Amparo

Medellín, Kolumbie, 90. léta 20. století

Osmnáct.

S kým žiješ?

S mámou a se sestrou.

S otcem ne?

Nemáš otce?

Ne.

Nežije s náma.

Přečtu ti několik otázek, na které odpovíš takhle:

vždycky, často, někdy nebo nikdy.

Chtěl jsi někdy někoho zabít?

Odpověz buď vždycky, často,

někdy nebo nikdy.

Nikdy.

Cítíš kolem sebe nějaké zvláštní duchy?

Nikdy.

Slyšíš hlasy, i když vedle tebe nikdo není?

-Ne. -Nikdy?

-Nikdy. -Zajímají tě zbraně?

Nikdy.

Ovládají tě démonické síly?

Nikdy.

Máš pocit, žes v životě selhal?

Někdy.

Cítíš se osamělý?

Někdy.

Naštve tě, když tě lidi urážejí?

-Ne. -Nikdy?

Nikdy.

Brečíš často?

Nikdy.

Přemýšlels někdy, že utečeš z domova?

Nikdy.

Máš rád svoji matku?

Jo.

Vždycky?

Chci koupit nový auto.

Dnes jsem jedno viděl.

Je drahý, ale snad to nějak zvládnu.

Kolik?

Třicet.

Pojeďme na výlet.

Kdy?

Příští týden, až ho budu mít. Dá-li Bůh.

Kam?

Nevím. K moři.

-Čau. -Ahoj.

Elíasi.

Karen?

Lucío?

Amparo.

Už se o tu tvoji holku nebudu starat.

-Elías ji nevyzvedl? -Ne.

Pere se s Andrésem, ale on je menší než ona.

Blbnou spolu, a nakonec se poperou.

-Ublížila mu? -Jo, zkroutila mu ruku.

Skoro mu ji zlomila. Neposlouchá mě.

Omlouvám se. Zbláznila ses?

-On si začal. -Omluv se mu.

-Proč? Bouchl mě první. -Co ti udělal?

Bouchl mě tyčí, když jsem mu vzala fotbalový míč.

-Nelži, Karen. -Neříkej jí, že lže.

-Tvůj kluk ji taky bouchl. -Je mladší než ona.

-Bránila se. -Ale on je tady doma.

Takže si může dělat, co chce?

-Starám se o tvoji dceru. -Nemůže si to nechat líbit.

Je pěkně podlá. Dej si na toho spratka pozor.

-Neříkej jí tak. -Tvoje děti si dělají, co chtějí.

-Ale tady nejsou doma. -Kráva!

-Jak jsi mě to nazvala? -Karen!

-Nic tam nemám. -Nehýbej se.

-Kam tě bouchl? -Sem.

Nic tam nemáš.

-Kde je tvůj bratr? -Nevím.

-Nevyzvedl tě? -Ne.

Nemáš žádné úkoly?

Santiago!

Kde je Elías?

Nevím, neviděl jsem ho.

Viděl jsi Elíase?

Neviděl.

Viděl jsem ho s Andersonem.

-Kde? -U autobusovýho nádraží.

Mladej kluk, v tomhle věku...

Co sakra dělá celej den? Jen tak se poflakuje po ulicích?

Nestuduje.

Nepracuje.

A co udělal dneska?

Zapomněl na Karen!

Ten kluk skončí v pěkným průšvihu.

Radši budu zticha,

protože nemáš ráda, když ti něco říkám.

Protože mě jenom pořád srovnáváš s Carlosem.

Amparo, tvůj synovec jde na univerzitu.

Je to šikovnej kluk.

Mám trochu mletýho masa, můžeš udělat kuličky.

Musíš za něj přijmout zodpovědnost.

Tvoje výchova naprosto selhala.

A pokud takhle budeš pokračovat, skončí tak i Karen.

Mami, to by stačilo. Jsem strašně unavená.

Vidíš? Nemůžu ti nic říct.

