Klaus

NETFLIX UVÁDÍ

Dopisy.

Poslední dobou jich moc nepíšete, co?

Jeden ale určitě napsat nezapomenete.

Pošlete ho jistému baculatému pánovi v červeném obleku

a pokud jste víceméně sekali latinu,

nechá u vás pár hraček.

Přesto se zdá, že nikoho nezajímá, jak to vlastně celé začalo.

Tenhle příběh je o dopisech a začal...

tady tímhle.

KRÁLOVSKÁ POŠTOVNÍ AKADEMIE

...sedmdesát čtyři, 75, 76,

77, 78, 79...

- Osmdesát! - Seržante, pane.

Nesu depeši pro jednoho z vašich kadetů. Přímo z vedení.

Je to pro něj, pane.

Kadete Johanssene!

Zadržte.

Neříkejte mi to. Budu hádat.

Vzdávám to. Kdo jste?

Serža.

Od výcviku. Posaďte se. Něco k pití? Espreso? Kapučíno?

Nemáš být zrovna na jezdeckém výcviku?

Nebojte, poslal jsem tam za sebe náhradu.

Depeše od vrchního poštmistra.

Cože?

To jako fakt, seržo?

Neutahujte si ze mě.

Na, podržte to.

Páni. Čekal jsem to trochu dříve,

ale jo, volají mě do jámy lvové.

Můžete seržantovi přestat připravovat to espreso.

Tady, můžete dopít to moje. Už ho nebudu potřebovat.

Naposled si to tu prohlédnu, abych to tu mohl zapomenout.

Hotovo. Tak jo, jdeme.

KRÁLOVSKÁ POŠTA

Devět měsíců.

Už je to devět měsíců,

co jsem využil veškerý svůj vliv, abych tě dostal do Královské poštovní akademie.

Devět měsíců a šest dní,

ale kdo to počítá?

Cože? Žádné krutony?

Ale no tak.

Zhodnotíme tedy tvůj pokrok?

Jasně.

- Seržante. - Ano, pane.

Třídění a zakládání:

naprosto neschopný.

Práce s poštovními holuby:

mizerný výkon.

Přeprava křehkého zboží:

nejhorší v historii akademie.

Tak to vidíš.

Ale zkusili jsme, co se dalo, ne?

Tak já se sbalím a půjdu domů. Co se dá dělat.

Zatraceně.

- Ani se nehni. - Ne, tati.

Máš pravdu. Kdy už konečně vyrostu?

Kdy už přestanu promarňovat všechny ty příležitosti,

které mi tak laskavě vnucuješ, a bude ze mě samostatný muž?

Asi si fakt musím sednout na bobek a přehodnotit své priority,

zachumlaný v hedvábí u kaviáru a šery. Pořád kupuješ stejnou značku, ne?

Myslíš, že tě nechám úmyslně propadnout a pak ti dovolím vrátit se

k privilegovanému životu bez jakéhokoliv smyslu?

No... jo. Kam jinam bych...

Gratuluju. Odteď je z tebe pošťák.

Co prosím?

Tvým úkolem je zřídit funkční poštu ve...

Smeerensburgu.

Máš na to rok.

Cože? Rok? Kde? Ve Smeerensburgu?

Co se... to tu děje? Tati?

Šest tisíc dopisů postačí. Orazítkovaných tebou samotným.

A poslouchej pozorně, Jespere. Pokud ty dopisy nenasbíráš,

vydědím tě.

Už žádné luxusní byty,

kočáry, oblečení, večírky...

To všechno bude pryč.

Můžeš si najít pěkné místečko někde ve stoce.

- Ale... - Šest tisíc dopisů za rok.

Teď už tě švindly ani úplatky nezachrání.

Tati. No tak, vždyť jsem to já.

Pojďme to ještě probrat.

Jsem tvůj syn, Jesper. Malej Jespík.

Pamatuješ? „Tati, můžu s tebou rozesílat dopisy?

Můžu ti pomoct dát poštu na dopisy

a dát je do známky...“

Počkej! Víš, jak dlouho se ta uniforma musela žehlit?

Já taky ne, ale někomu to trvalo celé hodiny. Haló!

Burgharde. Konečně přátelská tvář. Věřil bys, co mi...

Burgharde, já v tom kočáru nejsem. Burgharde?

Pane, věřím, že kázeň je nutná, ale Smeerensburg...

není to už trochu přehnané?

Ten kluk se musí vzpamatovat, seržante. A kdo ví?

Třeba mi za to jednou poděkuje.

Fakt díky, tati.

