State Secret

Stát Vosnia na žádné mapě nenajdete

a vosnijský slovník v žádném knihkupectví neseženete.

Ale, ruku na srdce, Vosnia existuje,

a veškerá podobnost s jakýmkoliv jiným státem,

minulým či současným, živým či mrtvým, vůbec není náhodná.

Arthur J. Buckman se hlásí do New Yorku

ze Strelny v evropské Vosnii.

Nacházíme se na hlavním náměstí

a všechny oči sledují balkon lidové radnice.

Předseda vlády generál Niva dnes zahájí svou předvolební kampaň.

Západní pozorovatelé mají k volbám, jež proběhnou za měsíc, výhrady.

Generál Niva totiž z nějakého důvodu nemá soupeře.

Očekává se, že 99 procent lidí zahlasuje pro generála Nivu tím,

že do vyznačené kolonky napíše „ano“.

„Ne“ si asi nikdo napsat nedovolí.

Už se něco děje!

Roztleskávačky zbystřily.

Generál Niva asi vychází.

Hotovo, doktore?

Ano, udělal jsem, co šlo.

Stejně to bude k ničemu.

Ale řekl jsem, že vám vyjdu vstříc.

Udělejte si pětiminutovou přestávku a zakuřte si.

Díky.

O co vám jde?

Stačí vyjít těmihle dveřmi.

Na druhé straně je stejný výhled.

Zastřelen na útěku?

Kdepak, zbraň omylem vystřelila.

Musíme myslet na tisk.

Pravda stejně vyjde najevo. Dřív či později.

Proč?

Ano, proč vlastně?

Proč by se měla ukázat?

Do novin si může napsat, co je libo.

„S lítostí oznamujeme tragickou nehodu.“

Tohle se mi příčilo

už od samotného začátku.

Jak je to dlouho?

Dva týdny, víc ne.

V Londýně.

Dopis přišel ve čtvrtek.

Ležel na stole, když jsem přišel na snídani.

Nejprve mě zaujala vosnijská známka

s hlavou vůdce, generála Nivy,

a razítko „Strelna“.

Nebyl jsem tam a nikoho odsud neznal.

Tak kdo mi asi píše?

Psal Mezinárodní vědecký kongres ze Strelny s tím,

že mi uděluje Keplerovu zlatou medaili…

„…za váš mimořádný přínos lékařské vědě.

Tím samozřejmě myslíme novou

a po vás pojmenovanou operaci portální hypertenze,

která letos přinesla naději

všem trpícím touto dosud nevyléčitelnou nemocí.“

Polichocen? Možná.

Rozhodně mě to zaskočilo.

Ano, ten lékařský pokrok byl skutečně moje práce.

Už čtyři měsíce jsem techniku

předváděl britským kolegům v londýnské nemocnici,

kam mě z New Yorku poslala výzkumná rada.

Dobré ráno, doktore.

Dobré ráno.

Vzkazy pro vás.

Nedošlo mi, že mou práci sleduje celá Evropa,

a ani ve snu jsem nečekal nějaké ocenění zrovna ze Strelny.

Politické vztahy mezi Vosnií a USA

byly na bodu mrazu.

Novináři se toho chytili ještě ten samý večer.

Krátké prohlášení?

Máte chvilku?

Komentář?

Nezdržíme vás.

Promiňte, teď nemůžu.

A na chodbě klubu jsem potkal Burtona.

Marlowe.

Zase jste v novinách.

- Gratuluji. - Díky.

Vy, řezníci, jste populární.

Uvidíme se v baru.

Dobře.

- Doktore Marlowe? - Ano?

Hledá vás nějaký pán. Čeká v kuřárně.

Co je zač?

Cizinec. Jméno jsem nepochytil.

- Dr. Marlowe? - Ano.

Abych se představil, Yanovik Prada.

Vosnijský vyslanec.

- Mohu vám poblahopřát? - Děkuji.

Co si přejete, pane?

Spíš co si přejeme my.

Nerozumím.

Na dnešní schůzi sympozium jednomyslně rozhodlo,

že vás pozveme do Strelny na ukázku vaší operace.

Potěšilo by ho, kdybyste pozvání přijal.

To je od něj moc hezké. A kdy?

Tento týden.

Tento týden? To asi nestihnu.

Sympozium bohužel končí v sobotu,

kdy jsou na programu právě ukázky.