Protože se vždycky hned rozčílíš.

Budu radši zticha.

Mám ještě nějaká vajíčka, můžeš si je vzít, jestli chceš.

Karen! Pojď se rozloučit.

Ale ulož si je zvlášť, abys je nerozbila. Víš, jak jsi nešikovná.

Vem si na to tohle. Nedávej je do tašky.

Karen!

Jsi šťastná?

Samozřejmě.

Můžu tu s tebou spát?

Na to jsi už dost velká.

Elías s tebou taky spí.

Protože se pořád bojí.

Ty se nebojíš, ne?

Ne.

Dobrý den.

-Dobrý den, je Anderson doma? -Ne.

-Nebyl s Elíasem? -Odvedla ho armáda.

Armáda?

Ano, posadili ho na náklaďák a odvezli.

-Co udělal? -Nevím.

Máma ho šla hledat na velitelství.

-Elíase sebrali taky? -Nevím.

-Která je to budova? -Ta u stadionu.

Ale byli spolu, ne?

Zeptám se na něho mámy, až zavolá.

Jak to myslíte, že to není váš problém? Pusťte mě tam!

Nemůžu tam nikoho pustit, běžte zpátky do řady.

Do žádné řady nejdu!

Paní, pojďte.

Amparo!

Tvůj syn je tady?

Nevidělas Elíase? Byl s Andersonem.

Nevím.

Kluk ze sousedství mi řekl, že byli spolu.

Neviděla jsem ho.

Kde je Anderson?

Uvnitř, sebrali ho.

Kam ho vezou?

Do Carepy.

-Bylas uvnitř? -Jo.

Musíš dovnitř, tam ti to řeknou.

Zeptej se tamtoho vojáka.

Pomůže ti, nenech se odbýt.

Pane!

Pane!

Pane!

Pane!

Zeptejte se jeho.

Posaďte se.

Jméno toho kluka?

Elías Andrés García Bedoya.

García Bedoya.

Elías Andrés García Bedoya.

Váš syn byl dnes zadržen, neměl u sebe vojenský průkaz.

Tady jsme zjistili, že nemá vyřešenou vojenskou situaci.

Prošel všemi vyšetřeními a byl shledán způsobilým.

Co to znamená?

Že je způsobilý k vojenské službě. Byl přidělen do Caquety.

-Do Caquety? Kde to je? -Na jihu.

Proč tam?

Protože je běžný voják.

Nemá žádné vzdělání, nedokončil střední školu.

Kdy odjede?

Kontingent odjede za úsvitu.

Ne, to nemůže. Nesplňuje k tomu podmínky.

Váš syn je způsobilý.

Nemůže. Pracuje a pomáhá mi doma.

Musí vodit svoji sestru do školy.

Ten chlapec odjíždí.

Ne, ne... přiveďte mi mýho syna.

Madam, na tom vy nic nezměníte.

Jsem jeho matka.

Bylo mu osmnáct?

Je to ještě dítě, nezvládne to.

Sežeňte si právníka nebo zajděte za ombudsmanem.

Proč jste ho takhle sebrali? Kdo ho vychoval, vy, nebo já?

Odejděte, madam, prosím.

Neodejdu, dokud mi nevrátíte mýho syna.

Myslíte si, že si můžete dělat, co chcete?

Je to můj syn.

Je to občan této země.

-Takhle země ať jde do prdele! -Ramírezi, odveď tu ženu.

Neodejdu, dokud mi nevrátíte mýho syna.

Pusť mě!

Nesahej na mě!

Pusť mě!

Paní!

Ramírezi, odchod!

Je jedináček?

Ne.

Má nějaké postižení?

Je hodně malý.

Jste obětí konfliktu?

Jak to myslíte?

Máte nějaké potvrzení, že jste obětí konfliktu?

Ne. On pracuje a stará se o svoji sestru.

To nestačí, madam.

Podle zákona je váš syn způsobilý a musí narukovat.