La Tour Montparnasse Infernale

Ano, bravo! Díky!

- Jedna nula. - Dva nula!

- Dva nula? - Jo.

- Pro mě. - Koňský povoz.

Koňský povoz!

Velmi vtipné! Nemáme stejný smysl pro humor.

Podívej! Skvrna.

- Co? - Mám tě!

Já tebe taky!

To mě rozesmálo.

Pochopitelně. Bylo to velmi vtipné.

Bylo to vtipné! Nic vtipnějšího jsem neviděl. Dobrá práce.

Dost! Ztrácíme tu čas.

Musíme to umýt.

Večer mám druhou lekci kurzu Čisté síly.

Jdeme na to.

- Pracuj si sám. - Dost!

Hlavní slovo mám já!

Dobře, ale já mám druhé slovo.

- Je mi to fuk. - Promiň.

Pan Všerozhodující. Tak se na ta rozhodnutí připrav.

Připrav se na ně.

- Zatraceně. - Co se děje?

- Právě jsem to tu setřel. - A?

Je to špinavé. Jsou tu bublinky.

Jo, musíš to setřít.

A znovu.

- Co je? - Setřel jsem to dvakrát.

- No a? - Dvakrát.

Poprvé, bylo to špinavé. Podruhé, zase špinavé.

- Tak. - To je zvláštní.

Opravdu je to nové.

To není pravda.

Někdo mi to okno špiní.

Za mnou?

Za tebou. Na tři…

Raz…

Dva…

Tři!

Odešel, protože nás slyšel.

Mluvil jsi a slyšel nás. Zmizel padacími dvířky.

A sakra!

- Kde byl? - Přímo pod námi.

Neuvěřitelné!

To je síla.

Fakt síla.

Je to síla, ale jsi slepý. Děláš si srandu?

Jsme tu jen my dva. Musím ti to pořád opakovat?

Dívej. Vidíš?

Tak jo! Kdo to udělal?

Já. Dělal jsem to od začátku. Fakt nevidíš, že to dělám já?

Celou dobu jsi to dělal ty!

Vím, kdo to dělal, a dál už se při mytí oken bát nemusím.

Budu v naprostém klidu.

- Jsou tam ještě? - Jo, jsou tam pořád.

Vidíte toho prcka?

Je do mě zamilovaný. Už dva měsíce.

- Dokonce mi dal i kostky sýra. - A jak?

Přilepil je na okno.

Myslel to dobře.

Má neuvěřitelný dar odezírat z úst.

Alespoň si to o sobě myslí.

Jak to jde? Jsi roztomilý, ale jsi pitomec.

Co říkala?

„Jsi roztomilý, ale jsi malý Bretaněc.“

Miluje mě. Řekla, že jsem roztomilý.

Ale taky to, že jsi malý Bretaněc.

Lepší jím být, než si jen přát jím být.

Jo. Nezačínej si se mnou.

Tady jsou kopie pro vaše příbuzné.

Díky, Sylvie. Můžete jít.

Mám zůstat na schůzi představenstva?

Ne, můžete jít. Užijte si víkend.

Na tu schůzku nemusíte.

Tak dobrá.

Snad to s panem Lancevalem dopadne lépe než vloni.

Ano, můj strýc je někdy vtipný.

Ale i tak, facka jen kvůli barvě složky…

To nic není.

Co?

Užijte si víkend, Sylvie.

„Kozí vlna, Séverine.“

Dobře, ano. To by se mi líbilo.

Co na ní vidíš?

- Není můj typ. - Vážně?

To dává smysl.

Tvůj typ neexistuje. Viděl jsi svůj obličej a paže?

Jsou jako špejle, že jsi skoro průhledný.

Jsem hubeňour?

Jo.

Něco ti řeknu. Za šest měsíců…

Za šest měsíců budu vypadat jako on.

Peter Mac Calloway.

Díky kúře založené na protidienech.

- „Proleteinech.“ - Jo.