Tohle je fakt úžasný, otče. Pěkně ti děkuju.

Skvělý, tati.

Fakticky skvělý.

Díky, tati.

Děkuju.

Tahle strašlivá jízda kočárem je boží.

Fakt ti děkuju.

Děkuju, děku...

Vraťte se na křižovatku

a u mrtvého stromu zahněte doleva. Rádo se stalo.

Co? Ne, já se neztratil.

Ale ztratil, věřte mi.

Jak vtipný. Pěkná loď. Hodláte s ní vyjet ještě dneska?

Co jste to říkal?

Jsem nový pošťák. Ve Smeerensburgu.

Což je na ostrově obklopeném vodou,

takže potřebuju loď, kterou vy máte.

Už vám to secvaklo?

Je tu počasí vždycky takové?

Zrovna nás zastihla vlna veder.

Tamhle je. Smeerensburg.

Kouzelné místo, co? Měl byste to tu vidět na jaře.

To ta šeď teprve vynikne.

Co se tu stalo?

Barvité tradice.

Osobitý folklór a tak.

Všechno to patří ke kultuře tohoto malebného městečka.

Ne. Proč...

Vy proradní mizerové!

Kde jsou všichni?

Všichni?

Myslel jsem, že mě čeká nějaké přivítání.

Jasně, přivítání. Samozřejmě.

Dobře, že jste mi to připomněl. Tamhle zazvoňte

a vaše slavnostní přivítání začne.

- Na ten zvon? - Jo.

Zkuste to a oni vylezou. Mají pro vás i kapelu,

jednohubky a klíč k městu...

všechno, co k tomu patří.

Fakt?

- Tady? - No samozřejmě.

Však to taky není každý den, co jim přijede nový pošťák z velkoměsta.

Co se to děje?

Moje!

Oni koušou! Au, zmiz!

Není to prima? A vy jste myslel, že zapomněli.

Dostaňte mě odsud!

Co se to tam děje?

- Proč tu všichni jen tak stojí? - Hele!

Podívejte, kdo konečně hází flintu do žita.

Flintu do... my?

To je komedie.

Přiznej to. Nevydržel jsi to a zazvonil jsi.

Ellingboan? Nikdy!

- Byl to někdo od vás, bačkory. - Co na mě křičíš? To ty jsi zazvonil.

Víš, žes to byl...

Vycouvali jste a teď to házíte na nás.

- K nevíře! - Odhrnovali jsme sníh...

Hej!

Co to tam máte, děti?

Moje.

Tykvičko, ukaž tátovi, cos našla.

Moje.

Takhle se s lidmi nezachází.

Rozhodně ne s tímhle člověkem.

Chviličku, nechte mě...

- Pošťák? Dejte mi svátek. - Kdy už se konečně poučí?

Poslali nám dalšího pošťáka!

Tak jo.

Nevíte, kdo jsem, takže vám to odpustím.

Dobře? Řekněme, že ve skutečnosti nejsem pošťák.

Teda jsem, je to rodinný podnik. Můj otec je... radši to nebudu...

Kde jsme skončili? Jo, zvon, prosím.

...je to složitý a život je krátký.

ŠKOLA

Pojďte k pultu.

Hned tam budu.

Poslouchejte, ať už jste kdokoliv, varuju vás,

abyste se se mnou nepouštěla do křížku, jasný?

Ježkovy oči! Ten smrad.

Mořští ježci došli. Máme jen sledě a mníky.

Je v uniformě, zpocený a ztuhlý strachy a celý se třese.

Tak jo, uvidím, jestli to uhodnu.

Ty jsi náš nejnovější listonoš

a převozník ti nakukal, abys rozezněl Válečný zvon.

Válečný zvon? Co za město má Válečný zvon?

Můžeme otevřít okno? Už fakt nemůžu...

Vítej ve Smeerensburgu, domově těch nejvybranějších svárů.

- Svárů? - Záště, hašteření,

Krumové versus Ellingboané.

Takže...

hodláš si něco koupit, nebo jsi tu jen na pokec?

Počkej.

Není tohle škola?

Neměly by tu být děti a učitelka?

No jo vlastně, díky. Věděla jsem, že jsem na něco zapomněla. Děti.

Díky.

Tady učíš ty?

Funguje to takhle.

Já prodávám ryby a člověk na druhé straně pultu... to seš ty... kupuje...

Ty brďo. To jsi ty?

Co se stalo?

- Stalo se to, že... - To vyznělo blbě.

...jsem vzala místo někde, kde lidi neposílají děti do školy.