moc chybí,

ale nemůžeš přestat žít.

Chris by chtěl, abychom žili, a ne se trápili.

Jak může někdo zjistit, jak jsi senzační a vtipná,

když budeš pořád jen s našima?

- Nejsem pořád s našima. - Fakt?

Kolik lidí ti to podepsalo? A nepočítej učitele.

Nech toho.

- Díky, tati. - Nemáš zač. Jsem na tebe hrdý.

Děkuju. Moc to pro mě znamená.

Neměl by sis koupit plamenomet?

- Aby ti holka trochu roztála. - Maci…

- Váš syn se zabouchnul. - Ale ne.

- Vážně? - Ne.

- Je tady? - Jo.

Která to je?

- Jade Butterfieldová. - Tamhleta blondýna?

- Ať tě to ani nenapadne. Ne. - Jade!

Jade!

- Jade! - Jade, pojď se seznámit s mým synem!

- Jen pojď! - Je to senzační kluk!

Lidi. No tak!

Můj syn odmaturoval!

Děkuju, pane Schwartzi. To je až moc.

Paní Schwartzová. Dávejte na sebe pozor.

Jsem ve vatě!

Hele, jdeš v sobotu k Jenny?

Cože? Už zase?

- No tak. - Nezačínej.

Netušíš, jak mi tvoje rozchody poznamenaly život.

- To mě mrzí. - Celá atmosféra jde do háje.

Dej se s ní zas dohromady, ať si můžu užívat, jak jsem zvyklej.

Nemůžeš se chovat trochu seriózněji?

Vy jste ti první, koho hosté vidí.

A přesto se vracejí.

Vítejte. Jak se máte?

Najdete mi dobré místo?

Jistě, spolehněte se, pane.

Ty jsi Jade Butterfieldová.

Chodíme spolu… Totiž chodili jsme spolu do školy.

Ty jsi David, viď?

Jo.

Jade.

Už musím jít.

Jasně.

Podepíšeš se mi?

Jasně.

Jade Butterfieldová,

vrať se ke mně.

Jsem David a miluju tě.

Má žena si dá míchaný salát a potom vaše speciální těstoviny.

SNAD NEBUDEME ČEKAT DALŠÍ ČTYŘI ROKY DAVID

Má dcera si dá stejk a předtím polévku.

Vyhovuje?

- Jo. - A vy?

Zvládnu to sám.

Dám si hamburger a hranolky. Středně propečený, prosím.

A whisky s colou. Radši dvojitou.

Vrátil ses z univerzity na pouhé dva měsíce, tak ať to strávíme příjemně.

Proto jsem si dal dvojitou whisky.

Dlouze jsme přemýšleli, co ti dáme za maturitu.

Víme, že letošní svátky za moc nestály

a to nebylo vůči tobě a Keithovi fér.

Já nic nepotřebuju.

Koupíme ti nové oblečení, než půjdeš na vejšku.

Radši něco vymysli, než dostaneš fotku tohohle chlápka.

Napadla mě jedna věc.

Co? Cokoliv.

- Večírek. - Večírek?

Proč právě večírek?

No, dneska jsem sledovala spolužáky

a na střední by si měl člověk najít přátele na celý život.

A já je vlastně neznám.

A oni neznají mě.

Večírek. Myslím, že je to skvělý nápad.

No…

Jistě.

Jo, jistě. Dobře.

Už dlouho jsme nic neoslavovali.

Mockrát děkuju, pane Abbey.

- Ahoj. - Ahoj.

- Mám ti přivézt auto? - Ne.

Pořádám maturitní večírek.

- Zvu celou třídu. - Fakt?

To je tak neuvěřitelné?

Ne. Jen jsem tě ještě na žádném mejdanu neviděl.

- Nevěděl jsem, že se… - Stýkáš s plebsem.

Celé čtyři roky na škole jsem šprtala,

abych se dostala na další čtyři roky na vysokou.

- Nemusíš chodit. - Já chci.

Totiž my chceme.

- Přijdeme. - Přijdeme.

Můžeš na vteřinku počkat?

- Vítejte. - Vítejte.

- Ať mi ho nikdo neblokuje. - Jistě…

To snad ne. Počkejte.

Příště mi je podejte.

- Já nic ze země nesbírám. - Tak se to nauč.

Hele.

Tři minuty v mým autě si musíte zasloužit.

- Jo, díky. - Cože?

Dej mi ty klíče.

Dej mi je.

Ty tři minuty bysme si měli zasloužit, ne?

A proč jenom tři?

No jasně.

- Svezeš se? - Kradete mu auto?

Slovo „krást“ bych nepoužil. Spíš si ho půjčujeme.

A co vaše práce?

Jade, nastup si. Nastup si.

- Cože? - Nastup si.

- Co to dělá? - Nevím. Tak honem!

Nastup si!

Jade Butterfieldová, okamžitě si nastup.

Jo!

Jo!

Kde jste sakra byli? Hosti tu vyšilujou.

Ukradli jste mi auto.

Promiňte, nechtěli jsme, aby auto někdo blokoval.

Vy jste v mém Maserati jedli hamburger.

Máte po srandě, chlapče.

Byla to moje vina. Vynadejte mně.

- Tohohle propusťte. Okamžitě. - Ne, to já…

- A jeho taky. - Za to můžu já!

- Oba vyhoďte. - Ten burger byl můj!

To já. Já ho tam jedla.

Ne, jedl jsem ho já.

Ten hamburger jsem jedl já.

- Je to k smíchu? - Ne…

Chceš ohromit tu svoji kočku?

- Pozor na jazyk. - Zklidněte se všichni.

Radši pojďme dovnitř.

Tím, že mi šlohneš auto, ji do postele nedostaneš.

Krucinál. Sakra!

- To byla sebeobrana. - Vypadni, Davide!

- Co to bylo? - Ten kluk mě praštil!

Jade, není ti nic?

Přísahám, že tě zažaluju.

To byla sebeobrana.

Já ho zažaluju.

Zažaluju jeho i tebe! Zažaluju vás tu všechny!

Už tu nepracuje, pane.

Je můj hamburger doličný předmět? Rád bych ho dojedl.

- Radši vypadni, Maci. - Fajn, jo. Promiňte, pane.

AUTOSERVIS

Doufám, že s tím zase nezačínáš.

Volal mi soudce Dean.

Fámy se šíří rychle.

O nic nešlo. Na chvíli mi ruply nervy, nic víc.

No, chvíle může stačit.

Nechci se o tebe zase bát.

Proč mám parkovat auta, když tu můžu dělat s tebou?

Stejně to tu převezmu.

- Pomalu. Ještě dýchám, parťáku. - Jasně.

- Ten chlap si to zasloužil? - Jo.

Budu hádat. Bránil jsi Mace.

A taky jednu holku.

Ne, ne, jen pojď. Běž otevřít.

- Běž, honem. - Vždyť jdu.