Ministr doufal,

že si dorazíte převzít ocenění.

Všechno je to tak narychlo…

První Američan, který ho kdy dostal.

V současné situaci je to skutečně výjimečné gesto.

Vaše návštěva povede k lepšímu pochopení našich národů.

Řekl jsem mu, že to promyslím.

Klidně jsem se mohl rozhodnout, že nepojedu.

Málem se tak stalo.

Kdybych poslechl Burtona, nejel bych.

Já bych se jich nedotkl ani tyčí.

- Ani tyčí. - Já nevím.

Bylo by zajímavé vidět, co se tam děje.

To už víme, čistky.

Proč do toho tahat politiku?

Váš zákrok dokáže léčit běžnou nemoc, která byla smrtelná.

Jen se to chtějí naučit.

A proč ne? Vždyť jsou to taky lidé.

O tom pochybuji. Vezměte si…

Počkejte, počkejte.

Marlowe se jistě chce rozhodnout sám.

Jak ho znám, už se určitě rozhodl.

Asi ano.

Lékařství bývalo mezinárodní…

Podívejte se, jak je na tom dnes.

Lidé z neočekávaného místa

otevřeli okno, poodhrnuli závěs

a vpustili dovnitř čerstvý vzduch.

Nechci jim to okno zase přibouchnout.

- Takže pojedete? - Ano, bude to jen 48 hodin.

Vážně jsem tomu věřil.

Cestou jsem se těšil na novou zkušenost.

Doufal jsem, že si zemi prohlédnu,

že se na hodinu dokážu utrhnout.

A podívám se tam.

Jste u nás poprvé, viďte?

Ano, v roce 1939 jsem plánoval, že tu strávím dovolenou.

Od té doby se hodně změnilo.

Nezapomínejme, že doktorova návštěva je čistě apolitická.

Díky, doktore.

Proslýchá se, že v některých zemích

je pro hudebníky čím dál těžší neskládat politické písně.

Proto mě těší, že doktor stále může provést nepolitický zákrok.

Zajisté. Budete mít naprostou volnost,

doktore Marlowe.

Nicméně odbor Torvase Bendera vám pobyt pečlivě naplánoval,

abyste se nemusel o nic starat.

13:30 - oběd.

Výborně.

14:30 - návštěva nemocnice generála Nivy.

15:30 - návštěva lékařské fakulty.

16:30 - návštěva státního sirotčince,

založeného generálem Nivou v roce 1947.

18:00 - návštěva představení státní opery

na počest oceněných sympoziem

a následné recepce, během které ministr veřejných služeb

předá ocenění.

Doktor John Marlowe.

Je mi ctí vás zde přivítat, doktore.

A jako zástupci našeho předsedy vlády generála Nivy…

vám předáváme Keplerovu zlatou medaili

za vaše mimořádné úspěchy na poli lékařství.

Děkuji.

Jsme nesmírně vděční,

že se o svůj přínos lidstvu s námi podělíte

a svou techniku nám předvedete.

Prý jste u nás vůbec poprvé.

- Ano. - Doufám, že ne naposledy.

Taky doufám.

S dovolením.

- Doktore. - Omluvte mě.

Vyhovuje vám, že ukázka proběhne na mé klinice?

Ano, jistě.

V tom případě vás vyzvednu zítra v devět hodin dopoledne.

Dobře.

Doktore, prý zítra odlétáte.

Ano, bohužel nemám na vybranou.

Musíte si o nás myslet, že jsme škrobení.

Nechtěl byste s námi zažít dekadentnější noční život?

Rád bych, ale ráno mě čeká práce.

Škoda, že vás tak vytěžujeme. Dobře doleťte domů.

- Brzy přijeďte. - Díky.

Plukovník Galcon je pozoruhodný muž.

- Ano. - Vede tři ministerstva.

Tři?

Musí mít spoustu práce.

Až budete chtít, rád vás zavezu domů.

Děkuji.

- Překrásné místo. - Sám jsem ho vybral.

Vynikající vzduch.

Vybrali jsme pacienta přesně pro vás, doktore Marlowe.

Kolik je mu let?

- Padesát tři. - Aha.

Čeká v mém soukromém křídle.

Dr. Poldoi, náš anesteziolog.

Je mi ctí.

Co pacient?

Doktor Marlowe by ho rád viděl.

Dobré ráno.

Co?