Možná se to těžko vyslovuje,

ale budu mít „svaliska“.

Svalouny.

Svalíky.

- Svaliska. - Svaly.

Budu mít svaly.

Už zavři zobák, jo? Tak to je skvělé.

Jak se máš?

Docela dobře, ty jelito.

Jídlo.

Jídlo?

Zajdeme si spolu na jídlo?

Ano. Dobře, jsi vtipálek.

V pátek? Ale to je dnes!

Zve mě dnes na večeři.

Dobře, tak večer.

Jejda.

Co? Myslíš, že jsi dokonalá?

Nikdy ses při mytí oken věže Montparnasse

sama o vědomí nepřipravila?

Probuď se! Jdeme.

Podívej se sem.

- Co to děláš? - To je nejméně 14 kilo vody.

Vážně?

Dávej pozor.

Buď opatrný.

Nic se stát nemůže.

Jeane-Louisi?

Kolik vám je?

To byl jen takový vtípek.

Hlídat prázdnou věž není zábavné.

Snažím se co nejvíc využít čas.

Ti hlavouni tu budou za deset minut.

Přestaňte vtipkovat.

Pana Lancevala na vtipy neužije.

Ne, ale vás jsem nerozesmál proto,

že jsem neměl celý kostým.

S tímhle

to bude hit.

Byla to jen rada, pokud si své místo chcete udržet.

Nemějte obavy. Rozumím.

S velkými zvířaty to tak chodí.

Než je někdo sestřelí.

Věž Montparnasse. Přejete si?

Nechápu to. Zkoušel jsem to se dvěma kyblíky vody.

Je mi líto.

- Říkal jste něco? - Ne, pane Lancevale.

Ale mohl jste nás přivítat.

Zdravím.

Idiot.

Imbecil.

Prosím?

Nic.

Přál jsem vám šťastnou cestu.

Výtahem.

Jdeme.

Slečno Lancevalová? Jedou nahoru!

Omlouvám se. Slečno Lancevalová,

jedou nahoru.

- Ahoj, strýčku. - Dobrý večer.

Tak jdeme na to.

Tetička je prý nemocná. Snad to není nic vážného.

Toto je hezký odstín modré.

Jednou jsi něco udělala správně.

Přijdu pozdě na večeři s Marie-Jo.

Za 15 minut mě čeká druhá hodina kurzu Čistá síla.

„Za 15 minut mě čeká druhá hodina kurzu Čistá síla.“

Dnes budeme posilovat hýždě.

„Dnes budeme posilovat hýždě.“

Je to důležitější než tvoje večeře.

„Je to důležitější než tvoje večeře.“

S tímhle nezačínej. Můžeme pokračovat celou noc.

Ta tvoje dětinská hra mě začne štvát.

Hele!

S tou hrou nezačínej, protože…

Už je to dost dlouho…

A je to dětinské! Tak toho hned nech.

Máte ten dokument od vaší matky?

- Tady, otče. - Dobře.

Začněme s výsledky prvního pololetí.

Stéphanie, statistiky.

- Jsem idiot. - „Jsem idiot.“

- Bobky jsou mňamka. - „Bobky jsou mňamka.“

Jsi skoro jako prezident.

Recepce? Odemknout.

Nehrajte si na hrdiny, sedněte si,

uhaste doutníky a zmlkněte.

- Proč jsi to udělal? - Sáhl jsi na něco?

- Ne, to ty. - Au.

Pokud chceš ve věži střílet, nemiř na okna.

Ale pokud chceš udělat poprask…

Udělej ho tímhle.

A takhle.

K tomu to je.

Co se děje? Něco se stalo.

Snad nemá Marie-Joëlle zpoždění.

To je celé? Je konec?

Můžeme jít domů, prosím?

Něco se stalo.

Co to děláš? Zbláznil ses? Stůj!

Uklidni se. Hlavně klid.

Zešílel jsi?

Chodím na kurzy Čisté síly.

Na nebezpečí jsem připravený.

Ale tam…